White Light/White Heat: Porovnání verzí
doplnění a úpravy |
mBez shrnutí editace |
||
Řádek 53: | Řádek 53: | ||
|Singl 1 datum = listopad 1967<ref name="unterberger169">Unterberger 2011, s. 169</ref> |
|Singl 1 datum = listopad 1967<ref name="unterberger169">Unterberger 2011, s. 169</ref> |
||
}}}} |
}}}} |
||
'''''White Light/White Heat''''' je druhé [[studiové album]] americké [[rock]]ové skupiny [[The Velvet Underground]]. Album vyšlo v lednu 1968, deset měsíců po vydání první desky nazvané ''[[The Velvet Underground & Nico]]''. Několik měsíců po vydání alba ze skupiny odešel John Cale a nahradil ho [[Doug Yule]]. |
'''''White Light/White Heat''''' je druhé [[studiové album]] americké [[rock]]ové skupiny [[The Velvet Underground]]. Album vyšlo v lednu 1968, deset měsíců po vydání první desky, nazvané ''[[The Velvet Underground & Nico]]''. Několik měsíců po vydání alba ze skupiny odešel John Cale a nahradil ho [[Doug Yule]]. |
||
Když se na roku 1967 objevilo první album ''The Velvet Underground & Nico'', byl na něj svět pop music jen stěží připraven. Ale zatímco tato deska zněla jako otevřená výzva konvencím v tehdejší rockové hudbě, její nástupnice ''White Light/White Heat'' byla učiněným útokem na kulturní a estetické normy. Autorem většiny skladeb je Lou Reed, jsou však tři výjimky. Dvě z nich složil spolu s [[John Cale|Johnem Calem]], [[Sterling Morrison|Sterlingem Morrisonem]] a [[Maureen Tuckerová|Maureen Tucker]] a jednu pouze s Calem a Morrisonem. Všechny texty napsal Reed.<ref>{{Citace elektronické monografie |
Když se na roku 1967 objevilo první album ''The Velvet Underground & Nico'', byl na něj svět pop music jen stěží připraven. Ale zatímco tato deska zněla jako otevřená výzva konvencím v tehdejší rockové hudbě, její nástupnice ''White Light/White Heat'' byla učiněným útokem na kulturní a estetické normy. Autorem většiny skladeb je Lou Reed, jsou však tři výjimky. Dvě z nich složil spolu s [[John Cale|Johnem Calem]], [[Sterling Morrison|Sterlingem Morrisonem]] a [[Maureen Tuckerová|Maureen Tucker]] a jednu pouze s Calem a Morrisonem. Všechny texty napsal Reed.<ref>{{Citace elektronické monografie |
||
Řádek 66: | Řádek 66: | ||
== Nahrávání a období před vydáním == |
== Nahrávání a období před vydáním == |
||
Nahrávání alba ''White Light/White Heat'' probíhalo v září 1967 v [[Mayfair Sound Studios]] v New Yorku.<ref name="unterberger160">Unterberger 2011, s. 160</ref> Není přesně jisté, jak dlouho skupina album |
Nahrávání alba ''White Light/White Heat'' probíhalo v září 1967 v [[Mayfair Sound Studios]] v New Yorku.<ref name="unterberger160">Unterberger 2011, s. 160</ref> Není přesně jisté, jak dlouho skupina album nahrávala. Jeho nahrávání trvalo jen několik dní, ale celé vzniklo v září.<ref name="unterberger161">Unterberger 2011, s. 161</ref>{{#tag:ref|Každý člen později uváděl jiné období; [[Steve Sesnick]] mluví o třech dnech, John Cale o dvou až pěti dnech a Maureen Tucker o sedmi dnech ve dvou týdnech.<ref name="unterberger161" />|group=p}} Produkce se ujal Tom Wilson a nahrávacími techniky byli [[Gerry Kellgren]] a [[Val Valentin]].<ref name="unterberger160" /> |
||
Skladba „Here She Comes Now“ byla na prvních výliscích desky uvedena chybně jako „There She Comes Now“.<ref>{{Citace elektronické monografie |
Skladba „Here She Comes Now“ byla na prvních výliscích desky uvedena chybně jako „There She Comes Now“.<ref>{{Citace elektronické monografie |
||
Řádek 83: | Řádek 83: | ||
== Vydání == |
== Vydání == |
||
Před vydáním alba samotného vyšel v listopadu 1967 singl obsahující skladby „[[White Light/White Heat (píseň)|White Light/White Heat]]“ a „[[Here She Comes Now]]“.<ref name="unterberger169" /><ref>{{Citace elektronické monografie |
