Sociální facilitace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Pojem sociální facilitace zavedl Norman Triplett, který v roce 1898 provedl první výzkumy sociálního vlivu a zjistil, že pouhá přítomnost dalších lidí ovlivňuje aktuální výkony. Pojem patří do oblasti vlivu skupiny na jednotlivce. Pojem popisuje jev, který vede ke zlepšení výkonu jednotlivce za přítomnosti druhých lidí. Zlepšení výkonu platí pro jednoduché, známé a dobře zvládnuté úkoly. V takovém případě má pouhá přítomnost druhých pozitivní vliv na výkon - zvyšuje ho. Zlepšení výkonu neplatí pro úkoly obtížné nebo úkoly, které nemá člověk dobře zvládnuté. V takovém případě dochází ke snížení výkonu. Za takových okolností se projevuje opačný efekt sociální lenivosti. Například máme-li skupinu lidí, kterým dáme za úkol křičet, snaží se jednotliví členové skupiny méně, než když jsou o samotě.

Vysvětlením sociální facilitace může být např. zvýšení aktivační úrovně přítomností druhých lidí (Zajonc, 1965). Zvýšená úroveň aktivace má pak pozitivní vliv u dobře zvládnutých úkolů, kontraproduktivně působí při úkolech obtížných a ne zcela dobře zvládnutých.

Např. Micheals (1982) sledoval hráče kulečníku a rozdíly v jejich úspěšnosti v případě, že hráli sami nebo před publikem. Dobří hráči se před diváky zlepšili ze 71 % na 80 % a špatní naopak zhoršili ze 36 % na 25 %.

Thomas R. G. Green roztřídil novější teoretické přístupy do 3 tříd:

  • koncepce, které vycházejí z původního předpokladu zvýšení pudu (drive) za přítomnosti jiných osob
  • koncepce, které předpokládají, že přítomnost jiných osob evokuje tendenci chovat se určitým způsobem
  • koncepce, které předpokládají, že přítomnost jiných ovlivňuje pozornost a proces zpracovávání informací

Žárovkový model sociálního vlivu - Latané[editovat | editovat zdroj]

Podle něj je osoba pod vlivem nejrůznějších sociálních sil současně. Uvádí přirovnání, kdy na předmět svítí několik žárovek. Stejně jako u ozáření, bude síla sociálního vlivu (nebo ozáření objektu) závislá na velikosti těchto sil (výkon žárovky), na tom, kolik jich najednou svítí, a na tom, jak jsou blízko dané osobě. Sociální vliv působící v určité chvíli na určitou osobu tedy určují 3 faktory:

  • síla - síla sociálního vlivu může být ovlivněna například vztahy, zda jsou v obecenstvu lidé, kteří jsou pro aktéra významní, nebo kteří pro něj představují zvláštní referenční skupinu
  • počet - celkové množství lidí, kteří jsou přítomní, neplatí, že čím více lidí, tím větší vliv, ale rychle to roste do 5 osob, pak už jen pomalu
  • blízkost - týká se kontaktu, úsudek někoho, kdo žije daleko, na nás bude mít větší vliv, pokud si budeme často volat, pokud si nevoláme, je vzdálenost bariérou, která vliv sníží

Motivace[editovat | editovat zdroj]

Motivace je vnitřní psychický proces, který vychází z nějaké potřeby a který ústí ve výsledný žádoucí vnitřní stav. Motivaci můžeme stejně tak označit jakožto souhrn všech intrapsychických dynamických sil neboli motivů (pohnutek). Motivace uvádí lidské chování a činnost do pohybu.

Funkce motivace[editovat | editovat zdroj]

  1. Uspokojuje potřeby vyjadřující nedostatky ve fyzickém nebo sociálním bytí.
  2. Zajišťuje účelné chování udržující vitální a sociální funkce individua.
  3. Organizuje chování.
Arousal = vzrušení

Optimum motivovanosti[editovat | editovat zdroj]

Optimum motivovanosti, neboli optimální úroveň arousalu je bod, ve kterém je člověk schopen nejvyššího výkonu. Stejně jako se činnosti liší svou náročností, liší se i optimální úroveň motivovanosti pro danou činnost. Právě tímto se zabývá Yerkes-Dodsonův zákon, který tvrdí, že optimum motivovanosti je:

  • U jednodušších činností na vyšší úrovni intenzity.
  • U složitějších činností na nižší úrovni intenzity.

Proč vyvolává přítomnost druhých arousal?[editovat | editovat zdroj]

  • Záleží nám na hodnocení druhých
  • Princip spirály
  • Když se nám daří, podpoří nás to.
  • Když se nám nedaří, stydíme se.

Příklady aplikace[editovat | editovat zdroj]

Prameny[editovat | editovat zdroj]