Solandra
Solandra | |
---|---|
Květ Solandra maxima | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | lilkotvaré (Solanales) |
Čeleď | lilkovité (Solanaceae) |
Rod | solandra (Solandra) Sw., 1787 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Solandra (Solandra) je rod rostlin z čeledi lilkovité. Jsou to šplhavé keře, hemiepifyty a vzrůstné liány s jednoduchými kožovitými listy a velkými pohárovitými květy, které jsou opylovány netopýry. Plodem je kožovitá bobule. Rod je rozšířen v počtu 10 druhů v tropické Americe, kde roste nejčastěji v horských mlžných lesích. Solandry obsahují podobné tropanové alkaloidy jako durmany a brugmansie (atropin, skopolamin aj.) a jsou to jedovaté rostliny. Pro halucinogenní účinky je využívali již Aztékové. V tropech a sklenících botanických zahrad jsou pěstovány jako okrasné dřeviny s nápadně velkými květy.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Solandry jsou stálezelené šplhavé hemiepifytické keře, vzrůstné dřevnaté liány nebo i malé stromy. Hemiepifytická Solandra brachycalyx dosahuje délky až 30 metrů. Listy jsou jednoduché, střídavé, lesklé, kožovité nebo poněkud dužnaté, se zpeřenou žilnatinou. Květy jsou velké, pětičetné, lehce dvoustranně souměrné, s krátkou a tlustou stopkou. Vyrůstají jednotlivě na konci větévek. Kalich je trubkovitě zvonkovitý, rozdělující se při rozkvětu na 2 až 5 nepravidelných laloků. Koruna je bílá, žlutá nebo nafialovělá, stářím tmavnoucí, zvonkovitá až pohárovitá nebo nálevkovitá, 10 až 37 cm dlouhá, dužnatá, s dlouhou korunní trubkou a celokrajnými, třásnitými nebo brvitými laloky. Na každém korunním plátku je tmavý středový pruh. Tyčinky jsou zhruba stejně dlouhé, přirostlé v dolní polovině korunní trubky. Semeník je polospodní, srostlý ze 2 plodolistů, a obsahuje 4 komůrky. Čnělka je štíhlá a dlouhá, někdy i vyčnívající z květů, zakončená terčovitě hlavatou bliznou. Plodem je jednosemenná, kožovitá bobule kuželovitého tvaru, volně podepřená vytrvalým kalichem. Obsahuje mnoho ploše okrouhlých až ledvinovitých semen.[1][2][3][4]
-
Větévka Solandra maxima
-
Solandra maxima s květy
-
Plod solandry velkokvěté
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Rod solandra zahrnuje 10 druhů a je rozšířen v tropické Americe. Areál sahá od Mexika a Karibských ostrovů po Bolívii a jižní Brazílii.[5] Centrum druhové diverzity je v Mexiku, odkud je udáváno 6 druhů, z toho 3 endemické.[6][5] Rostliny se vyskytují v nadmořských výškách od 500 do 3000 metrů.[6] Většina druhů roste v horských mlžných lesích, některé se vyskytují i v tropických deštných lesích nižších poloh.[3]
Ekologické interakce
[editovat | editovat zdroj]Bledě zbarvené, rozměrné květy uvolňují v noci silnou vůni a jsou specializovány na opylování netopýry. Barva koruny se při odkvětu mění podobně jako u květů některých jiných rostlin opylovaných netopýry (vilec, brugmansie aj.).[7]
Obsahové látky a jedovatost
[editovat | editovat zdroj]Všechny části rostliny s výjimkou dužniny plodů některých druhů jsou jedovaté. Hlavními obsahovými látkami jsou tropanové alkaloidy podobného typu jako u durmanů, brugmansií a jedovatic (Duboisia), tedy zejména atropin a skopolamin, dále noratropin a jiné. Alkaloidy jsou obsaženy i v nektaru květů. Jejich celkový obsah v listech činí asi 0,15 %.[8][6][9]
-
Strukturní vzorec noratropinu
-
Skopolamin
K otravě nejčastěji dochází z důvodu experimentování s psychotropními účinky a může mít i smrtelný průběh. Domácí zvířata rostliny nekonzumují.[4][10] Průběh otravy je podobný jako u durmanu. Po požití nastupuje sucho v ústech s obtížným polykáním a mluvením, rozšířené zornice, rozostřené vidění, neklid a zmatenost, bolesti hlavy, rychlý a zkrácený dech. Srdce tluče rychleji a zpomaluje se pohyb střev, což vede k zácpě. Kůže může být vlivem zvýšené tělesné teploty suchá a začervenalá. Při silné otravě nastupují halucinace, křeče a záchvaty. Smrt nastává u otrav tohoto typu zástavou dechu.[4][9] Léčba většinou postačuje symptomatická, ve vážných případech provázených horečkou a deliriem se podává fysostigmin, který působí jako inhibitor cholinesterázy a snižuje účinek tropanových alkaloidů.[9][4][11]
