Změny

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Odebráno 300 bajtů ,  před 6 lety
Úpravy, -Wikify
'''Bohuslav Slánský''' ([[26. leden|26. ledna]] [[1900]] [[Praha]] – [[30. červenec|30. července]] [[1980]] [[Česká Kamenice]]) byl český [[malíř]] a [[Restaurování|restaurátor]]. Byl prvním, kdo v tehdejším Československu používal rentgenovou fotografii a založil restaurování jako samostatný studijní obor na [[Akademie výtvarných umění v Praze|Akademii výtvarných umění v Praze]], kde byl profesorem. Svými znalostmi a výsledky v tomto oboru dosahoval mezinárodní úrovně.
{{wikifikovat}}
'''Bohuslav Slánský''' ([[26. leden|26. ledna]] [[1900]] [[Praha]] – [[30. červenec|30. července]] [[1980]] [[Česká Kamenice]]) byl český [[malíř]] a [[restaurátor]]. Byl prvním vyučujícím restaurování jako specifického oboru v tehdejším Československu. Svým vzděláním a výsledky v tomto oboru dosahoval mezinárodní úrovně. Za dobu své padesátileté odborné praxe posunul obor konzervace a restaurování na specifickou odbornou disciplínu podloženou vědeckým základem, v němž se spojovala teorie s praxí.
 
==Život==
Bohuslav Slánský se narodil do rodiny magistrátního úředníka Antonína Slánského a Anny Slánské v Praze 26. ledna 1900. Umělecké a odborné vzdělání započal v letech 1918 – 1924 na [[Akademie výtvarných umění v Praze|Akademii výtvarných umění v Praze]] v ateliéru malby [[Maxmilián Pirner|Maxmiliána Pirnera]] a [[Max Švabinský|Maxe Švabinského]]. V roce 1924 získal stipendium na cestu do Itálie (1. cena soutěže ateliéru Maxe Švabinského), v témže roce se oženil se svoji spolužačkou Ludmilou Hopperovou, dcerou generála Hoppera. Mezi lety 1927 – 1929 podnikl studijní cesty do západní Evropy a Itálie. Rozhodnut věnovat se oboru restaurování nastoupil ke studiu u vynikajícího vědce a pedagoga Prof. [[Max Doener|Maxe Doernera]], vyučujícího techniky a technologii malby na Akademii v [[Mnichov]]ě. Jeho studijní dráha pokračovala u prof. [[Serafin Mauer|Serafina Mauera]] na Akademii ve [[Vídeň|Vídni]], dále pak u prof. Klause Dráždanech, kde se věnoval především studiu obrazů starých mistrů. Důležitou praxi získal v [[Muzeum France Halse|Muzeu France Halse]] v Haarlemu, kde se poprvé setkal s moderními přírodovědeckými metodami průzkumu (použití rentgenového a ultrafialového záření). V letech 1934-1946 byl zaměstnán v restaurátorské dílně Národní galerie (tehdy Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění). Významná byla jeho spolupráce s tehdejším ředitelem dr. [[Vincent Kramář|Vincentem Kramářem]], předním znalcem českého středověku i avantgarního umění. V roce 1947 je jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, kde založil speciální ateliér restaurátorských technik a působil zde až do roku 1970. Během pedagogické činnosti na akademii prof. Slánský rozšířil svůj zájem v oblasti restaurování na polychromované gotické [[Plastika (výtvarné umění)|plastiky]] a [[nástěnné malby]]. Svůj pedagogický názor shrnul v dokumentu „O koncepci speciální školy restaurátorských a malířských technik“, kde specifikoval rozsah znalostí a dovedností absolventa - restaurátora. Své rozsáhlé vědomosti z restaurátorské praxe publikoval v obsáhlém díle Techniky malby, které dodnes patří k základní literatuře v restaurátorském oboru a svědčí o jeho vědeckém a technologickém vzdělání.
 
