Sojuz 5

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sojuz 5
Znak
Soyuz-5-patch.png
Údaje o lodi
COSPAR 1968-005A
Hmotnost 6585 kg
Údaje o letu
Volací znak Байкал (Bajkal)
Členů posádky 3 (při návratu 1)
Datum startu 15. ledna, 1969 07:04:57 UTC
Kosmodrom Bajkonur, Kazachstán
Vzletová rampa LC1
Nosná raketa Sojuz
Délka letu 3 d, 0 h, 54 min, 15 s
Datum přistání 18. ledna, 1969 07:59:12 UTC UTC
Apogeum 212 km
Perigeum 196 km
Sklon dráhy 51,7°
Doba oběhu 88,6 min
Navigace
Předcházející Následující
Sojuz 4 Sojuz 6

Sojuz 5 byla sovětská kosmická loď typu Sojuz o hmotnosti 6585 kg, která se spojila s Sojuzem 4. Byla 28. pilotovanou lodí z naší planety.

Posádka[editovat | editovat zdroj]

Pouze start

Záložní posádka[editovat | editovat zdroj]

Výstup do otevřeného vesmíru[editovat | editovat zdroj]

  • EVA 1 - Jelisejev a Chrunov
    • začátek - 16. ledna 1969 12:43:00 UTC
    • konec - 16. ledna 1969 13:15 UTC
    • trvání - 37 minut

Start[editovat | editovat zdroj]

Loď s trojicí kosmonautů odstartovala ráno 15. ledna 1969 z kosmodromu Bajkonur, hodinu po startu lodě Sojuz 4.

Průběh letu[editovat | editovat zdroj]

Spolu s Volynovem byli na palubě také letečtí technici Jelisejev a Chrunov, kteří ale na oběžné dráze Země přestoupili na Sojuz 4. V průběhu letu se na Sojuzu 5 prováděly vědecké, technické a medicínsko-biologické výzkumy, kontrolovaly a testovaly se palubní systémy a konstrukční prvky modulu. Pak následovalo spojení se Sojuzem 4 ve výšce 209-250 km nad Zemí a přesun dvou kosmonautů mezi Sojuzem 5 a Sojuzem 4 na oběžné dráze. Sojuz 5 byl v tomto spojovacím manévru pasivní lodí. Volacím znakem této lodi byl Bajkal.[1] V době spojení obou lodí byl vytvořen komplex první experimentální orbitální stanice na světě o hmotnosti 12 924 kg. Po odchodu obou kolegů zůstal na palubě Sojuzu 5 Volynov sám a ráno 18. ledna přistál na padáku v kabině lodi 200 km jihozápadně od Kustanaje v Kazašské SSR. Sojuz 5 absolvoval 49 oběhů Země.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 286.  
  2. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha : Práce, 1982. Kapitola Jevgenij Vasiljevič Chrunov, s. 94.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]