Před vydáním alba samotného vyšel v listopadu 1967 singl, obsahující skladby „[[White Light/White Heat (píseň)|White Light/White Heat]]“ a „[[Here She Comes Now]]“.<ref name="unterberger169" /><ref>{{Citace elektronické monografie |
||
| titul = Velvet Underground, The − White Light/White Heat / Here She Comes Now |
| titul = Velvet Underground, The − White Light/White Heat / Here She Comes Now |
||
| url = http://www.discogs.com/Velvet-Underground-White-LightWhite-Heat-Here-She-Comes-Now/release/1900649 |
| url = http://www.discogs.com/Velvet-Underground-White-LightWhite-Heat-Here-She-Comes-Now/release/1900649 |
||
Řádek 125: | Řádek 125: | ||
Album otevírá skladba o [[amfetamin]]ech, která dala název celému albu − „[[White Light/White Heat (píseň)|White Light/White Heat]]“. V této verzi má stopáž kratší než tři minuty, na koncertním albu ''[[1969: The Velvet Underground Live]]'' je o poznání delší, má osm a půl minuty.<ref name="unterberger161" /> Následuje „[[The Gift (píseň, The Velvet Underground)|The Gift]]“. Text ke druhé skladbě napsal Reed ještě na univerzitě; jako hudba k ní byl použit základ skladby „Booker T.“.<ref name="unterberger162">Unterberger 2011, s. 162</ref> Koncertní nahrávky skladby „Booker T.“ vyšla v roce 1995 jako součást box setu ''[[Peel Slowly and See]]''. Nahrávka je velmi zvláštní, protože hudba je nahrána do jednoho kanálu a slova do druhého,<ref name="unterberger162" /> takže i při výstupu zní každé z jednoho reproduktoru a buď jednu nebo druhou část lze vypustit.<ref name="Nadoraz141">Nadoraz, s. 141</ref> Hlavní postavou ve skladbě „The Gift“ je jistý Wald Jeffers;<ref name="unterberger162" /> student, který se snaží poslat sebe sama poštou.<ref name="unterberger161" /> Její text Cale recituje s [[velština|velšským]] akcentem a zajímavostí je, že celý osmiminutový text namluvil na první pokus.<ref name="unterberger162" /> Jde o první skladbu skupiny, ve které se Cale představil jako hlavní zpěvák. |
Album otevírá skladba o [[amfetamin]]ech, která dala název celému albu − „[[White Light/White Heat (píseň)|White Light/White Heat]]“. V této verzi má stopáž kratší než tři minuty, na koncertním albu ''[[1969: The Velvet Underground Live]]'' je o poznání delší, má osm a půl minuty.<ref name="unterberger161" /> Následuje „[[The Gift (píseň, The Velvet Underground)|The Gift]]“. Text ke druhé skladbě napsal Reed ještě na univerzitě; jako hudba k ní byl použit základ skladby „Booker T.“.<ref name="unterberger162">Unterberger 2011, s. 162</ref> Koncertní nahrávky skladby „Booker T.“ vyšla v roce 1995 jako součást box setu ''[[Peel Slowly and See]]''. Nahrávka je velmi zvláštní, protože hudba je nahrána do jednoho kanálu a slova do druhého,<ref name="unterberger162" /> takže i při výstupu zní každé z jednoho reproduktoru a buď jednu nebo druhou část lze vypustit.<ref name="Nadoraz141">Nadoraz, s. 141</ref> Hlavní postavou ve skladbě „The Gift“ je jistý Wald Jeffers;<ref name="unterberger162" /> student, který se snaží poslat sebe sama poštou.<ref name="unterberger161" /> Její text Cale recituje s [[velština|velšským]] akcentem a zajímavostí je, že celý osmiminutový text namluvil na první pokus.<ref name="unterberger162" /> Jde o první skladbu skupiny, ve které se Cale představil jako hlavní zpěvák. |
||
Jako třetí je na albu píseň „[[Lady Godiva's Operation]]“ s perverzním příběhem o změně pohlaví. Skladbu opět zpívá Cale, přičemž Reed občas svým hlasem také zasáhne.<ref name="unterberger162" /> Patrně nejmelodičtější skladbou na tomto albu je „[[Here She Comes Now]]“, poslední na A‑straně původní LP |
