Východní Timor

Mapa Východního Timoru

Východní Timor (v jazyce tetum Timór Lorosa'e, portugalsky Timor-Leste) je malý stát na východě ostrova Timor v souostroví Malé Sundy. Má přes milion obyvatel. Jde o jeden z nejmladších států světa – samostatnost sice vyhlásil v roce 1975, ale naprostou většinou zemí byl uznán až v roce 2002 poté, co samostatnost potvrdilo referendum z roku 1999.

Z hospodářského hlediska jde o rozvojovou zemědělskou zemi s pěstováním rýže, kokosových ořechů a dalších tropických plodin. Má však i významná ložiska nerostných surovin – především ropy a zemního plynu.

Hlavním městem Východního Timoru je Dili. Úředními jazyky jsou tetum (malajsko-polynéský jazyk, který obsahuje mnoho prvků z indonéštiny a portugalštiny) a portugalština. Naprostá většina věřících se hlásí ke katolické církvi.

Charakteristika

Východní Timor je rozvojový zemědělský stát s významnými ložisky ropy (těžba se pohybuje kolem 20. místa na světě) a zemního plynu. Pěstuje se rýže, kukuřice, maniok, batáty, káva, čaj, tabák, kokosová palma a kaučukovník. Významná je těžba dřeva, zvláště vzácného santalu. Chovají se buvoli, skot, kozy, ovce, prasata a koně. Významný je rybolov i řemeslná výroba jako je tkání látek a košíkářství.

Ve Východním Timoru existuje kolem 30 dialektů. Jejich počet na tak malém území je dán hornatým terénem, který znesnadňoval mísení jednotlivých kultur.

Číst a psát umí přibližně polovina populace, negramotnost je vyšší u žen. Průměrná délka života je 60,7 roku. Problémem v některých oblastech zůstává nedostupnost nezávadné pitné vody.

Geografie

Ostrov Timor se nachází v ostrovní části Jihovýchodní Asie, přes 400 km severně od severního pobřeží Austrálie. Převažuje zde přirozeně vlhké, tropické podnebí.

Povrch státu ve východní části ostrova je převážně hornatý, střed země vyplňuje hornatina, přesahující 2000 m n. m. Nejvýše vystupuje masiv Ramelau (Ermera, 2963 m n. m.) Řeky jako je Lacio jsou krátké, ve vlhkém ročním období vodné. Průměrné roční teploty vzduchu se pohybují v nížině mezi 26 °C a 27 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 500 až 1500 mm, na návětrných svazích hor vyšší, ale nepřesahuje 2000 mm.

Ostrov Timor je součástí námořní jihovýchodní Asie a je největší a jedním z ostrovů v Malých Sundách. Na severu ostrova jsou Ombaiův průliv, Wetarské úžiny a větší Bandské moře. Timorské moře odděluje ostrov na jihu od  Austrálie, a indonéské provincie ležící na Východním Timoru na západě.

Co se týče klimatu ve Východním Timoru, je převážně tropické až subtropické. Z toho plyne, že je na ostrově velmi vlhké prostředí. Mění se zde suché a deštivé období. Tím pádem jsou zde velmi vysoké klimatické změny. Povrch celého Timoru je hornatý. Nejvyšším bodem je Tatamailau, který má nadmořskou výšku 2 963 m.n.m. Díky vypalování lesů na Východním Timoru, dochází zde k odlesňování a erozi půdy. 

Východní Timor se nachází mezi 8° a 10 ° S a délky 124° a 128 ° E. Nejvýchodnější oblast Východního Timoru se skládá z pohoří Paitchau a jezera Ira Lalaro v oblasti, která obsahuje první památkovou rezervaci Nino Konis Santana, což je místní národní park. Tento národní pak obsahuje poslední zbývající tropické suché zalesněné oblasti v rámci země. Hostí řadu jedinečných rostlinných a živočišných druhů a je řídce obydlená. Na severním pobřeží se vyznačuje řada korálových útesů, které byly určeny za rizikové.

Historie

Ostrov Timor byl původně obydlen v rámci pravěkých migrací v australasijského regionu, pravděpodobně z Austrálie a Nové Guinei před 40 000 roky. Kolem roku 3000 př. n. l. na Timor migrovaly austronéské kmeny a rozvinuly zde zemědělství, které prakticky až do nedávné minulosti zajistilo tamějším obyvatelům soběstačnost.