Rozhodnut věnovat se oboru restaurování nastoupil ke studiu u vynikajícího vědce a pedagoga Prof. [[Max Doener|Maxe Doernera]], vyučujícího techniky a technologii malby na Akademii v [[Mnichov]]ě. Pokračoval u prof. [[Serafin Mauer|Serafina Mauera]] na Akademii ve [[Vídeň|Vídni]], dále pak u prof. Klause v [[Drážďany|Drážďanech]], kde se věnoval především studiu obrazů starých mistrů. Důležitou praxi získal v [[Muzeum Franse Halse|Muzeu Franse Halse]] v [[Haarlem]]u, kde se poprvé setkal s moderními metodami průzkumu (použití rentgenové a ultrafialové fotografie).
 
V letech 1934-1946 byl zaměstnán v restaurátorské dílně Národní galerie (tehdy Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění). Významná byla jeho spolupráce s tehdejším ředitelem dr. [[Vincenc Kramář|Vincentem Kramářem]], předním znalcem českého středověku i avantgardního umění. V roce 1947 byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, kde založil speciální ateliér restaurátorských technik a působil zde až do roku 1970. Během činnosti na Akademii prof. Slánský rozšířil svůj zájem v oblasti restaurování na polychromované gotické [[Plastika (výtvarné umění)|plastiky]] a [[nástěnné malby]]. Svůj pedagogický názor shrnul v dokumentu „O koncepci speciální školy restaurátorských a malířských technik“, kde specifikoval rozsah znalostí a dovedností absolventa - restaurátora. Své rozsáhlé vědomosti z restaurátorské praxe publikoval v obsáhlém díle "Techniky malby", které stále patří k základní literatuře v restaurátorském oboru a svědčí o jeho vědeckém a technologickém vzdělání.
 
==Restaurátorská praxe==
Restaurátorské praxi věnoval velkou část svého života a konzervoval a restauroval velké množství uměleckých děl. Jeho prvním náročným restaurátorským úkolem byl v roce 1931 gotický deskový obraz Trůnící madony z Jindřichova Hradce, na kterém provedl jako první v českém prostředí podrobný restaurátorský průzkum s použitím přírodovědných metod. Pomocí rentgenových snímků identifikoval rozsáhlé přemalby z 19. století, které bylypak následněbyly odstraněny a obraz byl prezentován ve své původní, gotické podobě. Tato práce byla publikována ve Štencově "Umění" společně s významnou statí „Zkoumání obrazů přírodovědnými metodami“. Tyto práce znamenaly přelom v dosavadní restaurátorské praxi. Slánský se v této stati důsledně zasazoval za přísnou konzervaci a zachování originálu v maximální možné míře. To mělo vliv i na zvyšující se nároky na použité materiály v restaurátorské praxi. Důraz kladl především na reverzibilituodstranitelnost doplňků, retuší i použitých laků na restaurovaném díle, ale zároveň zastával názor, že jedním z hlavních cílů restaurátora musí být obnovení výtvarně-estetického účinku díla.
Prof. Bohuslav Slánský se věnoval restaurátorské praxi velkou část svého života. Rozsah uměleckých děl, která konzervoval, restauroval nebo se podílel na jejich obnově, je pozoruhodný.
Jeho prvním náročným restaurátorským úkolem byl v roce 1931 gotický deskový obraz Trůnící madony z Jindřichova Hradce, na kterém provedl jako první v českém prostředí podrobný restaurátorský průzkum s použitím přírodovědných metod. Pomocí rentgenových snímků identifikoval rozsáhlé přemalby z 19. století, které byly následně odstraněny a obraz byl prezentován ve své původní, gotické podobě. Tato práce byla publikována ve Štencově Umění společně s významnou statí „Zkoumání obrazů přírodovědnými metodami“. Tyto práce znamenaly přelom v dosavadní restaurátorské praxi. Slánský se v této stati důsledně zasazoval za přísnou konzervaci a zachování originálu v maximální možné míře. To mělo vliv i na zvyšující se nároky na použité materiály v restaurátorské praxi. Důraz kladl především na reverzibilitu doplňků, retuší i použitých laků na restaurovaném díle, ale zároveň zastával názor, že jedním z hlavních cílů restaurátora musí být obnovení výtvarně-estetického účinku díla.
Středověké malbě se Slánský věnoval nejen jako restaurátor a technolog, ale přispíval také k hledání linie vývoje České[[česká gotická malba|české gotické malby]]. Významná byla jeho spolupráce s historiky umění prof. [[Antonín Matějček|Antonínem Matějíčkem]] a [[Jaroslav Pešina|Jaroslavem Pešinou]]. Jednou z jeho nejdůležitějších prací bylo restaurování deskových obrazů [[Mistr Theodorik|Mistra Theodorika]] v [[Kaple svatého Kříže (Karlštejn)|kapli sv. Kříže]] na [[Karlštejn]]ě. Hájil jejich autentičnost a samotného Mistra Theodorika považoval za jednoho z největších gotických mistrů u nás i v Evropě. Na restaurování deskových a nástěnných maleb na Karlštejně se od roku 1932 nemalou mírou podílela i jeho manželka Ludmila Slánská, jež byla jeho nejbližší spolupracovnicí. Mezi Slánským restaurovaná středověká umělecká díla patří například Madona z Veveří, Madona z Rudolfova, Madona Strahovská, Zbraslavská a Roudnická madona, nebo Krucifix z Českého Krumlova, Obraz [[Jan Očko z Vlašimi|Jana Očka z Vlašimi]], tzv. Kapucínský cyklus, Litoměřický oltář apod. Také se zabýval záchranou nástěnných maleb Josefa Navrátila v Jirnech, Ploskovicích a Nových Mlýnech. Poznatky o Navrátilových malbách publikoval ve stati o [[Josef Matěj Navrátil|Josefu Navrátilovi]], jako obnoviteli české nástěnné malby z roku (1956) a jako spoluautor s [[Václav Vilém Štech|V. V. Štechem]] v publikaci o Jirnech z roku 1958. Prof. Slánský byl nejen vynikajícím restaurátorem ale i tvůrčím malířem, který zastával názor, že dobrý restaurátor by se měl věnovat také vlastní volné tvorbě. Z jeho prací se zachovaly krajinomalby, zátiší i portréty. Jako malíři mu byly po jeho smrti uspořádány výstavy v [[Praha|Praze]] a [[Mariánské Lázně|Mariánských Lázních]], kde byl vystaven výběr 71 obrazů.
 