Jako třetí je na albu píseň „[[Lady Godiva's Operation]]“ s perverzním příběhem o změně pohlaví. Skladbu opět zpívá Cale, přičemž Reed občas svým hlasem také zasáhne.<ref name="unterberger162" /> Patrně nejmelodičtější skladbou na tomto albu je „[[Here She Comes Now]]“, poslední na A‑straně původní LP desky. Její demoverze rovněž vyšla na albu ''Peel Slowly and See''. |
||
Zatímco původní A-strana zní temně, podobně jako na první desce, na B-straně skupina odhodila veškeré zábrany a rozpoutala divokou [[free jazz|freejazzovou]] explozi „[[I Heard Her Call My Name]]“. Její text pojednává o dávo zesnulé přítelkyni.<ref name="Nadoraz141" /><ref name="unterberger162" /> Poslední skladbou na albu je epický [[noise|noisový]] jam v podobě sedmnáctiminutové „[[Sister Ray]]“. Při dřívějších koncertech skupiny byla skladba označována jako „Searching“ a trvala ještě déle.<ref name="unterberger163">Unterberger 2011, s. 163</ref> Například na albu ''[[Bootleg Series Volume 1: The Quine Tapes]]'' z roku 2001 má třicet osm minut. Skladba byla nahrána bez baskytary (Reed i Morrison hráli na kytary a Cale na varhany) a původně nikdo nevěděl, jak skladba bude dlouhá.<ref name="unterberger163" /> V několika místech jsou kytary slyšet slaběji než Caleovy varhany. Podle Reeda její text pojednává o homosexuálním dealerovi.<ref name="unterberger163" /> |
Zatímco původní A-strana zní temně, podobně jako na první desce, na B-straně skupina odhodila veškeré zábrany a rozpoutala divokou [[free jazz|freejazzovou]] explozi „[[I Heard Her Call My Name]]“. Její text pojednává o dávo zesnulé přítelkyni.<ref name="Nadoraz141" /><ref name="unterberger162" /> Poslední skladbou na albu je epický [[noise|noisový]] jam v podobě sedmnáctiminutové „[[Sister Ray]]“. Při dřívějších koncertech skupiny byla skladba označována jako „Searching“ a trvala ještě déle.<ref name="unterberger163">Unterberger 2011, s. 163</ref> Například na albu ''[[Bootleg Series Volume 1: The Quine Tapes]]'' z roku 2001 má třicet osm minut. Skladba byla nahrána bez baskytary (Reed i Morrison hráli na kytary a Cale na varhany) a původně nikdo nevěděl, jak skladba bude dlouhá.<ref name="unterberger163" /> V několika místech jsou kytary slyšet slaběji než Caleovy varhany. Podle Reeda její text pojednává o homosexuálním dealerovi.<ref name="unterberger163" /> |
Verze z 10. 12. 2013, 14:56
White Light/White Heat | ||||
---|---|---|---|---|
Interpret | The Velvet Underground | |||
Druh alba | studiové album | |||
Vydáno | 30. ledna 1968 | |||
Nahráno | září 1967 Mayfair Sound Studios, New York | |||
Žánry | experimentální rock, protopunk, art rock | |||
Délka | 40:13 | |||
Jazyk | angličtina | |||
Vydavatelství | Verve Records | |||
Producent | Tom Wilson | |||
Profesionální kritika | ||||
The Velvet Underground chronologicky | ||||
| ||||
Singly z alba White Light/White Heat | ||||
|
||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
White Light/White Heat je druhé studiové album americké rockové skupiny The Velvet Underground. Album vyšlo v lednu 1968, deset měsíců po vydání první desky, nazvané The Velvet Underground & Nico. Několik měsíců po vydání alba ze skupiny odešel John Cale a nahradil ho Doug Yule.
Když se na roku 1967 objevilo první album The Velvet Underground & Nico, byl na něj svět pop music jen stěží připraven. Ale zatímco tato deska zněla jako otevřená výzva konvencím v tehdejší rockové hudbě, její nástupnice White Light/White Heat byla učiněným útokem na kulturní a estetické normy. Autorem většiny skladeb je Lou Reed, jsou však tři výjimky. Dvě z nich složil spolu s Johnem Calem, Sterlingem Morrisonem a Maureen Tucker a jednu pouze s Calem a Morrisonem. Všechny texty napsal Reed.[5]
Jde o první a jediné album, na kterém hraje pouze základní sestava skupiny − John Cale, Lou Reed, Sterling Morrison a Maureen Tucker.[6] Na albu se již nijak nepodílí ani Andy Warhol ani Nico.
