Kenneth Armitage: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
MatSuBot (diskuse | příspěvky)
m WPCleaner v1.29b - Opraveno pomocí WP:WCW - Hierarchie nadpisů - Opravy pravopisu a typografie
wikiúprava, odmaz HTML tagů a cizojazyčných citátů, přesun obrázku, Wikifikovat
Řádek 1: Řádek 1:
{{Wikifikovat}}
'''William Kenneth Armitage''', CBD, RA (* 18. července 1916, v [[Leeds]]u - 22. ledna 2002 v [[Londýn]]ě) byl britský sochař, malíř a grafik.
'''William Kenneth Armitage''', CBD, RA (* [[18. červenec|18. července]] [[1916]] [[Leeds]] [[22. leden|22. ledna]] [[2002]] [[Londýn]]) byl britský [[sochař]], [[malíř]] a [[grafik]].

== Život ==
== Život ==
Armitage se narodil v Leedsu, ale v dětství na něj nejvíce působila krajina v [[Yorkshire]] a [[Hrabství Longford]] v Irsku, odkud pocházeli jeho rodiče. Roku 1934 se přihlásil ke studiu na Leeds College of Art, kde se vyučovala především malba a grafika. Zajímal se o egyptské a kykladské umění ze sbírek Britského muzea a díky stipendiu mohl od roku 1937 pokračovat studiem sochařství na Slade School of Fine Arts v Londýně.<br/>
Narodil se v Leedsu, ale v dětství na něj nejvíce působila krajina v [[Yorkshire]] a [[Hrabství Longford]] v Irsku, odkud pocházeli jeho rodiče. Roku 1934 se přihlásil ke studiu na Leeds College of Art, kde se vyučovala především malba a grafika. Zajímal se o egyptské a kykladské umění ze sbírek Britského muzea a díky stipendiu mohl od roku 1937 pokračovat studiem sochařství na Slade School of Fine Arts v Londýně.

Během šesti let služby v armádě za druhé světové války sloužil nejprve u dělostřelectva, později byl důstojníkem v kurzu pro identifikaci letadel a tanků. Jejich modely a plastické tvary ovlivnily i jeho pozdější sochařskou tvorbu. V letech 1946 - 56) byl vedoucím katedry sochařství na Bath Academy of Art v Corsham Court a od roku 1953 do roku 1955 jako první britský umělec studoval postgraduálně na Leeds University (Gregory Fellowship in Sculpture).<br/>
Během šesti let služby v armádě za druhé světové války sloužil nejprve u dělostřelectva, později byl důstojníkem v kurzu pro identifikaci letadel a tanků. Jejich modely a plastické tvary ovlivnily i jeho pozdější sochařskou tvorbu. V letech 1946 - 56) byl vedoucím katedry sochařství na Bath Academy of Art v Corsham Court a od roku 1953 do roku 1955 jako první britský umělec studoval postgraduálně na Leeds University (Gregory Fellowship in Sculpture).
Britští umělci měli doma v poválečných letech silnou podporu a proto již roku 1952 reprezentovala zemi skupina mladých sochařů (Reg Butler, [[Lynn Chadwick]], Bernard Meadows, Eduardo Paolozzi, William Turnbull a Kenneth Armitage) výstavou 'New Aspects of British Sculpture' na [[Biennale di Venezia|26. Benátském bienále]]. Pro Armitage, do té doby neznámého, se výstava stala startovním bodem jeho umělecké kariéry. Armitage se stal mezinárodně uznávaným umělcem, když roku 1956 zvítězil v soutěži na památník války v [[Krefeld]]u v Německu a o dva roky později obdržel cenu pro nejlepšího sochaře mladšího 45 let na [[Biennale di Venezia|Benátském bienále]].<br/>