V průběhu dalších let Timor integroval migraci Malajců z Indočíny a jižní Číny. Později se ostrov stal zastávkou čínských a indických obchodníků s otroky, santalovým dřevem, medem a voskem. Nejstarší písemný záznam o Timoru je z 14. století, který o něm mluví jako o součásti jávské říše Majapahit. Na začátku 16. století jej objevili i Evropané; tehdy na něm objevili mnoho oblastních panství, z nichž největší bylo Wehali s hlavním městem Laran.

Od 16. století byl portugalskou kolonií. Ke konci éry Habsburků (1580-1640) Timor padl do rukou Nizozemců, kteří v 19. století (1859) získali jistý vliv právě nad východní částí tohoto ostrova. Později se však dostal zpět pod portugalskou nadvládu. Hranice mezi západní (indonéskou) a východní (portugalskou) oblastí ostrova byla přesně určena až za I. světové války, v roce 1916.

Během celého období kolonizace Východní Timor zůstával relativně nerozvinutý, jeho obyvatelé přimknuti k zemědělství a skromnému způsobu života, založeném na tradicích; a žijící v prostých příbytcích v menších, oddělených vesnických komunitách.

20. století

Během II. světové války jej od února 1942 do února 1943 okupovala japonská vojska. Odehrála se zde Bitva o Timor, které se ze strany spojenců zúčastnily především australské a britské jednotky.

V roce 1974 začal na Východním Timoru proces dekolonizace. Na jeho konci, 28. listopadu 1975 vyhlásil Východní Timor nezávislost, ale 7. prosince (2 dny po návštěvě prezidenta Forda) byla Indonésií provedena mohutná invaze na východní část ostrova (s hlavním záběrem na hlavní město Dili). Indonésií sice patří západní polovina ostrova, předtím ale sama uvedla, že na území Východního Timoru nemá žádný historický nárok. „Rozbuškou“ konfliktu zřejmě byla tamější politická strana FRETLIN, jež se těšila slovní podpoře tehdejší komunistické garnitury Čínské lidové republiky. Z toho pramenily obavy Indonésie (které se rozšířily na Spojené státy a další země), že by oblast mohla spadnout do komunistické sféry vlivu. Proto byla Indonésie na mezinárodním poli Spojenými státy omlouvána a veta Washingtonu otupovala resoluce OSN z té doby.

Následovala dlouhá partyzánská válka, při níž indonéské síly postupovaly i proti civilistům s velkou krutostí – z populace 700 000 obyvatel zahynulo nejméně 100 000. Smrt civilní obyvatelstvo nenašlo pouze při konfliktu, ale též při následném poválečném chaosu, který trval mnoho let – podle detailní statistiky Komise za pravdu, uznání a umírnění situace na Východním Timoru je minimálně 102 800 případů přímo spojených s indonéskou invazí, z toho 84 200 následkem hladu a vypuknutí nemocí.

Političtí zástupci Východního Timoru, např. José Ramos-Horta, u Organizace spojených národů požadovali, aby se tímto konfliktem více zabývala a přispěla k urovnání této kritické situace, ale do roku 1978 nedosáhl ani žádné významné rezoluce, a postupem času ani povědomí v médiích o probíhající katastrofě Timořanů (první mezinárodní mise na postižené území dorazily až v roce 1999). V době invaze naopak Indonésie nadále přijímala dodávky zbraní, mířící k ní ze Západu, zejména ze Spojených států.

Teprve zesílení mezinárodního tlaku (který se v 80. letech omezoval na formální protesty s předchozím tichým schválením invaze) a politické změny v Indonésii způsobily, že se indonéská vojska stáhla a 20. května 2002 se Východní Timor stal nezávislou republikou. Jeho prvním prezidentem se stal Xanana Gusmao, respektovaný bojovník za nezávislost.

Nezávislost a mezinárodní mise

V květnu 1999 podepsaly Indonésie a Portugalsko dohodu zprostředkovanou Organizací spojených národů, která obyvatelům východního Timoru umožnila hlasovat o případné nezávislosti. V referendu organizovaném OSN 30. srpna 1999 hlasovalo pro nezávislost Východního Timoru na Indonésii 78,5 % účastníků referenda. Během nepokojů a násilností (zejména ze strany ozbrojenců, kteří odmítali nezávislost Východního Timoru) bylo zabito 1000 – 2000 civilistů. Indonéské jednotky se pod silným mezinárodním tlakem stáhly, předtím ale samy nebo s podporou timorských milicí zničily infrastrukturu ostrova.

