Tamara Černá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z SofiG)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tamara Černá (SofiG)
Tamara Černá
Tamara Černá
Rodné jménoTamara Černá
Narození30. června 1965 (56 let)
Ostrava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
VzděláníJanáčkova akademie múzických umění Brno
Povoláníumělecká fotografka, choreografka, tanečnice, primabalerina a baletní mistryně
Významná dílaElegantia et motio, Liberalis, Děti Hrušova, Lidé v Pohybu, Several days in Israel, Lokomoce a emoce, Panta Rei, Ve víru tance,
OvlivněnáSerge Lifar, ruský balet
OceněníCeny za umění, nominace na cenu Thálie, GD AWARDS 2013
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tamara Černá, umělecký pseudonym SofiG, (* 30. června 1965, Ostrava) je česká umělecká fotografka, choreografka, tanečnice, primabalerína a baletní mistryně.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a studium[editovat | editovat zdroj]

Pochází z Ostravy. Její rodina se v období po bolševické revoluci v Rusku přistěhovala z haličského Lvova. Vyrůstala v prostředí rodiny sympatizující s uměním, zejména s divadlem, hudbou a výtvarným uměním. V Ostravě se od dětství věnovala tanci a umění obecně, navštěvovala zde baletní studio při Národním divadle v Ostravě a následně vystudovala konzervatoř v oboru balet. Zde se vedle všeobecného uměleckého vzdělání věnovala také školení v oboru sólového zpěvu.

Taneční kariéra[editovat | editovat zdroj]

Tamara Černá: Conversation with shadow

Již během osmiletého studia na konzervatoři vystupovala v mnoha baletních představeních Státního divadla v Ostravě[1] (nyní Národní divadlo moravskoslezské), které v tomto období čítalo mnoho členů baletního souboru a hostovalo v něm i nemálo významných zahraničních baletních sólistů, také choreografů a pedagogů. Kromě setkání se světovou kulturou také často cestovala a spolupracovala s osobnostmi ruské i zahraniční baletní elity (Serge LifarParížská opera, Boris Bregvadze – Vaganovova akademie, Michail Messerer – Michajlovské divadlo, Irina Karlovna Strode – Lotyšská národní opera, Uran Azymov, Rafael Avnikjan, Janna Pavlovna Suchanovová, Derek Williams, Jeane Solan ad.). Po vysokoškolském studiu v Brně se stala sólistkou baletu Národního divadla moravskoslezské, interpretující nejprve menší, ale později i velké přední role baletního repertoáru.[1] V Severočeském divadlu opery a baletu se podílela například na inscenacích Anna Karenina a Carmen, Svanilda z Coppélie, ale také taneční inscenace Eva.[1]

Později pracovala také ve funkci baletní mistryně, ve stejném divadle a spolupracovala se sólisty na interpretaci jejich rolí. Působila také jako choreografka a jako asistentka a choreografka operních inscenací. Spolupracovala s režiséry světového věhlasu (například: Veniamin Borisovič Směchov – opery Falstaff, Carmen, Alexandr Nikolajevič ZykovSněhurka). V té době vyučovala také hlavní obor (klasický tanec) na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Jako tanečnice také absolvovala několik zahraničních zájezdů (Kanada, Německo, Lotyšsko, Polsko a další) a účastnila se několika festivalů (Festival des arts de Saint-Sauveur, Janáčkovy Hukvaldy ad.). V roce 2014 se stala členem Mezinárodní rady Tance UNESCO (The International Dance Council, CID).

Za ztvárnění svých rolí byla oceněna několika cenami. Mimo jiné za svůj part v Toussaintově Requiem na Mozartovu hudbu byla nominována na Cenu Thálie.[1]

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Tamara Černá: Děti Hrušova
Tamara Černá: Divadelní fotografie
Její role nesly kromě exprese i určitou pečeť charizmatického tajemství a to můžeme najít i v jejích fotografiích. Nevyhledává samoúčelnou estetiku, ale vidí především lidi v různých okamžicích na scéně. Její fotografie nám poodhalí svět baletu tak, jak ho možná ještě neznáme.[2]
—  Severočeské divadlo opery a baletu, 2009

V období spolupráce s divadelním souborem se začala věnovat i práci umělecké fotografky. Její fotografie jsou především portrétní, reportážní, streetfoto, ale také inscenované a samozřejmě i ty ovlivněné divadlem a baletem – divadelní. Nasnímala portréty mnoha významných osobností z oblasti divadelní kultury (dirigenty, pěvce nebo sólisty baletu) nejen českých, ale i významných zahraničních umělců.

K jejím cyklům patří série Děti Hrušova, ve kterém portrétovala nejmenší obyvatele této části Ostravy. Miroslav Myška přirovnal Tamaru Černou k takovým autorům jako byli Josef Koudelka, Fedor Gabčan nebo Petr Sikula, kteří se také zabývali romskou tematikou.[3] Podle Vojtěcha Bartka se autorka „přiklání k zobrazování krásy a lidskosti“. Součástí jejího díla jsou také inscenované fotografie s využitím tanečnic, kde využívá svého vzdělání v tanečním oboru.

Opakovaně bývá hostem fotografických festivalů (BFF – Polsko, OAFF – Český Krumlov ...), proběhl také master class v Itálii (Le sessioni fotografiche dell’eccezionale fotografa Tamara Černa – SofiG per Arezzo). Je členkou Mezinárodní asociace žurnalistů DFJ e. V. Své fotografie často vystavuje na samostatných výstavách od ledna roku 2008 a to u nás i v zahraničí.

V roce 2013 byla nominovaná mezi významné světové umělce v oblasti baletu za obor baletní fotografie.[4]

Baletní ocenění[editovat | editovat zdroj]

Její taneční umění bylo odměněno různými cenami, například:

  • 1998 – NDM Cena za umění (Myrtha v Giselle)
  • 1999 – NDM Cena za umění (Mozartovo Requiem a Cikánka v Donu Quijotovi)
  • 2002 – Cena za umění (Swanilda v Coppélii)
  • 2005 – NDM Cena za umění (Carmen)
nominace
  • 1999 – nominace na cenu Thálie (za hlavní roli v baletu Requiem)
  • 2005 – širší nominace na Cenu Thálie (Carmen)

Role[editovat | editovat zdroj]

Na scéně Národního divadla moravskoslezského i v zahraničí ztvárnila celou řadu rolí, převážně dramatického repertoáru.

Choreografie[editovat | editovat zdroj]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Pod pseudonymem SofiG (který používala v období, kdy se věnovala aktivně i sólové taneční kariéře) a později i pod svým vlastním jménem a příjmením, vystavovala na mnoha místech České republiky, ale i v zahraničí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Almanach Národního divadla moravskoslezského 1919–2009, Vladimír Nečas, str. 24–25
  2. http://www.operabalet.cz/?page=txt&id=5498 Výstava fotografií z prostředí baletu
  3. Miroslav Myška, text k výstavě fotografií Děti Hrušova
  4. http://giornaledelladanza.com/home/al-via-il-gd-awards-2013/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]