Česká severní dráha: Porovnání verzí
m interpunkce |
m Bot: Odstranění 1 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:Q1019763) |
||
| Řádek 73: | Řádek 73: | ||
[[Kategorie:Doprava v Rakousku-Uhersku]] |
[[Kategorie:Doprava v Rakousku-Uhersku]] |
||
[[Kategorie:Zaniklé železniční společnosti]] |
[[Kategorie:Zaniklé železniční společnosti]] |
||
[[de:Böhmische Nordbahn]] |
|||
Verze z 2. 4. 2013, 08:45
Česká severní dráha (německý oficiální název k.k. privilegierte Böhmische Nordbahn-Gesellschaft, zkratka BNB) byla privátní železniční společnost v Rakousku-Uhersku, která vlastnila a provozovala několik tratí v severních a středních Čechách.
Historie
Firmu založil v roce 1867 hrabě Ernst Waldstein-Wartenberg, který byl rovněž zakladatelem majetkově spřízněné firmy Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy. O síť železnic v severních Čechách usilovalo více podnikatelů, jednotlivců i obchodních seskupení. Koncese byla udělena konsorciu velkostatkářů a podnikatelů, v jehož čele byl hrabě Arnošt z Valdštejna, ve spojení s velkou stavební firmou Vojtěcha Lanny už v roce 1865.[2] Koncese se týkala hlavní tratě z Bakova nad Jizerou do České Lípy a Rumburka a odboček do Podmokel, do Warnsdorfu a do přístavu v Děčíně.[3] Stavba začala v říjnu 1865 na úseku z Bakova do České Lípy, pak byla nakrátko přerušena kvůli prohrané prusko-rakouské válce. Probíhala pomalu kvůli náročnému horskému terénu a zaměstnávala 10 tisíc dělníků. Hlavní trať do Rumburka byla otvírána po částech, kdy nejdříve byla otevřena část z nového nádraží v Bakově do České Lípy na podzim roku 1867. První vlak do České Lípy přijel 14. listopadu 1867. O tři dny později odtud odjel pracovní vlak s lidmi a materiálem ke Špičáku, kde stavba tratě pokračovala s jinou firmou.[2] Města Rumburk a Varnsdorf byla připojena až po dvou letech.[4] Společnost spojila se světem celý region v okolí Lužických hor. Provozovala též několik místních drah, včetně tří dnes (v roce 2010) již zrušených. Vlastnila tři hraniční přechody do Saska.[3]
Koncem roku 1882 došlo ke sloučení s Turnovsko-kralupsko-pražskou dráhou (TKPE), se kterou jí už dříve poutal společný lokomotivní i vozový park, stejně jako tarifní politika. Od 1. ledna 1883 celou oblast ovládla Česká severní dráha. Pak začala své aktivity přenášet více do středu Čech, aby se prosadila mezi řepařskými drahami.[5] Na Českolipsku pak železniční síť rozšiřovala směrem na Liberec bohatá společnost Ústecko-teplická dráha ve snaze uplatit zde uhlí ze svých hnědouhelných dolů.[2]
V závěru podnikání společnost vlastnila více než 100 lokomotiv, téměř dva a půl tisíce vagonů a 376 km tratí.[6] Zestátněna byla v roce 1908 po bezproblémovém projednání příslušného říšského zákona.
Odkazy
Reference
- ↑ Historie tratí, elektronická databáze; Sekera, P.
- ↑ a b c MGR. SMEJKAL, Ladislav. Historie a současnost podnikání na Českolipsku. Žehušice: Městské knihy s.r.o., 2009. ISBN 978-80-86699-58-5. Kapitola Železnice, s. 34. Chybná citace: Neplatná značka
<ref>; název „Historie“ použit vícekrát s různým obsahem - ↑ a b WACHSMANN, V. Severní polabí - od Litoměřic až k Hřensku. [online]. Ústí nad Labem: Ústecká kulturní platforma ’98, 1888 [cit. 2010-05-19]. Dostupné online. (Česky)
- ↑ SCHREIER, Pavel. Příběhy z dějin našich drah. Praha: Mladá fronta, 2009. Kapitola Železnice soukromá, s. 126. (Čeština)
- ↑ SCHREIER, Pavel. Zrození železnic. Praha: Baset, 2004. ISBN 80-7340-034-0. Kapitola 080-089, s. 67.
- ↑ Škorvaga, Marek; Vznik turnovsko-kralupsko-pražské dráhy