Po první samostatné výstavě v Gimpel Fils v Londýně (1952) a Bertha Schaefer Gallery v [[New York]]u (1954) následovala retrospektivní výstava v prestižní [[Whitechapel Gallery]] v Londýně (1959) a zastoupení na [[Documenta]] I a II v [[Kassel]]u (1954, 1959). Britská rada pak zorganizovala sérii jeho výstav v zahraničí.<br/>
Britští umělci měli doma v poválečných letech silnou podporu a proto již roku 1952 reprezentovala zemi skupina mladých sochařů (Reg Butler, [[Lynn Chadwick]], Bernard Meadows, Eduardo Paolozzi, William Turnbull a Kenneth Armitage) výstavou 'New Aspects of British Sculpture' na [[Biennale di Venezia|26. Benátském bienále]]. Pro Armitage, do té doby neznámého, se výstava stala startovním bodem jeho umělecké kariéry. Armitage se stal mezinárodně uznávaným umělcem, když roku 1956 zvítězil v soutěži na památník války v [[Krefeld]]u v Německu a o dva roky později obdržel cenu pro nejlepšího sochaře mladšího 45 let na [[Biennale di Venezia|Benátském bienále]].
Roku 1955 si Armitage pronajal ateliér na Notting Hill v Londýně a roku 1959 se přestěhoval do vlastního ateliétu navrženého architektem James MacLarenem. Zároveň odešel od svých galeristů v Gimpel Fils do galerie Marlborough Fine Art a získal možnost odlévat do bronzu ve slévárně Noack v Německu, která měla zkušenoisti se sochami velkých rozměrů.<br/>

Po první samostatné výstavě v Gimpel Fils v Londýně (1952) a Bertha Schaefer Gallery v [[New York]]u (1954) následovala retrospektivní výstava v prestižní [[Whitechapel Gallery]] v Londýně (1959) a zastoupení na [[Documenta]] I a II v [[Kassel]]u (1954, 1959). Britská rada pak zorganizovala sérii jeho výstav v zahraničí.

Roku 1955 si pronajal ateliér na Notting Hill v Londýně a roku 1959 se přestěhoval do vlastního ateliétu navrženého architektem James MacLarenem. Zároveň odešel od svých galeristů v Gimpel Fils do galerie Marlborough Fine Art a získal možnost odlévat do bronzu ve slévárně Noack v Německu, která měla zkušenoisti se sochami velkých rozměrů.

V letech 1960-63 s přestávkami pracoval také na centrální fasádě [[Château Mouton-Rothschild]], blízko Bordeaux, ve Francii.<br/>
V letech 1960-63 s přestávkami pracoval také na centrální fasádě [[Château Mouton-Rothschild]], blízko Bordeaux, ve Francii.<br/>
V sérii dokumentárních filmů o současném výtvarném umění amerického režiséra Warrena Formy z 60. let je v dílu „5 britských sochařů“ (1964) spolu s [[Henry Moore|H. Moore]], [[Lynn Chadwick|L. Chadwick]], B. Hepworth a R. Butler uveden i K. Armitage.<br/>
V sérii dokumentárních filmů o současném výtvarném umění amerického režiséra Warrena Formy z 60. let je v dílu „5 britských sochařů“ (1964) spolu s [[Henry Moore|H. Moore]], [[Lynn Chadwick|L. Chadwick]], B. Hepworth a R. Butler uveden i K. Armitage.

Armitage často cestoval a za pobytu ve Venezuele krátce žil u kmene místních indiánů. Během své kariéry byl hostujícím profesorem v [[Caracas]]u (1964) a [[Bostonská univerzita|Boston University]] v Massachusetts (1970) a hostujícím pedagogem na Royal College of Art (1974-79). V letech 1967-69 pobýval díky výměnnému programu německých a britských umělců v [[Berlín]]ě.<br/>
Často cestoval a za pobytu ve Venezuele krátce žil u kmene místních indiánů. Během své kariéry byl hostujícím profesorem v [[Caracas]]u (1964) a [[Bostonská univerzita|Boston University]] v Massachusetts (1970) a hostujícím pedagogem na Royal College of Art (1974-79). V letech 1967-69 pobýval díky výměnnému programu německých a britských umělců v [[Berlín]]ě.
Roku 1969 obdržel [[Řád britského impéria]] (CBE).<br/>

Na počátku 70.let opustil Marlborough Gallery a zaujal silně kritický vztah ke komercionalizaci umění, které se stalo příliš drahé pro většinu zájemců. V té době už měl dobré mezinárodní renomé a domácí pokles zájmu o jeho dílo se ho příliš nedotkl.<br/>
Roku 1969 obdržel [[Řád britského impéria]] (CBE). Na počátku 70.let opustil Marlborough Gallery a zaujal silně kritický vztah ke komercionalizaci umění, které se stalo příliš drahé pro většinu zájemců. V té době už měl dobré mezinárodní renomé a domácí pokles zájmu o jeho dílo se ho příliš nedotkl.

