Smajlík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Usměvavý smajlík

Smajlík (angl. smiley; z angl. smile – smát se) je stylizovaný obrázek lidské tváře, nejčastěji v podobě žlutého kruhu se dvěma tečkami představujícími oči a obloučkem představujícím ústa. V širším významu se jako smajlík označuje libovolný emotikon nebo emodži. Smajlíci jsou používáni k vyjadřování pocitů či ke zpestření při elektronické komunikaci.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Smajlík na kráteru Galle na Marsu

Smajlík vytvořil v roce 1963 výtvarník Harvey Ball jako součást kampaně pro pojišťovací společnost. Cílem měla být podpora morálky zaměstnanců. První textové použití smajlíků ve tvaru :-) „pro vtipy“ a :-( „pro věci, které vůbec nejsou vtipné“ navrhl Scott Fahlman 19. září 1982 v e-mailu pro radu informatiků na Univerzitě Carnegieho–Mellonových.[1]

Nicméně datum jeho prvního užití není zcela známo, jindy se uvádí již kolem roku 1910, kdy používal Winston Churchill znaky X jako znaky polibků, v dopisech své ženě. Značka podobná smajlíku je k nalezení i v korespondenci žďárského opata Bernarda Henneta († 1770), kde patrně označuje schválený dokument či místo pro pečeť.[2] Obdobná kresba byla nalezena i na starověké chetitské keramice dochované na území dnešního Turecka.[3]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

V moderní elektronické komunikaci se nejčastěji setkáme s následujícími variantami smajlíků:

Emotikony[editovat | editovat zdroj]

Emotikon je smajlík složený z více znaků, které společně připomínají obličej. Lze je řadit jako podskupinu ASCII artu, grafického stylu, ve kterém jsou obrázky tvořeny složením textových znaků. Příkladem emotikonu může být :-) nebo :-( zmíněné výše.

Emodži[editovat | editovat zdroj]

Oproti tomu v případě emodži se jedná o jediný znak, vykreslený tak, aby připomínal obličej. Příkladem emoji může být 🙂 nebo .

Samolepky a jiné stylizované obrázky[editovat | editovat zdroj]

Příklad samolepek smajlíků v komunikační aplikaci Telegram

Některé chytré mobilní telefony, či tablety, případně některé komunikační aplikace, také kromě emodži umožňují svým uživatelům použít k vyjádření pocitů či zpestření přímo stylizované obrázky. Takové obrázky, často nazývané samolepky nebo nálepky, jsou často zvětšenými verzemi emodži a mohou být tematicky zaměřené. Např. kočičí samolepky by takto obsahovaly běžné smajlíky vyjádřené kočičími obličeji. V aplikacích se běžně vyskytují bok po boku s emodži. Některé aplikace místo předdefinovaných sad samolepek umožňují uživatelům nahrát libovolný smajlík nebo jiný obrázek z úložišť obrázků, případně nahrát i pohyblivý GIF.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Joeri Van den Bergh. Jak cool značky zůstávají hot. Brno: Bizbooks, 2012. 248 s. ISBN 978-80-265-0002-5. Kapitola Štěstí: Generace Y zbožňuje značkové emoce, s. 187. 
  2. http://echo24.cz/a/wgxMk/unikatni-objev-prvni-smajlik-neni-z-usa-ale-z-baroknich-cech
  3. DALEY, Jason. World's Oldest Smiley Face May Decorate a Hittite Jug. Smithsonian. Dostupné online [cit. 2017-07-31]. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]