Sonderkommando

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Členové sonderkommanda před drtičkou kostí (Janowska, 1943)

Sonderkommando (něm., česky zvláštní oddíl / zvláštní komando) je název užívaný pro oddíl, který ve vyhlazovacích táborech nacistického Německa vykonával práci v plynových komorách a při spalování mrtvol. Tvořili ho sami vězňové, obvykle silní a zdatní, a téměř jen židovského původu (ke konci války však i ruští či polští vězňové). K tomu byli vybráni vedením tábora, popř. k tomuto oddílu byli přeloženi za trest.

Činnost[editovat | editovat zdroj]

Práce členů sonderkommanda byla tou nejhroznější v táboře – museli vytahovat mrtvá těla z plynových komor, dopravovat je do pecí, popř. na hranice a pálit je, rovněž se starat o plynové komory, čistit je, odstraňovat z nich popel, někdy ho dávat i do uren, ale také například vytrhávat mrtvým lidem zlaté zuby, skládat jejich ošacení a boty na hromady či také pomáhat lidem s vysvlékáním před smrtí. Ostatním vězňům v táboře byl kontakt s členy sonderkommand přísně zakázán, jejich členové byli od ostatních vždy izolováni. Stávalo se rovněž, že museli v pecích pálit i členy vlastní rodiny. Odmítnout však tuto práci udělat znamenalo téměř vždy být zastřelen či hozen živý do hořící pece.

Tyto oddíly byly vytvářeny ve všech německých vyhlazovacích táborech – Auschwitz-Birkenau, Chełmno, Belzec, Treblinka, Sobibór, Lublin-Majdanek. Další sonderkommanda vznikala v rámci tzv. Akce 1005 (Aktion 1005), jejíž cílem bylo zahlazení stop po masových vraždách napáchaných nacisty ve východní Evropě. Tato sonderkommanda operovala na území Polska a okupovaných územích Sovětského svazu, později i v někdejší Jugoslávii.[1] Nacisté ve snaze o zametení stop členy sonderkommand postupně zabíjeli, aby nemohli vynášet informace dál. Mnohým se však hrozná svědectví podařilo i přesto vynést z tábora pryč a někteří členové sonderkommand i konec války přežili.

Sonderkommando při pálení těl (Auschwitz-Birkenau, 1944)

Vězeň Erich Kulka, který věznění v několika táborech přežil a s některými členy sonderkommanda se osobně znal, vzpomíná:

Sonderkommando bylo od ostatních vězňů vždy isolováno a všem ostatním vězňům bylo zakázáno se s nimi stýkat. … Povaha práce měla na duševní stav lidí zhoubný vliv. Otupěli, stali se bezcitnými a dokonce jejich fysiognomie se změnila tak, že jeden podobal se surovým výrazem druhému. Každé Sonderkommando bylo automaticky odsouzeno k smrti.

Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Velmi podrobně je vylíčena úloha sonderkommanda v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau v knize Svědkové z továrny na smrt, která se soustředí na osudy jejich členů, vznik a vývoj jednotlivých bloků tábora, řešení otázky „zvláštního zacházení“ (Sonderbehandlung) včetně podrobných popisů náplně práce jejich jednotlivých členů, rovněž popisuje vzpouru jejich členů a následnou porážku. Kniha má výpovědní hodnotu na úrovni vzpomínek očitých svědků i členů sonderkommanda, kteří se dožili osvobození, a obsahuje také několik málo fotografií pořízených vězni.

  • Friedler E.,Siebert B., Kilian A.: Svědkové z továrny na smrt, Praha, 2007
  • Kulka, Erich: My mrtví žalujeme! – Svědectví dvou bývalých vězňů o zločinu v Osvěnčíně-Birkenau, Vsetín, 1945
  • Venezia, Shlomo: V pekle plynových komor, 2008

Kinematografie[editovat | editovat zdroj]

Maďarský snímek Saulův syn (Saul fia, 2015) zobrazuje příběh příslušníka sonderkommanda.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The Final Solution: Sonderkommando 1005 [online]. American-Israeli Cooperative Enterprise, [cit. 2016-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]