Alej: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Odebráno 32 bajtů ,  před 7 lety
m
uvozovky kolem identifikátoru reference, kosmetické úpravy za použití AWB
m (napřímení odkazu)
m (uvozovky kolem identifikátoru reference, kosmetické úpravy za použití AWB)
{{Různé významy|tento=stromořadí|druhý=řece v Rusku|stránka=Alej (řeka)}}
[[Soubor:Czechia%2C_Jicin%2C_Wallenstein%27s_alley, Jicin, Wallenstein's alley.jpg|thumb|[[Valdštejnova alej]] u [[Jičín]]a]]
'''Alej''' neboli '''stromořadí''' je označení pro řadové výsadby stromů. Jde o skupiny [[strom]]ů vysazené v linii, obvykle v pravidelných rozestupech. Zpravidla jde o doprovodný prvek vodních toků, hranic pozemků, anebo dopravních komunikací. V Čechách a na Moravě velmi starou tradici, která je na území ČR doložena již v době vlády Karla IV. Liniová výsadba může mít formu jednoduché aleje nebo řady keřů, převážně doplně­ných stromy. Alej má vést od určitého místa k cíli.
 
 
== Původ slova ==
Původ slova se datuje do poloviny čtrnáctého a začátek patnáctého století. Pochází z francouzského ''allee'', slova označující průchod, procházení v závětří, pravděpodobně odvozeno z latinského ''allārī, allātus, afferrī'', přicházet, dopravit se. Jindy je slovo popisováno jako odvozené od francouzského slova ''aller'' (''ambulare'' z lat. – procházet se). Námitkou je, že při odvození z latinského ''ambulāre'' chodit, se nabízí vážné fonetické problémy, protože u ''„m“'' a ''„b“'' by za normálních okolností nedošlo k jejich ztrátě. <ref>[http://dictionary.reference.com/browse/alley Původ slova]</ref>
 
== Historie ==
Vrcholu dokonalosti a širokého použití jako okrasného prvku, u alejí došlo v období baroka, v 17. a 18. století. V parku ''„à la française“'' ([[francouzský park]]) byla upravována barokní krajina alejemi stromů, které vedly i mimo území parku a byly směřovány obvykle k lidským sídlům přes volnou krajinu, například cesty v zahradách [[Versailles]] nebo Het Loo.
 
Barokní aleje jsou zcela přímočaré, liniové, uměle vytvořené útvary a jeden z hlavních nosných prvků komponované barokní krajiny. barokní aleje tvořily stromy stejného stáří, stejného druhu, stejně velké a tvarované koruny a jednotně v pravidelných odstupech, tak aby byla dokonale uplatněna symetrie, periodicita a homogenita. K dokonalosti alejí byly koruny upravovány řezem. V době absolutismu aleje vedly mnoho kilometrů podél cest, často v přímce, k zámkům, venkovským sídlům nebo loveckým revírům aristokracie jako výraz moci, estetického názoru, potřeby reprezentovat se a pro orientaci v krajině. Aleje byly výrazem doby. Je uváděno, že i „církevní krajinářství“ spoluvytvářelo barokní krajinu alejemi zvýrazňujícími poutní místa, křížové cesty a podobně. <ref name="Borsky">{{Citace elektronické monografie
| jméno = ing Jan Borský
| odkaz na autora =
}}</ref>
 
V období baroka se také zvyšuje výstavba císařských silnic a v souvislosti s ní je státem podporován rozvoj alejí. Nařízením císařovny [[Marie Terezie]] z roku 1752, kterým se ukládá povinnost sázet stromy podél všech nových silnic. Dnešní stav mnoha těchto alejí je neuspokojivý především z památkářského hlediska a z hlediska bezpečnosti jako výsledek jejich nedostatečné údržby a péče. Nedostatek péče a úpadek alejí je znát během 1. a 2. světové války a v druhé polovině minulého století. Jen zřídka došlo k jejich obnově, a pokud ano, ne vždy úspěšnou dosadbou (např. Jičín – Libosad), nebo celkovou obnovou (např.část aleje ve Veltrusech). <ref name="Borsky" />
 