V 80. letech často vystavoval v zahraničí a později měl velké retrospektivní výstavy na Artcurial v Paříži (1985), na [[Letní olympijské hry 1988|Olympiádě v Soulu (1988)]], sochařském parku v [[Yorkshire]] (1996) a na Millennium Sculpture Exhibition, Holland Park (2000).<br/>
V 80. letech často vystavoval v zahraničí a později měl velké retrospektivní výstavy na Artcurial v Paříži (1985), na [[Letní olympijské hry 1988|Olympiádě v Soulu (1988)]], sochařském parku v [[Yorkshire]] (1996) a na Millennium Sculpture Exhibition, Holland Park (2000).<br/>
Armitage byl v roce 1994.zvolen členem [[Royal Academy of Arts]].<br/>
Armitage byl v roce 1994.zvolen členem [[Royal Academy of Arts]].

Od roku 1940 byl ženatý s o devět let starší absolventkou Slade School Joan Augusta Monro Moore (1909–1996), která mu za války nabídla svůj ateliér, ale od poválečných let žili oba odděleně a udržovali jen hluboké přátelské vztahy.<br/>
Od roku 1940 byl ženatý s o devět let starší absolventkou Slade School Joan Augusta Monro Moore (1909–1996), která mu za války nabídla svůj ateliér, ale od poválečných let žili oba odděleně a udržovali jen hluboké přátelské vztahy. Zemřel 22. ledna 2002 v Londýně ve věku 85 let.
Kenneth Armitage zemřel 22. ledna 2002 v Londýně ve věku 85 let.

== Dílo ==
== Dílo ==
[[File:Marl Armitage 01.JPG|thumb|''Sedící skupina'' (1953)]]
[[File:Marl Armitage 01.JPG|thumb|''Sedící skupina'' (1953)]]
Předválečná raná tvorba K. Armitage byly sochy tesané v kameni, které autor později většinou zničil. Po válce tvořil modely soch v sádře na železné kostře, které pak odléval do bronzu a patinoval. Podle autora předcházela tvorbě pečlivá příprava, ale ve výsledku byl vždy obsažen prvek hravosti.<br/>
Předválečná raná tvorba K. Armitage byly sochy tesané v kameni, které autor později většinou zničil. Po válce tvořil modely soch v sádře na železné kostře, které pak odléval do bronzu a patinoval. Podle autora předcházela tvorbě pečlivá příprava, ale ve výsledku byl vždy obsažen prvek hravosti.

Jednou z prvních soch modelovaných pro odlití je Moon Figure (1948) inspirovaná kykladským uměním.<br/>
Jednou z prvních soch modelovaných pro odlití je Moon Figure (1948) inspirovaná kykladským uměním.
Válečná zkušenost se projevila změnou pojetí figury a podvědomým použitím tvarů odvozených z letadel. Další inspirací byly tvary neolitické krajiny v okolí Corsham Court (Salisbury plain, hrabství Wiltshire), kde Armitage žil až do roku 1956.<br/>

Válečná zkušenost se projevila změnou pojetí figury a podvědomým použitím tvarů odvozených z letadel. Další inspirací byly tvary neolitické krajiny v okolí Corsham Court (Salisbury plain, hrabství Wiltshire), kde Armitage žil až do roku 1956.

[[File:KMM Armitage 01.JPG|thumb|left|''Monitor'' (1961), Otterlo]]
[[File:KMM Armitage 01.JPG|thumb|left|''Monitor'' (1961), Otterlo]]
Základem soch je abstraktní reliéfní tělo s výraznou povrchovou strukturou a měkkými přechody mezi plochou a zaoblením v němž je spojena skupina postav. Jejich individualita je patrná pouze ze silně stylizovaných a spíše naznačených hlav a končetin. (Friends walking, 1952, Seated Group, 1953).
Základem soch je abstraktní reliéfní tělo s výraznou povrchovou strukturou a měkkými přechody mezi plochou a zaoblením v němž je spojena skupina postav. Jejich individualita je patrná pouze ze silně stylizovaných a spíše naznačených hlav a končetin. (Friends walking, 1952, Seated Group, 1953).
Sochař se pokoušel o rytmizaci a zachycení pohybu (People in the wind, 1950, Family going for a walk, 1951).<br/>
Sochař se pokoušel o rytmizaci a zachycení pohybu (People in the wind, 1950, Family going for a walk, 1951).

Z přípravných kreseb je patrné, že pro uspořádání skupiny postav byl inspirací i skládací paraván v ateliéru (The figure group, 1960).<br/>
Z přípravných kreseb je patrné, že pro uspořádání skupiny postav byl inspirací i skládací paraván v ateliéru (The figure group, 1960).
Ploché tvary Armitageových plastik i následující fáze tvorby, kdy se zabýval zavěšením soch v prostoru, jsou reakcí a vymezením vůči trojrozměrné monumentalitě soch [[Henry Moore|Henry Moora]], se kterým se přátelil a setkával ve stejné slévárně bronzu.<br/>

Ploché tvary Armitageových plastik i následující fáze tvorby, kdy se zabýval zavěšením soch v prostoru, jsou reakcí a vymezením vůči trojrozměrné monumentalitě soch [[Henry Moore|Henry Moora]], se kterým se přátelil a setkával ve stejné slévárně bronzu.

Dalšími problémy, kterými se sochař zabýval, představovala specifika zobrazení vertikální a horizontální polohy lidské figury a reflexe expresivního proudu abstraktního malířství.
Dalšími problémy, kterými se sochař zabýval, představovala specifika zobrazení vertikální a horizontální polohy lidské figury a reflexe expresivního proudu abstraktního malířství.

[[File:010 ysp-armitage.jpg|thumb|Figura na zádech (1961)]]
[[File:010 ysp-armitage.jpg|thumb|Figura na zádech (1961)]]
[[File:Duisburg SLM Armitage 01.JPG|thumb|left|''Prorok'' (1961), Duisburg]]
[[File:Duisburg SLM Armitage 01.JPG|thumb|left|''Prorok'' (1961), Duisburg]]
Individuální figury z konce 50. let jsou většinou ležící, se zdůrazněným objemem (Reclining figure, 1956), zatímco deskovité sedící figury (Triarchy, 1957, Slab figure, 1961) již naznačují postupný přechod k abstrakci (Prophet, 1961, Sibyl, 1961), ke které dospěl kolem poloviny 60. let (Tower, 1963, Pandarus, 1964).
Individuální figury z konce 50. let jsou většinou ležící, se zdůrazněným objemem (Reclining figure, 1956), zatímco deskovité sedící figury (Triarchy, 1957, Slab figure, 1961) již naznačují postupný přechod k abstrakci (Prophet, 1961, Sibyl, 1961), ke které dospěl kolem poloviny 60. let (Tower, 1963, Pandarus, 1964). Figuru nahradila zeď nesoucí skrytou symboliku (Wall, 1965) a izolované atributy těla vystupující z kolmé plochy, jako v případě deseti verzí plastiky k legendě o zazděné ženě (The legend of Skadar, 1965) nebo pralesa ve Venezuele (The Forest, 1965).

Figuru nahradila zeď nesoucí skrytou symboliku (Wall, 1965) a izolované atributy těla vystupující z kolmé plochy, jako v případě deseti verzí plastiky k legendě o zazděné ženě (The legend of Skadar, 1965) nebo pralesa ve Venezuele (The Forest, 1965).
Od konce 60. let zkouší nové techniky (laminát, nástřik barev), experimentuje s kombinací kresby a soch z různých materiálů – dřeva, sádry, papíru a tvoří sochy z hliníku (Bernadette goes to Wales, 1972). U bronzových soch postupně přechází ke stylizovanému, plastickému a více realistickému zobrazení figury (July figure, 1979-82, několik verzí). V 70. letech se Armitage také více věnoval kresbě a grafice s tématem krajiny (Landscape, 1979, lept) V 80. letech opustil figury a tvořil plastiky stromů (Richmond Oak, 1985) a po návratu z Jordánska a Egypta sérii pozoruhodných architektur-trůnů. Návštěva kamenné pouště The Burren v Irsku je zachycena kresbami a v 90. letech inspirovala vznik několika verzí sochy keltského boha Dagda.
Od konce 60. let zkouší nové techniky (laminát, nástřik barev), experimentuje s kombinací kresby a soch z různých materiálů – dřeva, sádry, papíru a tvoří sochy z hliníku (Bernadette goes to Wales, 1972). U bronzových soch postupně přechází ke stylizovanému, plastickému a více realistickému zobrazení figury (July figure, 1979-82, několik verzí). V 70. letech se Armitage také více věnoval kresbě a grafice s tématem krajiny (Landscape, 1979, lept) V 80. letech opustil figury a tvořil plastiky stromů (Richmond Oak, 1985) a po návratu z Jordánska a Egypta sérii pozoruhodných architektur-trůnů. Návštěva kamenné pouště The Burren v Irsku je zachycena kresbami a v 90. letech inspirovala vznik několika verzí sochy keltského boha Dagda.
Některé plastiky rukou a nohou, jejichž kořeny sahají do 60. let, se díky spolupráci se sochařem a specialistou na monumentální plastiku Richardem Burdenem dočkaly realizace pro veřejný prostor (Helping hands, 2000, Reach for the Stars, Leggs walking) jako moderní pomníky.
Některé plastiky rukou a nohou, jejichž kořeny sahají do 60. let, se díky spolupráci se sochařem a specialistou na monumentální plastiku Richardem Burdenem dočkaly realizace pro veřejný prostor (Helping hands, 2000, Reach for the Stars, Leggs walking) jako moderní pomníky.

=== Komentáře autora k vlastnímu dílu ===
== Zastoupení ve veřejných sbírkách (výběr) ==
''"Naturally my sculpture contains ideas or experiences other than those that derive directly from observation of the human image, nevertheless it is always dressed in some degree in human form."''<br/>
[[File:Geograph-2181226-by-Andrew-Curtis.jpg|thumb|''Ke hvězdám'', Stephenson's Lane, Newcastle (2002)]]
''„If you look at a crowd, you do not count the arms and legs, you just see odd arms swinging and the odd leg moving [… so] two or three figures would be unified into one mass, and then I could arrange the arms and legs as I wanted.“''<br/>
''„Various things had influenced me unconsciously: the screens did. Although they were there I never thought about them, but I actually started making real screens. As a result of having looked at aircraft with their wings, the screens appeared as if they were almost flying.“''
=== Zastoupení ve veřejných sbírkách (výběr) ===
* Arts Council of Great Britain
* Arts Council of Great Britain
* [[Art Institute of Chicago]]
* [[Art Institute of Chicago]]
Řádek 53: Řádek 68:
* Victoria Art Gallery, Bath
* Victoria Art Gallery, Bath
* Wichita State University Outdoor Sculpture Collection, Kansas, USA
* Wichita State University Outdoor Sculpture Collection, Kansas, USA

=== Realizace (výběr) ===
== Realizace (výběr) ==
[[File:Helping Hands sculpture, Mandela Gardens, Leeds - DSC07711.JPG|thumb|''Helping Hands'', Mandela Gardens, Leeds (2000)]]
[[File:Helping Hands sculpture, Mandela Gardens, Leeds - DSC07711.JPG|thumb|''Helping Hands'', Mandela Gardens, Leeds (2000)]]
[[File:Geograph-2181226-by-Andrew-Curtis.jpg|thumb|left|''Ke hvězdám'', Stephenson's Lane, Newcastle (2002)]]
* 1985 ''Richmond Oak'', Britské velvyslanectví, Brasilia
* 1985 ''Richmond Oak'', Britské velvyslanectví, Brasilia
* 2000 ''Both hands'', Millenium Square, Leeds, UK
* 2000 ''Both hands'', Millenium Square, Leeds, UK
* 2002, ''Reaching for the stars'', Newcastle city Central square
* 2002, ''Reaching for the stars'', Newcastle city Central square

=== Ocenění ===
== Ocenění ==
* 1969 Řád britského impéria (CBE).
* 1969 Řád britského impéria (CBE).
* 1994 člen Britské Královské akademie
* 1994 člen Britské Královské akademie

== Odkazy ==
=== Nadace K. Armitage ===
== Nadace K. Armitage ==
The Kenneth Armitage Foundation sídlí v bývalém domě a ateliéru sochaře. Nadace spravuje pozůstalost v hodnotě 2 mil. liber a uděluje dvouletá stipendia mladým umělcům.
The Kenneth Armitage Foundation sídlí v bývalém domě a ateliéru sochaře. Nadace spravuje pozůstalost v hodnotě 2 mil. liber a uděluje dvouletá stipendia mladým umělcům.

== Odkazy ==
=== Literatura ===
=== Literatura ===
* P. Curtis, ed., Sculpture in 20th-century Britain, 2: A guide to sculptors in the Leeds collection (2003), Henry Moore Foundation
* P. Curtis, ed., Sculpture in 20th-century Britain, 2: A guide to sculptors in the Leeds collection (2003), Henry Moore Foundation
* T. Woollcombe, ed., Kenneth Armitage: life and work (1997), Henry Moore Foundation in association with Lund Humphries Publishers, 159 s.
* T. Woollcombe, ed., Kenneth Armitage: life and work (1997), Henry Moore Foundation in association with Lund Humphries Publishers, 159 s.
* N. Lynton, Kenneth Armitage (1962), Methuen, London
* N. Lynton, Kenneth Armitage (1962), Methuen, London
==== Zdroje ====
Článek byl sestaven z více zdrojů uvedených v externích odkazech a není překladem z anglické Wikipedie. Použité obrázky jsou z [[Wikimedia Commons]]


== Externí odkazy ==
=== Externí odkazy ===
;Texty
=== Texty (v angličtině) ===
* [http://www.oxforddnb.com/templates/article.jsp?articleid=76620&back= Oxford Index, 2013]
* {{en}} [http://www.oxforddnb.com/templates/article.jsp?articleid=76620&back= Oxford Index, 2013]
* [http://www.theguardian.com/news/2002/jan/24/guardianobituaries.arts nekrolog, Guardian]
* {{en}} [http://www.theguardian.com/news/2002/jan/24/guardianobituaries.arts nekrolog, Guardian]
* [http://www.telegraph.co.uk/news/obituaries/1382462/Kenneth-Armitage.html nekrolog, The Telegraph]
* {{en}} [http://www.telegraph.co.uk/news/obituaries/1382462/Kenneth-Armitage.html nekrolog, The Telegraph]

* [http://en.wikipedia.org/wiki/Kenneth_Armitage en: Wikipedia]
=== Obrázky ===
;Obrázky
* [http://venicebiennale.britishcouncil.org/people/reference/kenneth-armitage/image/731 portrét K. Armitage, British Council]
* [http://venicebiennale.britishcouncil.org/people/reference/kenneth-armitage/image/731 portrét K. Armitage, British Council]
* [http://www.bridgemanart.com/search?filter_text=Kenneth+Armitage&x=36&y=13 Bridgeman Art History]
* [http://www.bridgemanart.com/search?filter_text=Kenneth+Armitage&x=36&y=13 Bridgeman Art History]
Řádek 84: Řádek 100:
* [http://www.artandarchitecture.org.uk/search/results.html?_creators=%22ULAN1172%22&display=Armitage%2c%20Kenneth The Courtauld Inst. Of Art]
* [http://www.artandarchitecture.org.uk/search/results.html?_creators=%22ULAN1172%22&display=Armitage%2c%20Kenneth The Courtauld Inst. Of Art]
* [http://www.tate.org.uk/art/artworks?aid=664&ws=date Tate Gallery]
* [http://www.tate.org.uk/art/artworks?aid=664&ws=date Tate Gallery]

{{Portály|Umění|Spojené království}}

[[Kategorie:Britští sochaři]]
[[Kategorie:Britští sochaři]]
[[Kategorie:Narození 1916]]
[[Kategorie:Narození 1916]]

Verze z 7. 11. 2013, 23:37

William Kenneth Armitage, CBD, RA (* 18. července 1916 Leeds22. ledna 2002 Londýn) byl britský sochař, malíř a grafik.

Život

Narodil se v Leedsu, ale v dětství na něj nejvíce působila krajina v Yorkshire a Hrabství Longford v Irsku, odkud pocházeli jeho rodiče. Roku 1934 se přihlásil ke studiu na Leeds College of Art, kde se vyučovala především malba a grafika. Zajímal se o egyptské a kykladské umění ze sbírek Britského muzea a díky stipendiu mohl od roku 1937 pokračovat studiem sochařství na Slade School of Fine Arts v Londýně.

Během šesti let služby v armádě za druhé světové války sloužil nejprve u dělostřelectva, později byl důstojníkem v kurzu pro identifikaci letadel a tanků. Jejich modely a plastické tvary ovlivnily i jeho pozdější sochařskou tvorbu. V letech 1946 - 56) byl vedoucím katedry sochařství na Bath Academy of Art v Corsham Court a od roku 1953 do roku 1955 jako první britský umělec studoval postgraduálně na Leeds University (Gregory Fellowship in Sculpture).

Britští umělci měli doma v poválečných letech silnou podporu a proto již roku 1952 reprezentovala zemi skupina mladých sochařů (Reg Butler, Lynn Chadwick, Bernard Meadows, Eduardo Paolozzi, William Turnbull a Kenneth Armitage) výstavou 'New Aspects of British Sculpture' na 26. Benátském bienále. Pro Armitage, do té doby neznámého, se výstava stala startovním bodem jeho umělecké kariéry. Armitage se stal mezinárodně uznávaným umělcem, když roku 1956 zvítězil v soutěži na památník války v Krefeldu v Německu a o dva roky později obdržel cenu pro nejlepšího sochaře mladšího 45 let na Benátském bienále.

Po první samostatné výstavě v Gimpel Fils v Londýně (1952) a Bertha Schaefer Gallery v New Yorku (1954) následovala retrospektivní výstava v prestižní Whitechapel Gallery v Londýně (1959) a zastoupení na Documenta I a II v Kasselu (1954, 1959). Britská rada pak zorganizovala sérii jeho výstav v zahraničí.

Roku 1955 si pronajal ateliér na Notting Hill v Londýně a roku 1959 se přestěhoval do vlastního ateliétu navrženého architektem James MacLarenem. Zároveň odešel od svých galeristů v Gimpel Fils do galerie Marlborough Fine Art a získal možnost odlévat do bronzu ve slévárně Noack v Německu, která měla zkušenoisti se sochami velkých rozměrů.

V letech 1960-63 s přestávkami pracoval také na centrální fasádě Château Mouton-Rothschild, blízko Bordeaux, ve Francii.
V sérii dokumentárních filmů o současném výtvarném umění amerického režiséra Warrena Formy z 60. let je v dílu „5 britských sochařů“ (1964) spolu s H. Moore, L. Chadwick, B. Hepworth a R. Butler uveden i K. Armitage.

Často cestoval a za pobytu ve Venezuele krátce žil u kmene místních indiánů. Během své kariéry byl hostujícím profesorem v Caracasu (1964) a Boston University v Massachusetts (1970) a hostujícím pedagogem na Royal College of Art (1974-79). V letech 1967-69 pobýval díky výměnnému programu německých a britských umělců v Berlíně.

Roku 1969 obdržel Řád britského impéria (CBE). Na počátku 70.let opustil Marlborough Gallery a zaujal silně kritický vztah ke komercionalizaci umění, které se stalo příliš drahé pro většinu zájemců. V té době už měl dobré mezinárodní renomé a domácí pokles zájmu o jeho dílo se ho příliš nedotkl.

V 80. letech často vystavoval v zahraničí a později měl velké retrospektivní výstavy na Artcurial v Paříži (1985), na Olympiádě v Soulu (1988), sochařském parku v Yorkshire (1996) a na Millennium Sculpture Exhibition, Holland Park (2000).
Armitage byl v roce 1994.zvolen členem Royal Academy of Arts.

Od roku 1940 byl ženatý s o devět let starší absolventkou Slade School Joan Augusta Monro Moore (1909–1996), která mu za války nabídla svůj ateliér, ale od poválečných let žili oba odděleně a udržovali jen hluboké přátelské vztahy. Zemřel 22. ledna 2002 v Londýně ve věku 85 let.

Dílo

Sedící skupina (1953)

Předválečná raná tvorba K. Armitage byly sochy tesané v kameni, které autor později většinou zničil. Po válce tvořil modely soch v sádře na železné kostře, které pak odléval do bronzu a patinoval. Podle autora předcházela tvorbě pečlivá příprava, ale ve výsledku byl vždy obsažen prvek hravosti.

Jednou z prvních soch modelovaných pro odlití je Moon Figure (1948) inspirovaná kykladským uměním.

Válečná zkušenost se projevila změnou pojetí figury a podvědomým použitím tvarů odvozených z letadel. Další inspirací byly tvary neolitické krajiny v okolí Corsham Court (Salisbury plain, hrabství Wiltshire), kde Armitage žil až do roku 1956.

Monitor (1961), Otterlo

Základem soch je abstraktní reliéfní tělo s výraznou povrchovou strukturou a měkkými přechody mezi plochou a zaoblením v němž je spojena skupina postav. Jejich individualita je patrná pouze ze silně stylizovaných a spíše naznačených hlav a končetin. (Friends walking, 1952, Seated Group, 1953). Sochař se pokoušel o rytmizaci a zachycení pohybu (People in the wind, 1950, Family going for a walk, 1951).

Z přípravných kreseb je patrné, že pro uspořádání skupiny postav byl inspirací i skládací paraván v ateliéru (The figure group, 1960).

