Zemské volby v Čechách 1878: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m
typo
(článek založen)
 
m (typo)
 
== Dobové souvislosti ==
Koncem 70. let nastával v české politice zásadní obrat. Po většinu této dekády česká politická reprezentace bojkotovala [[Říšská rada (Rakousko)|Říšskou radu]] (celostátní parlament) i Český zemský sněm. Šlo o součást politiky [[pasivní rezistence]], kterou Češi reagovali na nenaplněné státoprávní aspirace, centralistický ústavní vývoj Rakouska-Uherska po [[Rakousko-uherské vyrovnání|Rakouskorakousko-uherském vyrovnání]] a na nepřijetí pokusu o česko-rakouské vyrovnání v roce 1871 (takvané [[fundamentální články]]). Pasivní rezistence ale čelila rostoucí kritice jako neúčinná taktika, která zbavovala české obyvatelstvo možnosti prosazovat své zájmy ve volených orgánech. Moravští Češi již krátce po [[Volby do Říšské rady 1873|volbách do Říšské rady roku 1873]] převzali mandáty ve vídeňském parlamentu. V roce 1874 byla založena [[Národní strana svobodomyslná|mladočeská strana]], která rovněž tlačila na aktivnější účast na politickém životě. Dominantní politická formace, [[Národní strana (1848)|staročeská strana]], kterou vedl [[František Ladislav Rieger]] nakonec roku 1878 souhlasila se vstupem na Český zemský sněm. 31. března 1878 publikoval Rieger a předák mladočechů [[Karel Sladkovský]] prohlášení, ve kterém se změkčovaly podmínky pro budoucí možnou účast Čechů a Říšské radě, přičemž otázka zemského sněmu nebyla vůbec zmiňována. 8. srpna 1878 pak obě hlavní české politické strany ohlásily utvoření společného ''státoprávního klubu českých poslanců''. 23. září většina tohoto klubu rozhodla o ukončení bojkotu zemského sněmu.<ref>{{Citace monografie
| titul = Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918
| vydavatel = Svoboda

Navigační menu