Sluneční bouře v roce 1859

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sluneční skvrny dne 1. září 1859 zakreslené Richardem Christopherem Carringtonem. A a B označuje počáteční pozice intenzivního výboje (záblesku), jenž se posouval 5 minut ve směru k D a C než zanikl

Sluneční bouře v roce 1859, rovněž známá jako Carringtonova událost,[1] byla silná geomagnetická sluneční bouře v roce 1859 během 10. slunečního cyklu. Koronální výron hmoty zasáhl zemskou magnetosféru a vyvolal jednu z největších zaznamenaných geomagnetických bouří. Bouře v sluneční fotosféře byla pozorována a zaznamenána anglickými astronomy Richardem Christopherem Carringtonem a Richardem Hodgsonem.

Studie z roku 2012 ukázala, že sluneční bouře této intenzity by v dnešní době způsobila moderní civilizaci problémy ve velmi širokém spektru, přičemž je 12% šance, že se podobná událost stane mezi lety 2012 až 2022.[2] Nový odhad z roku 2019 však ukazuje, že pravděpodobnost je spíše kolem 1 % za 10 let.[3]

Carringtonova super erupce[editovat | editovat zdroj]

V období mezi 28. srpnem a 2. září 1859 bylo na Slunci pozorováno mnoho slunečních skvrn. Dne 29. srpna 1859 byla pozorována polární záře až na severu Austrálie v Queenslandu.[4] Těsně před polednem dne 1. září angličtí amatérští astronomové Richard Christopher Carrington a Richard Hodgson nezávisle na sobě učinili první pozorování sluneční erupce.[5] Bouře byla spojena s významným výronem koronální hmoty (coronal mass ejection – CME), která byla vyvržena přímo k Zemi, přičemž její cesta dlouhá 150 milionů km trvala pouze 17,6 hodiny. Předpokládá se, že poměrně vysoká rychlost tohoto CME (typicky trvá CME několik dní, než dorazí k Zemi) souvisela s předchozím CME, který pravděpodobně způsobil velké polární záře dne 29. srpna a který „vyčistil cestu“ slunečnímu větru (plazmatu), jenž následně způsobil Carringtonovu událost.[5]

Jelikož byl současně pozorován důsledek sluneční erupce skotským fyzikem Balforem Stewartem na záznamu magnetometru Kewské observatoře a zároveň byla pozorována geomagnetická bouře následující den, Carrington vytušil spojitost v této událostí mezi Sluncem a Zemí. Informace z celého světa o účincích geomagnetické bouře, které v roce 1859 shrnul a publikoval Elias Loomis, potvrzují pozorování Carringtona a Stewarta.

Ve dnech 1.–2. září, se udála jedna z největších pozemskými magnetometry zaznamenaných bouří. Polární záře byla viditelná po celém světě – na severní polokouli směrem k jihu až v Karibiku. Ve Skalistých horách byla záře tak silná, že dokonce probudila zlatokopy, kteří si mysleli, že je ráno a započali si chystat snídani.[5]Lidé, kteří se vzbudili na severu USA mohli dokonce číst ve světle polární záře noviny.[6] Polární záře byla viditelná dokonce tak daleko od pólů jako je Kuba a Havaj.[7]

Telegrafní systémy po celé Evropě a Severní Americe selhaly. V některých případech byli dokonce operátoři zasaženi elektrickým proudem.[8] Na telegrafních sloupech přeskakovaly výboje.[9] Někteří operátoři mohli odesílat a přijímat zprávy, přestože odpojili zdroj energie.[10]

V sobotu dne 3. září 1859 informovaly noviny Baltimore News-American a Commercial Advertiser, „že o čtvrteční noci je šance na pozorování další polární záře. Tento jev byl velmi podobný jevu v neděli. Na obloze se objevilo světlo, které ji celou ozářilo a zastínilo i hvězdy. Toto světlo, ač mělo nepopsatelnou hebkost, která obklopovala vše, co ozařovalo, bylo silnější než Měsíc v úplňku. Mezi dvanáctou a jednou hodinou, když byl jas největší, byly tiché městské ulice osvětlené tímto světlem krásné a pozoruhodné.“[11]

V červnu roku 2013 společně výzkumníci z Lloyd's v Londýne a Atmosférického a přírodovědného výzkumného ústavu (AER) v USA použili data z Carringtonské události k odhadnutí stávající ceny dopadu podobné události na USA, přičemž odhadli dopad škod pouze na USA ve výši 0.6–2.6 biliónů USD.[12]

Podobné události[editovat | editovat zdroj]