Nahrávání a období před vydáním
Nahrávání alba White Light/White Heat probíhalo v září 1967 v Mayfair Sound Studios v New Yorku.[7] Není přesně jisté, jak dlouho skupina album nahrávala. Jeho nahrávání trvalo jen několik dní, ale celé vzniklo v září.[8][p 1] Produkce se ujal Tom Wilson a nahrávacími techniky byli Gerry Kellgren a Val Valentin.[7]
Skladba „Here She Comes Now“ byla na prvních výliscích desky uvedena chybně jako „There She Comes Now“.[9] V roce 1976 album vyšlo ve Spojeném království se zcela odlišným obalem.[10] V roce 1986 bylo album remasterováno a vydáno s upraveným obalem, na kterém již tetování není znázorněno vůbec.
Vydání
Před vydáním alba samotného vyšel v listopadu 1967 singl, obsahující skladby „White Light/White Heat“ a „Here She Comes Now“.[4][11]
Album White Light/White Heat vyšlo 30. ledna 1968 u vydavatelství Verve Records.[12] Na jeho předním obalu je fotografie tetování od Billyho Namea; ta ale není skoro vůbec vidět, protože je černá stejně jako podklad, jen má trochu jiný odstín.[12] Na zadní části obalu je pak fotografie všech členů skupiny.[12]
V prosinci 2013 vyšlo album u příležitosti pětačtyřicátého výročí v reedici doplněné o řadu alternativních či koncertních verzí různých skladeb.[13] Různé raritní nahrávky pro reedici dodali Lou Reed i John Cale;[14] první z nich několik týdnů před vydáním reedice zemřel.[15]
Skladby
Album otevírá skladba o amfetaminech, která dala název celému albu − „White Light/White Heat“. V této verzi má stopáž kratší než tři minuty, na koncertním albu 1969: The Velvet Underground Live je o poznání delší, má osm a půl minuty.[8] Následuje „The Gift“. Text ke druhé skladbě napsal Reed ještě na univerzitě; jako hudba k ní byl použit základ skladby „Booker T.“.[16] Koncertní nahrávky skladby „Booker T.“ vyšla v roce 1995 jako součást box setu Peel Slowly and See. Nahrávka je velmi zvláštní, protože hudba je nahrána do jednoho kanálu a slova do druhého,[16] takže i při výstupu zní každé z jednoho reproduktoru a buď jednu nebo druhou část lze vypustit.[17] Hlavní postavou ve skladbě „The Gift“ je jistý Wald Jeffers;[16] student, který se snaží poslat sebe sama poštou.[8] Její text Cale recituje s velšským akcentem a zajímavostí je, že celý osmiminutový text namluvil na první pokus.[16] Jde o první skladbu skupiny, ve které se Cale představil jako hlavní zpěvák.
Jako třetí je na albu píseň „Lady Godiva's Operation“ s perverzním příběhem o změně pohlaví. Skladbu opět zpívá Cale, přičemž Reed občas svým hlasem také zasáhne.[16] Patrně nejmelodičtější skladbou na tomto albu je „Here She Comes Now“, poslední na A‑straně původní LP desky. Její demoverze rovněž vyšla na albu Peel Slowly and See.