Ploché tvary Armitageových plastik i následující fáze tvorby, kdy se zabýval zavěšením soch v prostoru, jsou reakcí a vymezením vůči trojrozměrné monumentalitě soch Henry Moora, se kterým se přátelil a setkával ve stejné slévárně bronzu.

Dalšími problémy, kterými se sochař zabýval, představovala specifika zobrazení vertikální a horizontální polohy lidské figury a reflexe expresivního proudu abstraktního malířství.

Figura na zádech (1961)
Prorok (1961), Duisburg

Individuální figury z konce 50. let jsou většinou ležící, se zdůrazněným objemem (Reclining figure, 1956), zatímco deskovité sedící figury (Triarchy, 1957, Slab figure, 1961) již naznačují postupný přechod k abstrakci (Prophet, 1961, Sibyl, 1961), ke které dospěl kolem poloviny 60. let (Tower, 1963, Pandarus, 1964). Figuru nahradila zeď nesoucí skrytou symboliku (Wall, 1965) a izolované atributy těla vystupující z kolmé plochy, jako v případě deseti verzí plastiky k legendě o zazděné ženě (The legend of Skadar, 1965) nebo pralesa ve Venezuele (The Forest, 1965).

Od konce 60. let zkouší nové techniky (laminát, nástřik barev), experimentuje s kombinací kresby a soch z různých materiálů – dřeva, sádry, papíru a tvoří sochy z hliníku (Bernadette goes to Wales, 1972). U bronzových soch postupně přechází ke stylizovanému, plastickému a více realistickému zobrazení figury (July figure, 1979-82, několik verzí). V 70. letech se Armitage také více věnoval kresbě a grafice s tématem krajiny (Landscape, 1979, lept) V 80. letech opustil figury a tvořil plastiky stromů (Richmond Oak, 1985) a po návratu z Jordánska a Egypta sérii pozoruhodných architektur-trůnů. Návštěva kamenné pouště The Burren v Irsku je zachycena kresbami a v 90. letech inspirovala vznik několika verzí sochy keltského boha Dagda. Některé plastiky rukou a nohou, jejichž kořeny sahají do 60. let, se díky spolupráci se sochařem a specialistou na monumentální plastiku Richardem Burdenem dočkaly realizace pro veřejný prostor (Helping hands, 2000, Reach for the Stars, Leggs walking) jako moderní pomníky.

Zastoupení ve veřejných sbírkách (výběr)

Ke hvězdám, Stephenson's Lane, Newcastle (2002)
  • Arts Council of Great Britain
  • Art Institute of Chicago
  • The Berardo Collection, Lisbon, Portugal
  • British Council
  • Cass Sculpture Foundation, Goodwood
  • Courtauld Institute of Art
  • Harvard University Art Museum, Massachusetts, USA
  • Hirshhorn Museum and Sculpture Garden, Washington D.C., USA
  • National Galleries of Scotland, Edinburgh
  • Royal Academy of Arts Collection, London
  • Royal Museum of Fine Arts, Brussels, Belgium
  • Smart Museum of Fine Arts, University of Chicago, Chicago, USA
  • Tate Gallery, London
  • Victoria and Albert Museum, London
  • Victoria Art Gallery, Bath
  • Wichita State University Outdoor Sculpture Collection, Kansas, USA

Realizace (výběr)

Helping Hands, Mandela Gardens, Leeds (2000)
  • 1985 Richmond Oak, Britské velvyslanectví, Brasilia
  • 2000 Both hands, Millenium Square, Leeds, UK
  • 2002, Reaching for the stars, Newcastle city Central square

Ocenění

  • 1969 Řád britského impéria (CBE).
  • 1994 člen Britské Královské akademie

Nadace K. Armitage

The Kenneth Armitage Foundation sídlí v bývalém domě a ateliéru sochaře. Nadace spravuje pozůstalost v hodnotě 2 mil. liber a uděluje dvouletá stipendia mladým umělcům.

Odkazy

Literatura

  • P. Curtis, ed., Sculpture in 20th-century Britain, 2: A guide to sculptors in the Leeds collection (2003), Henry Moore Foundation
  • T. Woollcombe, ed., Kenneth Armitage: life and work (1997), Henry Moore Foundation in association with Lund Humphries Publishers, 159 s.
  • N. Lynton, Kenneth Armitage (1962), Methuen, London

Externí odkazy

Texty
Obrázky