Minsk: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Toma646 (diskuse | příspěvky)
m →‎Podnebí: Dokončení tabulki
Toma646 (diskuse | příspěvky)
m Dokončení podnebí. Zdroj ruská wikipedie.
Řádek 59: Řádek 59:


== Podnebí ==
== Podnebí ==
[[Mírné pásmo|Mírné]] přechodné mezi [[Kontinentální podnebí|kontinentálním]] a [[Oceánské klima|oceánským]].
{{Pracuje se}}
<center>
<center>
{| class="wikitable" style="margin:auto;"
{| class="wikitable" style="margin:auto;"

Verze z 10. 4. 2013, 14:41

Šablona:Infobox sídla světa

Chrám Panny Marie

Minsk (bělorusky: původně: Менск (do roku 1939); oficiálně: Мінск; ukrajinsky: Мінськ; rusky: Минск; polsky: Mińsk (Litewski)) je hlavní a největší město Běloruska. V Minsku žije na ploše 307,9 km2 1 800 000 lidí (2007). Město se administrativně dělí na 9 obvodů (rajónů). Hustota zalidnění činí asi 7 030 obyvatel na 1 km2. Město je hlavním hospodářským i kuturním centrem Běloruska a sídelním městem Společenství nezávislých států.

Geografie

Vítězné náměstí, centrum Minsku

Minsk leží v mírně zvlněné a lesnaté krajině ve střední části Běloruska; průměrná nadmořská výška je 280 m, průměrné roční srážky 646 mm. Minsk je křižovatkou hlavních dopravních tepen východní Evropy.

V rámci územního dělení Běloruska má zvláštní status a je centrem Minské oblasti (Мiнская вобласць) a Minského rajonu (Менскі раён). Minsk leží na řekách Svislač a Njamiha (Няміга) na 53° 54' 8" s. š. a 27° 33' 41" v. d.

Historie

Středověk

První zmínka o Minsku je z roku 1067. V roce 1326 se Minsk stal součástí Velkovévodství litevského a roku 1499 získal městská práva. Od roku 1569 byl hlavním městem Minského vojvodství v Polsko-Litevské unii (Rzeczpospolita Obojga Narodów). Na začátku 18. století jej zničili Švédové. Jako důsledek tzv. druhého dělení Polska byl roku 1793 anektován Ruskem.

Sovětská éra

Po druhé světové válce, během níž jej okupovali tři roky Němci, byl sice Minsk přestavěn, ne však ale rekonstruován, jako jiná města. Ruiny staletých starých domů ustoupily stalinistické architektuře – objevily se tak velké bulváry a velkolepé budovy. Díky rozvoji průmyslu město zaznamenalo velký růst. Již v roce 1972 překročilo 1 milion obyvatel, o dalších čtrnáct let později to bylo 1,5 milionu. Noví obyvatelé Minsku byli většinou venkované z celého Běloruska, kteří se sem nastěhovali za prací. Pro ně tak vznikla velká panelová sídliště; město několikrát muselo posouvat své hranice.

V dubnu a květnu roku 1991 zde probíhaly masové demonstrace na podporu politických a ekonomických požadavků při přestavbě skomírajícího Sovětského svazu. Od prosince téhož roku zde sídlí koordinační orgány SNS.

Nová doba

Během 90. let a po pádu SSSR se Minsk začal měnit. Stal se hlavním městem země, vznikla nové velvyslanectví, z budov bývalých úřadů SSR se staly úřady vládní. V 90. letech také došlo v zemi k ekonomické krizi, která město poznamenala. Muselo být zastaveno mnoho velkých projektů, objevila se nezaměstnanost. Od začátku 21. století však investic opět přibývá; staví se nové obytné domy, silnice i metro. Většinu těchto aktivit vykonává vláda, jelikož soukromý sektor není vzhledem k politické situaci dostatečně rozvinut a je omezován.

