Moluky: Porovnání verzí
m Bot: Odstranění 68 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q3827) |
doplnění údajů o endemitu Hřebíčku a údaje o pěstování |
||
| Řádek 28: | Řádek 28: | ||
== Charakteristika == |
== Charakteristika == |
||
Ostrovy jsou většinou hornaté, na některých jsou aktivní sopky a vyznačují se vlhkým podnebím. Vegetace je velmi bujná – charakteristické jsou [[deštný prales|deštné pralesy]], [[ságo]], [[rýže]] a koření – mj. [[muškátový oříšek]] a [[hřebíček]]. |
Ostrovy jsou většinou hornaté, na některých jsou aktivní sopky a vyznačují se vlhkým podnebím. Vegetace je velmi bujná – charakteristické jsou [[deštný prales|deštné pralesy]], [[ságo]], [[rýže]] a koření – mj. [[muškátový oříšek]] a [[hřebíček]]. V roce 1605 ovládli ostrov Ambon Holaňdané prostědnictvím první akciové společnosti světa Vereenigde Oostindische Compagnie |
||
(Spojená východoindická společnost) známé též jako Nizozemská východoindická společnost (zkratka VOC). Holaňdané využili zdejší endemické rostliny Hřebíčkovce vonného (hřebíček). Postupně byly získány a ovládnuty celé Molucké ostrovy. VOC tím vlastně |
|||
ovládla veškerý světový obchod hřebíčkem. Jeho cena dosahovala až závratných hodnot, 1 kg hřebíčku se prodával za 7 gramů zlata, tedy 2 dukáty. V době vlády císaře Rudolfa II. to byl např. měsíční plat staršího tesařského mistra a třeba 100 kg pšenice stálo 2 tolary. Dva tolary byl jeden dukát. Málo kdo si, ale mohl dovolit dát tolik zlata za koření. |
|||
Postavení světového monopolu pěstování a prodeje hřebíčku si VOC udržela až do roku 1769 (plných 140 let) než se podařilo francouzskému guvernérovi ostrova Mauritius propašovat z Ambonu několik rostlin v dutém podpatku své boty a Francie mohla založila na ostrově Reunion nové plantáže. Tím padl světový monopol Holanďanů. |
|||
== Hlavní ostrovy a skupiny ostrovů == |
== Hlavní ostrovy a skupiny ostrovů == |
||
Verze z 1. 7. 2013, 17:06
Moluky jsou souostroví v Indonésii, nacházející se východně od Celebesu a západně od Nové Guiney. Jsou součástí širšího Malajského souostroví.
Rozloha Moluk je 74 505 km². Skládají se asi z 1000 ostrovů[1], z nichž největší je na severu ležící Halmahera (20 000 km²).[2] Žije na nich přibližně 2,1 milionu obyvatel.
Charakteristika
Ostrovy jsou většinou hornaté, na některých jsou aktivní sopky a vyznačují se vlhkým podnebím. Vegetace je velmi bujná – charakteristické jsou deštné pralesy, ságo, rýže a koření – mj. muškátový oříšek a hřebíček. V roce 1605 ovládli ostrov Ambon Holaňdané prostědnictvím první akciové společnosti světa Vereenigde Oostindische Compagnie (Spojená východoindická společnost) známé též jako Nizozemská východoindická společnost (zkratka VOC). Holaňdané využili zdejší endemické rostliny Hřebíčkovce vonného (hřebíček). Postupně byly získány a ovládnuty celé Molucké ostrovy. VOC tím vlastně ovládla veškerý světový obchod hřebíčkem. Jeho cena dosahovala až závratných hodnot, 1 kg hřebíčku se prodával za 7 gramů zlata, tedy 2 dukáty. V době vlády císaře Rudolfa II. to byl např. měsíční plat staršího tesařského mistra a třeba 100 kg pšenice stálo 2 tolary. Dva tolary byl jeden dukát. Málo kdo si, ale mohl dovolit dát tolik zlata za koření. Postavení světového monopolu pěstování a prodeje hřebíčku si VOC udržela až do roku 1769 (plných 140 let) než se podařilo francouzskému guvernérovi ostrova Mauritius propašovat z Ambonu několik rostlin v dutém podpatku své boty a Francie mohla založila na ostrově Reunion nové plantáže. Tím padl světový monopol Holanďanů.
Hlavní ostrovy a skupiny ostrovů
- Ambon (ostrov)
- Aruské ostrovy (ostrovy Aru)
- Babar
- Bacan
- Bandské ostrovy
- Buru
- Halmahera
- Kajské ostrovy (ostrovy Kai, Kei)
- Ostrovy Leti
- Morotai
- Ostrovy Obi (největší Obira)
- Seram
- Ostrovy Sula
- Tanimbarské ostrovy
- Ternate
- Tidore
- Wetar
Reference
- ↑ MONK, K.A., Fretes, Y., Reksodiharjo-Lilley, G. The Ecology of Nusa Tenggara and Maluku. Hong Kong: Periplus Editions Ltd., 1996. ISBN 962-593-076-0. S. 9.
- ↑ MONK, K.A., Fretes, Y., Reksodiharjo-Lilley, G. The Ecology of Nusa Tenggara and Maluku. Hong Kong: Periplus Editions Ltd., 1996. ISBN 962-593-076-0. S. 7.
