Solar Dynamics Observatory

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Schéma observatoře

Solar Dynamics Observatory (Observatoř solární dynamiky, zkráceně SDO) je umělá družice NASA, která má za úkol zkoumat vlivy Slunce na planetu Zemi a okolní vesmír[1]. Tato sluneční observatoř je první družicí programu Living With a Star (LWS), do vesmíru ji vynesla raketa Atlas V vypuštěná 11. února 2010 z mysu Canaveral[2]. Oproti starším observatořím, jako jsou SOHO a STEREO, sbírá větší objem dat. Díky čtveřici dalekohledů s velkým množstvím filtrů dokáže pořizovat obraz na mnoha vlnových délkách od měkkého rentgenového záření až po viditelnou část spektra[3]. Některé z těchto vlnových délek zatím žádná předchozí družice nezkoumala. SDO nemá systém pro nahrávání a ukládání dat, místo toho se pohybuje po geosynchronní dráze, díky čemuž může nepřetržitě komunikovat se svou pozemskou stanicí v Novém Mexiku a data tak plynule odesílat.

Obecné parametry[editovat | editovat zdroj]

Družice SDO má rozměry 4,5 x 4 m, s rozevřenými panely pak 6,5 m. Její hmotnost činí 3 200 kg. Rychlost datového přenosu mezi družicí a Zemí je 130 Mb/s. Družice se nachází na geosynchronní dráze ve výšce 36 000 km, tato dráha má k rovníku sklon 28,5°. Na části, kterou je sonda natočena ke Slunci, jsou umístěny 3 specializované pozorovací skupiny přístrojů: AIA, HMI a EVE.[4]

Přístroje[editovat | editovat zdroj]

Snímek slunce získaný pomocí přístroje AIA

AIA (Atmospheric Imaging Assembly)[editovat | editovat zdroj]

Sestava pro snímání atmosféry AIA je tvořena čtveřicí dalekohledů o průměru 200 mm a ohniskové vzdálenosti 4 125 mm. Každý z dalekohledů je vybaven filtry pro snímání disku Slunce v dané vlnové délce. Celkem má k dispozici deset filtrů o vlnových délkách 9,4 nm, 13,1 nm, 17,1 nm, 19,3 nm, 21,1 nm, 30,4 nm, 33,5 nm, 155 nm, 160 nm a 450 nm.[5] Sonda SDO pořizuje snímky každých 10 sekund, vyčtení jednoho snímku trvá 2,5 sekundy. Neunikne jí tak žádný děj na Slunci a na snímcích můžeme podrobně zkoumat vznik a průběh dynamických projevů sluneční aktivity.[4]

Vědecký výzkum prostřednictvím AIA vede laboratoř Lockheed Martin Solar and Astrophysics Laboratory (LMSAL), která tento přístroj ovládá a společně se Stanfordovou univerzitou provozuje Centrum společných vědeckých operací, které získaná data poskytuje celosvětové vědecké komunitě i široké veřejnosti.

HMI (Helioseismic and Magnetic Imager)[editovat | editovat zdroj]

Snímek z magnetogramu přístroje HMI

Helioseismický a magnetický snímač HMI je složen ze dvou dílčích zařízení – helioseismetru a magnetogramu. Helioseismetr zkoumá takzvané sluncetřesení, tedy sluneční oscilace, které vznikají prouděním plazmatu na rozhraní konvektivní a zářivé vrstvy a šíří se celým Sluncem[5]. Magnetogram zobrazuje povrchová magnetická pole a jejich polaritu. Navazuje na detektor na družici SOHO.[4]

Přístroj HMI je řízen ze Stanfordovy univerzity v Kalifornii. Jeho hlavním úkolem je výzkum slunečního dynama, které stojí za vznikem aktivity Slunce a změnami v rámci slunečního cyklu. Produkuje data, která napomáhají určit vnitřní zdroje a mechanismy sluneční proměnlivosti a zkoumat, jak fyzické procesy probíhající uvnitř Slunce ovlivňují magnetická pole a aktivitu na povrchu.[6]

Sluneční erupce ve formě extrémního ultrafialového záření zachycená přístrojem EVE

EVE (Extreme Ultraviolet Variablity Experiment)[editovat | editovat zdroj]

Přístroj EVE je určený ke snímkování Slunce v UV spektru. Sleduje kolísání v extrémním ultrafialovém záření (záření s vlnovými délkami nižšími než 31 nm), které dopadá ze Slunce na Zemi, kde ovlivňuje vysoké vrstvy zemské atmosféry.

Získaná data[editovat | editovat zdroj]

SDO pořizuje snímky Slunce 24 hodin denně, v různých oblastech spektra. Ve výsledku získáme 18 různých snímků Slunce, snímky z jednotlivých přístrojů jsou totiž doplněny ještě o 4 kombinované snímky. Pořizované snímky jsou monochromatické, k jejich obarvení dochází až při následném zpracování. Barvy snímků určuje vlnová délka, a to v návaznosti na barevnou škálu sond SOHO a STEREO. Celkový objem dat odeslaných za jeden den z družice SDO na stanici White Sands je 1,5 terabajtů.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ZELL, Holly. SDO - Mission Overview. NASA [online]. 2015-03-17 [cit. 2020-11-03]. Dostupné online. 
  2. Sondy zkoumající Slunce | Eduportál Techmania. edu.techmania.cz [online]. [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. 
  3. Novinky z astronomie > SDO – nejcitlivější vesmírná observatoř pro výzkum Slunce. www.observatory.cz [online]. [cit. 2020-11-03]. Dostupné online. 
  4. a b c d Slunce a jeho pozorování: Družice SDO [online]. [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. (česky) 
  5. a b DYČKOVÁ, Šárka. Spektroskopické studium slunečních a hvězdných erupcí. Brno: [s.n.], 2013. 
  6. HELIOSEISMIC AND MAGNETIC IMAGER INVESTIGATION. hmi.stanford.edu [online]. [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]