Buloňský lesík: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 28. 8. 2013, 17:25

Bouloňský lesík (francouzsky Bois de Boulogne) je lesní plocha, která se rozprostírá na západním okraji Paříže. Je nechvalně znám jako místo, kde se setkávají prostitutky a narkomani. To ale platí pouze v noci. Přes den je park plný lidí, toužících po odpočinku.

Pod parkem se nachází městský okruh Boulevard périphérique. Jsou zde i uměle vytvořená jezírka, kde lidé s oblibou pouštějí modely lodí.

Architektura

Boulogneský lesík dal založit Napoleon III, krátce poté, co uskutečnil puč a jmenoval se francouzským císařem (1852). Během svého exilu v Londýně, jej zaujal Hyde Park, jeho jezera a potoky a jeho popularita u Londýňanů všech společenských tříd. ^[1] V té době měla Paříž jen čtyři veřejné parky - Tuileries, Lucemburské zahrady, Palais Royale, a Jardin des Plantes, to vše v centru města. Napoleon III se do plánování nového parku osobně zapojil.

Jeho nový prefekt Baron Georges-Eugène Haussmann naplánoval zlepšení městské dopravy zbudováním nových bulvárů, zkvalitnění městského zdraví novým systémem distribuce vody a kanalizací, a také vytvářením zelených ploch pro rekreaci rychle rostoucího počtu obyvatel Paříže. V roce 1852 Napoleon daroval na zbudování parku pozemek pro Bois de Boulogne a Bois de Vincennes, který oficiálně patřil jemu. Stavba parku byla vedena na státní náklady.ref>J. M. Chapman and Brian Chapman , The Life and Times of Baron Haussmann: Paris in the Second Empire (Weidenfeld & Nicolson) 1957:89.</ref>

První plán pro Boulogneský lesík byl vypracován podle návrhu architekta Jacquese Hittorffa a zahradního architekta Louis-Sulpice Varé, který navrhl francouzské přírodně krajinářský zahrady na několika slavných zámcích. Jejich plán vyžadoval dlouhé přímé aleje křižující park, a jak císař žádal, jezera a dlouhý říční tok se zátočinami a meandry, podobný jezeru Serpentine v Londýnském Hyde Parku. Bohužel, Varé tento úkol zpackal. Nevzal v úvahu rozdíl ve výšce mezi začátek proudu a koncem toku. Pokud by jeho plán byl realizován, horní část toku by byla prázdná ale spodní část úpravy by byla úplně pod vodou. Když Haussmann viděl částečně hotový říční tok, viděl okamžitě problém a chtěl převýšení změřit. Odmítl služby Varého a Hittorffa, a navrhl řešení sám. Dal vytvořit horní jezero a nižší jezero, rozdělené vyvýšenou silnicí, která slouží jako hráz. Kaskáda umožňuje, aby voda mohla proudit mezi jezery. Tato úprava je zde tak do počátku 21.století.^[2]

V roce 1853 Haussmann najal zkušeného inženýra ze sboru mostů a dálnic, Jean-Charles Alphanda, který s ním pracoval na předchozím úkolu v Bordeaux, a pověřil jej vedením a správou všech parků a promenád v Paříži. Alphand byl také pověřen, aby vypracoval nový plán pro Boloňský lesík. Návrh Jean-Charles Alphanda byl radikálně odlišný od plánu Hittorffa a Varé. Zachoval záměr vytvořit dva dlouhé rovné bulváry, Allée Reine Marguerite a Avenue Longchamp, ale všechny ostatní cesty vytvořil zakřivené a podobné meandrujícím potokům. Park se změnil na zvlněnou krajinu jezer, kopců, ostrovů, hájů a trávníků a travnatých svahů jako idealizace, nikoliv přímo napodobení přírody. Stal se prototypem pro další z městských parků v Paříži a po celém světě. ^[3]

Výstavba

Stavba parku byl obrovský inženýrský projekt, který trval pět let. Horní a dolní jezera byly vykopány a země se navršena jako ostrovy a kopce. Skály byly přeneseny z Fontainbleau, byly vytvořeny kaskády a umělá jeskyně. Čerpadla u Seiny nemohla poskytnout dostatek vody k vyplnění jezera a zavlažovat park, takže byl vytvořen nový kanál s cílem svést vodu z řeky Ourcq od Monceau do horního jezera v Blois. Ovšem to nestačilo. Byly tedy vyvrtány artéské studny 586 metrů hluboké v rovině Passy, které dodávaly 20.000 m³ vody denně. V parku bylo položeno šedesátšest kilometrů potrubí, s kohoutkem každých třicet nebo čtyřicet metrů, celkem 1600 kohoutky.

Alphand vedl také vybudování síť cest, silnic a stezek pro spojení zajímavých míst v parku. Výsadba parku byla úkolem nového hlavního zahradníka a krajinářského architekta, Jean-Pierre Barillet-Deschampse, který už spolupracoval s Haussmannem a Alphandem v Bordeaux. Jeho zahradníci zasadili 420.000 stromů, včetně habrů, buků, líp, kaštanů, cedrů a jilmů a odolných exotických druhů, jako například sekvoje a tisíce květin.

Park byl navržen tak, aby více než malebná krajina. Bylo vytvořen jako místo pro zábavu a rekreaci se sportovišti, kavárnami, galeriemi, střelnicemi, jízdárnami, možnostmi vodních sportů na jezerech a dalších atrakcí. V roce 1855 byl Gabriel Davioud, absolvent École des Beaux-Arts, jmenován hlavním architektem pro dohled nad promenádami a výsadbami. Byl pověřen návrhy dvaceti čtyř pavilonů, kaváren, vrátnic, přístavů pro lodičky a budek. Navrhl vrátnice pro strážce, které vypadaly jako stylové chaty. Získal skutečné švýcarské chaty postavené ze dřeva ve Švýcarsku a dal je převézt do Paříže, kde byly smontovány na ostrově v jezeře a staly se z nich restaurace. Postavil další restaurace vedle nejmalebnější atrakce, Velké kaskády. Navrhl umělé jeskyně vyrobené z hornin a cementu. Mosty a zábradlí z cementu který byl upraven tak, aby vypadal jako dřevo.

Na jižním konci parku, na planině Longchamp, dal Davioud obnovit zničený větrný mlýn, který byl přežívajícím pozůstatkem opatství Longchamp. Na severním konci parku, mezi branou a Sablons Neuilly bylo dvacet hektarů parku věnováno Societé Imperiale zoologique d'Acclimatation, aby byla vytvořena malá zoologická a botanická zahrada s voliérami vzácných ptáků, exotických rostlin a zvířat z celého světa.

V březnu 1855 byla oblast uprostřed parku byla pronajata koncesionářům pro zábavní park. Byl postaven na místě lomu, kde byl štěrk a písek na parkoé cesty a stezky. Davioud navrhl bufet, loutkové divadlo, fotografický pavilon, stáje a další struktury. Nejoriginálnější stavbou byl Théâtre des Fleurs, divadlo pod širým nebem v prostředí stromů a květin. Později bylo přidáno kluziště a střelnice. Místo byl oblíbené pro pořádání koncertů a tanečních zábav, ale mělo to neustálé finanční potíže a nakonec zkrachovalo. Květinové divadlo zůstalo v provozu až do začátku první světové války v roce 1914.

Externí odkazy

Šablona:Geo cz

Obrázky, zvuky či videa k tématu Boulogneský lesík na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

↑ Patrice de Moncan, Les Jardins du Baron Haussmann, p. 9
↑ George-Eugène Haussmann, Les Mémoires, Paris (1891), cited in Patrice de Moncan, p. 24.
↑ Dominique Jarrassé, Grammaire des jardins Parisiens, p. 97.

[1] Patrice de Moncan, Les Jardins du Baron Haussmann, p. 9

[2] George-Eugène Haussmann, Les Mémoires, Paris (1891), cited in Patrice de Moncan, p. 24.

[3] Dominique Jarrassé, Grammaire des jardins Parisiens, p. 97.

[1]

[2]

[3]

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 [[Soubor:AmCyc Park - Map of the Bois de Boulogne.jpg|náhled|Mapa parku z roku 1879]]
 == Architektura ==
-Boulogneský lesík dal založit Napoleon III, krátce poté, co uskutečnil puč a jmenoval se francouzským císařem (1852). Během svého exilu v Londýně, jej zaujal Hyde Park, jeho jezera a potoky a jeho popularita u Londýňanů všech společenských tříd. V té době měla Paříž jen čtyři veřejné parky - Tuileries, Lucemburské zahrady, Palais Royale, a Jardin des Plantes, to vše v centru města. Napoleon III se do plánování nového parku osobně zapojil.
+Boulogneský lesík dal založit Napoleon III, krátce poté, co uskutečnil puč a jmenoval se francouzským císařem (1852). Během svého exilu v Londýně, jej zaujal Hyde Park, jeho jezera a potoky a jeho popularita u Londýňanů všech společenských tříd. <ref>Patrice de Moncan, ''Les Jardins du Baron Haussmann, ''  p. 9</ref> V té době měla Paříž jen čtyři veřejné parky - Tuileries, Lucemburské zahrady, Palais Royale, a Jardin des Plantes, to vše v centru města. Napoleon III se do plánování nového parku osobně zapojil.
-Jeho nový prefekt Baron [[Georges-Eugène Haussmann]] naplánoval zlepšení městské dopravy zbudováním nových bulvárů, zkvalitnění městského zdraví novým systémem distribuce vody a kanalizací, a také vytvářením zelených ploch pro rekreaci rychle rostoucího počtu obyvatel Paříže. V roce 1852 Napoleon daroval na zbudování parku pozemek pro Bois de Boulogne a Bois de Vincennes, který oficiálně patřil jemu.
+Jeho nový prefekt Baron [[Georges-Eugène Haussmann]] naplánoval zlepšení městské dopravy zbudováním nových bulvárů, zkvalitnění městského zdraví novým systémem distribuce vody a kanalizací, a také vytvářením zelených ploch pro rekreaci rychle rostoucího počtu obyvatel Paříže. V roce 1852 Napoleon daroval na zbudování parku pozemek pro Bois de Boulogne a Bois de Vincennes, který oficiálně patřil jemu. Stavba parku byla vedena na státní náklady.ref>J. M. Chapman and Brian Chapman , ''The Life and Times of Baron Haussmann: Paris in the Second Empire'' ([[Weidenfeld & Nicolson]])  1957:89.</ref>
-První plán pro Boulogneský lesík byl vypracován podle návrhu architekta [[Jacquese Hittorff]]a a zahradního architekta [[Louis-Sulpice Varé]], který navrhl francouzské přírodně krajinářský zahrady na několika slavných zámcích. Jejich plán vyžadoval dlouhé přímé aleje křižující park, a jak císař žádal, jezera a dlouhý říční tok se zátočinami a meandry, podobný jezeru [[Serpentine]] v Londýnském [[Hyde Park]]u. Bohužel, Varé tento úkol zpackal. Nevzal v úvahu rozdíl ve výšce mezi začátek proudu a koncem toku. Pokud by jeho plán byl realizován, horní část toku by byla prázdná ale spodní část úpravy by byla úplně pod vodou. Když Haussmann viděl částečně hotový říční tok, viděl okamžitě problém a chtěl převýšení změřit. Odmítl služby Varého a Hittorffa, a navrhl řešení sám. Dal vytvořit horní jezero a nižší jezero, rozdělené vyvýšenou silnicí, která slouží jako hráz. Kaskáda umožňuje, aby voda mohla proudit mezi jezery. Tato úprava je zde tak do počátku 21.století.
+První plán pro Boulogneský lesík byl vypracován podle návrhu architekta [[Jacquese Hittorff]]a a zahradního architekta [[Louis-Sulpice Varé]], který navrhl francouzské přírodně krajinářský zahrady na několika slavných zámcích. Jejich plán vyžadoval dlouhé přímé aleje křižující park, a jak císař žádal, jezera a dlouhý říční tok se zátočinami a meandry, podobný jezeru [[Serpentine]] v Londýnském [[Hyde Park]]u. Bohužel, Varé tento úkol zpackal. Nevzal v úvahu rozdíl ve výšce mezi začátek proudu a koncem toku. Pokud by jeho plán byl realizován, horní část toku by byla prázdná ale spodní část úpravy by byla úplně pod vodou. Když Haussmann viděl částečně hotový říční tok, viděl okamžitě problém a chtěl převýšení změřit. Odmítl služby Varého a Hittorffa, a navrhl řešení sám. Dal vytvořit horní jezero a nižší jezero, rozdělené vyvýšenou silnicí, která slouží jako hráz. Kaskáda umožňuje, aby voda mohla proudit mezi jezery. Tato úprava je zde tak do počátku 21.století.<ref>George-Eugène Haussmann, ''Les Mémoires'', Paris (1891), cited in Patrice de Moncan, p. 24.</ref>
 [[Soubor:Paris.carte bois de Boulogne-BB.jpg|náhled|Mapa parku z roku 1921.]]
-V roce 1853 Haussmann najal zkušeného inženýra ze sboru mostů a dálnic, [[Jean-Charles Alphand]]a, který s ním pracoval na předchozím úkolu v [[Bordeaux]], a pověřil jej vedením a správou všech parků a promenád v [[Paříž]]i. Alphand byl také pověřen, aby vypracoval nový plán pro Boloňský lesík. Návrh Jean-Charles Alphanda byl radikálně odlišný od plánu Hittorffa a Varé. Zachoval záměr vytvořit dva dlouhé rovné bulváry, Allée Reine Marguerite a Avenue Longchamp, ale všechny ostatní cesty vytvořil zakřivené a podobné meandrujícím potokům. Park se změnil na zvlněnou krajinu jezer, kopců, ostrovů, hájů a trávníků a travnatých svahů jako idealizace, nikoliv přímo napodobení přírody. Stal se prototypem pro další z městských parků v Paříži a po celém světě.
+V roce 1853 Haussmann najal zkušeného inženýra ze sboru mostů a dálnic, [[Jean-Charles Alphand]]a, který s ním pracoval na předchozím úkolu v [[Bordeaux]], a pověřil jej vedením a správou všech parků a promenád v [[Paříž]]i. Alphand byl také pověřen, aby vypracoval nový plán pro Boloňský lesík. Návrh Jean-Charles Alphanda byl radikálně odlišný od plánu Hittorffa a Varé. Zachoval záměr vytvořit dva dlouhé rovné bulváry, Allée Reine Marguerite a Avenue Longchamp, ale všechny ostatní cesty vytvořil zakřivené a podobné meandrujícím potokům. Park se změnil na zvlněnou krajinu jezer, kopců, ostrovů, hájů a trávníků a travnatých svahů jako idealizace, nikoliv přímo napodobení přírody. Stal se prototypem pro další z městských parků v Paříži a po celém světě. <ref>Dominique Jarrassé, Grammaire des jardins Parisiens, p. 97.</ref>
 [[Soubor:Bois de boulogne marville.gif|náhled|Kaskáda 'La grande cascade' na fotografii [[Charles Marville|Charlese Marvilla]] z roku 1858.]]
 == Výstavba ==
 Stavba parku byl obrovský inženýrský projekt, který trval pět let. Horní a dolní jezera byly vykopány a země se navršena jako ostrovy a kopce. Skály byly přeneseny z Fontainbleau, byly vytvořeny kaskády a umělá jeskyně. Čerpadla u [[Seina|Seiny]] nemohla poskytnout dostatek vody k vyplnění jezera a zavlažovat park, takže byl vytvořen nový kanál s cílem svést vodu z řeky Ourcq od Monceau do horního jezera v Blois. Ovšem to nestačilo. Byly tedy vyvrtány artéské studny 586 metrů hluboké v rovině Passy, které dodávaly 20.000 m<sup>3</sup> vody denně. V parku bylo položeno šedesátšest kilometrů potrubí, s kohoutkem každých třicet nebo čtyřicet metrů, celkem 1600 kohoutky.