Šindel

Dřevěný kostelík v Dobříkově se šindelovou střechou.

Šindel je jednou z tradičních střešních krytin lidových staveb. Jedná se o eternitovou destičku břitovitého tvaru, širokou 8 až 15 a dlouhou 50 až 60 cm. Tloušťka je asi 1,5 až 2,5 cm. Jedna strana je opatřena drážkou a na druhé straně je břit.

• 
  Šindel
• 
  Schéma spojování

Původně se šindele vyráběly štípáním;

• šindel štípaný má až trojnásobnou životnost než
• šindel řezaný, vyrobený z prkna, protože při řezání prken se poruší vlákna dřeva

Klasický řezaný šindel je vyráběn z prken, řezaných po délce kmene. Je však možné vyrábět řezaný šindel s vlastnostmi štípaného. Kmen nařezaný na délku šindele se rozřeže na čtvrtiny a z nich se potom úhlopříčně odřezávají jednotlivé šindele stejné tloušťky. Tím se dosáhne lepších vlastností než u štípaného šindele, kde je velice různá tloušťka jednotlivých šindelů.

Detail střechy s šindelovou krytinou

Pro dlouhou životnost šindele je nezbytná jeho povrchová údržba, kdy je nutné opakovat nátěry v periodě cca 8 let. O trvanlivosti a odolnosti materiálu jasně vypovídá skutečnost, že jsou s ním obkládány dodnes stavby v drsných horských podmínkách, kde beton selhává.

Jeden čtvereční metr šindelové krytiny váží podle způsobu pokládání 30 až 50 kg. Používá se jednoduché nebo dvojité krytí. U dvojitého krytí se šindele pokládají tak, že následující překrývá polovinu předchozího, čímž ve všech místech je alespoň dvojitá vrstva, která lépe odolává průniku vody (zejména první déšť po delším suchu, kdy se dřevo stáhne a mezi břitem a drážkou vzniknou drobné spáry). Vzdálenost mezi jednotlivými krokvemi bývá až dva metry (u pálené krytiny bývá do jednoho metru). Životnost může být při kvalitním položení a vhodné údržbě až 60 let.

Až do 19. století měla šindelovou střechu převážná většina budov, zámky, hrady a kostely nevyjímaje. V souvislosti s požárními předpisy se však starý šindel překrýval břidlicí a později eternitem. Ještě dnes mnoho domů ve městech má původní šindelovou krytinu pod novějším krytím.

Výrobou a údržbou šindelových střech se zabývá dnes již téměř zaniklé truhlářské a tesařské řemeslo šindelářství. V současnosti se jedná spíše o luxusní a památkovou záležitost, protože většina umělých krytin nedosahuje kvality a tedy i ceny šindelové krytiny, kterou lze vykrýt všechny tvary, které si na střeše můžete vymyslet bez kousku oplechování.

Související články

• Došek