V následujícím období jsou aleje méně oblíbené než dříve a na některých místech (především v Anglii) jsou aleje a pravidelné zahrady přestavovány v novém stylu. ''„Když zahradnictví bylo vedeno geometrickými principy školy pana Le Notre, za dokonalé výsadby byly považovány přímky stromů, nebo pravidelné tvary vysázených rostlin. Protože efekt tohoto stylu zahradničení značně záležel na rovném povrchu země, často obdivujeme pracovní sílu, která byla použita k tomu, aby odstranila nerovnosti, jenž příroda postavila proti tomuto vkusu, který však byl spíše chorobou úsudku.“''<ref name= Repton />
 
== Rozdělení ==
Z hlediska prostorové­ho uspořádání lze rozlišit<br />
* pravidelné aleje - dřeviny v řadách nebo v pravidelných skupinách (je možné členění i podle počtu použitých řad)
* nepravidelné aleje - dřeviny jsou zde vysázeny v nepravidelném rytmu tvarovém i půdorysném
 
Z hlediska jejich uplatnění lze rozlišit stromořadí<br />
* uliční, v městské aglomeraci
* krajinná, ve volné krajině
 
Uliční stromořadí<br />
[[Soubor:Right turn off of Sweetman's Lane.jpg|thumb|Alej v Millstone, NJ. Svažující se cesta s alejí.]]
 
Aleje použité jako významný motiv příjezdu k určitému zdůrazňovanému místu by neměly být nepřiměřeně dlouhé, neboť se místo dojmu vznešenosti dochází k únavě diváka. Význam aleje často zvýrazní pravidelný řez dřevin.
 
Aleje vytvářené výsadbami ovocných stromů podél komunikací a vodních toků jsou pro ČR typické a i nepravidelným charakterem používaných dřevin dávají zcela mimořádný ráz krajině, malebnost a současně úpravnost. V období třicetileté války a po druhé světové válce, především při kolektivizaci zemědělství, došlo k značnému snížení počtu alejí. Při opakujících se mrazových kalamitách pravidelně dochází k poškození alejí. (Např. v roce 1929 došlo v Čechách podle dobových odhadů k úhynu asi jedné poloviny veškerých ovocných alejových po­rostů.)
[[Soubor:Jeseniova, za vozovnou, pohled k východu.jpg|thumb|Alej z jehličnanů, kuželovité kultivary v ulici Jeseniova, Praha.]]
 
Perspektivní linie, vyjadřu­jící v prostoru sbíhavost k tzv. styčnému bodu, mohou být buď totožné s obrysem předmětu (linie terénu, domu, okraje cest, břehy potoka a řeky). Linie mohou být také pouhou a pomyslnou spojkou vrcholů stromů, jak je tomu například u alejí. Oko je při posu­zování obrazu (partie) těmito liniemi silně přitahováno a vedeno na ta místa, kde se linie vzájemně vyrovnávají. Proto jsou průsečíky linií body zvláštního zájmu (zaostření) a jako takové musí být umístěny v zajímavé části obrazu. Když není zájmová oblast dosti zajímavá, musí být její zajímavost zvýšena vhodným doplňkem, například. zajímavým stromem, dominantou, nebo solitérou, květinami nebo uměleckým výtvorem. Pokud linie působí příliš jednotvárně, lze přerušit fádní linii probírkou (vytvořit rytmus) nebo linii přerušit předsazením výrazného stromu, jehož vrchol ji převýší. Jinou možností je vysadit nižší dřeviny jako porost pod horizontální linií a dát linii pohyb.<ref name="J" group="L">{{Citace monografie
| příjmení = Jansa
| jméno = František
</ref>
 
Opakování , pravidelný rytmus podporuje jednotu. Překročením míry použití může být jednota únavná, vedoucí ke stereotypu. Proto je vhodné pravidelný rytmus aleje ozvláštnit. Jednou z cest jsou rostliny, které se liší ve struktuře. Textura je natolik jemný prvek, že může být použit na řadu zahradních úprav, aniž by zničil jednotu vyjádření. V souladu s kontrastem v dalších vlastnostech použitých rostlin lze rytmus stejných dřevin v pravidelných rozestupech povýšit na plynulý sled. Takto lze například v logickém rytmu použít výsady různě vysokých stromů podobných tvarem, stavbou koruny, ale odlišných například strukturou olistění. V sadovnictví tak lze použít k harmonizaci výsadby sestavu prvků, které mají sice některé vlastnosti viditelně odlišné, ale podobné,nebo příbuzné alespoň v jiných charakteristikách.<ref name="J" group="L"/>
 
