Jan Berzin

Soubor:Yan karlovich berzin.jpg

Jan Berzin

Jan Karlovič Berzin (lotyšsky Jānis Bērziņš, rusky Ян Карлович Берзин, 13. listopadu 1889 - 29. července 1938) byl sovětský vojenský i politický činitel, vrah a vojenský zběh, v letech 1924 - 1935 šéf sovětské vojenské rozvědky (GRU).

Životopis

Narodil se jako Pēteris Ķuzis v rodině nádeníka. Roku 1905 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnické strany. Byl aktivním účastníkem revoluce roku 1905.

V roce 1907 byl za vraždu policisty odsouzen k 8 rokům těžkých prací, trest mu však byl zmírněn na 2 roky. V roce 1911 byl znovu zatčen za revolucionářskou činnost a poslán do Irkutska, odkud roku 1914 utekl.

Během první světové války působil v armádě, brzy však dezertoval. Pracoval v Petrohradských závodech. Aktivně působil při únorové revoluci.

Berzinova známka z roku 1989

Během bolševického povstání byl členem Petrohradského sovětu. Koncem roku 1917 vstoupil do řad Čeky.

Roku 1921 se stal velvyslancem ve Finsku a následovně zůstal v diplomatických službách jako zástupce velvyslance v Londýně a jako sovětský velvyslanec v Rakousku v letech 1925 – 1927. Po uchopení moci Stalinem ztratil Berzin místo na zastupitelských sborech a stal se vedoucím vládních archivů a šéfredaktorem časopisu Červený archiv.

V letech 1936 - 1937 byl hlavním vojenským poradcem v Rudé armádě během španělské občanské války.

Roku 1937 byl zatčen z důvodu údajného protisovětského spiknutí. Dne 29. července 1938 byl popraven. Rehabilitován byl v roce 1956.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jānis K. Bērziņš na anglické Wikipedii a Берзин, Ян Карлович na ruské Wikipedii.