Řehoř IX.: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Addbot (diskuse | příspěvky)
210 261 editací
m Bot: Odstranění 52 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q124831)
Rozšíření textu, doplnění zdrojů etc.
Řádek 16: Řádek 16:
}}
}}


'''Řehoř IX.''' (původním jménem '''Hugo ze Segni''') byl [[papež]]em zvolený v roce [[1227]]. Podporoval františkány a dominikány. Projevoval činnost v oblasti práva - dílo:''Liber Extra'' - základ korpusu kanonického práva.
'''Řehoř IX.''' (původním jménem '''Hugo ze Segni''', též Hugolinus<ref>{{Citace monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora = Kolektiv autorů
| titul = Ottův slovník naučný : Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí : Dvacátýprvý díl : R (Ř) - Rozkoš
| vydavatel = J. Otto
| místo = V Praze
| rok = 1904
| počet stran =
| strany = 423
|
}}</ref>) byl [[papež]]em zvolený v roce [[1227]]. Podporoval františkány a dominikány. Projevoval činnost v oblasti práva. Z jeho iniciativy vzniklé dílo ''Liber Extra'' se stalo základem korpusu kanonického práva.


== Příbuzní ==
== Příbuzní ==
* [[Inocenc III.]] (vysvětil ho na [[kardinál]]a-jáhna)<ref>{{Citace monografie
* strýc....[[Inocenc III.]]
| příjmení =
* synovec..[[Alexandr IV.]]
| jméno =
| odkaz na autora = Kolektiv autorů
| titul = Ottův slovník naučný : Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí : Dvacátýprvý díl : R (Ř) - Rozkoš
| vydavatel = J. Otto
| místo = V Praze
| rok = 1904
| počet stran =
| strany = 423
|
}}</ref> <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Rendina
| jméno = Claudio
| odkaz na autora =
| titul = Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů
| vydavatel = Volvox Globator
| místo = Praha
| rok = 2005
| počet stran = 714
| strany = 340
| isbn = 80-7207-574-8
}}</ref>
* [[Alexandr IV.]]<ref>{{Citace monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora = Kolektiv autorů
| titul = Ottův slovník naučný : Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí : První díl : A - Alpy
| vydavatel = J. Otto
| místo = V Praze
| rok = 1888
| počet stran =
| strany = 782
|
}}</ref>

== Předchozí kariéra ==
Narodil se v Anagni kolem roku 1145. Pocházel z rodu Conti di Segni. Působil jako vyslanec [[Inocenc III.|Inocence III.]] v Německu, kde navázal přátelské styky s [[Fridrich II. Štaufský|Fridrichem II. Štaufským]]. Během [[pontifikát]]u [[Honorius III.|Honoria III.]] působil jako papežský vyslanec v severní Itálii, kde se přes svůj pokročilý věk zasloužil o různá příměří mezi znepřátelenými skupinami. Lobboval také v prospěch [[Františkáni|františkánského řádu]], který byl roku 1223 schválen [[papež]]em [[Honorius III.|Honoriem III]].


== Za pontifikátu ==
== Za pontifikátu ==
Konkláve jej zvolilo [[papež]]em 19. března 1227 a vysvěcen byl o dva dny později. Okamžitě začal císaři [[Fridrich II. Štaufský|Fridrichovi II.]] připomínat neodkladnou lhůtu pro odjezd [[Křížové výpravy|křížové výpravy]]. Při seskupování vojska však nastaly závažné technické problémy, navíc vypukla [[epidemie]], kterou se nakazil sám císař. Přesto vyplul, ale v [[Otranto|Otrantu]] musel zastavit. Ke konečnému uzdravení odjel do lázní v Pozzuoli. Řehoř vyslanému poselstvu neuvěřil, že je císař nemocný, a 29. září ho [[exkomunikace|exkomunikoval]]. Vydal také [[encyklika|encykliku]], ve které ho označil za křivopřísežníka, rozmařilce a tyrana. Spory se postupně prohlubovaly, dokonce došlo k malé vzpouře, kdy Frangipanové, spojenci císaře, veřejně vystoupili proti Řehořovi ve svatopetrském chrámu. Pronášeli na papežovu adresu různé urážky a nakonec jej vyhnali z kostela ven.<ref>{{Citace monografie
2x uvrhnul do klatby císaře [[Fridrich II. Štaufský|Fridricha II.]].
| příjmení = Rendina
| jméno = Claudio
| odkaz na autora =
| titul = Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů
| vydavatel = Volvox Globator
| místo = Praha
| rok = 2005
| počet stran = 714
| strany = 340 - 342
| isbn = 80-7207-574-8
}}</ref>

[[Fridrich II. Štaufský]] ale nakonec k [[Jeruzalém]]u vyrazil a dohodl se [[sultán]]em odstoupení Jeruzaléma a svatých míst. Nechal se korunovat [[Jeruzalémské království|jeruzalémským králem]] a již v roce 1229 byl zpět v Itálii. 23. července 1230 uzavřeli Řehoř a Fridrich smír. 28. srpna byla Fridrichova klatba zrušena.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Rendina
| jméno = Claudio
| odkaz na autora =
| titul = Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů
| vydavatel = Volvox Globator
| místo = Praha
| rok = 2005
| počet stran = 714
| strany = 342
| isbn = 80-7207-574-8
}}</ref>