Zatímco původní A-strana zní temně, podobně jako na první desce, na B-straně skupina odhodila veškeré zábrany a rozpoutala divokou freejazzovou explozi „I Heard Her Call My Name“. Její text pojednává o dávo zesnulé přítelkyni.[17][16] Poslední skladbou na albu je epický noisový jam v podobě sedmnáctiminutové „Sister Ray“. Při dřívějších koncertech skupiny byla skladba označována jako „Searching“ a trvala ještě déle.[18] Například na albu Bootleg Series Volume 1: The Quine Tapes z roku 2001 má třicet osm minut. Skladba byla nahrána bez baskytary (Reed i Morrison hráli na kytary a Cale na varhany) a původně nikdo nevěděl, jak skladba bude dlouhá.[18] V několika místech jsou kytary slyšet slaběji než Caleovy varhany. Podle Reeda její text pojednává o homosexuálním dealerovi.[18]
Seznam skladeb
Strana 1 | |||
---|---|---|---|
Pořadí | Název | Autor | Délka |
1. | White Light/White Heat | Reed | 2:47 |
2. | The Gift | Reed, Morrison, Cale, Tucker | 8:18 |
3. | Lady Godiva's Operation | Reed | 4:56 |
4. | Here She Comes Now | Reed, Morrison, Cale | 2:04 |
Strana 2 | |||
---|---|---|---|
Pořadí | Název | Autor | Délka |
1. | I Heard Her Call My Name | Reed | 4:38 |
2. | Sister Ray | Reed, Morrison, Cale, Tucker | 17:27 |
Obsazení
- Hudebníci
- Lou Reed – zpěv, kytara, klavír
- John Cale – zpěv, elektrická viola, varhany, baskytara, zvukové efekty v „Lady Godiva's Operation“
- Sterling Morrison − zpěv, kytara, baskytara, zvukové efekty v „Lady Godiva's Operation“
- Maureen Tucker − bicí, perkuse,
- Produkce
- Tom Wilson − producent
- Gary Kellgren – zvukový inženýr
- Val Valentin – zvukový inženýr
- Bob Ludwig − mastering
Kritika
V žebříčku pěti set nejlepších alb všech dob podle časopisu Rolling Stone se umístilo na 292. příčce.[19]
Hodnocení
Žebříčky
Album se sotva dostalo do žebříčku Billboard 200 – první týden bylo na 200. a druhý na 199. místě.[12][21]
Odkazy
Literatura
- UNTERBERGER, Richie. White Light / White Heat: Velvet Underground den po dni. Překlad Petr Ferenc. Praha: Volvox Globator, 2011. 364 s. ISBN 978-80-7207-821-9.
- BOCKRIS, Victor; MALANGA, Gerard. Nadoraz: Příběh The Velvet Underground. Překlad Josef Rauvolf. Praha: Levné knihy, 2010. ISBN 978-80-7309-807-0.
Poznámky
- ↑ Každý člen později uváděl jiné období; Steve Sesnick mluví o třech dnech, John Cale o dvou až pěti dnech a Maureen Tucker o sedmi dnech ve dvou týdnech.[8]
Reference
- ↑ a b DEMING, Mark. White Light/White Heat [online]. Allmusic [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b FRICKE, David. The Velvet Underground: White Light/White Heat [online]. Rolling Stone, 1985-03-14 [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b SCARUFFI, Piero. Velvet Underground [online]. Scaruffi.com [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (anglicky, francouzsky)
- ↑ a b Unterberger 2011, s. 169
- ↑ Velvet Underground, The − White Light/White Heat (1988) [online]. Discogs [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Nadoraz, s. 140
- ↑ a b Unterberger 2011, s. 160
- ↑ a b c d Unterberger 2011, s. 161
- ↑ Velvet Underground, The − White Light/White Heat (1968) [online]. Discogs [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Velvet Underground, The − White Light/White Heat (1976) [online]. Discogs [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Velvet Underground, The − White Light/White Heat / Here She Comes Now [online]. Discogs [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Unterberger 2011, s. 178
- ↑ BLISTEIN, Jon. The Velvet Underground to Reissue 'White Light/White Heat' [online]. Rolling Stone, 2013-10-01 [cit. 2013-12-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PELLY, Jenn. The Velvet Underground Reissue White Light/White Heat as Box Set [online]. Pitchfork Media, 2013-10-01 [cit. 2013-12-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FIANDER, Matthew. The Velvet Underground: White Light/White Heat: 45th Anniversary Super Deluxe Edition [online]. PopMatters, 2013-12-03 [cit. 2013-12-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f Unterberger 2011, s. 162
- ↑ a b Nadoraz, s. 141
- ↑ a b c Unterberger 2011, s. 163
- ↑ The Velvet Underground, 'White Light/White Heat' [online]. Rolling Stone [cit. 2012-07-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CRUMB, Robert. The Velvet Underground White Light/White Heat [online]. SputnikMusic.com, 2006-02-15 [cit. 2013-01-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LANDEMAINE, Olivier. USA LPs [online]. Rev. 2012-11-24 [cit. 2013-01-19]. Dostupné online. (anglicky)