Snědovice (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Snědovice
Základní informace
Sloh barokní, klasicistní
Přestavba 16. století, okolo roku 1680, po roce 1802 a 1850
Stavebník Vlkové z Kvítkova
Další majitelé Gerštorfové z Gerštorfu
Claryové
Oppersdorfové
Poloha
Adresa Snědovice, Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice
Snědovice
Snědovice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 42341/5-2298 (PkMISSezObr)
Web www.uspsnedovice.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Snědovice jsou zámek ve stejnojmenné vesnici severně od Štětíokrese Litoměřice. Postaven byl v šestnáctém století na místě starší tvrze, ale dochovaná podoba pochází z barokní a pozdější klasicistní přestavby. Zámek je chráněn jako kulturní památka ČR.[1] Od počátku padesátých let v zámku sídlí Ústav sociální péče Snědovice.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Prvním panským sídlem ve Snědovicích byla gotická tvrz vybudovaná pravděpodobně ve druhé polovině čtrnáctého století Pavlem z Čakovic. Za Vlků z Kvítkova byla v šestnáctém století tvrz renesančně přestavěna. Poslední majitel z rodu Vlků, Jan Albrecht Vlk z Kvítkova, se zúčastnil stavovského povstání, za což byl roku 1623 potrestán převedením snědovického a čakovického panství na manství. Později odešel i se svým synem do ciziny, a majetek od něj získali švagři Jan Vilém a Volf Bernard z Gerštorfu, kteří v roce 1628 dosáhli propuštění statku z manství.[3] Roku 1639 ho od nich převzala Polyxena Lobkovicová, ale později jej přenechala sestře bratrů Gerštorfových. Její tři děti se o majetek rozdělily rovnými díly, které se dále dělily.[4] Panství v roce 1677 znovu sjednotil Jan Baltazar Clary ze Sperbersbachu, který o dva roky dříve získal v Čechách inkolát.[3]

Jan Baltazar Clary nechal zchátralou tvrz přestavět na barokní zámek. Dědicem se stal jediný syn Jan Vratislav Desiderius Clary, který byl roku 1720 pro svou krutost zavražděn zámeckým služebnictvem.[3] Vratislavova dcera Marie Eleonora se provdala za svobodného pána Jana Václava z Oprštorfu.[4] Jejich potomkům Snědovice patřily až do roku 1784, kdy je koupil hrabě Prokop Hartmann z Klarsteinu a od něj v roce 1802 Jakub Veith, který je připojil k liběchovskému panství, ale zároveň nechal zámek rozšířit o nárožní věže a část západního křídla. Dalším majitelem se roku 1850 stal Augustin Müller, který Snědovice koupil za 95 tisíc zlatých. Za něj byl zámek opět rozšířen a v jeho okolí vznikl park a nové hospodářské budovy. Ve třicátých letech dvacátého století zámek koupila baronka Gabriela Neubauerová, které patřil až do konfiskace roku 1945.[3]

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Do zámeckého areálu se vjíždí z jihu empírovou trojosou bránou, po jejíchž stranách stojí hospodářské budovy z devatenáctého století. Samotný zámek má čtyři jednopatrová a dvoupatrová křídla, která obklopují nádvoří. Fasáda je členěná pilastry, jejichž přízemní část je bosovaná, a okny doplněnými v patře trojúhelnými a segmentovými frontony. Do dvora se vjíždí portálem s bosovaným ostěním a rozeklaným štítem. V rozích západního křídla stojí věžové nástavby postavené po roce 1850.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-02-02]. Identifikátor záznamu 154504 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. Stručná historie zámku a ÚSP Snědovice [online]. ÚSP Snědovice [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. 
  3. a b c d ANDĚL, Rudolf, kolektiv. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Snědovice – zámek, s. 430–431. 
  4. a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Litoměřicko a Žatecko. Svazek XIV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 446 s. Kapitola Tvrze v okolí Liběchova, s. 440. 
  5. POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech. P/Š. Svazek III. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Snědovice, s. 378. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]