Hospodářství

Obchodní dům Belarus
Soubor:Belarus-Minsk-Minsk Tractor Works-1.jpg
Továrna podniku MTZ - Minský traktorový závod

Průmysl

Minsk je hlavním průmyslovým centrem Běloruska. Ve městě se nachází přes 250 továren a elektráren. Jeho průmyslový vývoj, který začal v 60. letech 19. století, byl následně podpořen výstavbou železnice, která proběhla v letech 70. Většina průmyslového vybavení města byla ale zničena během první. a zejména druhé světové války. Po válce byl rozvoj města spojen s rozvojem průmyslu, zejména odvětví spojených s vědou a výzkumem. Minsk se stal hlavním centrem strojírenství (zejména výroby dopravních prostředků), chemického průmyslu (gumárenství) a elektrotechniky (výroba televizí, rozhlasových přijímačů). Kromě těchto klíčových oborů zde došlo také k rozvoji zpracovatelského, potravinářského a textilního průmyslu. K nejznámějším podnikům patří MAZ (Minský automobilový závod), MTZ (Minský traktorový závod) nebo BELAZ (Běloruský automobilový závod). Tyto závody jsou věhlasné výrobou osobních i nákladních automobilů, autobusů, ale i tramvají, trolejbusů, zemědělské techniky atd. Jejich filiálky jsou po celé zemi. Během sovětských dob byl rozvoj průmyslu úzce svázán s dodavateli a odběrateli z SSSR, což vedlo po rozpadu svazu v roce 1991 k vážným ekonomickým problémům. Po přijetí neokeynesiánských opatření Alexandra Lukašenka v roce 1995 byla ale většina průmyslové produkce obnovena. Díky tomu neprošel Minsk v 90. letech 20. století masivní vlnou deindustrializace jako ostatní města SNS a východní Evropy. Kolem 40% procent ekonomicky aktivních je stále zaměstnáno ve strojírenském průmyslu. Přes 70% produkce je exportováno, především do Ruska a ostatních členských států SNS. Oživení průmyslové výroby nevedlo ale k obnově vybavení (mj. v důsledku odrazování zahraničních investorů), proto není průmysl příliš konkurenceschopný na mezinárodním trhu.

Podnebí

Mírné přechodné mezi kontinentálním a oceánským.

Podnebí ve Waršawě
Veličina leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec rok
Absolutní maximum, °C 10.3 13.6 18.9 28.8 30.9 32.5 35 34.6 30.3 24.7 16 10.3 35
Průměrné maximum, °C -2.1 -1.4 3.8 12.2 18.7 21.5 23.6 22.8 16.7 10.2 2.9 -1.2 10.6
Průměrná teplota, °C −4.5 −4.4 0 7.2 13.3 16.4 18.5 17.5 12.1 6.6 0.6 -3.4 6.7
Průměrné minimum, °C −6.7 −7 −3.3 2.6 8.1 11.7 13.8 12.8 8.2 3.6 -1.3 −5.5 3.1
Absolutní minimum, °C −39.1 −35.1 −30.5 −18.4 −5 0 3.8 1.7 −4.7 −12.9 −20.4 −30.6 −39.1
Výpočtové srážky, mm 45 38 44 42 65 89 89 68 60 52 48 49 690
Zdroj: http://pogoda.ru.net[1]

Vysoké školství

V dnešním Bělorusku mají asi 32 univerzit, z toho 12 se nachází právě v Minsku. Mezi nejznámější patří Běloruská státní technická univerzita nebo Běloruská státní univerzita.

Doprava

Minsk je jedním z hlavních dopravních uzlů východní Evropy. Železniční tratě odtud vycházejí sice jen do 4 směrů, jde však o hlavní evropské magistrály ve směru jihozápad - severovýchod (Berlín - Varšava - Brest - Minsk - Orša - Smolensk - Moskva) a severozápad - jihovýchod (Riga - Vilnius - Maladzečna - Minsk - Homel - Kyjev). Ve stejných směrech vedou i hlavní silniční tahy, přičemž další významné silnice vedou na Sluck a Polock, resp. Vitebsk. Silnice a dálnice ve městě jsou v dobrém stavu. V Minsku se nachází mezinárodní letiště Minsk-1, zhruba 40 km od centra města pak leží vnitrostátní letiště Minsk-2, otevřené roku 1992. Hlavním osobním nádražím je Minsk Passažyrskij.

Městská doprava

Městskou hromadnou dopravu v Minsku tvoří metro, autobusy, trolejbusy a tramvaje. Minské metro má v současné době 20 stanic; do roku 2015 by jich mělo být již 25, konečný počet by pak měl činit 48 stanic. Městská hromadná doprava disponuje 8 tramvajovými linkami s 50 zastávkami a 70 trolejbusovými linkami s 330 zastávkami.

Partnerská města

Minsk navázal přátelské vztahy s mnoha partnerskými městy v různých zemích:

Související články

Logo Wikimedia Commons Galerie Minsk na Wikimedia Commons

Externí odkazy

Šablona:Link FA