Spádová škola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Spádová škola je termín spojovaný s povinností každé obce zajistit podmínky, které umožní všem dětem plnit povinnou školní docházku v jejich místě trvalého pobytu. Povinnost je obcím ukládána i v případech dětí umístěných ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, která se nevzdělávají ve školách zřízených při těchto školských zařízeních.[1]

Vymezení školských obvodů[editovat | editovat zdroj]

Pro vymezení školských obvodů spádových škol na území obce, její části anebo území více obcí, je využíváno tří kritérií:

  1. jestliže je v obci jedna základní škola zřízena obcí, tvoří školský obvod území obce (tj. všechny děti s trvalým pobytem na území obce plní povinnou školní docházku v dané základní škole),
  2. jestliže je v obci více základních škol zřizovaných obcí, je obec nucena stanovit školské obvody obecně závaznou vyhláškou (tj. vyhláška přesně stanoví, jaké územní obvody obce spadají pod konkrétní základní školu),
  3. jestliže na území svazku obcí jedna základní škola nebo více základních škol zřízených svazkem obcí nebo dojde-li k dohodě několika obcí o vytvoření společného školského obvodu jedné nebo více základních škol zřizovaných některou z těchto obcí, stanoví každá z dotčených obcí obecně závaznou vyhláškou příslušnou část školského obvodu.

V případě, kdy obec nestanoví školský obvod spádové školy a je tím ohroženo plnění povinné školní docházky, rozhodne o školském obvodu krajský úřad v přenesené působnosti.

Pokud vzdálenost určené spádové školy od místa trvalého bydliště studenta přesáhne 4 km, je kraj povinen zajistit dopravu do i ze spádové školy.

Existuje výjimka, kdy není škole stanoven spádový obvod, a to v případě, že uskutečňuje vzdělávání výhradně podle vzdělávacího programu pro žáky se zdravotním postižením nebo školám zřizovaným jinými zřizovateli než obcí. [1]

Vývoj oblastí spádových škol[editovat | editovat zdroj]

Během 2. poloviny 20. století se spádové oblasti škol neustále rozšiřovaly, a to díky faktu, že počet škol naopak ubýval.[2] V 60. letech 20. století se na českém území nacházelo přibližně 8 000 základních škol, tento počet se snížil na méně než polovinu v roce 2010. V případě vztáhnutí počtu základních škol na velikost území obce, připadalo v 60. letech na každou základní školu 10–15 km², kdežto na začátku druhého tisíciletí to již bylo 20–40 km². Školy jsou také ve větší míře situovány do populačně větších oblastí, než tomu bylo v 60. letech. [3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)
  2. HAMPL, M. (2004): Současný vývoj geografické organizace a změny v dojížďce za prací a do škol v Česku. Geografie, 109, č. 3, s. 205–222.
  3. KUČEROVÁ, S. (2010): Územní diferenciace elementárního vzdělávání v Česku v 2. polovině 20. století (vliv na lokální a regionální rozvoj). Dizertační práce. UK v Praze, PřF, KSGRR, 245 s.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]