Jaroslav Šabata: Porovnání verzí
m Editace uživatele 90.176.189.237 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je G3robot |
m uvozovky kolem identifikátoru reference, kosmetické úpravy za použití AWB |
||
Řádek 18: | Řádek 18: | ||
| podpis = |
| podpis = |
||
}} |
}} |
||
'''Jaroslav Šabata''' (* [[2. listopad]]u [[1927]] [[Dolenice]] – [[14. červen|14. června]] [[2012]] [[Brno]]<ref name=idnes>{{Citace elektronického periodika | titul = Zemřel disident a politolog Jaroslav Šabata | periodikum = idnes.cz | odkaz na periodikum = iDNES.cz | datum vydání = 2012-06-14 | datum přístupu = 2012-06-14 | url = http://brno.idnes.cz/zemrel-jaroslav-sabata-07j-/brno-zpravy.aspx?c=A120614_030907_brno-zpravy_cen}}</ref>) byl [[Češi|český]] levicový [[politik]], [[filosofie|filozof]], [[psychologie|psycholog]] a [[politologie|politolog]], do roku 1969 funkcionář [[Komunistická strana Československa|KSČ]], za [[normalizace]] disident, [[Seznam mluvčích Charty 77|mluvčí Charty 77]] a politický vězeň, po [[sametová revoluce|sametové revoluci]] předák [[Občanské fórum|Občanského fóra]], poslanec [[Sněmovna lidu Federálního shromáždění|Sněmovny lidu]] [[Federální shromáždění|Federálního shromáždění]] a ministr bez portfeje vlády České republiky. |
'''Jaroslav Šabata''' (* [[2. listopad]]u [[1927]] [[Dolenice]] – [[14. červen|14. června]] [[2012]] [[Brno]]<ref name="idnes">{{Citace elektronického periodika | titul = Zemřel disident a politolog Jaroslav Šabata | periodikum = idnes.cz | odkaz na periodikum = iDNES.cz | datum vydání = 2012-06-14 | datum přístupu = 2012-06-14 | url = http://brno.idnes.cz/zemrel-jaroslav-sabata-07j-/brno-zpravy.aspx?c=A120614_030907_brno-zpravy_cen}}</ref>) byl [[Češi|český]] levicový [[politik]], [[filosofie|filozof]], [[psychologie|psycholog]] a [[politologie|politolog]], do roku 1969 funkcionář [[Komunistická strana Československa|KSČ]], za [[normalizace]] disident, [[Seznam mluvčích Charty 77|mluvčí Charty 77]] a politický vězeň, po [[sametová revoluce|sametové revoluci]] předák [[Občanské fórum|Občanského fóra]], poslanec [[Sněmovna lidu Federálního shromáždění|Sněmovny lidu]] [[Federální shromáždění|Federálního shromáždění]] a ministr bez portfeje vlády České republiky. |
||
== Biografie == |
== Biografie == |
||
=== Mládí a kariéra v KSČ === |
=== Mládí a kariéra v KSČ === |
||
Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl na Filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity členem tzv. trojek, jež rozhodovaly o vyloučení studentů, kteří po komunistickém převratu už neměli na studiích co dělat.<ref>Luděk Navara: Dva v jednom, MF DNES 15.6.2012, str. A10</ref> |
Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl na Filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity členem tzv. trojek, jež rozhodovaly o vyloučení studentů, kteří po komunistickém převratu už neměli na studiích co dělat.<ref>Luděk Navara: Dva v jednom, MF DNES 15.6.2012, str. A10</ref><ref>Dějiny Jaroslava Šabaty (2007), režie: Vít Janeček</ref> |
||
V letech [[1953]]-[[1964]] přednášel na katedře marxismu-leninismu [[Masarykova univerzita|University Jana Evangelisty Purkyně v Brně]], pak v období let [[1964]]-[[1968]] vedl katedru psychologie na Filozofické fakultě této školy. V 50. letech [[20. století]] byl aktivním stoupencem stalinistického křídla KSČ, v 60. letech [[20. století]] byl jako funkcionář [[Komunistická strana Československa|KSČ]] stoupencem jejího reformního křídla. V letech 1968-1969 zastával post tajemníka Krajského výboru KSČ pro [[Jihomoravský kraj (od roku 1960)|Jihomoravský kraj]].<ref name="rfr1">{{Citace monografie |
V letech [[1953]]-[[1964]] přednášel na katedře marxismu-leninismu [[Masarykova univerzita|University Jana Evangelisty Purkyně v Brně]], pak v období let [[1964]]-[[1968]] vedl katedru psychologie na Filozofické fakultě této školy. V 50. letech [[20. století]] byl aktivním stoupencem stalinistického křídla KSČ, v 60. letech [[20. století]] byl jako funkcionář [[Komunistická strana Československa|KSČ]] stoupencem jejího reformního křídla. V letech 1968-1969 zastával post tajemníka Krajského výboru KSČ pro [[Jihomoravský kraj (od roku 1960)|Jihomoravský kraj]].<ref name="rfr1">{{Citace monografie |