Prof. Slánský byl nejen vynikajícím restaurátorem ale i tvůrčím malířem; zastával názor, že dobrý restaurátor by se měl věnovat také vlastní volné tvorbě. Z jeho prací se zachovaly krajinomalby, zátiší i portréty. Jako malíři mu byly po jeho smrti uspořádány výstavy v [[Praha|Praze]] a [[Mariánské Lázně|Mariánských Lázních]], kde byl vystaven výběr 71 obrazů.
 
==Výstavy==
*1989 výstava malířského a restaurátorského díla v Mariánských Lázních
 
== Publikační činnost ==
*Technika malby. I. díl - Malířský a konservační materiál, Praha 1953
*Technika malby. II. díl – Průzkum a restaurování obrazů, Praha 1956
==Ocenění==
*1954 Státní cena Klementa Gottwalda
*1970 získává titul zasloužilý umělec
*1980 získává Řád práce
*2002 udělena Státní cena za památkovou péči in memoriam
 
==Literatura==
{{NK ČR|jk01111794}}
*Pechová, Oliva: Za profesorem Slánským, ''Památky a příroda'', 9/1980 str. 540–541.
*Mašín, J.: In memoriam Bohuslava Slánského, ''Umění'' 1981, str. 266–269.
*Slánský, Bohuslav: ''Technika malby: Malířský a konzervační materiál, Díl 1.'', Praha Paseka, 2003, ISBN 80-7185-610-X, str. 6-10.
*Toman, Prokop: ''Nový slovník československých výtvarných umělců'', Praha 1947-1950 (Ostrava 1993), str. 192-193.
*Hlobil, Ivo: ''Na základech konzervativní teorie české památkové péče'', Výbor z textů Praha 2008, str. 30-39.
 
{{Portály|Umění}}
{{DEFAULTSORT:Slánský, bohumilBohumil}}
[[Kategorie:Narození 1900]]
[[Kategorie:Úmrtí 1980]]

Navigační menu