Solenka Valerandova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxSolenka Valerandova
alternativní popis obrázku chybí
Solenka Valerandova (Samolus valerandi)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádvřesovcotvaré (Ericales)
Čeleďprvosenkovité (Primulaceae)
Rodsolenka (Samolus)
Binomické jméno
Samolus valerandi
L., 1753
Synonyma

Anagallis aquatica Endl. ex Ledeb.
A. maritima J.G.Gmel.
Samolus americanus Spreng.
S. aquaticus Lam.
S. beccabunga-facies Gilib.
S. bracteatus Stokes
S. caulescens Willd. ex Roem. & Schult.
S. floribundus H.B.K.
S. geniculatus Dulac
S. parviflorus Raf.
S. valerandi ssp. parviflorus (Raf.) Hultén
S. valerandi var. americanus (Spreng.) Gray
S. valerandi var. floribundus (H.B.K.) Britt., Sterns & Pogg.
S. valerandi var. succulentus Kuntze
S. valerandi var. typicus R.Knuth[2][3]

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nákres solenky Valerandovy

Solenka Valerandova (Samolus valerandi) je drobná, bíle kvetoucí, slanomilná, bažinná bylinapřízemní růžici listů. Je jediným druhem rodu solenka, který se v evropské přírodě vyskytuje; může růst emerzně i submerzně.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Je rozšířena po všech kontinentech, v přímořských státech se vyskytuje častěji než ve vnitrozemských. Je hojnější na jižní polokouli, málo se vyskytuje ve studených vodách.

Na území ČR je velmi vzácná, prokazatelně roste pouze v přírodní památce Trkmanec-Rybníčky poblíž obce Rakviceokrese Břeclav a u rybníka Nesytnárodní přírodní rezervaci Lednické rybníky u obce Sedlecokrese Břeclav. Dále se pravděpodobně po mnoholeté nepřítomnosti opět vrátila do přírodní památky Netřebská slaniska u obce Úžiceokrese Mělník.[4][5][6]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Roste na zasolených loukách, slaných bažinách, při ústí řek a nejvíce v poloslané brakické vodě. Pokud má dostatek spodní vláhy, poroste i pokvete též na vysychajících stanovištích. Je málo schopná konkurovat jiných rostlinám a obsazuje hlavně stanoviště na obnažených půdách. Vyskytuje se na málo výživných, vápnitých nebo kyselých půdách, které jsou hlavně jílovité, případně i písčité.

Dokáže růst i dlouhodobě ponořená pod hladinou, květy se však vytvářejí a semena dozrávají jen nad hladinou. V přímořských oblastech dobře roste i mimo vodní prostředí, stačí dostatečná vzdušná vlhkost a občasná vodní sprška. Přestože snese zasolenou půdu i brakickou vodu, v mořské vodě dlouho nepřežije.

Je to velmi specializovaný druh, její populace jsou často nestálé a kolonizují malá a jen přechodně vhodná stanoviště, ta se často mění s posunem vodní hladiny. Rostliny někdy vykvetou jen jednou a uhynou, častěji však rostou a kvetou po několik let.[4][7][8][9]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Krátce vytrvalá, stálezená bylina s přímou lodyhou, která vyrůstá z listové růžice a bývá vysoká od 10 do 50 cm. Lodyha je lysá nebo roztroušeně chlupatá a bývá někdy v horní části větvená. Řapíkaté listy v růžici mají čepele 2 až 6 cm dlouhé, téměř okrouhlé, celokrajné a na koncích zaoblené. Menší a směrem vzhůru se zmenšující lodyžní listy vyrůstají střídavě, jsou slabě masité a krátce řapíkaté až přisedlé, vejčité a na koncích zašpičatělé.

Na konci lodyh se vytvářejí 8 až 20 cm dlouhá, přetrhávaná, hroznovitá květenství, která jsou tvořená 10 až 20 květy. Oboupohlavné, pětičetné květy mají prohnuté stopky 1 až 2,5 cm dlouhé a uprostřed stopek vyrůstají kopinaté listeny. Zvonkovitý, vytrvalý kalich má pět trojúhelníkovitých laloků do třetiny srostlých, v době květu je asi 1 mm velký a za plodu se dvojnásobně zvětší. Bílá, kolovitá koruna 3 mm velká má pět vejčitých laloků a trubku stejně dlouhou jako kalich. V květu je pět tyčinek přirostlých ke koruně a mezi nimi je střídavě pět drobných, neplodných patyčinek. Semeník je polospodní a nese kratičkou čnělku s kulatou bliznou. Květy jsou drobné, nenápadné a bez nektaru, jsou proto hmyzem jen málo navštěvované a opyluji se nejčastěji samosprašně. Ploidie druhu je 2n = 26.

Plod je kulovitá, 3 mm velká tobolka srostlá s vytrvalým kalichem, která ve zralosti puká na vrcholu pěti chlopněmi. Obsahuje hnědá, hranatá semena velká 0,5 mm, která klíčí pouze na světle a podržují si schopnost vyklíčit i více než 5 let.[4][6][8][10][11]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Přestože solenka Valerandova není celosvětově ohrožena, v České republice i dalších evropských vnitrozemských státech je většinou ohrožená vyhynutím nebo již vyhynula. Je to způsobeno hlavně likvidaci vhodných stanovišť. V ČR je proto chráněna zákonem, ve vyhlášce „Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. je jako kriticky ohrožený druh“ zařazena pod (§1) a stejně je hodnocena i v „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky (C1t)“.[4][12][13]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-08]
  2. CRUSIO, W.E. Het geslacht Samolus L.. Communications of the Dutch Waterplant Society. 1982, roč. 2, s. 13–25. (Nizozemština) 
  3. CRUSIO, W.E. Notes on the genus Samolus L. (Primulaceae). Communications of the Dutch Waterplant Society. 1984, roč. 6, s. 13–16. (Angličtina) 
  4. a b c d HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Solenka Valerandova [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 11.07.2007 [cit. 2016-02-04]. Dostupné online. (česky) 
  5. RYBKA, Vlastik. Biologie vodních rostlin [online]. Katedra botaniky, PřF Univerzity Karlovy v Praze [cit. 2016-02-04]. Dostupné online. (česky) 
  6. a b DVOŘÁK, Václav. Portál české flory: Květena: Solenka Valerandova [online]. PřF, Univerzita Palackého, Olomouc [cit. 2016-02-04]. Dostupné online. (česky) 
  7. Databáze C1 rostlin: Solenka Valerandova [online]. Informační systém ochrany přírody, AOPK ČR, Praha [cit. 2016-02-04]. Dostupné online. (česky) 
  8. a b POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Solenka Valerandova [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2016-02-04]. S. 47. Dostupné online. (česky) 
  9. Wilde planten: Samolus valerandi [online]. Wilde planten in Nederland en België, NL [cit. 2016-02-04]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  10. HU, Qiming; KELSO, Sylvia. Flora of China: Samolus valerandi [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2016-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. NASIR, Yasin J. Flora of Pakistan: Samolus valerandi [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2016-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2016-02-04]. Dostupné online. (česky) 
  13. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 04.02.2016]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]