Ledové jádro obsahující tenkou vrstvu bohatou na dusičnany bylo analyzováno za účelem rekonstruování historie solárních bouří před dobou jejich pozorování. Data z ledovce v Grónsku, shromážděná Kennethem G. McCrackenem[13] a další, dávají důkaz, že událost s intenzitou, jaká byla naměřena při Carringtonské události, se odehrávají jednou za 500 let. S pětinovou intenzitou potom několikrát za století.[14] Nicméně novější výzkumné práce zkoumající led ukazují, že špičkové hodnoty dusičnanů nejsou důsledkem slunečních bouří a tudíž jsou o této výzkumné metodě pochybnosti.10Be a 14C je v současnosti považováno za spolehlivější indikátor.[15] Tyto podobné, ale mnohem extrémnější sluneční bouře, mohou vzniknout i mimo Sluneční systém a dokonce i mimo Mléčnou dráhu (naši galaxii). Méně významné bouře se odehrály v letech 1921 a 1960, kdy bylo zarušeno rádiové spojení v celé šíři spektra. V březnu 1989 geomagnetická bouře vyřadila energetickou sít ve velké části Quebeku. 23. července 2012 byla pozorována superbouře stejné třídy jako Carringtonská událost. Její trajektorie však naštěstí minula Zemi. Informace o tomto pozorování byly poprvé veřejně sdíleny NASA.[2][16]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Solar_storm_of_1859 na anglické Wikipedii.

  1. PHILIPS, Tony. Severe Space Weather--Social and Economic Impacts. NASA Science: Science News. science.nasa.gov, January 21, 2009. Dostupné online [cit. February 16, 2011]. (anglicky) 
  2. a b PHILLIPS, Dr. Tony. Near Miss: The Solar Superstorm of July 2012. NASA. July 23, 2014. Dostupné online [cit. July 26, 2014]. (anglicky) 
  3. https://www.nature.com/articles/s41598-019-38918-8 - Probability estimation of a Carrington-like geomagnetic storm
  4. SOUTHERN AURORA.. The Moreton Bay Courier (Brisbane, Qld. : 1846 - 1861). Brisbane, Qld.: National Library of Australia, 7 September 1859, s. 2. Dostupné online [cit. 17 May 2013]. (anglicky) 
  5. a b c ODENWALD, Sten F.; GREEN, James L. Bracing the Satellite Infrastructure for a Solar Superstorm. Scientific American. July 28, 2008. Dostupné online [cit. February 16, 2011]. (anglicky) 
  6. Richard A. Lovett. What If the Biggest Solar Storm on Record Happened Today?. National Geographic News. March 2, 2011. Dostupné online [cit. September 5, 2011]. (anglicky) 
  7. Monster radiation burst from Sun. BBC News. 14 May 2013. Dostupné online [cit. 15 May 2013]. (anglicky) 
  8. Committee on the Societal and Economic Impacts of Severe Space Weather Events: A Workshop, National Research Council. Severe Space Weather Events--Understanding Societal and Economic Impacts: A Workshop Report. [s.l.]: National Academies Press, 2008. ISBN 0-309-12769-6. S. 13. (anglicky) 
  9. ODENWALD, Sten F. The 23rd Cycle. [s.l.]: Columbia University Press, 2002. ISBN 0-231-12079-6. S. 28. (anglicky) 
  10. CARLOWICZ, Michael J.; LOPEZ, RAMON E. Storms from the Sun: The Emerging Science of Space Weather. [s.l.]: National Academies Press, 2002. ISBN 0-309-07642-0. S. 58. (anglicky) 
  11. The Aurora Borealis. Baltimore American and Commercial Advertiser. Baltimore, Maryland: September 3, 1859, s. 2; Column 2. Dostupné online [cit. February 16, 2011]. (anglicky) 
  12. Solar Storm Risk to the North American Electric Grid Lloyd's 2013
  13. How do you determine the effects of a solar flare that took place 150 years ago? [online]. Stuart Clarks Universe [cit. 2012-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-31. (anglicky) 
  14. MCCRACKEN, K. G.; DRESCHHOFF, G. A. M.; ZELLER, E. J.; SMART, D. F.; SHEA, M. A. Solar cosmic ray events for the period 1561–1994 1. Identification in polar ice, 1561–1950. Journal of Geophysical Research. 2001, s. 21,585–21,598. DOI:10.1029/2000JA000237. Bibcode:2001JGR...10621585M. (anglicky) 
  15. WOLFF, E. W.; BIGLER, M.; CURRAN, M. A. J.; DIBB, J.; FREY, M. M.; LEGRAND, M. The Carrington event not observed in most ice core nitrate records. Geophysical Research Letters. 2012, s. 21,585–21,598. DOI:10.1029/2012GL051603. Bibcode:2012GeoRL..39.8503W. (anglicky) 
  16. Staff. Video (04:03) - Carrington-class coronal mass ejection narrowly misses Earth [online]. April 28, 2014 [cit. 2014-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]