Matthias Alexander Castrén: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
|||
Řádek 12: | Řádek 12: | ||
Již v témže roce se Castrén, veden jazykovědným a filologickým zájmem, vydal se svým přítelem, lékařem Dr. Ehrenströmem, na badatelskou cestu po [[Laponsko|Laponsku]] a v roce 1839 pak do [[Karélie]]. V roce 1841 vydal první [[Švédština|švédský]] překlad finského národního [[epos|eposu]] [[Kalevala]]. Mezi lety 1841 a 1844 navštívil společně s [[Elias Lönnrot|Eliasem Lönnrotem]] ugrofinské národy v severním [[Rusko|Rusku]] na druhé straně [[Ural|Uralu]]. V roce 1844 vycházejí Castrénova díla ''Elementa grammatices Syrjaenae'' o [[komijština|komijštině]] a ''Elementa grammatices Tscheremissae'' o [[marijština|marijštině]], která jsou považována za průkopnické práce v oblasti výzkumu [[ugrofinské jazyky|ugrofinských jazyků]] na území Ruska. |
Již v témže roce se Castrén, veden jazykovědným a filologickým zájmem, vydal se svým přítelem, lékařem Dr. Ehrenströmem, na badatelskou cestu po [[Laponsko|Laponsku]] a v roce 1839 pak do [[Karélie]]. V roce 1841 vydal první [[Švédština|švédský]] překlad finského národního [[epos|eposu]] [[Kalevala]]. Mezi lety 1841 a 1844 navštívil společně s [[Elias Lönnrot|Eliasem Lönnrotem]] ugrofinské národy v severním [[Rusko|Rusku]] na druhé straně [[Ural|Uralu]]. V roce 1844 vycházejí Castrénova díla ''Elementa grammatices Syrjaenae'' o [[komijština|komijštině]] a ''Elementa grammatices Tscheremissae'' o [[marijština|marijštině]], která jsou považována za průkopnické práce v oblasti výzkumu [[ugrofinské jazyky|ugrofinských jazyků]] na území Ruska. |
||
Promoval v roce 1844 a získal titul doktora filozofie. I přes svůj nepříznivý zdravotní stav podnikl v letech 1845 až 1848 na doporučení [[Andreas Johan |
Promoval v roce 1844 a získal titul doktora filozofie. I přes svůj nepříznivý zdravotní stav podnikl v letech 1845 až 1848 na doporučení [[Andreas Johan Sjögren|Andrease Johana Sjögrena]] a za podpory [[Akademie věd v Sankt-Petěrburgu]] a helsinské univerzity další badatelskou cestu na [[Sibiř]]. Výsledkem cesty bylo publikování práce ''Versuch einer ostjakischen Sprachlehre nebst kurzem Wörterverzeichnis'' (1849) (o [[chantyjština|chantyjštině]]) a ''De affixis personalibus linguarum Altaicarum'' (1850). |
||
== Profesorská činnost na helsinské univerzitě == |
== Profesorská činnost na helsinské univerzitě == |
||
Řádek 22: | Řádek 22: | ||
Dvanáctisvazkové souborné vydání |
Dvanáctisvazkové souborné vydání |
||
[1] Vzpomínky z cest z let 1838-1844.--[2] Zprávy a dopisy z cest z let 1845-1849.--[3] Přednášky o finské mytologii.--[4] Etnologické přednášky o altajských národech, samojedské pohádky a [[Tataři|tatarské]] hrdinské [[sága|ságy]].--5. Drobné spisy.--[6] Pokus o vytvoření [[gramatika|gramatiky]] a stručného slovníku jazyka osťáckého. --[7] Gramatika samojedských jazyků.--[8] Slovníky samojedských jazyků.--[9] Hlavní rysy tunguzské gramatiky a stručný slovník.--[10] Pokus o vytvoření gramatiky a stručného slovníku jazyka [[burjatština|burjatského]].--[11] Pokus o vytvoření gramatiky jazyka kojbalského a |
