Tykání: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m doplnění mezery mezi dvěma slovy
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m {{Wikislovník}} do odkazů a s parametrem
Řádek 10: Řádek 10:


== Související články ==
== Související články ==

{{Wikislovník|tykání}}
* [[Majestátní plurál]]
* [[Majestátní plurál]]
* [[Onkání]]
* [[Onkání]]
Řádek 17: Řádek 17:
* [[Zdvořilost v různých jazycích]]
* [[Zdvořilost v různých jazycích]]



== Externí odkazy ==
* {{Wikislovník|heslo=tykání}}
{{Pahýl}}
{{Pahýl}}



Verze z 7. 2. 2014, 14:40

Tykání je v některých jazycích způsob oslovování jedné osoby pomocí 2. osoby jednotného čísla (ty). Tykání je v mnoha společnostech považováno za důvěrné, neformální a v mnoha situacích a společenských vztazích nepřijatelné. K vyjádření formálnosti, společenského odstupu či úcty, zejména při jednání s cizími, staršími či společensky významnějšími osobami se jako protiklad k tykání v češtině používá vykání (oslovování jednotlivého člověka v 2. osobě množného čísla, vy). V některých jiných jazycích, např. němčině, se obdobně využívá onikání (oslovování ve 3. osobě množného čísla, oni), případně dalších jazykových prostředků.

V češtině s tykáním souvisí i volba neformálního pozdravu (nazdar, ahoj, čau). Při vykání se používá formální dobrý den a na shledanou. Při tykání se též zpravidla oslovuje křestním jménem či přezdívkou. Oslovení pane, paní je formální a obvykle se používá jen při vykání.

Příklady:

  • Petře, podej mi, prosím, pero. (tykání)
  • Pane Nováku, podejte mi, prosím, pero. (vykání)
  • Tykací pozdravy: Čus! Ahoj! Nazdar! Čau! Ahojky! Čauky! Čusík! Nazdárek!
  • Vykací: Dobrý den! Dobré poledne! Dobrý večer! Na shledanou! S pánem Bohem!

Související články


Externí odkazy

  • Slovníkové heslo tykání ve Wikislovníku