Soo Locks
| Soo Locks | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 1855 |
| Poloha | |
| Adresa | Sault Ste. Marie,  Spojené státy americké |
| Souřadnice | 46°30′12″ s. š., 84°21′0″ z. d. |
 | |
| Další informace | |
| Kód památky | 66000394 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Plavební komory Soo (anglicky Soo Locks, někdy psáno Sault Locks) se nacházejí na řece sv. Marie mezi stejnojmennými městy Sault Ste. Marie v americkém statě Michigan a Sault Ste. Marie v kanadské provincii Ontario a umožňují lodím proplouvat mezi Hořejším a Huronským jezerem. Obcházejí říční peřeje s rozdílem výšek hladin 6,4 m a na počátku 21. století je ročně využívalo průměrně 10 000 lodí.[1] V zimních měsících, kdy Velká jezera částečně zamrzají a lodní doprava je zastavena, na nich probíhají inspekce a údržba.
Přes řeku v těchto místech přechází silniční most Sault Ste. Marie International Bridge a paralelně s ním i most železniční.
První z amerických plavebních komor byla otevřena v roce 1855 a společně s Erijským kanálem se jednalo o jeden z významných infrastrukturních projektů Spojených států v období před občanskou válkou. V roce 1966 bylo místo prohlášeno za národní historickou památku.
V průběhu 2. světové války byly komory silně bráněny (v jednu dobu posádkou čítající přes 7000 mužů), jelikož jimi proudila většina americké železné rudy jakožto klíčové válečné suroviny a panovaly obavy, že by se je Němci mohli pokusit vyřadit z provozu.[2]
Americké komory[editovat | editovat zdroj]
Plavební komory na americké straně hranice jsou součástí 2,6 km dlouhého kanálu St. Marys Falls Canal. Celý kanál včetně komor vlastní a spravuje Ženijní sbor Armády Spojených států amerických a proplutí lodí není zpoplatněno. Původní dvě komory byly postaveny v roce 1855 a provozovány státem Michigan, než byly v roce 1881 převedeny pod správu Ženijního sboru.[3]
První federální vládou financovaná plavební komora pojmenovaná Weitzel byla otevřena v roce 1881, paralelně k ní byla v roce 1896 vybudována komora Poe, která měla nahradit původní dvě zastaralé a malé komory. V letech 1914 a 1919 byly dokončeny opět paralelně umístěné komory Davis a Sabin. Pro svou malou hloubku byla komora Weitzel v průběhu válečných let 1942–1943 nahrazena komorou MacArthur, která je asi 244 m dlouhá, 24,4 m široká a 9,4 m hluboká.[4] Prvním plavidlem, které komoru MacArthur využilo, byla loď Carl D. Bradley.[5]
Stále rostoucí rozměry lodí si vynutily zvětšení komory Poe, po rekonstrukci z roku 1968 má délku cca 366 m, šířku 33,5 m a hloubku 9,8 m.[6] V roce 2009 započal projekt výstavby nové plavební komory na místě neprovozní komory Sabin a zřídka využívané komory Davis. Nová komora by umožnila proplutí i těch největších plavidel na Velkých jezerech, která dosud mohla využívat pouze komoru Poe.[7] Dokončení bylo plánováno na rok 2030.[8]
Severně od plavebních komor se nachází hydroelektrárna, zajišťující primárně dodávku energie pro provoz komor.
Kanadská komora[editovat | editovat zdroj]
Plavební komora na kanadské straně hranice je součástí kanálu Sault Ste. Marie. První komora byla postavena v roce 1798, ale byla zničena během britsko-americké války v roce 1814. V důsledku incidentu z roku 1870, kdy americká strana několik týdnů odmítala umožnit proplutí lodi vypravené k potlačení povstání ve formující se provincii Manitoba, byla na kanadské straně hranice postavena nová plavební komora. Po jejím dokončení v roce 1895 šlo o největší plavební komoru na světě, než ji o rok později překonala americká komora Poe.[9] Komora byla kvůli poškození stěny uzavřena v roce 1987 a o desetiletí později znovuotevřena, avšak již s výrazně menšími rozměry, které ji předurčují k využití rekreačními plavidly.[10]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Soo Locks na anglické Wikipedii.
- ↑ Facts: Miscellaneous Lock Information [online]. US Army Corps of Engineers: Detroit District, rev. 2005-04-26 [cit. 2022-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-01-10. (anglicky)
- ↑ CONN, Stetson; ENGELMAN, Rose C.; FAIRCHILD, Byron. Guarding the United States and its outposts [online]. Washington: US Army – Center of military history, 1964 [cit. 2022-06-15]. Kapitola Guarding the Sault Ste Marie Canal, s. 102–105. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ History [online]. US Army Corps of Engineers: Detroit District, rev. 2005-04-26 [cit. 2022-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-01-10. (anglicky)
- ↑ HELWIG, David. $227 million lock replacement could start this year. SooToday.com [online]. 2002-03-30 [cit. 2022-06-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GILHAM, Skip. Shipwreck: Carl D. Bradley. Mariners Weather Log [online]. NOAA, prosinec 2004 [cit. 2022-06-15]. Roč. 48, čís. 3. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Soo Locks History [online]. US Army Corps of Engineers: Detroit District [cit. 2022-06-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Construction beginning on new Soo shipping lock. www.freep.com [online]. Detroit Free Press, 2009-06-30 [cit. 2022-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-07. (anglicky)
- ↑ New Lock at the Soo [online]. US Army Corps of Engineers: Detroit District, květen 2020 [cit. 2022-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-15. (anglicky)
- ↑ Remember This? The Chicora incident. SooToday.com [online]. 2015-05-11 [cit. 2022-06-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sault Ste. Marie Canal National Historic Site of Canada [online]. Parks Canada [cit. 2022-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-07-18. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
ARBIC, Bernard J.; STEINHAUS, Nancy. Upbound downbound: the story of the Soo Locks. Allegan Forest, MI: Priscilla Press, 2005. 79 s. Dostupné online. ISBN 1-886167-25-7, ISBN 978-1-886167-25-4. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Soo Locks na Wikimedia Commons - Oficiální stránky návštěvnického centra
