Kvantum

Kvantum (lat. quantum, kolik) znamená množství, odpověď na otázku „kolik?“ Zvláštní význam získal pojem kvantum v moderní fyzice, kde kvantum je minimální množství jakékoliv jednotky, která se podílí na interakci. Kvantum se vyznačuje vlnově nebo částicovou povahou v závislosti na principiální možnosti měřit své vlastnosti. Je-li zamezeno kvantu jakýmkoliv způsobem interagovat s okolím, získá charakteristiku vlny, v opačném případě existuje jako částice. Přímým důsledkem tohoto chování je neslučitelnost kvantové mechaniky s klasickou fyziku, kde se zdá, že vlnový, či částicový charakter ovlivňuje pozorovatel pouze svým pozorováním, jelikož i samotný proces pozorování je interakcí.Viz.kvantové teorie.

Ve fyzice

Řada významných objevů na konci 19. a počátku 20. století je založena na myšlence, že určité fyzikální veličiny nejsou spojité a libovolně dělitelné, nýbrž kvantované. Příkladem může být foton jako elementární jednotka světelné energie nebo vázaný elektron v klidu jako jednotka hmoty.

V tomto speciálním smyslu slovo poprvé použil německý fyzik Julius Robert von Mayer a Hermann Helmholtz. Max Planck si všiml, že zahřívané předměty mění barvu, a roku 1901 publikoval významný článek „O elementárních kvantech hmoty a elektřiny“., Problém „záření černého tělesa“ zkoumal také německý fyzik Philipp Lenard a roku 1905 publikoval Albert Einstein článek „O jednom heuristickém hledisku na vznik a proměny světla“, kde vyslovil hypotézu, že záření se děje v prostorově lokalizovaných „světelných kvantech“. Za tyto objevy obdrželi Lenard v roce 1905, Planck v roce 1918 a Einstein roku 1921 Nobelovu cenu.

Předchůdci

Aristotelés přesně rozlišil věci počítatelné a oddělené od měřitelných a spojitých a kvantitu pokládal za samostatnou kategorii, což stoikové popírali. Myšlenku nespojité, částicové povahy skutečnosti vyslovili řečtí atomisté a rozvedl latinský básník Lucretius Carus v básni „O přírodě“ z 1. století. Myšlenku oživil například Francisco Suárez, podle něhož se hmota skládá z nedělitelných částic. René Descartes se snažil ve spise „O světě“ (1633) vysvětlit různé vlastnosti látek z různých tvarů elementárních částeček hmoty, podobně jako atomista Pierre Gassendi. Dalším krokem byl objev chemických prvků v 18. století a objev spontánního radioaktivního rozpadu (Henri Becquerel, 1896).

Odkazy

Literatura

• Ritter – Gründer, Historisches Wörterbuch der Philosophie. Basel 1981nn. Heslo Quantität, sv. 7, sl. 1792-

Související články

• Kvantová teorie
• Kvantová teorie pole
• Kvantová elektrodynamika

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Quantum na anglické Wikipedii.