Soko G-4 Super Galeb
| G-4 Super Galeb | |
|---|---|
.jpg) | |
| Určení | cvičný a lehký bojový letoun |
| Původ | Jugoslávie |
| Výrobce | SOKO |
| První let | 17. července 1978 |
| Zařazeno | 1983 |
| Charakter | Ve službě |
| Uživatel | Srbské letectvo |
| Výroba | 1984–1991 |
| Vyrobeno kusů | 85[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Soko G-4 Super Galeb (Super Racek), také značený jako N-62, je jugoslávský jednomotorový, pokročilý proudový cvičný a lehký bojový letoun. Byl navržen Leteckým technickým institutem ve městě Žarkovo a vyráběn továrnou SOKO ve městě Mostar.
Vyvíjen byl během 70. let jako nástupce a náhrada za Soko G-2 Galeb, který byl tehdy ve službě u jugoslávského letectva. 17. července 1978 provedl vývojový letoun označený jako G-4 PPP svůj první let; během roku 1983 uskutečnil svůj první let i první sériový G-4. Sériová výroba typu začala v roce 1984; montážní linka fungovala až do rozpadu Jugoslávie v roce 1991. Celkem bylo postaveno 85 letounů, z nichž většina vstoupila do služby u Jugoslávského letectva, ačkoliv šest G-4 bylo exportováno do Barmy.
Během války v Jugoslávii prováděly G-4 RV i PVO pozemní útočné mise, přičemž celkem čtyři byly ztraceny v důsledku nepřátelské protivzdušné obrany. V roce 1992 byly zbývající letouny přesunuty do Srbska a Černé Hory, kde vstoupily do služby u letectva nově vzniklé SR Jugoslávie. Jeden G-4 zůstal u letectva Republiky srbské. Srbské letectvo se stalo největším provozovatelem tohoto typu, jelikož získalo další Super Galeby z jiných postjugoslávských republik. Plánuje své G-4 modernizovat a provozovat až do 30. let 21. století.
Služba
[editovat | editovat zdroj]
Během počátku 90. let zahájila Jugoslávie modernizační program své flotily G-4. Podle zpráv se tento program soustředil především na integraci nových řízených střel vzduch–vzduch a vzduch–země, stejně jako na zlepšení zaměřovacích schopností, úpravy ke zvýšení spolehlivosti motoru a vylepšenou elektroniku.[2]
G-4 Super Galeb provedly během jugoslávských válek mnoho bojových misí. Celkem byly údajně tři letouny G-4 sestřeleny, přičemž všichni piloti se bezpečně katapultovali. V důsledku jugoslávských válek se stát Jugoslávie rozpadl na několik menších národů; několik z nich získalo letouny ze zásob bývalé republiky.[3]
Během bombardování Jugoslávie NATO bylo na letecké základně Golubovci zničeno sedm letounů G-4 z akrobatického týmu Leteće zvezde, což významně přispělo k rozpuštění týmu v roce 1999. Od té doby skupina nadšenců srbského letectví sestavila nový předváděcí tým, avšak vybavila jej staršími Soko G-2 Galeb, které byly vyřazeny již v 80. letech.[4]
Od roku 2008 srbské letectvo, největší provozovatel tohoto typu, navrhlo komplexní modernizaci zbývajících G-4M. Předpokládá se, že po modernizaci budou přeznačeny na G4-MD. Plánovaný modernizační program, který se soustředí hlavně na novou avioniku pro lepší navigaci, snazší ovladatelnost a integraci nových bojových systémů, má podle zpráv prodloužit životnost typu až do 30. let 21. století. Srbsku se podařilo získat další G-4 z ostatních bývalých jugoslávských republik, často formou barteru, aby rozšířilo svůj provozní park.[5]
Uživatelé
[editovat | editovat zdroj]
Myanmar (Barma): Letectvo používá 4 stroje G-4.[6]
Srbsko: Srbské letectvo a protivzdušná obrana využívá 20 letounů G-4
Bývalí
[editovat | editovat zdroj]
Bosna a Hercegovina: letectvo zdědilo 1 letoun G-4 z Republiky srbské.[6]
Černá Hora: černohorské letectvo zdědilo 17 letadel. 4 z nich byly zavedeny do služby, ale následně uvedeny na prodej. 6 letadel přešlo do Srbska, zatímco 7 bylo prodáno do soukromého vlastnictví.[7][8]
Jugoslávie: Jugoslávské letectvo používalo 77 letadel G-4.
Specifikace (G-4M)
[editovat | editovat zdroj]Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Posádka: 2
- Délka: 12,25 m
- Rozpětí: 9,88 m
- Výška: 4,30 m
- Nosná plocha: 19,5 m²
- Hmotnost prázdného letadla: 3 250 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 6 330 kg
- Kapacita paliva: 1 882 kg
- Pohonná jednotka: 1 × proudový motor Rolls-Royce Viper 632-46 o tahu 17,8 kN
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost: 920 km/h
- Cestovní rychlost: 550 km/h
- Pádová rychlost: 180 km/h
- Dolet: 1 900 km
- Přeletový dolet: 2 500 km s maximální zásobou paliva, vč. přídavných nádrží
- Dostup: 12 850 m
- Počáteční stoupavost: 31 m/s
Výzbroj
[editovat | editovat zdroj]- 1× 23mm kanon GŠ-23
- 2 × vnitřní závěs s kapacitou 350 kg
- 2 × vnější závěs s kapacitou 250 kg
- 2 × centrální závěs s kapacitou 400 kg (G-4M)
- 2 × kolejnice pro rakety na koncích křídel (G-4M)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Muzej vazduhoplovstva. N-62 Super Galeb G-4 [online]. Muzej vazduhoplovstva. Dostupné online.
- ↑ "Yugoslavia to upgrade Super Caleb G-4." Flight International, 16 October 1990. p. 21.
- ↑ Salinger, Igor. "Balkan rebirth." Flight International, 3 June 2003.
- ↑ BOZINOVSKI, Igor. Serbia's Stars in aerobatic display [online]. London: Flightglobal, 29 June 2007. Dostupné online.
- ↑ Salinger, Igor. "Montenegro to sell fixed-wing fleet as focus turns to rotorcraft ops." Flight International, 1 March 2016.
- ↑ a b World Air Forces 2013 [online]. Flightglobal Insight, 2013 [cit. 2013-02-26]. Dostupné online.
- ↑ Na prodaju posljednja četiri borbena aviona [online]. Vijesti, 27 October 2012 [cit. 2012-10-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
- ↑ http://tangosix.rs/2016/26/04/istorija-modernizacije-aviona-g-4-super-galeb/
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Soko G-4 Super Galeb na Wikimedia Commons - Soko G-4 Super Galeb na www.valka.cz