[1] Vzpomínky z cest z let 1838-1844.--[2] Zprávy a dopisy z cest z let 1845-1849.--[3] Přednášky o finské mytologii.--[4] Etnologické přednášky o altajských národech, samojedské pohádky a [[Tataři|tatarské]] hrdinské [[sága|ságy]].--5. Drobné spisy.--[6] Pokus o vytvoření [[gramatika|gramatiky]] a stručného slovníku jazyka osťáckého. --[7] Gramatika samojedských jazyků.--[8] Slovníky samojedských jazyků.--[9] Hlavní rysy tunguzské gramatiky a stručný slovník.--[10] Pokus o vytvoření gramatiky a stručného slovníku jazyka [[burjatština|burjatského]].--[11] Pokus o vytvoření gramatiky jazyka [[kojbalština|kojbalského]] a [[karagaština|karagaského]], jakož i stručné mluvnice jazyka [[chantyjština|jenisejských Osťáků]] a jazyka kottského jakož i stručných slovníků těchto jazyků. |
||
==== 4. svazek: Etnologické přednášky o altajských národech, samojedské pohádky a tatarské hrdinské ságy ==== |
==== 4. svazek: Etnologické přednášky o altajských národech, samojedské pohádky a tatarské hrdinské ságy ==== |
||
Ze švédštiny do němčiny přeložil Carl Gustav Borg. Castrén své etnologické přednášky v žádném případě nevypracoval kompletně a nezanechal je ve stavu připraveném do tisku. |
Ze švédštiny do němčiny přeložil [[Carl Gustav Borg]]. Castrén své etnologické přednášky v žádném případě nevypracoval kompletně a nezanechal je ve stavu připraveném do tisku. |
||
Jeho profesura na univerzitě v Helsinkách byla potvrzena rychleji, než očekával. Měl okamžitě začít na univerzitě přednášet. Jeho úvodní přednáška se konala 6. května 1851 a poté následoval přednáškový kurz o etnologii altajských národů, přičemž Castrén přednášel čtyřikrát týdně v průběhu května. |
Jeho profesura na univerzitě v Helsinkách byla potvrzena rychleji, než očekával. Měl okamžitě začít na univerzitě přednášet. Jeho úvodní přednáška se konala 6. května 1851 a poté následoval přednáškový kurz o etnologii altajských národů, přičemž Castrén přednášel čtyřikrát týdně v průběhu května. |
||
Řádek 38: | Řádek 38: | ||
** Úvod (str. 1 – 21) – vymezení předmětu přednášek, filologie, lingvistika, etnografie, názory fyziologů a filologů na původ altajských národů, dělení jazyků do tří skupin (jednoslabičné, [[aglutinační jazyk|aglutinační]] a [[flektivní jazyky|flektivní]] jazyky) |
** Úvod (str. 1 – 21) – vymezení předmětu přednášek, filologie, lingvistika, etnografie, názory fyziologů a filologů na původ altajských národů, dělení jazyků do tří skupin (jednoslabičné, [[aglutinační jazyk|aglutinační]] a [[flektivní jazyky|flektivní]] jazyky) |
||
** Tunguzské národy (str. 21 – 33) – původ, rozdělení a způsob života ruských Tunguzů, čínští Tunguzové, zprávy čínských kronikářů, Tunguzové pod mongolskou a čínskou nadvládou, nástup dynastie Mandžu, vliv čínské kultury |
** Tunguzské národy (str. 21 – 33) – původ, rozdělení a způsob života ruských Tunguzů, čínští Tunguzové, zprávy čínských kronikářů, Tunguzové pod mongolskou a čínskou nadvládou, nástup dynastie Mandžu, vliv čínské kultury |
||
** [[Mongolština|Mongolské národy]] (str. 33 – 53) – rozšíření mongolského kmene na území Vysoké Asie, jižní Sibiře a Ruska, dělení na Východní Mongoly, Burjaty a Kalmyky, nejstarší dějiny, zmínky v čínských kronikách, čtyři kalmycké ([[Ojrati|ojratské]]) kmeny – [[Džúngarové]], [[Torguti]], [[Chošudi]], [[Dörvöti]] |
** [[Mongolština|Mongolské národy]] (str. 33 – 53) – rozšíření mongolského kmene na území [[Vysoká Asie|Vysoké Asie]], jižní Sibiře a Ruska, dělení na Východní Mongoly, [[Burjati|Burjaty]] a [[Kalmyci|Kalmyky]], nejstarší dějiny, zmínky v čínských kronikách, čtyři kalmycké ([[Ojrati|ojratské]]) kmeny – [[Džúngarové]], [[Torguti]], [[Chošudi]], [[Dörvöti]] |
||
** [[Turkické národy]] (str. 53 – 79) – nejstarší dějiny, dynastické posloupnosti, [[Ujgurové]], [[Uzbekové]], [[Seldžukové]] a další turkické kmeny, přehled zmiňovaných dynastií, stručné pojednání o původu a dějinách turkických kmenů v Evropě ([[Skythové]], [[Hunové]], [[Avaři]], [[Alani]], [[Roxolani]], [[Chazaři]], [[Kumáni]] aj.) |
** [[Turkické národy]] (str. 53 – 79) – nejstarší dějiny, dynastické posloupnosti, [[Ujgurové]], [[Uzbekové]], [[Seldžukové]] a další turkické kmeny, přehled zmiňovaných dynastií, stručné pojednání o původu a dějinách turkických kmenů v Evropě ([[Skythové]], [[Hunové]], [[Avaři]], [[Alani]], [[Roxolani]], [[Chazaři]], [[Kumáni]] aj.) |
||
** Samojedské národy (str. 79 – 87) – názory fyziologů na původ samojedských národů, jazyková blízkost s finštinou, dělení samojedských národů (Jurakové – dnešní [[Něnci]], Tavgijští Samojedi – dnes [[Nganasanština|Nganasani]], Osťáko-Samojedi – dnes [[Selkupové]], Jenisejští Samojedi – dnes [[Enci]], Kamasínci) |
** Samojedské národy (str. 79 – 87) – názory fyziologů na původ samojedských národů, jazyková blízkost s finštinou, dělení samojedských národů (Jurakové – dnešní [[Něnci]], Tavgijští Samojedi – dnes [[Nganasanština|Nganasani]], Osťáko-Samojedi – dnes [[Selkupové]], Jenisejští Samojedi – dnes [[Enci]], [[Kamasínci]]) |
||
** Jenisejští Osťákové – sajánský původ, způsob života, náboženství |
** Jenisejští Osťákové – sajánský původ, způsob života, náboženství |
||
** Finové (dnes [[ugrofinské národy]]) – první zmínky, rozdělení finských národů |
** Finové (dnes [[ugrofinské národy]]) – první zmínky, rozdělení finských národů |
||
*** [[Ugrické jazyky|Ugrické národy]] – dějiny, příbuznost s turkickými Ujgury |
*** [[Ugrické jazyky|Ugrické národy]] – dějiny, příbuznost s turkickými [[Ujgurové|Ujgury]] |
||
**** Osťákové (dnes [[chantyjština|Chantyjci]]) – etnografický popis, zvyky, způsob života |
**** Osťákové (dnes [[chantyjština|Chantyjci]]) – etnografický popis, zvyky, způsob života |
||
**** Vogulové (dnes [[mansijština|Mansijci]]) – blízce příbuzní s Osťáky, území, náboženství |
**** Vogulové (dnes [[mansijština|Mansijci]]) – blízce příbuzní s Osťáky, území, náboženství |
||
Řádek 49: | Řádek 49: | ||
*** [[Finsko-volžské jazyky|Volžské národy]] |
*** [[Finsko-volžské jazyky|Volžské národy]] |
||
**** [[Čeremisové]] (dnes [[Marijci]]) – pod nadvládou Bulharů a |
**** [[Čeremisové]] (dnes [[Marijci]]) – pod nadvládou Bulharů a [[Kazaňský chanát|Kazaňského chanátu]], pojednání o názvem mara, [[merja]] a [[muromština|muroma]] |
||
