Přírodní památky v Česku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Přírodní památka (zkratka PP) je území obvykle menší rozlohy zřízené k ochraně určitých přírodních objektů místní až státní hodnoty. Je obdobou národní přírodní památky.

Status přírodní památky mělo k červnu 2012 v České republice 1 271 území a objektů,[1] k prosinci 2013 to pak bylo již 1 357 území.[2] Na počátku ledna 2018 se v ČR nacházelo 1 556 přírodních památek.[3]

Chráněné území[editovat | editovat zdroj]

Původně byla tato kategorie zamýšlena pro ochranu menších území, v nichž je účelem ochrany významný přírodní fenomén neživé přírody (např. geologický či hydrologický), nebo významná lokalita ohroženého druhu. V současné době do této kategorie jsou obecně řazena i malá území jiných účelů ochrany (např. taková, která by z hlediska ochranných podmínek spadala spíše pod kategorii přírodní rezervace, neboť v nich jde primárně o ochranu určitého biotopu).

Příčinou tohoto nejasného pojetí kategorie přírodní památka je fakt, že přírodní památka je sice definována zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ovšem tento zákon věnuje problematice ochranných podmínek v přírodní památce jen 1 krátký paragraf s tím, že konkrétní ochranné podmínky určí orgán ochrany přírody při jejím vyhlášení. Při novelizaci zákona v roce 2004 navíc bylo toto nejasné pojetí kategorie posíleno tím, že většina lokalit soustavy Natura 2000 (tzv. Special Area of Conservation, území zvláštní ochrany) by měla být rovněž vyhlášena v kategorii přírodní památka (ač jde často o poměrně velká území, jejichž účelem má být někdy druhová a někdy naopak biotopová ochrana). Rozdíl mezi přírodní památkou a přírodní rezervací se tak v praxi často zcela stírá.

Specificky na území Národního parku Šumava došlo k tomu, že některé plochy s 1. zónami, vyhlášené již před vznikem národního parku jako maloplošná chráněná území, jsou nadále v seznamech ochrany přírody (např. seznam chráněných území v okresu Prachatice) evidována jako přírodní památky (např. Modravské slatě nebo Stožec). To je značně matoucí, neboť stupeň faktické ochrany přírody je v 1. zóně národního parku výrazně přísnější než v „běžné“ přírodní památce.

Vyhlašování[editovat | editovat zdroj]

Přírodní památku vyhlašuje vyhláškou krajský úřad, správa chráněné krajinné oblasti, správa národního parku nebo statutární město.

Značení přírodních památek[editovat | editovat zdroj]

Přírodní památka je po obvodu značena malým státním znakem České republiky a dvěma červenými pruhy na sloupech a kmenech stromů.[4] Spodní pruh je zakreslen pouze na straně směrem k nechráněnému území, zatímco horní pruh obíhá celý obvod kmene.[4] Při vstupu na území přírodní památky jsou tedy viditelné dva červené pruhy, při jeho opuštění pak návštěvník vidí pouze jeden pruh.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Přehled za celou ČR [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2010-09-27]. Dostupné online. 
  2. PLAČEK, Štěpán; KROPÁČEK, Jiří. Přehled ochrany české přírody v roce 2013 - Seznam přírodních památek narůstá [online]. Aktualne.cz [cit. 2013-12-26]. Dostupné online. 
  3. AGENTURA OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ČR. Souhrnný přehled. Ústřední seznam ochrany přírody [online]. [cit. 2018-1-2]. Dostupné online. 
  4. a b Územní ochrana [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2008-07-21]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]