Díky mezinárodním misím a misím OSN se situace postupně stabilizovala. Po stažení mírových jednotek OSN v roce 2005 však na jaře 2006 propukla další vlna nepokojů, které dosáhly takové míry, že bylo nutno evakuovat cizí státní příslušníky. Přítomnost OSN byla proto následně opět posílena, ovšem akce ozbrojenců, kteří jsou proti nezávislosti, stále pokračují: v roce 2008 povstalci těžce postřelili prezidenta José Ramos-Hortu, držitele Nobelovy ceny za mír. I když byl v kritickém stavu, nakonec útok přežil a po několika měsících se vrátil do svého úřadu.

Ve Východním Timoru se vystřídalo pět různých mezinárodních misí:

• UNAMET (červen 1999 až říjen 1999: organizování referenda)
• INTERFET (září 1999 až únor 2000: obnova míru a bezpečnosti)
• UNTAET (říjen 1999 až květen 2002: správa území a příprava na samostatnost)
• UNMISET (květen 2002 až květen 2005: poskytování pomoci během nezávislé správy Východního Timoru)
• UNOTIL (od května 2005: zvláštní politická mise).

Současná situace

Parlament

Politická situace v zemi se postupně mírně zlepšuje: hlavním směrem premiéra Xanana Gusmay je Strategický plán rozvoje pro období let 2011-2030, který předpokládá využití finančních prostředků z prodeje ropy (Petroleum Fund) na rozvoj infrastruktury a veřejných služeb v zemi. Vztahy s Indonésií se v poslední době zlepšily; problém však je např. s vymezením přesné hranice obou zemí, kdy v roce 2010 bylo z 5 000 lokalit dohodnuto jen 900.

Východní Timor měl v plánu stát se od 10 let od svého vzniku členem Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN). Členské státy ASEAN však zatím nepovažují Východní Timor za plně suverénní zemi s plným vlivem vlády a fungující ekonomikou. Proto zatím pouze zkoumají, jak se vláda dokáže vypořádat se samosprávou své země.

Bezpečnostní situace v hlavním městě Dili není standardní: dochází zde ke každodenním násilnostem, jsou vypalovány domy. Většina tohoto násilí je páchána pouličními gangy nebo členy náboženských sekt. Politické strany tyto akce sice přímo nepodporují, ale vzniklé situace využívají.

V roce 2012 se předpokládá, že všechny mezinárodní sily odejdou z Východního Timoru a východotimorská vláda bude schopna zajistit vnější i vnitřní bezpečnost země. Podle místních diplomatů to však je nerealistické.

Mezinárodní vztahy

Tradičními spojenci Východního Timoru je z místních zemí Malajsie a Singapur. Dobré vztahy má i se státy, které jí poskytují mezinárodní pomoc: především s Austrálií a dále i s USA, Evropskou unií, Japonskem a Portugalskem.

Česká republika nemá ve Východním Timoru zastupitelský úřad ani jiné oficiální zastoupení. České zájmy zde zastupuje velvyslanectví České republiky v Indonésii v Jakartě. Od února 2008 zde však má zastoupení Evropská unie (velvyslanec Carlos Rey Salgado), která si zde postavila pro své politické a obchodní aktivity Dům Evropy.

Demografie

Celkem v tomto demokratickém státu žije 1 143 667 obyvatel. Obyvatelé Východního Timoru se především zabydlili v oblasti okolo hlavního města tohoto státu – Dili.  

Jak jsem již zmínil, lidé zde hovoří dvěma úředními jazyky – tetum a portugalština. Nejvíce lidí však hovoří právě jazykem tetum. A nejvíce mateřských jazyků je rovněž tak. Po portugalštině se zde také mluví domorodými jazyky, jako jsou mambai, makasai, tetum terik a mnoha dalších, ovšem to jen zřídka. Tyto ostatní jazyky dosahují téměř 40%, kdežto portugalštinou mluví jen okolo 600 lidí.  Celkem se nachází ve Východním Timoru na 30 dialektů. Jejich počet je dán díky vysoce hornatému terénu, který znesnadňoval mísení jednotlivých kultur.        

Gramotnost populace se pohybuje okolo 50%. Číst a psát zde umí přibližně polovina populace. Ovšem negramotnost je ve Východním Timoru vyšší u žen. Průměrná délka života se pohybuje okolo 60,7 let. Největším problémem zde však je fakt, že je zde obrovská nedostupnost nezávadné pitné vody. Nezaměstnanost ve Východním Timoru stoupá až k 50% a inflace se zde pohybuje okolo 1,9%. Zaměstnanost je zde rozdělena do dvou částí – 10% služby a průmysl, 90% zemědělství.