||
Řádek 55: | Řádek 55: | ||
=== Aktivity v disentu za normalizace === |
=== Aktivity v disentu za normalizace === |
||
V roce [[1969]] byl zbaven všech funkcí a nastoupil jako betonář, později skladový dělník. Roku 1970 byl vyloučen z KSČ. Poté se stal jedním z vedoucích představitelů opozice, za což byl pronásledován a dvakrát vězněn. Na počátku 70. let se okolo něj zformovala skupina nazvaná '''Komunisté v opozici'''. Byl zatčen 20. listopadu 1971 a v létě roku 1972 odsouzen na šest a půl roku. Podmínečně se na svobodu dostal v prosinci 1976. Podepsal [[Charta 77|Chartu 77]] a v letech [[1978]] a [[1981]] byl jejím [[Seznam mluvčích Charty 77|mluvčím]]. Opětovně byl ve vězení v období říjen 1978 - prosinec 1980. Společně s [[Rudolf Battěk|Rudolfem Battěkem]] v roce 1988 inicioval vznik [[Hnutí za občanskou svobodu]].<ref name="Albertov">{{Citace monografie |
V roce [[1969]] byl zbaven všech funkcí a nastoupil jako betonář, později skladový dělník. Roku 1970 byl vyloučen z KSČ. Poté se stal jedním z vedoucích představitelů opozice, za což byl pronásledován a dvakrát vězněn. Na počátku 70. let se okolo něj zformovala skupina nazvaná '''Komunisté v opozici'''. Byl zatčen 20. listopadu 1971 a v létě roku 1972 odsouzen na šest a půl roku. Podmínečně se na svobodu dostal v prosinci 1976. Podepsal [[Charta 77|Chartu 77]] a v letech [[1978]] a [[1981]] byl jejím [[Seznam mluvčích Charty 77|mluvčím]]. Opětovně byl ve vězení v období říjen 1978 - prosinec 1980. Společně s [[Rudolf Battěk|Rudolfem Battěkem]] v roce 1988 inicioval vznik [[Hnutí za občanskou svobodu]].<ref name="rfr1" /><ref name="Šabata"/><ref name="Albertov">{{Citace monografie |
||
| příjmení = Müllerová |
| příjmení = Müllerová |
||
| jméno = Alena |
| jméno = Alena |
||
Řádek 70: | Řádek 70: | ||
| strany =282 |
| strany =282 |
||
| jazyk = |
| jazyk = |
||
}}</ref> |
|||
}}</ref><ref name="rfr1" /><ref name="Šabata"/> |
|||
Profesně byl k roku 1989 uváděn jako důchodce, bytem [[Brno]].<ref>{{Citace elektronické monografie |
Profesně byl k roku 1989 uváděn jako důchodce, bytem [[Brno]].<ref>{{Citace elektronické monografie |
||
Řádek 77: | Řádek 77: | ||
| url = http://www.psp.cz/eknih/1986fs/tisky/t0229_00.htm |
| url = http://www.psp.cz/eknih/1986fs/tisky/t0229_00.htm |
||
| jazyk = česky |
| jazyk = česky |
||
| datum přístupu = 2012-05-28}}</ref> |
| datum přístupu = 2012-05-28}}</ref> |
||
=== Návrat do politiky po roce 1989 === |
=== Návrat do politiky po roce 1989 === |
||
Řádek 90: | Řádek 90: | ||
| url = http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1986/sb03-86.pdf |
| url = http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1986/sb03-86.pdf |
||
| jazyk = česky |
| jazyk = česky |
||
| datum přístupu = 2012-05-28}}</ref> V parlamentu byl zvolen v lednu 1990 do předsednictva FS a předsedal zahraničnímu výboru Sněmovny lidu.<ref name=" |
| datum přístupu = 2012-05-28}}</ref> V parlamentu byl zvolen v lednu 1990 do předsednictva FS a předsedal zahraničnímu výboru Sněmovny lidu.<ref name="Šabata"/><ref name="Albertov"/> |
||
Zastával i vládní post. V letech 1990-1992 působil jako ministr bez portfeje ve [[vláda Petra Pitharta|vládě Petra Pitharta]]. Ve funkci měl na starosti mimo jiné kontakty mezi českou a slovenskou a českou a federální vládou. Podílel se tak na diskuzích o státoprávním uspořádání. Prosazoval vstřícný postoj české vlády ke slovenským tendencím k přesunu kompetencí na národní republiky.<ref>{{Citace monografie |
