Východní blok

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Sovětský blok)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Státy východního bloku

Východní blok (zkráceně Východ), též komunistický blok, sovětský blok nebo socialistický blok, bylo během Studené války (1947–1991) označení Sovětského svazu (SSSR) a jeho politických satelitů; jako protiklad byl zaveden pojem Západní blok (zkr. Západ). Vojenskou organizací východního bloku byla Varšavská smlouva, hospodářskou pak Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), obě měly sídlo v Moskvě.

Přestože země, které do tohoto uspořádání patřily, byly formálně nezávislé, fakticky byly z velké části závislé na politice SSSR. To se prokázalo, když sovětská vojska potlačila občanské nepokoje v NDR (1953), Maďarsku (1956) a při sovětské invazi do Československa (1968).

Albánie byla součástí východního bloku pouze do roku 1956, kdy se albánská politická scéna přeorientovala na Čínu. Byl to důsledek roztržky mezi SSSR a Čínou. Následně vládnoucí strana, Albánská strana práce, PPSH označila Chruščovovy reformy za revizionismus (v roce 1977 se Albánie rozešla i s Čínou a dostala se do úplné izolace).[1]

Přestože Jugoslávie byla od roku 1946 oficiálně socialistickou zemí, od roztržky v roce 1949 se hospodářsky ani kulturně neorientovala na SSSR.[2] I když vztahy se Sověty se později zlepšily, spolupracovala Jugoslávie i poté se západní Evropou, nikoli pouze s východní. Země byla oficiálně neutrální, odmítala dělení světa na dva bloky supervelmocí a pomáhala založit Hnutí nezúčastněných zemí (západní státy nicméně řadu států z tohoto hnutí obviňovali, že de facto jsou členy bloku východního, platilo to zvláště pro Kubu, která ovšem na druhou stranu často kupříkladu vojensky zasahovala v zemích třetího světa proti sovětské vůli).

Na území západního bloku byly státy s tržním hospodářstvím, resp. kapitalismem, tím prosperita rostla (blíže např. vývoj HDP na hlavu, popř. HDI atp.). Pro východní blok bylo charakteristické plánované hospodářství, tedy co se má vyrobit se plánovalo z centra, tím byl růst ekonomiky zpomalen. Například ještě v roce 1950 bylo HDP na hlavu v­ ČSR vyšší než v Rakousku – v roce 1989 pak dosahoval tento ukazatel v ČSR už jen 58 % Rakouska; přitom se uvádí, že těsně po 2. světové válce Rakousko zaostávalo za ČSR o 28 let.[3]

V Evropě se pojmem východní blok často označovaly jen evropské komunistické země (Východní Německo, Polsko, Československo, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a Albánie), ale on zahrnoval i řadu zemí v Asii (Mongolsko, Laos, Vietnam, Kambodža, Severní Korea, před roztržkou v roce 1961 i Čína), Americe (Kuba, Grenada) či Africe (zejm. Etiopie). Nebylo to však vždy tak, že všem těmto státům jednoznačně dominoval Sovětský svaz. Existovaly i lokální hegemoni, například Vietnam měl silný vliv v Kambodži apod.

Východní blok se začal rozpadat na konci 80. let v souvislosti s procesem perestrojky v Sovětském svazu. Pád komunismu v Evropě (1989) východnímu bloku uštědřil definitivní ránu. Znamenal rozpad Varšavské smlouvy, RVHP a nakonec i Sovětského svazu (1991). Některé země si komunistické režimy nicméně ponechaly, ať už tužší (KLDR, Kuba, Laos), nebo skřížené s tržním hospodářstvím (Vietnam, Čína).

Pojem východní blok byl někdy užíván jako synonymum pojmu "druhý svět", který určoval míru rozvinutosti. Marx-leninské režimy však krátkodobě vznikly i v málo rozvinutých zemích třetího světa (Jemen, Kongo, Mosambik, Benin, Angola).

V souvislosti s úvahami o tzv. nové studené válce někteří politologové hovoří o tzv. novém východním bloku shromážděném kolem Ruska a Číny (Venezuela, Sýrie, Írán, Srbsko aj.).

Seznam zemí[editovat | editovat zdroj]

Střední a východní Evropa[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Střední a východní Evropa.

Za studené války se evropské satelity SSSR nazývaly ne zcela geograficky přesně východní Evropa, rusky Восточная Европа, anglicky Eastern Europe.

Po rozpadu východního bloku, jenž nastal v období let 198990, se začal používat pojem střední a východní Evropa (používá se zkratka CEE, z anglického Central and Eastern Europe)[4][5] – od spolupráce vlád a jejich organizací, neziskových organizací, od ekonomické spolupráce po obchodní společnosti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BALÍK, Stanislav; STOJAROVÁ, Věra. Berishovská a postberishovská Albánie: Případová studie defektního režimu. Středoevropské politické studie. 2005-12-01, roč. 7, čís. 4, s. 366–388. Dostupné online [cit. 2020-06-27]. ISSN 1212-7817. (česky) 
  2. NÁLEVKA, Vladimír. Horké krize studené války. [s.l.]: Albatros Media a.s. 199 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7429-090-9. (česky) Google-Books-ID: ACq2DwAAQBAJ. 
  3. PETŘÍČEK, Martin. Jak Čechům ujel vlak. Komunistické poučky o řízení ekonomiky selhaly. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-04-14 [cit. 2019-05-03]. Dostupné online. 
  4. Komentář k vývoji trhů střední a východní Evropy (CEE) - NN Investment Partners. www.nnip.com. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-21. (česky) 
  5. KURZY.CZ. Žebříček 500 největších firem ve střední a východní Evropě: Česko už několik let ztrácí. www.kurzy.cz [online]. [cit. 2018-11-20]. Dostupné online. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]