**** [[Mordvinci]] – zmínky u gótských, byzantských a ruských kronikářů, mongolská a ruská nadvlády, dělení na dvě skupiny ([[mokša]] a [[erzja]]) |
**** [[Mordvinci]] – zmínky u gótských, byzantských a ruských kronikářů, mongolská a ruská nadvlády, dělení na dvě skupiny ([[mokša]] a [[erzja]]) |
||
*** [[Permské jazyky|Permské národy]] |
*** [[Permské jazyky|Permské národy]] |
||
**** Permové, [[zyrjanština|Zyrjané]] (dnes mluvčí jazyka [[Komi]]), Voťáci (dnes obyvatelé [[udmurtština|Udmurtska]]) – původní Bjarmaland u [[Bílé moře|Bílého moře]], povodí řeky [[Kama|Kamy]], rozdíl mezi Permy ve skandinávských ságách a permskými národy u ruských kronikářů, obchodní cesty, podrobení permských kmenů, moskevská nadvláda, biskup |
**** Permové, [[zyrjanština|Zyrjané]] (dnes mluvčí jazyka [[Komi]]), [[Voťáci]] (dnes obyvatelé [[udmurtština|Udmurtska]]) – původní [[Bjarmaland]] u [[Bílé moře|Bílého moře]], povodí řeky [[Kama|Kamy]], rozdíl mezi Permy ve skandinávských ságách a permskými národy u ruských kronikářů, obchodní cesty, podrobení permských kmenů, moskevská nadvláda, biskup [[Štěpán Permský]] |
||
*** [[Finové]] v užším smyslu – první zmínky, územní rozšíření finských kmenů, hlavní větve ([[Karelové]], Tavastové, Votové, [[kvenština|Kvenové]], [[Čudové]], [[Estonci]], [[ |
*** [[Finové]] v užším smyslu – první zmínky, územní rozšíření finských kmenů, hlavní větve ([[Karelové]], [[Tavastové]], [[Votové]], [[kvenština|Kvenové]], [[Čudové]], [[Estonci]], [[Livonci]] aj.), nejstarší osídlení v Bjarmalandu, křížová výprava krále Erika Emundssona, vztahy Karelů a novgorodských Rusů, mír v [[Nöteborg|Nöteborgu]] [[1323]] |
||
* ''Samojedské pohádky a tatarské hrdinské ságy'' |
* ''Samojedské pohádky a tatarské hrdinské ságy'' |
||
Řádek 62: | Řádek 62: | ||
Castrén se oženil s Lovisou Natalií Tengströmovou (1830-1881), jejíž otec, arcibiskup Johan Jakob Tengström, působil jako profesor teoretické a praktické [[filozofie]]. |
Castrén se oženil s Lovisou Natalií Tengströmovou (1830-1881), jejíž otec, arcibiskup [[Johan Jakob Tengström]], působil jako profesor teoretické a praktické [[filozofie]]. |
||
V roce 1921 byl v Helsinkách na Castrénovu počest odhalen pomník, který se nachází v bezprostřední blízkosti [[finské Národní muzeum|finského Národního muzea]]. |
V roce 1921 byl v Helsinkách na Castrénovu počest odhalen pomník, který se nachází v bezprostřední blízkosti [[finské Národní muzeum|finského Národního muzea]]. |
||
Verze z 24. 4. 2013, 11:07
Matthias Alexander Castrén (2. prosince 1813 v Tervola, Finsko – 7. května 1852 v Helsinkách) byl finský filolog a etnolog. Je považován za zakladatele jazykovědných disciplín zabývajících se uralskými jazyky.
Studium
Matthias Alexander Castrén pocházel z rodiny finských Švédů. Jeho otec Christian Castrén († 1825) působil jako farář ve farnosti Rovaniemi. Matthias, kterého vychovával jeho strýc Mathias Castrén, navštěvoval finskojazyčnou školu v Oulu.
V roce 1828 začal studovat starořečtinu a starověkou hebrejštinu na univerzitě v Helsinkách. Poté, co upustil od svých původních plánů na teologickou kariéru, věnoval se intenzivněji studiu finského jazyka. Již v průběhu studia rovněž začal psát práci týkající se finské mytologie. Svá studia ukončil v roce 1836.