Císař ale smír porušil, když útočil na [[Lombardie|lombardská]] města. Také vydal nový zákoník pro [[Sicilské království]], který upevňoval královskou vládu na úkor církevního majetku. Proto byl Řehořem podruhé exkomunikován a v roce 1239 na něj uvalil klatbu. To vyvolalo mezi papežem a císařem de facto válku. Papeži bylo téměř sto let, přesto neustoupil. Když 22. srpna 1241 Řehoř IX. zemřel, udělal Fridrich II. veliké gesto a přestal obléhat [[Řím]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Rendina
| jméno = Claudio
| odkaz na autora =
| titul = Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů
| vydavatel = Volvox Globator
| místo = Praha
| rok = 2005
| počet stran = 714
| strany = 342 - 344
| isbn = 80-7207-574-8
}}</ref> <ref name="" group="pozn.">Ottův slovník naučný - díl 16, str. 424 - jako den úmrtí uvádí 21. srpen.</ref>

== Řehoř IX. a inkvizice ==
V roce 1232 ustavil Řehoř IX. inkviziční soudy. Jeho papežská bula z 20. dubna téhož roku je svěřila dominikánům. Dominikánu Raimondu de Penafort svěřil Řehoř úkol, aby shromáždil všechny papežské dekretálie. Tato sbírka, nazvaná ''Liber extra'', později posloužila jako základ pro ''Corpus iuric canonici'' [[Pius X.|Pia X.]] a [[Benedikt XV.|Benedikta XV]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Rendina
| jméno = Claudio
| odkaz na autora =
| titul = Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů
| vydavatel = Volvox Globator
| místo = Praha
| rok = 2005
| počet stran = 714
| strany = 344
| isbn = 80-7207-574-8
}}</ref>


=== Svatořečil ===
=== Svatořečil ===
Řádek 32: Řádek 130:


Založil řád [[Milice Ježíše Krista]].
Založil řád [[Milice Ježíše Krista]].

== Odkazy ==

=== Poznámky ===
<references group="pozn."/>

=== Reference ===
<references/>

=== Literatura ===
* {{Citace monografie | příjmení = Rendina| jméno = Claudio | odkaz na autora = | titul = Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů | vydavatel = Volvox Globator | místo = Praha | rok = 2005| počet stran = | isbn = 80-7207-574-8}}


== Externí odkazy ==
== Externí odkazy ==
* {{en}} [http://www.newadvent.org/cathen/06796a.htm ''Catholic Encyclopedia'']
* {{en}} [http://www.newadvent.org/cathen/06796a.htm ''Catholic Encyclopedia'']
* {{en}} [http://www.documentacatholicaomnia.eu/01_01_1227-1241-_Gregorius_VIIII.html Documenta Catholica Omnia - www.documentacatholicaomnia.eu]
* {{en}} [http://www.documentacatholicaomnia.eu/01_01_1227-1241-_Gregorius_VIIII.html Documenta Catholica Omnia - www.documentacatholicaomnia.eu]

{{Pahýl}}


{{commonscat|Gregorius IX}}
{{commonscat|Gregorius IX}}

Verze z 14. 7. 2013, 14:52

Šablona:Infobox Papež

Řehoř IX. (původním jménem Hugo ze Segni, též Hugolinus[1]) byl papežem zvolený v roce 1227. Podporoval františkány a dominikány. Projevoval činnost v oblasti práva. Z jeho iniciativy vzniklé dílo Liber Extra se stalo základem korpusu kanonického práva.

Příbuzní

Předchozí kariéra

Narodil se v Anagni kolem roku 1145. Pocházel z rodu Conti di Segni. Působil jako vyslanec Inocence III. v Německu, kde navázal přátelské styky s Fridrichem II. Štaufským. Během pontifikátu Honoria III. působil jako papežský vyslanec v severní Itálii, kde se přes svůj pokročilý věk zasloužil o různá příměří mezi znepřátelenými skupinami. Lobboval také v prospěch františkánského řádu, který byl roku 1223 schválen papežem Honoriem III.

Za pontifikátu

Konkláve jej zvolilo papežem 19. března 1227 a vysvěcen byl o dva dny později. Okamžitě začal císaři Fridrichovi II. připomínat neodkladnou lhůtu pro odjezd křížové výpravy. Při seskupování vojska však nastaly závažné technické problémy, navíc vypukla epidemie, kterou se nakazil sám císař. Přesto vyplul, ale v Otrantu musel zastavit. Ke konečnému uzdravení odjel do lázní v Pozzuoli. Řehoř vyslanému poselstvu neuvěřil, že je císař nemocný, a 29. září ho exkomunikoval. Vydal také encykliku, ve které ho označil za křivopřísežníka, rozmařilce a tyrana. Spory se postupně prohlubovaly, dokonce došlo k malé vzpouře, kdy Frangipanové, spojenci císaře, veřejně vystoupili proti Řehořovi ve svatopetrském chrámu. Pronášeli na papežovu adresu různé urážky a nakonec jej vyhnali z kostela ven.[5]

