Dagmar Hochová: Porovnání verzí
m {{Wikicitáty}} do Externích odkazů, převod na řádek; kosmetické úpravy |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Dagmar Hochová''' ([[10. březen|10. března]] [[1926]] [[Praha]] – [[ |
'''Dagmar Hochová''' ([[10. březen|10. března]] [[1926]] [[Praha]] – [[16. duben|16. dubna]] [[2012]] [[Praha]]<ref>[http://www.tyden.cz/rubriky/lide/nekrology/zemrela-slavna-ceska-fotografka-dagmar-hochova_231618.html Zemřela slavná česká fotografka Dagmar Hochová | Týden.cz]</ref>) byla [[Česko|česká]] [[dokumentární fotografie|dokumentární]], [[portrétní fotografie|portrétní]] a [[novinářská fotografie|reportážní]] [[fotograf]]ka.<ref>[http://digiarena.zive.cz/default.aspx?article=3332 Fotografie Dagmar Hochové v Brně - DIGIarena.cz]</ref> |
||
== Život a dílo == |
== Život a dílo == |
Verze z 20. 1. 2014, 13:36
Dagmar Hochová (10. března 1926 Praha – 16. dubna 2012 Praha[1]) byla česká dokumentární, portrétní a reportážní fotografka.[2]
Život a dílo
Narodila se v roce 1926 v Praze. Studovala v letech 1942–1943 na Státní grafické škole v Praze, kde byla žačkou Jaromíra Funkeho a Josefa Ehma. Po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku 1945/1946. Poté pracovala v laboratořích firmy Illek a Paul, orientované na reklamní fotografii, a stala se jednou z prvních studentek prof. Karla Plicky na nově založené filmové Akademii múzických umění.
Obor filmová fotografie absolvovala roku 1953. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, především nakladatelství Albatros. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii. Proslula svými cykly Děti, Síla věku, Dvojice, Svátky a slavnosti. Její fotoaparát zachytil životní okamžiky malých a přehlížených, děti, staré lidi a jeptišky. Jako fotografku ji to vždy přitahovalo na místa, kde se něco dělo.
PhDr. Marie Klimešová o Hochové na konci dubna 2001 řekla: Dáša Hochová dětem rozumí. Ani na okamžik je nevnímá jako objekt jakéhosi sentimentu; děti jí jsou vždy partnery a ona je nadšena, když v nich nalézá životaschopnost, která jim v budoucnu pomůže rozvinout se v dospělou osobnost. Sleduje je mnohdy s radostnou jízlivostí, s porozuměním pro jejich přirozenou nenucenost, zároveň jim ale svou vitální přítomností dává podnět ke zvlášť pádnému projevení své podstaty.[3]
Její dílo se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektovala žádná kompoziční pravidla, pohrdala aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnášela umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímala jí technická preciznost. Hlavní pro ni byla síla výpovědi o člověku a té pak podřizovala vše.
Ve své tvorbě se také zabývala podobností dvojčat. Stejným tématem se zabývali fotografky a fotografové Tereza Vlčková (cyklus Two - Dvojice), Loretta Lux (Sasha and Ruby[4]), Rineke Dijkstra (Chen a Efrat), Diane Arbus (Identická dvojčata[5]), August Sander,[6] Mary Ellen Mark,[7][8] Wendy McMurdo[9][10] nebo Chantal Michel[11].[12][13]
V posledním desetiletí svého života se spíše soustřeďovala na bilancování svého rozsáhlého díla. Dostalo se jí satisfakce za dlouhá léta, kdy její nejlepší fotografické cykly končily v šuplíku. Od roku 1994 začala vydávat ve spolupráci s nakladatelstvím Kuklík knižní rekapitulaci svého fotografického díla. Za vlastní finanční prostředky získané v restituci připravila sama, bez editorské pomoci, bilanční trilogii - Deset, dvacet, třicet, už jdu, Čas oponou trhl a Síla věku.
V Nakladatelství Torst publikovala v roce 2001 zatím svou poslední knihu fotografických portrétů českých spisovatelů nazvanou Konec chleba, počátek kamení. V letech 1990–1992 byla poslankyní České národní rady. V roce 2000 jí byla za vynikající umělecké výsledky udělena medaile Za zásluhy.
Za svou zásadní práci považovala snímek Proti zdi z roku 1960, portrét dvou kluků, kteří vší vervou skáčou proti oprýskané stěně a kopou do ní. Je na něm vidět jejich nespoutaná snaha překonat překážku, i když moc dobře vědí, že si o ni leda tak zničí boty.[14]
Výstavy
- Síla věku, únor 1992, Malá galerie České spořitelny (Kladno)[15]
- Děti 1948–66, Galerie Pražského domu fotografie, Haštalská 1, 110 00 Praha 1, 4. května – 3. června 2001[3]
- Zadním východem, Klášter dominikánů, Praha 1, 3.–31. května 2008
Cykly
- Globus smrti
- Osobnosti
- 1968
- Dvojice
- Matějská pouť
- Vietnam
- Vltava
- Porta Portese
- Síla věku
- Deset, dvacet, třicet, už jdu!
Galerie
-
Výstava Dagmar Hochové v Klášteru Dominikánů, 2008
Odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dagmar Hochová na Wikimedia Commons
- Lidé, místa, vzpomínky Dagmar Hochové, Dokument České televize, 2010,[16]
Reference
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dagmar Hochová
- ↑ Zemřela slavná česká fotografka Dagmar Hochová | Týden.cz
- ↑ Fotografie Dagmar Hochové v Brně - DIGIarena.cz
- ↑ a b http://www.phpweb.cz/archiv-vystav/2001/dagmar-hochova.html
- ↑ Loretta Lux - Sasha and Ruby 1 - Torch Art Gallery
- ↑ washingtonpost.com: Double Exposure
- ↑ MARTHA AND MARY, Bible women; two sisters who loved Jesus, but who does the housework?
- ↑ http://www.americansuburbx.com/2009/10/interview-mary-ellen-mark-with.html
- ↑ blogspot.com: njanjankiri
- ↑ http://www.iniva.org/dare/themes/play/mcmurdo.html
- ↑ http://monique-kaput.blogspot.com/
- ↑ Chantal Michel - Fotografie
- ↑ ŽŮREK, Radim. Bakalářská práce, Mladé české fotografky [online]. Opava: Institut tvůrčí fotografie, 2010 [cit. 2010-12-13]. Dostupné online.
- ↑ http://fantomatik75.blogspot.com/2009/10/mystery-twins.html?zx=66c8fe271a963d8a
- ↑ http://artalkweb.wordpress.com/2008/12/16/recenze-knihy-vzpominek-dagmar-hochove/
- ↑ http://abart.artarchiv.cz/vystavy.php?IDvystavy=2421
- ↑ Dagmar Hochová — Lidé, místa, vzpomínky Dagmar Hochové - česká televize
Externí odkazy
- Osoba Dagmar Hochová ve Wikicitátech