Zastával i vládní post. V letech 1990-1992 působil jako ministr bez portfeje ve [[vláda Petra Pitharta|vládě Petra Pitharta]]. Ve funkci měl na starosti mimo jiné kontakty mezi českou a slovenskou a českou a federální vládou. Podílel se tak na diskuzích o státoprávním uspořádání. Prosazoval vstřícný postoj české vlády ke slovenským tendencím k přesunu kompetencí na národní republiky.<ref>{{Citace monografie |
||
Řádek 100: | Řádek 100: | ||
| strany = 591-592 |
| strany = 591-592 |
||
| jazyk = česky |
| jazyk = česky |
||
}}</ref> Po rozpadu Občanského fóra roku 1991 byl významným členem [[Občanské hnutí|Občanského hnutí]]. Od července do prosince 1992 zastával post poradce předsedy Federálního shromáždění [[Michal Kováč|Michala Kováče]].<ref>{{Citace monografie |
}}</ref> Po rozpadu Občanského fóra roku 1991 byl významným členem [[Občanské hnutí|Občanského hnutí]]. Od července do prosince 1992 zastával post poradce předsedy Federálního shromáždění [[Michal Kováč|Michala Kováče]].<ref name="Šabata"/><ref>{{Citace monografie |
||
| titul = kol. aut.: Politické strany, 1938-2004 |
| titul = kol. aut.: Politické strany, 1938-2004 |
||
| vydavatel = Doplněk |
| vydavatel = Doplněk |
||
Řádek 108: | Řádek 108: | ||
| strany = 1670 |
| strany = 1670 |
||
| jazyk = česky |
| jazyk = česky |
||
}}</ref |
}}</ref> Jako jeden z mála českých politiků si i v letech 1991-1992 udržel dobré vztahy s [[Vladimír Mečiar|Vladimírem Mečiarem]]. Ještě v září 1992 zorganizoval dvě schůzky mezi Kováčem a představiteli české opozice s cílem vytvořit alternativu k řízenému zániku Československa.<ref>{{Citace monografie |
||
| titul = Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století |
| titul = Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století |
||
| vydavatel = Vyšehrad |
| vydavatel = Vyšehrad |
Verze z 14. 7. 2013, 00:10
Šablona:Infobox Politik Jaroslav Šabata (* 2. listopadu 1927 Dolenice – 14. června 2012 Brno[1]) byl český levicový politik, filozof, psycholog a politolog, do roku 1969 funkcionář KSČ, za normalizace disident, mluvčí Charty 77 a politický vězeň, po sametové revoluci předák Občanského fóra, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění a ministr bez portfeje vlády České republiky.
Biografie
Mládí a kariéra v KSČ
Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl na Filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity členem tzv. trojek, jež rozhodovaly o vyloučení studentů, kteří po komunistickém převratu už neměli na studiích co dělat.[2][3]
V letech 1953-1964 přednášel na katedře marxismu-leninismu University Jana Evangelisty Purkyně v Brně, pak v období let 1964-1968 vedl katedru psychologie na Filozofické fakultě této školy. V 50. letech 20. století byl aktivním stoupencem stalinistického křídla KSČ, v 60. letech 20. století byl jako funkcionář KSČ stoupencem jejího reformního křídla. V letech 1968-1969 zastával post tajemníka Krajského výboru KSČ pro Jihomoravský kraj.[4][5] Na post vedoucího krajského tajemníka KV KSČ ho zvolila konference v červenci 1968. V této funkci měl tehdy podporu Společnosti pro Moravu a Slezsko a v Jihomoravském kraji tehdy výrazně zesílila podpora pro projekt československé trojfederace, tedy spolkového státu složeného ze tří zemí/republik (Čechy, Morava + Slezsko a Slovensko). Koncepce ale nebyla realizována.[6]
Vysočanský sjezd KSČ v srpnu 1968 ho bezprostředně po okupaci zvolil i za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa.[7]
Aktivity v disentu za normalizace
V roce 1969 byl zbaven všech funkcí a nastoupil jako betonář, později skladový dělník. Roku 1970 byl vyloučen z KSČ. Poté se stal jedním z vedoucích představitelů opozice, za což byl pronásledován a dvakrát vězněn. Na počátku 70. let se okolo něj zformovala skupina nazvaná Komunisté v opozici. Byl zatčen 20. listopadu 1971 a v létě roku 1972 odsouzen na šest a půl roku. Podmínečně se na svobodu dostal v prosinci 1976. Podepsal Chartu 77 a v letech 1978 a 1981 byl jejím mluvčím. Opětovně byl ve vězení v období říjen 1978 - prosinec 1980. Společně s Rudolfem Battěkem v roce 1988 inicioval vznik Hnutí za občanskou svobodu.[4][5][8]