Badatelské cesty
Již v témže roce se Castrén, veden jazykovědným a filologickým zájmem, vydal se svým přítelem, lékařem Dr. Ehrenströmem, na badatelskou cestu po Laponsku a v roce 1839 pak do Karélie. V roce 1841 vydal první švédský překlad finského národního eposu Kalevala. Mezi lety 1841 a 1844 navštívil společně s Eliasem Lönnrotem ugrofinské národy v severním Rusku na druhé straně Uralu. V roce 1844 vycházejí Castrénova díla Elementa grammatices Syrjaenae o komijštině a Elementa grammatices Tscheremissae o marijštině, která jsou považována za průkopnické práce v oblasti výzkumu ugrofinských jazyků na území Ruska.
Promoval v roce 1844 a získal titul doktora filozofie. I přes svůj nepříznivý zdravotní stav podnikl v letech 1845 až 1848 na doporučení Andrease Johana Sjögrena a za podpory Akademie věd v Sankt-Petěrburgu a helsinské univerzity další badatelskou cestu na Sibiř. Výsledkem cesty bylo publikování práce Versuch einer ostjakischen Sprachlehre nebst kurzem Wörterverzeichnis (1849) (o chantyjštině) a De affixis personalibus linguarum Altaicarum (1850).
Profesorská činnost na helsinské univerzitě
V roce 1851 byl jmenován prvním profesorem nově vytvořené katedry finského jazyka a literatury na univerzitě v Helsinkách. Bohužel hned následující rok umírá na tuberkulózu. Jeho práce zabývající se gramatikou samojedských jazyků zůstaly nedokončeny. V rozmezí let 1852 a 1858 vyšla posmrtně jeho díla Reseminnen från åren 1838-1844, Reseberättelser och bref åren 1845-1849, Föreläsningar i finsk mytolog, Ethnologiska föreläsningar öfver altaiska folken a Smärre afhandlingar och akademiska dissertationer. Mezi lety 1853 a 1862 vydal v němčině Franz Anton Schiefner dvanáctisvazkové souborné vydání Nordische Reisen und Forschungen von Dr. M. Alexander Castrén (česky: Severské cesty a bádání dr. M. Alexandra Castréna).
Severské cesty a bádání dr. M. Alexandra Castréna
Dvanáctisvazkové souborné vydání
[1] Vzpomínky z cest z let 1838-1844.--[2] Zprávy a dopisy z cest z let 1845-1849.--[3] Přednášky o finské mytologii.--[4] Etnologické přednášky o altajských národech, samojedské pohádky a tatarské hrdinské ságy.--5. Drobné spisy.--[6] Pokus o vytvoření gramatiky a stručného slovníku jazyka osťáckého. --[7] Gramatika samojedských jazyků.--[8] Slovníky samojedských jazyků.--[9] Hlavní rysy tunguzské gramatiky a stručný slovník.--[10] Pokus o vytvoření gramatiky a stručného slovníku jazyka burjatského.--[11] Pokus o vytvoření gramatiky jazyka kojbalského a karagaského, jakož i stručné mluvnice jazyka jenisejských Osťáků a jazyka kottského jakož i stručných slovníků těchto jazyků.
4. svazek: Etnologické přednášky o altajských národech, samojedské pohádky a tatarské hrdinské ságy
Ze švédštiny do němčiny přeložil Carl Gustav Borg. Castrén své etnologické přednášky v žádném případě nevypracoval kompletně a nezanechal je ve stavu připraveném do tisku.
Jeho profesura na univerzitě v Helsinkách byla potvrzena rychleji, než očekával. Měl okamžitě začít na univerzitě přednášet. Jeho úvodní přednáška se konala 6. května 1851 a poté následoval přednáškový kurz o etnologii altajských národů, přičemž Castrén přednášel čtyřikrát týdně v průběhu května.
Své přednášky psal téměř bez přípravy, mezi tím vyřizoval úřední záležitosti. Vzhledem k blížícímu se konci jarního semestru měl v úmyslu přednášet pouze o etnografii finských a čudských jazykových rodin, o čemž sepsal pojednání, které později s malými obměnami použil pro přednášky.
