Spádová škola
Spádová škola je termín spojovaný s povinností každé obce zajistit podmínky, které umožní všem dětem plnit povinnou školní docházku v jejich místě trvalého pobytu. Povinnost je obcím ukládána i v případech dětí umístěných ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, která se nevzdělávají ve školách zřízených při těchto školských zařízeních.[1]
Vymezení školských obvodů[editovat | editovat zdroj]
Pro vymezení školských obvodů spádových škol na území obce, její části anebo území více obcí, je využíváno tří kritérií:
- jestliže je v obci jedna základní škola zřízena obcí, tvoří školský obvod území obce (tj. všechny děti s trvalým pobytem na území obce plní povinnou školní docházku v dané základní škole),
- jestliže je v obci více základních škol zřizovaných obcí, je obec nucena stanovit školské obvody obecně závaznou vyhláškou (tj. vyhláška přesně stanoví, jaké územní obvody obce spadají pod konkrétní základní školu),
- jestliže na území svazku obcí jedna základní škola nebo více základních škol zřízených svazkem obcí nebo dojde-li k dohodě několika obcí o vytvoření společného školského obvodu jedné nebo více základních škol zřizovaných některou z těchto obcí, stanoví každá z dotčených obcí obecně závaznou vyhláškou příslušnou část školského obvodu.
V případě, kdy obec nestanoví školský obvod spádové školy a je tím ohroženo plnění povinné školní docházky, rozhodne o školském obvodu krajský úřad v přenesené působnosti.
Pokud vzdálenost určené spádové školy od místa trvalého bydliště studenta přesáhne 4 km, je kraj povinen zajistit dopravu do i ze spádové školy.
Existuje výjimka, kdy není škole stanoven spádový obvod, a to v případě, že uskutečňuje vzdělávání výhradně podle vzdělávacího programu pro žáky se zdravotním postižením nebo školám zřizovaným jinými zřizovateli než obcí. [1]
Vývoj oblastí spádových škol[editovat | editovat zdroj]
Během 2. poloviny 20. století se spádové oblasti škol neustále rozšiřovaly, a to díky faktu, že počet škol naopak ubýval.[2] V 60. letech 20. století se na českém území nacházelo přibližně 8 000 základních škol, tento počet se snížil na méně než polovinu v roce 2010. V případě vztáhnutí počtu základních škol na velikost území obce, připadalo v 60. letech na každou základní školu 10–15 km², kdežto na začátku druhého tisíciletí to již bylo 20–40 km². Školy jsou také ve větší míře situovány do populačně větších oblastí, než tomu bylo v 60. letech. [3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)
- ↑ HAMPL, M. (2004): Současný vývoj geografické organizace a změny v dojížďce za prací a do škol v Česku. Geografie, 109, č. 3, s. 205–222.
- ↑ KUČEROVÁ, S. (2010): Územní diferenciace elementárního vzdělávání v Česku v 2. polovině 20. století (vliv na lokální a regionální rozvoj). Dizertační práce. UK v Praze, PřF, KSGRR, 245 s.