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Rod Solandra je v rámci čeledi Solanaceae řazen do podčeledi Solanoideae a tribu Solandreae. Tribus zahrnuje celkem 9 rodů, které jsou všechny rozšířeny výhradně v tropické Americe. Solandra představuje bazální větev daného tribu. Ostatní rody jsou někdy oddělovány do samostatného tribu Juanulloeae.[12] Příbuzný rod Markea (21 druhů v tropické Střední a Jižní Americe) se odlišuje zejména dvoukomůrkovým semeníkem a tečkovaným rubem listů. Občas bývá solandra zaměňována s durmanem, s nímž ale není bezprostředně příbuzná. Vedle charakteristického tvaru květů se odlišuje i polospodním semeníkem.[3]
Zástupci
[editovat | editovat zdroj]- solandra velkokvětá (Solandra grandiflora)[13]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Solandra velkokvětá a druhy Solandra longiflora a S. maxima jsou v tropech a subtropech pěstovány jako okrasné dřeviny. Poměrně často jsou vysazovány např. v Kalifornii, a to zejména v blízkosti Pacifiku, kde jim mlhy jdoucí od oceánu zajišťují potřebnou vlhkost vzduchu. S oblibou jsou zaváděny na pergolu na západní straně domu, kde poskytují odpolední stín.[14] Jsou to vzrůstné liány, které je nutno vyvázat k silné opoře. Po odkvětu je vhodné prořezat výhony až na dřevnaté větve. Vyžadují plné slunce a výživnou, dobře odvodněnou půdu. Při snížení teplot je vhodné omezit zálivku. Množí se v létě polovyzrálými řízky.[14][6][15] Solandra velkokvětá je občas pěstována i ve sklenících českých botanických zahrad.[13]
Solandry mají v Mexiku dlouhou tradici využití jako halucinogenní prostředek. Rostlinu takto užívali již Aztékové, kteří ji nazývali tecomaxochitl. Huicholové a zřejmě i další kmeny ji v rituálech a čarodějnictví využívají dodnes.[16][17][6] Dužnina plodů některých druhů včetně solandry velkokvěté je jedlá.[18][3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 14. Berlin: Springer, 2016. ISBN 978-3-319-28532-0. (anglicky)
- ↑ BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IX). Missouri: Timber Press, 2005. ISBN 978-1930723474. (anglicky)
- ↑ a b c d D'ARCY, W.G. Flora of Panama: Solanaceae. Annals of Missouri Botanical Garden. 1973, čís. 60(3).
- ↑ a b c d KNIGHT, Anthony P. A guide to poisonous house and garden plants. [s.l.]: CRC Press, 2006. (anglicky)
- ↑ a b Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e BERNARDELLO, Luis M.; HUNZIKER, Armando T. A synoptical revision of Solandra (Solanaceae). Nord. J. Bot.. 1987, čís. 7.
- ↑ WEISS, Martha R. Floral color change. American Journal of Botany. 1995, čís. 82(2).
- ↑ EVANS, W.C.; GHANI, A.; WOOLEY, Valerie A. Alkaloids of Solandra species. Phatochemistry. 1972, čís. 11.
- ↑ a b c NELSON, L.S. et al. Handbook of Poisonous and Injurious Plants. New York: Springer, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0387-31268-2. (anglicky)
- ↑ QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky)
- ↑ TURKINGTON, Carol; MITCHELL, Deborah. Poisons and antidotes. Third edition. [s.l.]: Facts On File, 2010. ISBN 978-0-8160-6401-4. (anglicky)
- ↑ OREJUELA, Andrés et al. Phylogeny of the tribes Juanulloeae and Solandreae (Solanaceae). Taxon. Apr. 2017, čís. 66(2).
- ↑ a b Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online.
- ↑ a b LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky)
- ↑ BRICKELL, Christopher (ed.). Encyclopedia of plants & flowers. [s.l.]: American Horticultural Society, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-7566-6857-0. (anglicky)
- ↑ SCHULTES, Richard Evans; HOFMANN, Albert; RÄTSCH, Christian. Plants of the Gods. Vermont: Healing Arts Press, 1957. ISBN 0-89281-979-0. (anglicky)
- ↑ UJVÁRY, István Ujváry. Psychoactive natural products: overview of recent developments. Annali dell'Istituto Superiore di Sanità. 2014, čís. 50(1).
- ↑ MARTIN, Franklin W.; CAMPBELL, Carl W.; RUBERTE, Ruth M. Perennial edible fruits of the tropics. An Inventory. Agriculture handbook. 1987, čís. 642.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Solandra na Wikimedia Commons
- Taxon Solandra ve Wikidruzích