Profesně byl k roku 1989 uváděn jako důchodce, bytem Brno.[9]
Návrat do politiky po roce 1989
Po sametové revoluci se vrátil do vrcholné politiky. Byl jedním z mluvčích Občanského fóra v Brně. V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 109 – Žďár nad Sázavou-Jihlava, Jihomoravský kraj) jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve Federálním shromáždění setrval do svobodných voleb roku 1990.[10][11] V parlamentu byl zvolen v lednu 1990 do předsednictva FS a předsedal zahraničnímu výboru Sněmovny lidu.[5][8]
Zastával i vládní post. V letech 1990-1992 působil jako ministr bez portfeje ve vládě Petra Pitharta. Ve funkci měl na starosti mimo jiné kontakty mezi českou a slovenskou a českou a federální vládou. Podílel se tak na diskuzích o státoprávním uspořádání. Prosazoval vstřícný postoj české vlády ke slovenským tendencím k přesunu kompetencí na národní republiky.[12] Po rozpadu Občanského fóra roku 1991 byl významným členem Občanského hnutí. Od července do prosince 1992 zastával post poradce předsedy Federálního shromáždění Michala Kováče.[5][13] Jako jeden z mála českých politiků si i v letech 1991-1992 udržel dobré vztahy s Vladimírem Mečiarem. Ještě v září 1992 zorganizoval dvě schůzky mezi Kováčem a představiteli české opozice s cílem vytvořit alternativu k řízenému zániku Československa.[14]
Po rozkladu Občanského hnutí působil v 90. letech jako publicista a analytik. V letech 1991-1998 zastával post předsedy správní rady Nadace Bernarda Bolzana. V roce 1996 neúspěšně kandidoval do senátu jako nestraník za NK na Znojemsku. V roce 1997 vstoupil do ČSSD.[5]
Jeho dcera Anna Šabatová v letech 2001 až 2007 zastávala post zástupkyně veřejného ochránce práv a v současné době (2012) je předsedkyní Českého helsinského výboru, syn Jan založil nakladatelství Doplněk a stál i u zrodu nakladatelství Atlantis.
Reference
- ↑ Zemřel disident a politolog Jaroslav Šabata. idnes.cz [online]. 2012-06-14 [cit. 2012-06-14]. Dostupné online.
- ↑ Luděk Navara: Dva v jednom, MF DNES 15.6.2012, str. A10
- ↑ Dějiny Jaroslava Šabaty (2007), režie: Vít Janeček
- ↑ a b kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1269.
- ↑ a b c d e Jaroslav ŠABATA [online]. totalita.cz [cit. 2012-05-28]. Dostupné online.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 486.
- ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-05-28]. Dostupné online.
- ↑ a b MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 282.
- ↑ NÁVRH na volbu - nových poslanců Sněmovny lidu (příloha 1) [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-28]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-28]. Dostupné online.
- ↑ Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986, č. 11/1986 Sb., o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-05-28]. Dostupné online.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 591-592.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1670.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 612.
Literatura
- Václav Burian, Tomáš Tichák: Sedmkrát sedm kruhů Jaroslava Šabaty. Příběh paradoxního politika, Olomouc, Votobia 1997
- Jan Šabata (ed.): Když se řekne Šabata. Opožděný sborník k 70. narozeninám Jaroslava Šabaty. Brno: Doplněk. 1998
Externí odkazy
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Šabata
- Čeští politologové
- Čeští filozofové
- Čeští psychologové
- Vyučující na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity
- Političtí vězni komunistického režimu v Československu
- Českoslovenští politici české národnosti
- Poslanci československého Federálního shromáždění
- Ministři bez portfeje České republiky
- Čeští regionální politici
- Signatáři Charty 77
- Mluvčí Charty 77
- Členové Občanského hnutí
- Členové KSČ
- Členové Ústředního výboru Komunistické strany Československa
- Vyloučení z KSČ
- Členové ČSSD
- Narození 1927
- Úmrtí 2012
- Absolventi Masarykovy univerzity