Bataanský pochod smrti: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
EmausBot (diskuse | příspěvky)
Addbot (diskuse | příspěvky)
m Bot: Odstranění 21 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q555797)
Řádek 13: Řádek 13:
[[Kategorie:Dějiny Filipín]]
[[Kategorie:Dějiny Filipín]]
[[Kategorie:Dějiny USA během druhé světové války‎]]
[[Kategorie:Dějiny USA během druhé světové války‎]]

[[da:Dødsmarchen på Bataan]]
[[de:Todesmarsch von Bataan]]
[[en:Bataan Death March]]
[[es:Marcha de la Muerte de Bataán]]
[[fa:راهپیمایی مرگ باتاآن]]
[[fi:Bataanin kuolemanmarssi]]
[[fr:Marche de la mort de Bataan]]
[[he:צעדת המוות בבטאן]]
[[it:Marcia della morte di Bataan]]
[[ja:バターン死の行進]]
[[ko:죽음의 바탄 행진]]
[[lv:Bataanas Nāves maršs]]
[[nl:Dodenmars van Bataan]]
[[pl:Bataański marsz śmierci]]
[[pt:Marcha da Morte de Bataan]]
[[ru:Батаанский марш смерти]]
[[sl:Bataanski pohod smrti]]
[[sv:Dödsmarschen från Bataan]]
[[tl:Martsa ng Kamatayan sa Bataan]]
[[tr:Bataan Ölüm Yürüyüşü]]
[[zh:巴丹死亡行军]]

Verze z 5. 4. 2013, 22:57

Mrtvoly vojáků, zemřelých během Bataanského pochodu smrti

Bataanský pochod smrti (japonsky バターン死の行進) byl 128 kilometrů dlouhý nucený přesun 76 tisíc amerických a filipínských válečných zajatců (včetně sedmi Čechů, z nichž dva během pochodu zemřeli) po bitvě o Bataan. Byl proveden japonskou císařskou armádou a byl provázen násilným jednáním japonských vojáků, které vyústilo ve vysoký počet obětí mezi zajatci (7 až 10 tisíc osob). Spojenecká vojenská komise pochod označila za válečný zločin a místní velitel japonské armády Homma Masaharu byl za tento zločin 3. dubna 1946 popraven.

Česká účast

Od 30. let 20. století pracovalo celkem 14 Čechů na Filipínách v Baťových závodech. Po okupaci zbytku českých zemí Německem začali být považováni za německé občany a dostali nabídku, aby se vrátili do Velkoněmecké říše. Odmítli však a přidali se na stranu Američanů a Filipínců v boji s Japonci. Sedmi z nich se podařilo po prohrané bitvě o Bataan odletět s americkým velitelstvím. Dalších sedm bylo zajato a dva z nich zahynuli během Bataanského pochodu smrti. Jeden byl Japonci popraven, protože kradl jídlo pro své filipínské spoluvězně. Druhý zemřel na následky fyzických útrap. Zbylých pět zahynulo později při americkém bombardování na lodi se zajatci. 11. dubna 2012 filipínská vláda tyto Čechy (Jana Břocha, Pavla Fuchse, Lea Heřmana, Jaroslava Hrdinu, Freda Lenka, Josefa Vařáka a Antonína Volného) posmrtně vyznamenala.

Externí zdroje