Fridrich II. Štaufský ale nakonec k Jeruzalému vyrazil a dohodl se sultánem odstoupení Jeruzaléma a svatých míst. Nechal se korunovat jeruzalémským králem a již v roce 1229 byl zpět v Itálii. 23. července 1230 uzavřeli Řehoř a Fridrich smír. 28. srpna byla Fridrichova klatba zrušena.[6]

Císař ale smír porušil, když útočil na lombardská města. Také vydal nový zákoník pro Sicilské království, který upevňoval královskou vládu na úkor církevního majetku. Proto byl Řehořem podruhé exkomunikován a v roce 1239 na něj uvalil klatbu. To vyvolalo mezi papežem a císařem de facto válku. Papeži bylo téměř sto let, přesto neustoupil. Když 22. srpna 1241 Řehoř IX. zemřel, udělal Fridrich II. veliké gesto a přestal obléhat Řím.[7] [pozn. 1]

Řehoř IX. a inkvizice

V roce 1232 ustavil Řehoř IX. inkviziční soudy. Jeho papežská bula z 20. dubna téhož roku je svěřila dominikánům. Dominikánu Raimondu de Penafort svěřil Řehoř úkol, aby shromáždil všechny papežské dekretálie. Tato sbírka, nazvaná Liber extra, později posloužila jako základ pro Corpus iuric canonici Pia X. a Benedikta XV.[8]

Svatořečil

Založil řád Milice Ježíše Krista.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Ottův slovník naučný - díl 16, str. 424 - jako den úmrtí uvádí 21. srpen.

Reference

  1. ↑ Ottův slovník naučný : Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí : Dvacátýprvý díl : R (Ř) - Rozkoš. V Praze: J. Otto, 1904. S. 423. 
  2. ↑ Ottův slovník naučný : Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí : Dvacátýprvý díl : R (Ř) - Rozkoš. V Praze: J. Otto, 1904. S. 423. 
  3. ↑ RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 80-7207-574-8. S. 340. 
  4. ↑ Ottův slovník naučný : Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí : První díl : A - Alpy. V Praze: J. Otto, 1888. S. 782. 
  5. ↑ RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 80-7207-574-8. S. 340 - 342. 
  6. ↑ RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 80-7207-574-8. S. 342. 
  7. ↑ RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 80-7207-574-8. S. 342 - 344. 
  8. ↑ RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 80-7207-574-8. S. 344. 

Literatura

  • RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. ISBN 80-7207-574-8. 

Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Řehoř IX. na Wikimedia Commons

Papež
Předchůdce:
 1227–1241
Řehoř IX. 		Nástupce:
Papežové
Seznam papežů
1.–4. století
5.–8. století
9.–12. století
  • Štěpán IV.
  • Paschal I.
  • Evžen II.
  • Valentin
  • Řehoř IV.
  • Sergius II.
  • Lev IV.
  • Benedikt III.
  • Mikuláš I. Veliký
  • Hadrián II.
  • Jan VIII.
  • Marinus I.
  • Hadrián III.
  • Štěpán V.
  • Formosus
  • Bonifác VI.
  • Štěpán VI.
  • Roman
  • Theodor II.
  • Jan IX.
  • Benedikt IV.
  • Lev V.
  • Sergius III.
  • Anastasius III.
  • Lando
  • Jan X.
  • Lev VI.
  • Štěpán VII.
  • Jan XI.
  • Lev VII.
  • Štěpán VIII.
  • Marinus II.
  • Agapetus II.
  • Jan XII.
  • Lev VIII.
  • Jan XIII.
  • Benedikt VI.
  • Benedikt VII.
  • Jan XIV.
  • Jan XV.
  • Řehoř V.
  • Silvestr II.
  • Jan XVII.
  • Jan  XVIII.
  • Sergius IV.
  • Benedikt VIII.
  • Jan XIX.
  • Benedikt IX.
  • Silvestr III.
  • Benedikt IX.
  • Řehoř VI.
  • Klement II.
  • Benedikt IX.
  • Damasus II.
  • Lev IX.
  • Viktor II.
  • Štěpán IX.
  • Mikuláš II.
  • Alexandr II.
  • Řehoř VII.
  • Viktor III.
  • Urban II.
  • Paschalis II.
  • Gelasius II.
  • Kalixt II.
  • Honorius II.
  • Inocenc II.
  • Celestýn II.
  • Lucius II.
  • Evžen III.
  • Anastasius IV.
  • Hadrián IV.
  • Alexandr III.
  • Lucius III.
  • Urban III.
  • Řehoř VIII.
  • Klement III.
  • Celestýn III.
  • Inocenc III.
    		•
    13.–16. století
    17. století–současnost
    Nejsou zde uvedeni vzdoropapežové. Papežové vyznačení tučně jsou katolickou církví titulováni jako svatí.
    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Řehoř_IX.&oldid=10525718“