Při vytváření alejí by mělo být dbáno souladu, aby nedocházelo k tomu, že linie, které mají být symetrické, symetrické nejsou, jako například aby nebyly vytvářeny serpentiny procházející alejí, či klikatící se cesta podél přímé zdi nebo stavení. Aleje v zahradě mohou pomoci při vytváření přímé přístupové cesty k domu, která by obvykle působí poněkud násilně. Avšek ''„…cesta lemovaná stromy ve formě aleje může být přímá, aniž by byla hrubá. Vznešenost, ne slušnost, nebo elegance, je výraz, který má být vytvořen.“''<ref name= Repton />
 
Pokud jsou skupiny dřevin vysázeny v určité zákonité posloupnosti vzniká opakování a rytmus. Mění-li se postupně i alespoň jedna charakteristická vlastnost, tak aby změna byla patrná v plynulé radě a v určitém směru, nazýváme efekt, který takto vznikl, sled.
V průběhu rytmu se může měnit tvar, velikost nebo zbarvení, ale většina ostatních vlastností zůstává stejná. Sledem dodáváme obrazu pohyb, z rytmu se stává příběh. Pro toto uspořádanější je nejvhodnější pokud, můžeme změny plynule pozorovat. Jakkoliv mohou být v okolí sledu i jiné zajímavé obrazy nesmějí porušovat souvislost sledu a rytmus pohybu.<ref name="J" group="L"/> Limitujícím prvkem který výrazně ovlivní působení aleje je její velikost.
 
U kompozice , jakou je alej jsou linie zcela zřejmé, jednotnost prvku zřetelná a čitelnost díla snadná. Jednoduchá čitelnost úpravného díla vyvolává obvykle v jednoduchém pozorovateli velmi pozitivní emoce. Pozitivní emoce jsou cílem tvorby.
 
==== Kritika ====
[[Soubor:Langley parkRepton.jpg|thumb|Účinek odstranění některých stromů z aleje (rozbíjení alejí). Šikmý pohled na takto upravenou alej v Langley Park, autor H. Repton]]
''„Zdá se bylo stejně velice módní v tomto století zatracovat aleje, jako je bylo v minulém století módní vysazovat je. Jenže u alejí panuje tak malé pochopení pravidel estetiky, že většina lidí myslí, že to ospravedlní vyslovení názoru, který je v každém případě, jenom pouhým názorem:" Líbí se mi alej, " nebo, " Nenávidím alej ", takže si beru za své, analyzovat tuto pochvalu nebo odpor.''
 
''Je několik stupňů potěšení, které mysl odvozuje z lásky k řádu, jednoty, starobylosti, velikosti částí a souladu, jež způsobují, že do určité míry uspokojuje dlouhý pohled na perspektivu vznešené aleje. Pro potvrzení pravdivosti tohoto tvrzení apeluji na každého, který tyto pocity musel cítit, když navštívil vysoké aleje ve Windsoru, Hatfieldu, Burleighu, atd. Ačkoliv je třeba před zážitkem poukazoval na to, že nudná stejnost a mnoho nepohodlí, právem přinesly stromořadí špatnou pověst. Tato jednotvárnost je tak zřejmá, že díky aleji je veškeré překvapení, nebo rozmanitost kompozice ztraceno. Výhledy z každého domu v království mohou být omezeny na stejnou krajinu, jestli se rozhlížíte nahoru, nebo dolů, je to přímka. Hledíte na dvě zelené zdi přetvářející celou krajinu.''
== Rizika ==
=== Škodlivé vlivy ovlivňující aleje ===
Z nepříznivých vegetačních podmínek často alejové dřeviny musí čelit suchu, žáru, neprovzdušněné a často znehodnocené chudé půdě, obyčejně s vyšší hodnotou pH. Aleje také poškozuje zasolení a jiné škodlivé látky v půdě, znečištěné ovzduší (exhaláty, výfukové plyny, prachové částice). Poškození dřevin v aleji městské zástavby však může být rovněž vyvoláno i [[Poškození rostlin psí močí|agresivním působením psí moči]]. Těmito vlivy oslabené stromy jsou více napadány škůdci i chorobami. Přímé umělé osvětlení, nebo blízkost tepelného zdroje rovněž narušuje biorytmus dřevin a může způsobit další poškození. Čet­né jsou i mechanická poškození vlivem stavební činnosti, provozu vozidel, vandalismus.
 
[[Soubor:Allée de Neptune et de Bacchus - Versailles - P1180592.JPG|thumb|Zapojené stříhané stromy v aleji, vysazené blízko sebe, působí spíše jako živý plot. ]]
 
=== Škodlivé vlivy aleje na okolí ===
 
== Technické parametry ==
Průměrná nejmenší šířka chodníku v stromořadí ze stromů malých korun je odbornou literaturou doporučena 4 m (v řid­ší zástavbě 3,5 m, ve vyšší souvislé zástavbě 4,5—55–5 m). Vzdálenost nejbližšího stromu od rohu ulice a od vjezdu k budovám má být nejméně 2,5 m, od osvětlovacího stožáru 4 m a od oken domů 5 m. Od inženýrských sítí se musí dodr­žovat tyto vzdálenosti: kanalizace 1,5 m, teplovody a plynovody 2 m, vodovodní potrubí a elektrické kabely 1 m. Od obrubníku vozovky nebo chodníku mají být stromy vysázeny ve vzdálenosti 1 m. Další omezení mohou být dána zvýšeným provozem objemnějšími dopravními prostředky (svoz odpadu) a nové technologie stavby a údržby chodníků.
 
Aleje se nesmějí sázet, tj. ani obnovovat stávající, v ochranných pásmech inženýrských sítí. Podrobnosti upravují příslušné zákony v platném znění: č. 458/2000 Sb., č. 222/1994 Sb., č. 79/1957 Sb., č. 274/2001 Sb., č. 151/2000 Sb. Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, shrnuje především úpravu bezpečného provozu pod alejí a aleje rostoucí na krajnici nařizuje odstranit. ČSN 73 6101 Projektování silnic a dálnic dále stanovuje, kde a v jaké vzdálenosti mohou být stromy vysazovány z hlediska bezpečnosti.<ref name="Borsky" />
U alejí sítě dopravních komunikací je doporučováno, pokud to technická hlediska dovolí, zrušení hlubokých pří­kopů a jejich nahrazení mírným svahem 1 :10, se spádem od vozovky. Na vhodných úsecích se sázejí dřeviny nejblíže 3 m od okraje vozovky. Je li alej doplněna keři, pak keře oddělují pruh trávníku od polí, umožňují z obou stran mechanizovanou práci těsně k pásu keřů a přispívají i k bezpečnosti provozu. Pás keřů v aleji je nezbytné přerušit v místech vjezdu na pole.
 
Výška kmene stromu u komunikací by měla být nejméně 3 m, raději však více, vzhledem k četnosti údržby a růstu dřeviny. Vzdálenost stromů v řadě je doporučena 8—158–15 m a podle potřeby a podle moderních názorů není nutné dodržet stejné vzdálenosti. V minulosti (do 1/2 20.stol) byla naopak preferována zcela stejná vzdálenost. Někdy je vysazováno stromořadí pouze na jedné straně ulice (ne na severní).
 
Výběr dřevin, zejména pro úzké ulice, je limitován vhodností a sortimentem. Kromě odolnosti dřevin vůči nepříznivým vlivům musí dřevina odpovídat velikostí koruny (stínění oken, doprava) a její tvar. Stromy nesmějí mít překloněné a křehké větve, přestože jsou takové kultivary distribuovány prodejci (vrby). Dřeviny nemají mít povrcho­vé kořeny (např. topoly, břízy a katalpy), nebo větší plody (kaštan ''Aesculus h.'')apod.<!-- sadovnictví -->
Pro dosažení dostatečné kvality aleje a vyvážené nákladovosti je třeba sledovat i další podmínky racionální údržby vegetačního pásu, příkladně mechanizovaného sekání trávy.
 
Stanoviště alejových stromů v blízkosti frekventovaných komunikací bývá méně příznivé než v jejich při­rozeném prostředí, což může ovlivnit i nevhodná volba dřevin. U dopravních komunikací je třeba provádět alespoň jarní udržovací řez dřevin, nebo kontrola. Okrasné dřeviny je třeba pravidelně kontrolovat zejména pro nebezpečí škody na životě a majetku pádem suchých nebo abiotickými vlivy odlomených částí koruny. Pravidelně jednou za deset let je vhodné provádět zmlazovací řez dřevin. Důležité pro údržbu aleje, bezpečnost a nákladovost, je především zvolit vhodný druh a kultivar dřeviny. Vhodným řezem špatně zvolených dřevin je každoroční řez „na babku“. Rostlinný materiál pro výsadbu alejí musí být určitým způsobem odborně připraven už ve školce a zapěstován pro svůj specifický účel.
 
[[Soubor:Laan.JPG|thumb|Alej kvetoucích stromů, zřejmě [[myrobalán]], (''Prunus cerasifera'')]]
Výsadba a ošetřování dřevin jsou odlišné od běžných výsadeb a specifičnost se odvíjí zejména od náročnosti použití v zástavbě. Základním požadavkem na alejové stromy je použití od­rostlejších sazenic, zhotovení velkých jam pro výsadbu s výměnou půdy, pravidelné hno­jení a zálivka, ochrana proti škodlivým činitelům, výchovný a často i udržova­cí řez mladých dřevin, ochrana kmene mladých stromků a zabezpečení vhodného prostředí pro kořeny.
 
Lepší podmínky mají stromy ve volných pruzích na okraji chod­níků vyvýšených nad úroveň terénu a osázeny pokryvný­mi dřevinami až středně vysokými keři. Méně vhodná je výsadba dřevin do neprodyšně pokryté plochy. V tomto případě je třeba aby dostatečně velké plo­chy kolem stromů (aspoň 3 m<sup>2</sup>) tvořil volný povrch vhodně chráněný např mřížemi. Pro lepší provzdušnění a zálivku jsou obvykle používány děrované plastové drenážní trubky. V případě nedostatečného provzdušnění půdy hrozí nejen úhyn, ale i pád stromu.
 
V moderní době způsobuje poškození alejí rekonstrukce silniční sítě, ale především nevhodná údržba komunikací (solení vozovek, používání herbicidů), letecká aplikace agrochemikálií a také zrušení odborných skupin pracovníků silniční správy, které o aleje pečovaly.sedmdesátých a osmdesátých letech. Následkem neodborné nebo žádné péče pak dochází k zvýšení nákladů na údržbu, poškození dřevin, nebo nezbytnosti sanace dřevin.
*''Quercus cerris'' L. - [[dub cer]]
*''Robinia pseudoacacia'' L. - [[trnovník akát]], dekorativní kvetení
*''Tilia cordata'' Mill. - [[lípa srdčitá]], vhodná pro aleje ve volné krajině a ozdobné aleje
 
<gallery>
 
== Ekologický význam ==
Význam alejí se odvíjí od alejí jako stanoviště živočišných druhů v městské aglomeraci a v jinak nehostinném prostředí zemědělské krajiny. Aleje, zvláště s keřovým podrostem mohou být do jisté míry biokoridorem umožňujícím pohyb živočišných a některých rostlinných druhů mezi stanovišti. Zvláštní situace vzniká u alejí v rozpadu, které současně vyžadují sanaci, nebo zásah proti šíření chorob a škůdců. Lze zde uplatnit § 5 o obecné ochraně rostlin a živočichů, kde se v odst. 1 uvádí, že „Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny“, nebo pokud je lokalita zařazena mezi Evropsky významné lokality. Rozpadající se mrtvé stromy pak mohou z výše uvedených důvodů být hodnotným stanovištěm. Vlivy vyvolané navrhovaným postupem obnovy aleje je pak třeba hodnotit podle § 45i. <ref name="Borsky" />
 
U stromů s výskytem chráněného hmyzu je třeba respektovat opatření, jako např.: Nesmí dojít k zásahu do dutin ve stromech. Ořez větví je nutné omezit pouze na část nad cestou. Do větví nad polem, které neohrožují provoz na cestě, nesmí být zasahováno. <ref name="Borsky" />
 
<gallery>
138 738

editací

Navigační menu