Koiné: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Verze 10078821 uživatele 31.30.24.120 (diskuse) zrušena - neodůvodněné odstranění informací
Addbot (diskuse | příspěvky)
m Bot: Odstranění 41 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q107358)
Řádek 23: Řádek 23:
[[Kategorie:Helénismus]]
[[Kategorie:Helénismus]]
[[Kategorie:Starořečtina]]
[[Kategorie:Starořečtina]]

[[an:Griego helenistico]]
[[ar:كوينه]]
[[ast:Koiné]]
[[bg:Койне]]
[[ca:Grec koiné]]
[[ckb:گریکی کوەینە]]
[[da:Koiné]]
[[de:Koine]]
[[el:Ελληνιστική Κοινή]]
[[en:Koine Greek]]
[[eo:Kojnea greka lingvo]]
[[es:Koiné]]
[[et:Koinee]]
[[eu:Koiné]]
[[fi:Koinee]]
[[fr:Koinè (grec)]]
[[gl:Koiné]]
[[he:קוינה]]
[[ia:Lingua grec koine]]
[[id:Bahasa Yunani Koine]]
[[it:Koinè]]
[[ja:コイネー]]
[[ko:코이네 그리스어]]
[[la:Lingua Graeca antiqua communis]]
[[mk:Коин]]
[[nds:Koine Greeksch]]
[[nl:Koinè]]
[[nn:Koiné]]
[[no:Koiné]]
[[os:Койне]]
[[pl:Koine]]
[[pt:Koiné]]
[[ro:Limba greacă comună]]
[[ru:Койне]]
[[sh:Koine grčki]]
[[sk:Helenistické koiné]]
[[sv:Koine]]
[[sw:Kiyunani]]
[[tr:Koini]]
[[uk:Койне]]
[[zh:通用希臘語]]

Verze z 5. 4. 2013, 09:19

Koiné (řecky ἡ κοινὴ διάλεκτος – obecná mluva) je označení pro interdialekt starořečtiny, kterým se běžně hovořilo ve východním Středomoří v období helénismu, zhruba od poloviny 4. století př. n. l. do 3. století n. l., ve východní části Římské říše až do 7. století.

Vývoj

Vyvinul se v čtvrtém století před naším letopočtem z dominantní (i v Makedonii používané) attičtiny, ovlivněn byl ovšem i jinými nářečími, zejména iónštinou. Oproti klasické attičtině představoval značné zjednodušení gramatiky a výrazné změny ve výslovnosti. V důsledku vojenských tažení Alexandra Velikého a staleté vlády diadochů ve východním středomoří hrál roli lingua franca, nadnárodního komunikačního jazyka i v éře starověkého Říma. Z koiné se postupně vyvinula novořečtina.

Spisy v koiné

Mezi díla sepsaná v koiné patří Nový zákon (proto se někdy mluví o novozákonní řečtině) i nejvýznamnější řecký překlad Starého zákona, Septuaginta. V obecné mluvě psal mimo jiné Plútarchos, Strabón a někteří západní i všichni východní církevní Otcové. Byl to úřední jazyk Východořímské říše, zachovalo se v něm velké množství nápisů a papyrů, zejména v Egyptě.

Odkazy

Literatura

  • J. Bartoň, Uvedení do novozákonní řečtiny. Praha: KLP 2009
  • J. H. Dobson, Novozákonní řečtina pro každého. České Budějovice: Biblion 2002
  • J. B. Souček, Řecko-český slovník k Novému zákonu. Praha: Kalich 2003
  • J. Vajs, Kurs obecné mluvy KOINHC. Olomouc: Matice cyrilometodějská 1994

Související články

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie.