Johann Jakob Bodmer: Porovnání verzí
m r2.7.1) (Robot: Přidávám uk:Йоганн Якоб Бодмер |
m Bot: Odstranění 15 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q115588) |
||
Řádek 27: | Řádek 27: | ||
[[Kategorie:Švýcarští spisovatelé]] |
[[Kategorie:Švýcarští spisovatelé]] |
||
[[Kategorie:Muži]] |
[[Kategorie:Muži]] |
||
[[ca:Johann Jakob Bodmer]] |
|||
[[da:Johann Jakob Bodmer]] |
|||
[[de:Johann Jakob Bodmer]] |
|||
[[en:Johann Jakob Bodmer]] |
|||
[[es:Johann Jakob Bodmer]] |
|||
[[fi:Johann Jakob Bodmer]] |
|||
[[fr:Johann Jakob Bodmer]] |
|||
[[hu:Johann Jakob Bodmer]] |
|||
[[it:Johann Jakob Bodmer]] |
|||
[[ja:ヨハン・ヤーコプ・ボードマー]] |
|||
[[pt:Johann Jakob Bodmer]] |
|||
[[ro:Johann Jakob Bodmer]] |
|||
[[ru:Бодмер, Иоганн Якоб]] |
|||
[[sv:Johann Jakob Bodmer]] |
|||
[[uk:Йоганн Якоб Бодмер]] |
Verze z 24. 3. 2013, 16:55
Johann Jakob Bodmer (19. července 1698, Greifensee - 2. ledna 1783, Gut Schönenberg) byl švýcarský německy píšící spisovatel.
Životopis
Vystudoval gymnázium, měl být kupcem a proto v letech 1718 a 1719 cestoval po Francii a Itálii, aby získal zkušenosti a obchodní vzdělání, později se věnoval studiu historie. V roce 1725 se stal profesorem švýcarských dějin na universitě v Curychu a tuto funkci vykonával až do roku 1775, kdy odešel na odpočinek na svůj statek. Od gymnaziálních let se pokoušel o literární činnost, v roce 1721 vydávali s přáteli týdeník Rozpravy malířů (Die Discourse der Mahlern), v nichž se stylizovali jako malíři své doby. Eseje z tohoto časopisu , který se stal jedním ze základů německé literární kritiky, byly později vydány knižně. Bodmer se věnoval také literární teorii, v roce 1730 vydal svoji poetiku, v níž postuloval, že báseň je napodobením přírody na základě rozumu, fantazie, znalostí jejích pravidel a vkusu. Za vzor pro literáty pokládal Miltona a jeho Ztracený ráj, velmi obdivoval Klopstockova Mesiáše. Tyto (klasicistní) zásady vzbudily velkou polemiku mezi německými literáty a z jejich popření a položení důrazů na cit a obrazotvornost se zrodil německý preromantismus. Bodmer také mnoho překládal, zejm. z angličtiny (Ztracený ráj, satira kolem Scriblerus Clubu, staroanglické balady) a antických jazyků (úplný překlad Homéra). Jeho vlastní poezii tvoří většinou příležitostné básně nevalné úrovně a biblické eposy, např. Noah (1752).
Dílo (výběr)
- Karl von Burgund. Ein Trauerspiel (nach Aeschylus)
- Vier kritische Gedichte
- Die Discourse der Mahlern, 1721–1723
- Brief-Wechsel von der Natur des poetischen Geschmackes, 1736.
- Critische Abhandlung von dem Wunderbaren in der Poesie, 1740
- Kritische Betrachtungen über die poetischen Gemälde der Dichter, 1741
- Critische Briefe, 1746
- Proben der alten schwäbischen Poesie des dreyzehnten Jahrhunderts. Aus der Manessischen Sammlung, 1748
- Fabeln aus den Zeiten der Minnesinger, 1757
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Johann Jakob Bodmer na Wikimedia Commons