Mrkev obecná: Porovnání verzí

Mrkev obecná
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	dřínotvaré (Cornales);
Čeleď	miříkovité (Apiaceae);
Rod	mrkev (Daucus);
Binomické jméno
	Daucus carota; L., 1753
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 2. 12. 2013, 19:11

Mrkev obecná (Daucus carota) je rostlina z čeledi miříkovitých, pěstovaná jako kořenová zelenina. Blízkým příbuzným mrkve je pastinák.

Synonyma

Daucus gingidium Linné, 1753
Daucus vulgaris Garsault, 1767
Daucus vulgaris Lamarck, 1779 (nom. illeg.)
Daucus communis Rouy & E. G. Camus in Rouy, 1901 (nom. illeg.)

Poddruhy a variety

Daucus carota subsp. carota (syn. Daucus sylvestris Miller, 1768; syn. Daucus carota var. sylvestris (Miller) Hoffmann, 1791; syn. Daucus carota subsp. sylvestris (Miller) Schübler & Martens, 1834) - Mrkev obecná pravá: Původní divoká nešlechtěná forma mrkve.
Daucus carota subsp. sativus (Hoffmann) Arcangeli, 1882 ex Schübler & Martens, 1834 (syn. Daucus carota var. sativus Hoffmann, 1791; syn. Daucus sativus (Hoffmann) Passerini, 1852 ex Röhling, 1812) - Mrkev obecná setá: Současná asi nejoblíbenější odrůda mrkve v Česku. Představuje vyšlechtěný kultivar, který se od původní mrkve liší nejen mohutností kořene, ale také jeho barvou. Obsahuje více karotenů, což se podílí na jeho červené barvě (původní divoké mrkve mají kořen bílý, žlutý či nachový).
Daucus carota cv. “Beta Sweet“: Americký genetik Leonard M. Pike z Texas A&M University vyšlechtil intenzívně oranžovou odrůdu s temně nachovým povrchem, která obsahuje o 50 % více β-karotenu než běžné formy. Tato látka působí jako antioxidant preventivně proti vzniku rakoviny. Na trh v USA byla nová forma uvedena v roce 1998.

Vzhled

Mrkev je dvouletá rostlina, která první rok svého života vytváří přízemní růžici listů a v mohutném hlavním kořeni shromažďuje živiny. Druhý rok vyžene lodyhu s okoličnatým květenstvím.

Výskyt

Rostlina pochází z jižní Asie, z oblasti Afghánistánu, Íránu a Pákistánu, kde ještě přežívají její divocí a nezkultivovaní zástupci a tvoří tak centrum diverzity druhu. Historie jejího rozšíření není zcela jistá; předpokládá se, že se v 10. století rozšířila do celé oblasti od Indie pro východní Středomoří. Ve 12. století se dostala až do západní Evropy a do Číny. V 17. století byla v Nizozemí vyšlechtěna její oranžová odrůda (pocházející z dřívější černé odrůdy), která je zde dnes rozšířena. V současné době se pěstuje na celém světě.

Divoké zástupce tohoto druhu můžeme objevit ve volné přírodě i v Česku.

Obsahové látky

Obsahuje mnoho vitamínů a jiných užitečných látek, z nichž nejvýznamnější jsou β-karoteny – dimery vitamínu A zodpovědné za červenou barvu kořene. Dále je bohatá na vlákniny a antioxidanty. Po chemické stránce byla podrobně prozkoumána a v jejím kořenu a semenech bylo nalezeno několik set různých chemických sloučenin.

Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v syrové mrkvi.^[2]

Složka	Jednotka	Průměrný obsah	Prvek (mg/100 g)	Průměrný obsah	Složka (mg/100g)	Průměrný obsah
voda	g/100 g	90,7	Na	25	vitamin C	10
bílkoviny	g/100 g	1,4	K	170	vitamin D	0
tuky	g/100 g	0,3	Ca	25	vitamin E	0,56
cukry	g/100 g	7,4	Mg	3	vitamin B6	0,14
celkový dusík	g/100 g	0,1	P	15	vitamin B12	0
vláknina	g/100 g	2,4	Fe	0,3	karoten	12,5
mastné kyseliny	g/100 g	0,3	Cu	0,02	thiamin	0,10
cholesterol	g/100 g	0	Zn	0,1	riboflavin	0,01
energie	kJ/100 g	146	Mn	0,1	niacin	0,2

Použití

Použití v kuchyni

V kuchyni se používá pouze kořen.

Mrkev se může jíst syrová, vcelku jen tak po opláchnutí, nasekaná či nastrouhaná do salátů, či tepelně upravená v polévce, játrové omáčce atd…

V polévkách bývá často kombinována s celerem a cibulí kuchyňskou.

Lékařství a léčitelství

Jako droga se sbírá její kořen (Radix dauci), semena (Fructus dauci) a výjimečně i nať (Herba dauci). Mrkev se používá v léčitelství jako močopudný a projímavý prostředek, při šerosleposti, močových kamenech a revmatických zánětech kloubů. Šťáva z kořene pomáhá také při ischemické chorobě srdeční. Mrkev obsahuje důležitou vlákninu a podporuje vylučování cholesterolu z těla.

V únoru 2005 bylo zjištěno, že látka falkarinol (falcarinol) obsažená v mrkvi může snižovat rozvoj rakoviny.^[3]

Odkazy

Reference

↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
↑ McCance a Widdowson´s:The Composition of Foods, 6. Summary edition, Royal Society of Chemistry Cambridge a Food Standard Agency, 2008, ISBN 978-0-85404-428-3
↑ Mrkev se postavila rakovině

Literatura

Květena České republiky, díl 5 / B. Slavík (Ed.). - Praha : Academia, 1997. - S. 421-422.

Externí odkazy

Galerie Mrkev obecná na Wikimedia Commons

[4e43313ce9a1ebf21c7dcaa37a865ecc294190b4-1] Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]

[2] McCance a Widdowson´s:The Composition of Foods, 6. Summary edition, Royal Society of Chemistry Cambridge a Food Standard Agency, 2008, ISBN 978-0-85404-428-3

[3] Mrkev se postavila rakovině

[1]

[2]

[3]

@@ Řádek 24: / Řádek 24: @@
 * ''Daucus communis'' Rouy & E. G. Camus in Rouy, 1901 (nom. illeg.)
-== Poddruhy a varianty ==
+== Poddruhy a variety ==
 * ''Daucus carota'' subsp. ''carota'' (syn. ''Daucus sylvestris'' Miller, 1768; syn. ''Daucus carota'' var. ''sylvestris'' (Miller) Hoffmann, 1791; syn. ''Daucus carota'' subsp. ''sylvestris'' (Miller) Schübler & Martens, 1834) - '''Mrkev obecná pravá''': Původní divoká nešlechtěná forma mrkve.
 * ''Daucus carota'' subsp. ''sativus'' (Hoffmann) Arcangeli, 1882 ex Schübler & Martens, 1834 (syn. ''Daucus carota'' var. ''sativus'' Hoffmann, 1791; syn. ''Daucus sativus'' (Hoffmann) Passerini, 1852 ex Röhling, 1812) - '''Mrkev obecná setá''': Současná asi nejoblíbenější [[odrůda]] mrkve v [[Česko|Česku]]. Představuje vyšlechtěný [[kultivar]], který se od původní mrkve liší nejen mohutností kořene, ale také jeho barvou. Obsahuje více [[Karoteny|karoten]]ů, což se podílí na jeho červené barvě (původní divoké mrkve mají kořen bílý, žlutý či nachový).