Míra porodnosti je šest porodů na jednu ženu. Vládní výdaje na zdravotnictví v roce 2006 bylo 150 USD na osobu. Existovaly zde dvě nemocnice a 14 vesnických zdravotnických zařízení v roce 1974. Roku 1994 zde bylo 11 nemocnic a 330 pečovatelských středisek. Roku 2010 byla mateřská úmrtnost na 100 000 narozených 370. To je ve srovnání s 928.6 v roce 2008 a 1016.3 v roce 1990 menší podíl. Počet porodních asistentek na 1000 živě narozených dětí je 8 a celoživotní riziko smrti pro těhotné ženy je 1 v 44.

Náboženských skupin je zde více, ale převažují zde katolíci. Zmínit můžeme i protestanty, nebo evangelíky, kteří však mají u populace pouhých 2,2% či muslimy s 0,3%.

Migrace

Píše se, že někdy kolem roku 3 500 ostrova Timor dosáhli negroidi takzvané kultury oválných kladiv. Z této migrační vlny se dodnes zachovalo při nejmenším pět východotimorských jazyků – fataluku, makalere, makasai, midik a bunak. Proto mnoho obyvatel využívá těchto jazyků a úředními jazyky se zde moc nehovoří. Kvůli této situaci má ve Východním Timoru původ papuánsko-melanéských přistěhovalcích.

Obyvatel Východního Timoru je asi 1,143,667. Populace je soustředěna především v okolí Dili. Slovo "Maubere", výraz dříve používaný Portugalci odkázat na nativní východ Timorského a často používaný jako synonymní s negramotnými a nevzdělanými, byl přijat FReTiLIn jako výraz hrdosti. Skládají se z několika různých etnických skupin, z nichž většina jsou smíšené Malajsko-polynéské a Malajsko/papuánského původu. Největší Malajsko-polynéská etnická skupina je Tetum (100 000), žijí především v severním pobřeží a v okolí Dili; další skupinou je Mambai (80 000), kteří jsou v horách středního pobřeží; Tukudede (63 170), v oblasti kolem Maubara a Liquiçá; Galoli (50 000), mezi kmeny Mambae a Makasae; Kemak (50 000) v departmentu Timorského ostrova; a Baikeno (20 000), v oblasti kolem Pante Macassar.

Mezi hlavní kmeny převážně papuánského původu patří Bunak (50 000), v centrální vnitrozemí ostrova Timor; dále pak Fataluku (30 000), na východním cípu ostrova u Lospalos a Makasae, na východním konci ostrova.

Celkem ve Východním Timoru se z jednoho tisíce obyvatel považuje 51,07 za přistěhovalce.

Administrativní dělení

Mapa distriktů

Východní Timor se dělí do 13 administrativních distriktů:

1. Lautém
2. Baucau
3. Viqueque
4. Manatuto
5. Dili
6. Aileu
7. Manufahi
8. Liquiçá
9. Ermera
10. Ainaro
11. Bobonaro
12. Cova Lima
13. Oecusse Ambeno

Hlavní město Dili leží ve distriktu Dili. Tyto distrikty se dále dělí na 65 podokresů (subdistrikts), 443 sucos a 2336 obcí.

Kultura

O Východním Timoru zpívá zpěvačka Shakira v písni Timor, která vyšla v roce 2005 na jejím albu Oral Fixation Vol. 2.

Další fotografie

• 
  Tradiční místní domy
• 
  Mezinárodní letiště
• 
  Sídlo radiové a televizní společnosti
• 
  Timorské tanečnice

Odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Východní Timor na Wikimedia Commons

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku East Timor na anglické Wikipedii.

Literatura

• KLÍMA, Jan. Východní Timor - Dějiny zapomenuté rezistence. Historický obzor, 1994, 5 (9), s. 205-209.
• KLÍMA, Jan. Východní Timor. Praha: Libri, 2003. ISBN 80–7277–203–1. 

Související články

• Abilio Jose Osorio Soares - politik a guvernér Indonésií okupovaného Východního Timoru 1992 - 1999.
• Sukarno

Externí odkazy

• Zastupitelský úřad ČR v Jakartě. Souhrnná teritoriální informace: [online]. Businessinfo.cz, 2010-09-01 [cit. 2011-08-15]. Podrobná informace o současném stavu. Dostupné online. 
• East Timor [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
• East Timor (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
• Timor-Leste - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
• Bureau of East Asian and Pacific Affairs. Background Note: Timor-Leste [online]. U.S. Department of State, 2011-02-11 [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
• CIA. The World Factbook - Timor-leste [online]. Rev. 2011-07-14 [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky)