Učení: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 19. 7. 2013, 09:35

Učení je proces získávání a předávání zkušeností, návyků, dovedností, znalostí, hodnot a podobně. Učením se u lidí i u živočichů rozvíjejí a proměňují vrozené schopnosti a vzorce chování, takže může vzniknout i předávaná (tradovaná) kultura, odlišná v různých společnostech. Učení je tak na jedné straně součástí individuálního dospívání, výchovy a vzdělávání, na druhé straně reprodukce kultury. Učením se zabývá celá řada věd: etologie, psychologie, pedagogika, antropologie, filosofie a sociologie výchovy, neurovědy a další.

Typy učení

Učení jako činnost lze rozlišit na:

spontánní získávání vlastních zkušeností, učení se;
neformální předávání zvyklostí, dovedností a hodnot v rodině a ve společnosti;
formalizované učení a vzdělávání v institucích (učitel, škola).

Samovolné učení (se) jako nabývání zkušeností se vyskytuje i u mnoha živočichů, u některých i učení jako předávání zvyklostí a zkušeností. Teprve v diferencovanějších a složitějších společnostech nestačí předávání v rodině a vzniká potřeba učitele. Už ve starověku vznikaly školy, ale teprve ve městech pozdního středověku vznikla potřeba, aby soustavným vzděláváním prošli pokud možno všichni. Povinné a soustavné školní vzdělávání zavedly absolutistické vlády v průběhu novověku.

Proces učení jako cílevědomého předávání neobyčejně usnadnil a urychlil šíření kulturních a společenských zkušeností včetně novinek. Jednotlivci šetří čas a energii, které by jinak musel vložit do vlastních pokusů, a šetří mu tak i množství nebezpečných omylů. Na druhé straně zajišťuje alespoň minimální shodu uvnitř společnosti (jazyk, pravidla chování, základní představy o sobě a o světě) a umožňuje tak komunikaci i spolupráci. Díky učení jako soustavnému předávání se velmi urychlil také kulturní a společenský vývoj moderních společností, včetně věd a technologií.^[1]

Zvláštní významy

Celoživotní učení či vzdělávání vyjadřuje požadavek současných společností, aby se člověk dále učil i po ukončení formálního vzdělávání. Je vynuceno jednak rychlými změnami nejen ve vědách, ale i v celé společnosti, jednak potřebou flexibility - schopnosti zapracovat se i v jiných oblastech.
Praktické učení (angl. learning by doing) znamená získávání vlastních zkušeností v dané činnosti, obvykle pod vedením zkušeného člověka.
Samouk (autodidakt) je člověk, který nabyl pozoruhodné úrovně znalostí či dovedností, ačkoli neprošel formálním vzděláním v dané oblasti.
Učení nazpaměť (zpaměti) čili memorování znamená doslovné učení se textu tak, jako se například herec učí svoji roli. Memorování je nezbytnou součástí učení, ale i herec musí své roli také porozumět a sám ji na jevišti vytvořit.
Učenec je starší výraz pro vědce, který své vědění načerpal hlavně z knih.

Druhy učení

V rámci učení bývá rozlišováno několik způsobů učení se.

habituace - navykání si na okolní jevy
podmiňování - nejjednodušší forma učení běžná u zvířat, dětí a v určité míře i u dospělých
pojmové učení- učení poznatkům - osvojování znalostí
senzomotorické učení (smyslově pohybové) - rozvíjí se senzomotorické schopnosti a procesy názorného poznávání (dítě se učí chodit, manipulovat s hračkami, apod.)
učení intelektových činností - rozvíjí se myšlenkové procesy, intelektové dovednosti a schopnosti k řešení složitých problémů
sociální učení - učení sociální komunikaci, interakci a percepci, osvojují se sociální dovednosti, formují motivy a charakter. Ve stručnosti lze definovat jako: "učení žít mezi lidmi"

Odkazy

Šablona:Sisterlinks

Literatura

M.-T. Auger - Ch. Boucharlat, Učitel a problémový žák: strategie pro řešení problémů s kázní a učením. Praha: Portál, 2005 - 121 s. ISBN 80-7178-907-0
E. V. Fernandes, Učení a jeho problémy: mozek, emoce, mysl a činnost. Litomyšl: HRG, [2004?] - 280 s. ISBN 80-239-2797-3
H. Kasíková, Kooperativní učení a vyučování. Praha: Karolinum, 2001 - 179 s. ISBN 80-246-0192-3978-80-246-0192-2
Ottův slovník naučný, heslo Učení. Sv. 26, str. 5
R. Palouš, Ars docendi. Praha: Karolinum, 2004 - 127 s. ISBN 80-246-0855-3
Richerson - Boyd, Not by genes alone. Chicago UP 2005

Reference

↑ Richerson - Boyd, Not by genes alone.

Související články

[1] Richerson - Boyd, Not by genes alone.

[1]

@@ Řádek 2: / Řádek 2: @@
 '''Učení''' je proces získávání a předávání [[zkušenost]]í, [[návyk]]ů, dovedností, [[znalost]]í, hodnot a podobně. Učením se u lidí i u živočichů rozvíjejí a proměňují vrozené schopnosti a vzorce [[chování]], takže může vzniknout i předávaná ([[Tradice|tradovaná]]) [[kultura]], odlišná v různých společnostech. Učení je tak na jedné straně součástí individuálního [[dospívání]], výchovy a [[vzdělávání]], na druhé straně reprodukce kultury. Učením se zabývá celá řada věd: [[etologie]], [[psychologie]], [[pedagogika]], [[antropologie]], [[filosofie]] a [[sociologie]] výchovy, neurovědy a další.
-[[Soubor: Classroom in India.jpg|thumb| upright=1.6|  Třída v [[Bangalore]] {{Malé|([[Indie]])}} ]]
+[[Soubor: Classroom in India.jpg|thumb| upright=1.6| Třída v [[Bangalore]] {{Malé|([[Indie]])}} ]]
 == Typy učení ==
@@ Řádek 10: / Řádek 10: @@
 * formalizované učení a vzdělávání v [[Instituce|institucích]] ([[učitel]], [[škola]]).
-Samovolné učení (se) jako nabývání zkušeností se vyskytuje i u mnoha [[Živočichové|živočich]]ů, u některých i učení jako předávání [[zvyklost]]í a zkušeností. Teprve v diferencovanějších a složitějších společnostech nestačí předávání v rodině a vzniká potřeba [[učitel]]e. Už ve [[starověk]]u vznikaly školy, ale teprve ve městech pozdního [[středověk]]u vznikla potřeba, aby soustavným vzděláváním prošli pokud možno všichni. Povinné a soustavné školní vzdělávání zavedly absolutistické vlády v průběhu [[novověk]]u.
+Samovolné učení (se) jako nabývání zkušeností se vyskytuje i u mnoha [[Živočichové|živočichů]], u některých i učení jako předávání [[zvyklost]]í a zkušeností. Teprve v diferencovanějších a složitějších společnostech nestačí předávání v rodině a vzniká potřeba [[učitel]]e. Už ve [[starověk]]u vznikaly školy, ale teprve ve městech pozdního [[středověk]]u vznikla potřeba, aby soustavným vzděláváním prošli pokud možno všichni. Povinné a soustavné školní vzdělávání zavedly absolutistické vlády v průběhu [[novověk]]u.
 Proces učení jako cílevědomého předávání neobyčejně usnadnil a urychlil šíření kulturních a společenských zkušeností včetně novinek. Jednotlivci šetří čas a energii, které by jinak musel vložit do vlastních pokusů, a šetří mu tak i množství nebezpečných omylů. Na druhé straně zajišťuje alespoň minimální shodu uvnitř společnosti (jazyk, pravidla chování, základní představy o sobě a o světě) a umožňuje tak komunikaci i spolupráci. Díky učení jako soustavnému předávání se velmi urychlil také kulturní a společenský vývoj moderních společností, včetně věd a technologií.<ref>Richerson - Boyd, ''Not by genes alone''.</ref>
 == Zvláštní významy ==
-[[Soubor: Education in Iraq - one laptop per child.jpg|thumb| upright=1.0|  [[Irák|Irácké]] děti se učí na počítačích [[OLPC]]]]
+[[Soubor: Education in Iraq - one laptop per child.jpg|thumb| upright=1.0| [[Irák|Irácké]] děti se učí na počítačích [[OLPC]]]]
 * '''Celoživotní učení''' či vzdělávání vyjadřuje požadavek současných společností, aby se člověk dále učil i po ukončení formálního vzdělávání. Je vynuceno jednak rychlými změnami nejen ve vědách, ale i v celé společnosti, jednak potřebou flexibility - schopnosti zapracovat se i v jiných oblastech.
 * '''Praktické učení''' (angl. ''learning by doing'') znamená získávání vlastních zkušeností v dané činnosti, obvykle pod vedením zkušeného člověka.
@@ Řádek 25: / Řádek 25: @@
 V rámci učení bývá rozlišováno několik způsobů učení se.
-*[[habituace]] - navykání si na okolní jevy
+* [[habituace]] - navykání si na okolní jevy
-*[[podmiňování]] - nejjednodušší forma učení běžná u zvířat, dětí a v určité míře i u dospělých
+* [[podmiňování]] - nejjednodušší forma učení běžná u zvířat, dětí a v určité míře i u dospělých
-*[[pojmové učení]]- učení poznatkům - osvojování znalostí
+* [[pojmové učení]]- učení poznatkům - osvojování znalostí
-*[[senzomotorické učení]] (smyslově pohybové) - rozvíjí se senzomotorické schopnosti a procesy názorného poznávání (dítě se učí chodit, manipulovat s hračkami, apod.)
+* [[senzomotorické učení]] (smyslově pohybové) - rozvíjí se senzomotorické schopnosti a procesy názorného poznávání (dítě se učí chodit, manipulovat s hračkami, apod.)
-*učení intelektových činností - rozvíjí se myšlenkové procesy, intelektové dovednosti a schopnosti k řešení složitých problémů
+* učení intelektových činností - rozvíjí se myšlenkové procesy, intelektové dovednosti a schopnosti k řešení složitých problémů
-*[[sociální učení]] - učení sociální komunikaci, interakci a percepci, osvojují se sociální dovednosti, formují motivy a charakter. Ve stručnosti lze definovat jako: "učení žít mezi lidmi"
+* [[sociální učení]] - učení sociální komunikaci, interakci a percepci, osvojují se sociální dovednosti, formují motivy a charakter. Ve stručnosti lze definovat jako: "učení žít mezi lidmi"
 == Odkazy ==
-{{Sisterlinks|commons=Category:Learning|wikt=učení}}
+{{Sisterlinks|commonscat=Learning|wikt=učení}}
 === Literatura ===
 * M.-T. Auger - Ch. Boucharlat, ''Učitel a problémový žák: strategie pro řešení problémů s kázní a učením''. Praha: Portál, 2005 - 121 s. ISBN 80-7178-907-0