Aristarchus (kráter): Porovnání verzí
doplnění |
doplnění |
||
| Řádek 14: | Řádek 14: | ||
'''Aristarchus''' je [[impaktní kráter]] nacházející se na západním okraji [[Přivrácená strana Měsíce|přivrácené strany Měsíce]]. Jeho stáří se odhaduje na 450 milionů let.<ref name="Gabzyl142">Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 142</ref><ref name="rukl">{{Citace monografie |
'''Aristarchus''' je [[impaktní kráter]] nacházející se na západním okraji [[Přivrácená strana Měsíce|přivrácené strany Měsíce]]. Jeho stáří se odhaduje na 450 milionů let.<ref name="Gabzyl142">Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 142</ref><ref name="rukl">{{Citace monografie |
||
| příjmení = Rükl |
| příjmení = Rükl| jméno = Antonín| titul = Atlas Měsíce |
||
| jméno = Antonín |
|||
| titul = Atlas Měsíce |
|||
| vydavatel = Aventinum |
| vydavatel = Aventinum |
||
| místo = Praha |
| místo = Praha |
||
| Řádek 30: | Řádek 28: | ||
Kráter samotný vypadá v dalekohledu v porovnání s okolím jako velmi jasný útvar <ref name="rukl"/> a lze u jeho svahů lze pozorovat světlé a tmavé pruhy vyvrženin. Ty jsou tvořeny měsíčními bazalty (čediči) a [[anortozit]]y. Je to také centrum jasných paprsků.<ref name="rukl50">[[Antonín Rükl]]: ''Atlas Měsíce'', Aventinum (Praha 1991), kapitola 50 pohledů na Měsíc, str. 199, ISBN 80-85277-10-7</ref> |
Kráter samotný vypadá v dalekohledu v porovnání s okolím jako velmi jasný útvar <ref name="rukl"/> a lze u jeho svahů lze pozorovat světlé a tmavé pruhy vyvrženin. Ty jsou tvořeny měsíčními bazalty (čediči) a [[anortozit]]y. Je to také centrum jasných paprsků.<ref name="rukl50">[[Antonín Rükl]]: ''Atlas Měsíce'', Aventinum (Praha 1991), kapitola 50 pohledů na Měsíc, str. 199, ISBN 80-85277-10-7</ref> |
||
V oblasti kráteru byly několikrát pozorovány záblesky či různé zákaly<ref name="rukl50"/>, které jsou vysvětlovány úniky plynů jako jsou [[radon]] nebo [[argon]].<ref>[http://www.lidovky.cz/unikaji-mesici-plyny-05c-/ln_noviny.asp?c=A090515_000109_ln_noviny_sko&klic=231544&mes=090515_0 Unikají na Měsíci plyny?]</ref> |
V oblasti kráteru byly několikrát pozorovány záblesky či různé zákaly (tzv. [[měsíční přechodné jevy]])<ref name=lte>[[Antonín Rükl]]: ''Atlas Měsíce'', Aventinum (Praha 1991), kapitola Pozorování Měsíce, str. 211, ISBN 80-85277-10-7</ref><ref name="rukl50"/>, které jsou vysvětlovány úniky plynů jako jsou [[radon]] nebo [[argon]].<ref>[http://www.lidovky.cz/unikaji-mesici-plyny-05c-/ln_noviny.asp?c=A090515_000109_ln_noviny_sko&klic=231544&mes=090515_0 Unikají na Měsíci plyny?]</ref> |
||
== Satelitní krátery == |
== Satelitní krátery == |
||
Verze z 16. 12. 2013, 08:35
Šablona:Infobox Kráter na Měsíci
Aristarchus je impaktní kráter nacházející se na západním okraji přivrácené strany Měsíce. Jeho stáří se odhaduje na 450 milionů let.[1][2] Má průměr 40 km [2] a je hluboký 3,7 km. Nazván byl podle starořeckého astronoma Aristarcha ze Samu, který položil první základy pokusům o geometrické změření vzdáleností Slunce a Měsíce od Země.
Plošina Aristarchus
Kráter Aristarchus se nachází na plošině Aristarchus na západním okraji Mare Imbrium (Moře dešťů). Plošina Aristarchus má kosočtvercový tvar s rozměry 170 km x 200 km. V dalekohledu má mírně načervenalé zbarvení a je tmavší než okolní krajina.[3] Zvedá se asi 2 km nad okolí a svažuje se na severozápad. William K. Hartman a Gerard P. Kuiper se domnívají, že plošina Aristarchus byla vyzdvižena při vzniku pánve Imbrium.[3]
Kráter samotný vypadá v dalekohledu v porovnání s okolím jako velmi jasný útvar [2] a lze u jeho svahů lze pozorovat světlé a tmavé pruhy vyvrženin. Ty jsou tvořeny měsíčními bazalty (čediči) a anortozity. Je to také centrum jasných paprsků.[4]
V oblasti kráteru byly několikrát pozorovány záblesky či různé zákaly (tzv. měsíční přechodné jevy)[5][4], které jsou vysvětlovány úniky plynů jako jsou radon nebo argon.[6]
Satelitní krátery
V okolí kráteru se nachází síť sekundárních kráterů. Ty byly označeny podle zavedených zvyklostí jménem hlavního kráteru a velkým písmenem abecedy. Pouze dva krátery byly Mezinárodní astronomickou unií přejmenovány. Jsou to Aristarchus A (dnes Väisälä) a Aristarchus C (dnes Toscanelli).
| Aristarchus | Sel. šířka | Sel. délka | Průměr |
|---|---|---|---|
| B | 26.3° S | 46.8° Z | 7 km |
| D | 23.7° S | 42.9° Z | 5 km |
| F | 21.7° S | 46.5° Z | 18 km |
| H | 22.6° S | 45.7° Z | 4 km |
| N | 22.8° S | 42.9° Z | 3 km |
| S | 19.3° S | 46.2° Z | 4 km |
| T | 19.6° S | 46.4° Z | 4 km |
| U | 19.7° S | 48.6° Z | 4 km |
| Z | 25.5° S | 48.4° Z | 8 km |
Reference
- ↑ Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 142
- ↑ a b c RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Aristarchus, s. 62/18.
- ↑ a b Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 138
- ↑ a b Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola 50 pohledů na Měsíc, str. 199, ISBN 80-85277-10-7
- ↑ Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Pozorování Měsíce, str. 211, ISBN 80-85277-10-7
- ↑ Unikají na Měsíci plyny?