Druhou část svazku tvoří samojedské pohádky a hrdinské ságy Tatarů, které Castrén převedl do švédštiny.
Obsah
- Přednášky o altajských národech
- Úvod (str. 1 – 21) – vymezení předmětu přednášek, filologie, lingvistika, etnografie, názory fyziologů a filologů na původ altajských národů, dělení jazyků do tří skupin (jednoslabičné, aglutinační a flektivní jazyky)
- Tunguzské národy (str. 21 – 33) – původ, rozdělení a způsob života ruských Tunguzů, čínští Tunguzové, zprávy čínských kronikářů, Tunguzové pod mongolskou a čínskou nadvládou, nástup dynastie Mandžu, vliv čínské kultury
- Mongolské národy (str. 33 – 53) – rozšíření mongolského kmene na území Vysoké Asie, jižní Sibiře a Ruska, dělení na Východní Mongoly, Burjaty a Kalmyky, nejstarší dějiny, zmínky v čínských kronikách, čtyři kalmycké (ojratské) kmeny – Džúngarové, Torguti, Chošudi, Dörvöti
- Turkické národy (str. 53 – 79) – nejstarší dějiny, dynastické posloupnosti, Ujgurové, Uzbekové, Seldžukové a další turkické kmeny, přehled zmiňovaných dynastií, stručné pojednání o původu a dějinách turkických kmenů v Evropě (Skythové, Hunové, Avaři, Alani, Roxolani, Chazaři, Kumáni aj.)
- Samojedské národy (str. 79 – 87) – názory fyziologů na původ samojedských národů, jazyková blízkost s finštinou, dělení samojedských národů (Jurakové – dnešní Něnci, Tavgijští Samojedi – dnes Nganasani, Osťáko-Samojedi – dnes Selkupové, Jenisejští Samojedi – dnes Enci, Kamasínci)
- Jenisejští Osťákové – sajánský původ, způsob života, náboženství
- Finové (dnes ugrofinské národy) – první zmínky, rozdělení finských národů
- Volžské národy
- Čeremisové (dnes Marijci) – pod nadvládou Bulharů a Kazaňského chanátu, pojednání o názvem mara, merja a muroma
- Mordvinci – zmínky u gótských, byzantských a ruských kronikářů, mongolská a ruská nadvlády, dělení na dvě skupiny (mokša a erzja)
- Volžské národy
- Permské národy
- Permové, Zyrjané (dnes mluvčí jazyka Komi), Voťáci (dnes obyvatelé Udmurtska) – původní Bjarmaland u Bílého moře, povodí řeky Kamy, rozdíl mezi Permy ve skandinávských ságách a permskými národy u ruských kronikářů, obchodní cesty, podrobení permských kmenů, moskevská nadvláda, biskup Štěpán Permský
- Permské národy
- Samojedské pohádky a tatarské hrdinské ságy
- Samojedské pohádky (str. 157 – 181)
- Tatarské hrdinské ságy (str. 181 – 257)
Castrén se oženil s Lovisou Natalií Tengströmovou (1830-1881), jejíž otec, arcibiskup Johan Jakob Tengström, působil jako profesor teoretické a praktické filozofie.
V roce 1921 byl v Helsinkách na Castrénovu počest odhalen pomník, který se nachází v bezprostřední blízkosti finského Národního muzea.
Význam
Matthias Alexander Castrén byl jedním z průkopníků jazykovědného bádání v oblasti uralských jazyků a významný jazykovědec a etnolog. Zasloužil se o zahájení vědeckého zkoumání jazyka, zvyků a mytologie ugrofinských a samojedských národů.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Matthias Alexander Castrén na německé Wikipedii.
Literatura
- Werner, Heinrich: M. A. Castrén und die Jenissejistik. Die Jenissej-Sprachen des 19. Jahrhunderts. Wiesbaden, 2003
Externí odkazy
- Literatura o Matthiasi Alexandru Castrénovi (uvedeno v katalogu Německé národní knihovny)
- Společnost M. A. Castréna (finsky a anglicky)
- Encyclopædia Britannica (anglicky)
- Život a dílo (anglicky)