Svatokrádež: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 30. 9. 2013, 22:39

Svatokrádež (lat. sacrilegium, něm. Kirchenraub, Gottesraub) z pohledu katolické církve je zneuctění posvátné věci, osoby či místa. Posvátnost (svatost) je v různých věcech podle jejich povahy formálně, příčinně nebo vztahově.

Rozlišují se tři druhy svatokrádeže:

Osobní, týkající se osob, zasvěcených Božímu kultu svěcením (kněží) nebo veřejným slibem čistoty (řeholní osoby).
Místní, týkající se míst, konsekrovaných nebo posvěcených k Božímu kultu (kostely, kaple, církevní hřbitovy) - tedy vykradení, odcizení předmětu z posvátného místa.
Věcná, týkající se prostředků k výkonu Božího kultu: svátosti (sv. Hostie), ostatky (relikvie) svatých, slova Písma svatého; dále svěcené předměty určení (kalichy, monstrance, ornáty, svátostky aj.).

Svatokrádeží je též nehodné svaté přijímání, kdy přijímající není v milosti posvěcující (tzn. bez těžkých hříchů); fyzické napadení zasvěcených osob (kněze, řeholnice), dále krádeže v kostelech a kaplích (vykrádání kostelů), svatokupectví (simonie). Svatokrádež je těžký hřích.

Světské trestní zákony starší doby ukládaly trest smrti za svedení řeholnice, za vyloupení kostela (vykrádání kostelů) a krádež posvátných věcí.

Podle starověkého egyptského, řeckého a římského názoru platilo odcizení předmětů ze svatyně za jeden z největších zločinů. Na vrahy a svatokrádežníky se nevztahovala amnestie a nesměli být pohřbeni v domácí půdě. Stejně tak křesťané chápou krádež na posvátném místě, vykradení kostela, jako svatokrádež (sacrilegium). V dřívějších dobách byly za svatokrádeže nejtěžší tresty církevní, jimž odpovídaly i státní zákony. Např. trestní zákon císaře Svaté říše římské Karla V. (+1558) stanovil za násilí na řeholnici nebo krádež monstrance se sv. Hostií smrt upálením. Současné světské trestní zákony však dnes termín svatokrádež neznají a tak je krádež z míst zasvěcených Bohu vyčíslena v penězích a hodnocena jako krádež památky nebo čehokoliv jiného.

Literatura

Encyklopedické heslo Svatokrádež v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

Lexikon für Theologie und Kirche, Freiburg im Breisgau 1932, s. 614
Merell J.: Malý bohovědný slovník, Praha 1963

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 Rozlišují se tři druhy svatokrádeže:
 #Osobní, týkající se osob, zasvěcených Božímu [[kult]]u svěcením (kněží) nebo veřejným slibem čistoty (řeholní osoby).
-#Místní, týkající se míst, konsekrovaných nebo posvěcených k Božímu kultu ([[kostel]]y, [[kaple]], církevní [[hřbitov]]y).
+#Místní, týkající se míst, konsekrovaných nebo posvěcených k Božímu kultu ([[kostel]]y, [[kaple]], církevní [[hřbitov]]y) - tedy vykradení, [[odcizení]] předmětu z posvátného místa.
 #Věcná, týkající se prostředků k výkonu Božího kultu: svátosti (sv. [[Hostie]]), ostatky ([[relikvie]]) svatých, slova Písma svatého; dále svěcené předměty určení ([[Kalich (nádoba)|kalich]]y, [[monstrance]], [[ornát]]y, svátostky aj.).
@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 Světské trestní zákony starší doby ukládaly [[trest smrti]] za svedení [[řeholnice]], za vyloupení kostela ([[vykrádání kostelů]]) a krádež posvátných věcí.
+Podle starověkého egyptského, řeckého a římského názoru platilo odcizení předmětů ze svatyně za jeden z největších [[zločin]]ů. Na vrahy a svatokrádežníky se nevztahovala [[amnestie]] a nesměli být pohřbeni v domácí půdě. Stejně tak křesťané chápou krádež na posvátném místě, vykradení kostela, jako [[svatokrádež]] ([[sacrilegium]]). V dřívějších dobách byly za svatokrádeže nejtěžší tresty církevní, jimž odpovídaly i státní zákony. Např. [[zákoník|trestní zákon]] [[císař]]e Svaté říše římské Karla V. (+1558) stanovil za násilí na řeholnici nebo krádež [[monstrance]] se sv. Hostií  smrt upálením. Současné světské trestní zákony však dnes termín svatokrádež neznají a tak je krádež z míst zasvěcených Bohu vyčíslena v penězích a hodnocena jako [[krádež]] památky nebo čehokoliv jiného.
 == Literatura ==