Solón

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Solon)
Skočit na: Navigace, Hledání
Solón
Ignoto, c.d. solone, replica del 90 dc ca da orig. greco del 110 ac. ca, 6143.JPG
Narození 638 př. n. l.
Athény
Úmrtí 558 př. n. l. (ve věku 79–80 let)
Athény
Povolání zákonodárce, právník, básník, spisovatel a politik
Národnost Řekové
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Solón (starořecky Σόλων; asi 638 - 555 př. n. l.) byl slavný antický řecký básník a zákonodárce v Athénách.

Život[editovat | editovat zdroj]

Solón se narodil v Athénách v jedné z mnoha zchudlých aristokratických rodin jako syn Exikestidův a potomek krále Medonta. Své životní zkušenosti načerpal při cestách na Kypr a do Egypta.

Když se Megařané zmocnili Salamíny a ohrožovali tak athénský přístav, přiměl Solón Athéňany k válečné výpravě proti Megaře a v jejich čele zvítězil. Díky tomu se stal populárním jak pro sílící lid, tak pro aristokraty a roku 594 př. n. l. byl zvolen archontem s plnou mocí pro vypracování nové ústavy a zákonů. Po dokončení demokratických reforem, které vyvedly Athény z krize, Solón vystavil nové zákony na mramorových deskách a vzdal se úřadu. Reforma však nebyla hned příznivě přijata a fungování nové ústavy zaručilo po nastalých nepokojích až panování tyrana Peisistrata.

Solón zemřel ve vysokém věku roku 555 př. n. l. Po smrti mu vděční občané postavili pomník a nazvali jej „svatým zákonodárcem“. Obdivovali se mu kromě jiných i Platón a Démosthenés. Je řazen k sedmi největším mudrcům Řecka.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zachovalo se přes 250 veršů zákonů, které jsou sepsány v jambech. V morálních i politických elegiích se odráží jasné myšlení a upřímnost. Nedosahuje však květnatosti svých současníků Sapfó a Alkaia z Lesbu

Solónovy reformy[editovat | editovat zdroj]

Prvním Solónovým činem ve svěřeném úřadě byla všeobecná amnestie, která se týkala kromě vrahů, vlastizrádců a jiných delikventů také vyhnanců, mezi něž patřili i Alkméonovci. Následně poslal Solón vojsko proti městu Kirze do války, kterou vyhlásila delfská amfyktiónie. Tím si zjednal klid na práci při ústavních reformách.

Dalším činem bylo zrušení všech dluhů bez náhrady a vykoupení občanů, kteří upadli pro dluhy do otroctví. Současně zrušil zákon, podle něhož se za dluhy ručilo tělem.[1] Zrušil i poplatky z pozemků a další nevolnickou vazbu, dle které se rolník stal otrokem, pokud nemohl odevzdávat část ročního výnosu obilí.

Podpořil rozvoj obchodu a pěstování plodin na úkor obilnářství tím, že zakázal vývoz obilí a povolil vývoz olivového oleje. Tímto krokem také zajistil výživu obyvatel. Dále zavedl nový systém měr a vah a dal razit stříbrné mince (nejisté). Řemeslníkům bez půdy udělil občanská práva a jejich podnikání podpořil zákonem, který vyvazoval syny z povinnosti živit staré rodiče, pokud je nedali vyučit řemeslu.

Solón zrušil rodová privilegia a obyvatelstvo Athén rozdělil do čtyř tříd podle majetku (timokracie) na

  • nejvyšší třídu - vlastníky (pentakosiomedimnoi), do které patřili lidé dosahující výnosu 500 medimnů (tj. asi 25 tisíc litrů) plodin, jejíž příslušníci se mohli stát nejvyššími úředníky,
  • druhou třídu - jezdce (hippeis), výnos 300 medimnů, jejímž příslušníkům byly dostupné všechny vysoké úřady kromě úřadu pokladníka,
  • třetí třídu - pěšáky, těžkooděnce (zeugítai), výnos 200 medimnů, ze které pocházeli nižší úředníci,
  • čtvrtou třídu - dělníky, nádeníky (thétes), bez omezení majetku, ze které každý se nyní mohl stát členem búlé, sněmu či „Rady pěti set“, která kontrolovala činnost úřadů a schvalovala zákony.

Tento krok však vyvolal politický třídní boj. Dále vydal Solón zákon, dle kterého se kterýkoli občan mohl odvolat proti rozhodnutí jakéhokoli úřadu, a to k soudu. Takový zákon neměl do té doby precedens. Zřídil nový nejvyšší soud (Hélaia) z porotců volených losem. Nově stanovil složení lidového sněmu podle starých tradic, kterého se mohli zúčastnit všichni občané Athén, a který měl právo rozhodovat o všech věcech a volit všechny úředníky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Pseudo-Aristotelés, Athénská ústava VI.-VII.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pavel Oliva: Solón, Svoboda, Praha 1971
  • Vojtěch Zamarovský: Řecký zázrak, Mladá fronta, Praha 1972
  • Peter Levi: Svět starého Řecka, Knižní klub, Praha 1995, ISBN 80-7176-214-8
  • Anne-Marie Buttinová: Řecko, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2002, ISBN 80-7106-566-8

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]