Slunečná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o obci v okrese Česká Lípa. Další významy jsou uvedeny na stránce Slunečná (rozcestník).
Slunečná
Kostel ve Slunečné
Kostel ve Slunečné
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0511 546275
Kraj (NUTS 3) Liberecký (CZ051)
Okres (LAU 1) Česká Lípa (CZ0511)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Nový Bor
Historická země Čechy
Katastrální území Slunečná u České Lípy
Katastrální výměra 6,21 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 133 (2019)[1]
Nadmořská výška 385 m n. m.
PSČ 473 01
Zákl. sídelní jednotky 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Obecní úřad Slunečná,
Slunečná č. p. 104,
471 17 Skalice u České Lípy
Starostka Ladislava Svobodová
Oficiální web: www.slunecna.info
E-mail: ouslunecna@quick.cz
Slunečná v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Slunečná
Slunečná
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Slunečná (do roku 1949 Sonneberg, česky Sonneberk)[2] leží v západní části Libereckého kraje, přibližně 5 km jižně od Kamenického Šenova, 5 km jihozápadně od Nového Boru a 9 km severně od okresního města České Lípy na jihovýchodním svahu zalesněného hřbetu Českého středohoří (německy Sonnebergrücken). Sousedí s katastrálním územím obcí: na východě Skalice u České Lípy, na jihu Horní Libchava, na jihozápadě Volfartice, na jihozápadě Volfartice - Nová Ves, na severozápadě Nový Oldřichov, na severu Kamenický Šenov a Prácheň. Slunečnou charakterizuje její okrajová poloha v nadmořské výšce 360–460 m n. m. Se sousedními obcemi a spádovými centry (Nový Bor, Kamenický Šenov, Česká Lípa) ji spojují obcí procházející silnice III. třídy.

V roce 1833 se Sonneberg (Slunečná) nacházel přibližně jednu hodinu od správy panství v Horní Libchavě a jeho součástí byla až do roku 1925 osada Emanuelsberg. V 87 staveních žilo tehdy 598 obyvatel. Obec byla rozdělena na Horní a Dolní Slunečnou (Ober- und Nieder- Sonnenberg). Období jejího rozmachu na přelomu 19. a 20. století je spojeno s Habsburskou monarchií, velkopřevorstvím Maltézského řádu, šlechtickým rodem Kouniců a dary zdejších rodáků, z nichž mohl být postaven kostel a nová budova školy. Zásluhou okrašlovacího spolku (Anpflanzungs- und Verschönerungsverein) se Slunečná etablovala již na zač. 20. století jako vyhledávané letovisko s klientelou přijíždějící až z Drážďan a Berlína, což umožnila její blízkost k železničním zastávkám v Kamenickém Šenově, Skalici a od roku 1903 také v Horní Libchavě. Turistický komfort zajišťovalo pět hostinců, letní byty v soukromí a pošta s telegrafem. Po vzniku Československa přibyli čeští turisté a rozmohly se i zimní sporty.

Po druhé světové válce bylo původní německé obyvatelstvo vyhnáno a nahrazeno obyvateli z vnitrozemí. Komunistický puč pro obec v konečném důsledku znamenal degradování na chatovou a chalupářskou osadu, v níž žilo v roce 1991 jen 48 obyvatel. Mezi hlavní priority obce patří navýšení počtu trvale usedlého obyvatelstva, vylepšení technické infrastruktury a rozvíjení turistické atraktivity. Na území obce zasahuje nejen CHKO České středohoří, ale je dotčena i několika nadregionálními biokoridory a biocentry. Slunečná je členem Svazku obcí Novoborska, Sdružení Českolipsko a přeshraničního svazku Euroregion Neisse - Nisa - Nysa. V roce 2013 zde žilo 133[1] obyvatel.

Nejstarší historie

První zprávy o obci Sonneberg pochází z doby před třicetiletou válkou. Zmíněna je v kupních smlouvách panství Horní Libchava v letech 1611, 1615 a 1623. Svůj název obdržela podle své polohy na jižní a slunné straně horského hřbetu. Podle ústní tradice místních obyvatel se zde měl nacházet ovčín a pod ním na potoce mlýn, jehož základy byly ještě na zač. 20. stol. viditelné. První obyvatelé se zabývali těžbou dřeva a výrobou dřevěného uhlí. Farní knihy skalické farnosti (založené r. 1670) zmiňují na Slunečné vlastního rychtáře (Richter), 5 chalupníků a 20 domkářů patřilo k faře do Skalice, zbytek k faře v Horní Libchavě.

Zvonice se v obci nenacházela a tradovalo se, že ji místní nepotřebují, jelikož slyší klekání ze Skalice („weil sie mit eigenen Ohren das Geläute von Langenau hören”). V roce 1833 spadalo 30 stavení se 170 obyvateli k panství Nový zámek (pobělohorský konfiskát získal Albrecht z Valdštejna, po něm sňatkem Kounicové), 57 stavení se 428 obyvateli k panství Horní Libchava (pobělohorský konfiskát získal Maltézský řád). Obě panství zde měla své lesní revíry s hájovnou (Horní Libchava čp. 88, Nový zámek čp. 86) [3] [4] Velký požár postihl Slunečnou v roce 1795, pak dalších 100 let žádný, ale o to více jich bylo v 19. století (11 stavení nebylo po požárech znovu vystavěno). Válečné hrůzy se Slunečné přímo nedotkly, jen v roce 1809 musel být na Volfartickém potoce (Wolfersbach) zřízen poplašný stožár (Allarmstange).[4]

Emanuelsberg

V polovině 18. století nechal na svém panství velkopřevor Emanuel Václav Krakowský z Kolowrat zbudovat severně 3 km od Slunečné na severní straně České skály (Tscheschkenstein) podél Skalického potoka osadu nazvanou Emanuelsberg, která sousedila s obcí Prácheň (Parchen). Poprvé je písemně doložena se 4 staveními v roce 1787. V roce 1833 bylo v obci uváděno 61 obyvatel ve 12 staveních. V roce 1850 se Emanuelsberg stal součástí politické obce Slunečná, přifařen a přiškolen zůstával k Práchni. Před první světovou válkou měla obec 16 stavení se 103 obyvateli, z toho jich 99 uvádělo německý obcovací jazyk (český obcovací jazyk nebyl uveden). Poštovně příslušel ke Skalici.[5] Po vzniku Československé republiky se v obci nacházelo 16 stavení, z toho čp. 8 patřilo k dominiu Horní Libchava. Po pozemkové reformě a odprodeji velkostatku Josefu Vranému připadl německý Emanuelsberg v roce 1925 k politické obci Prácheň-Šelty.[6][pozn. 1] Následným přílivem českých sklářů se zvýšil počet obyvatelstva v obci.[4]

Rakousko-Uhersko

Katastrální obec Slunečnou spravoval obecní výbor s 12 členy, k němuž patřily ještě dva virilní hlasy za panskou správu v Horní Libchavě a Novém zámku.[pozn. 2] Rozpočet obce tvořily před první světovou válkou z 54% poplatky obecní a z 5% poplatky školní. V majetku obce se nacházel lesní pozemek, dluhopisy v hodnotě 400 korun, dvě budovy a vodovod. Zadlužení obce činilo 35 113 korun a 43 haléřů. Ze zalesněného hřbetu Slunečné stékaly horské potoky, které napájely potok Rebenku: jeden pramenící pod Čachovem, druhý na místě zvaném „Boden”, protékal Dolní Slunečnou a Josefsdorfem, a třetí z místa „Stoßflöffel” napájel Horní Slunečnou. Vodovodem opatřila obec nejprve v roce 1903 školu, na podzim v roce 1909 započala s výstavbou obecního vodovodu. Vzhledem k tomu, že studny bývaly často v suchých obdobích bez vody, zřídila též vodní nádrž o velikosti 1 200 hl. Vodovod dokončila na jaře 1910. Slunečná spadala pod zdravotní obvod Skalice (Skalice, Lammel, Sommerdörfel a Josefsdorf, Schaiba, Sonneberg a Emanuelsberg).

Kostel, fara a hřbitov

Sklářský obchodník Johann Georg Jirschik z Bilbaa a místní rodák odkázal obci Slunečné ve své závěti z 2. října 1832 částku 100 000 piastrů na stavbu kostela, jež obec v letech 18461850 vybudovala. Na stavební práce přispěl částkou 800 zlatých též Wendelin Breitschneider, další zdejší rodák a později obchodník v Praze, který zakoupil i oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie od malíře A. Lhoty z Prahy, potřebné mešní nádoby a paramenta. Po výstavbě fary, umístěné při okresní silnici do Kamenického Šenova naproti kostelu Nanebevzetí Panny Marie, a zbudování vlastního hřbitova v roce 1880 obdržela Slunečná vlastní farnost s duchovní správou Maltézského řádu v Horní Libchavě. K farnosti patřilo také 7 domů z Josefsdorfu (nyní Svobodné Vsi, odloučené části Skalice).[4]

Bývalá školní budova z roku 1889, nyní Obecní úřad Slunečná
Pomník Josefu Jirschikovi
Informační tabulka k opravě pomníku z Grantového projektu Libereckého kraje

Škola

Škola je v obci doložena v roce 1833, roku 1864 v nově postavené budově čp. 94 („frühere Schulgebäude ward 1864 erbaut und dient jetzt als Siechenhaus”). V roce 1873 věnoval českolipský podpůrný spolek „Kreuzer Verein” školní knihovně 40 svazků.[8] Za novou školní budovu vděčila Slunečná sklářskému obchodníku z Bilbaa Josefu Jirschikovi, synovci Johanna Georga Jirschika. Na základě dokumentu z 22. ledna 1886 byla vdova Doña Florentina de Uriguen y la Concha pověřena poslední vůlí svého zemřelého manžela Don José Jirschick y Gruner (Josef Jirschick aus Sonneberg) zřízením nové školy na Slunečné, k čemuž zesnulý odkázal částku 160 000 pesos. Duchovní a světští učitelé měli obdržet finanční příspěvek 100 až 200 korun ročně. Novou dvoutřídní školu (čp. 104) obec postavila v maurském stylu nedaleko staré školy uprostřed obce v roce 1889. Z obce Josefsdorf byla přiškolena stavení čp. 33 - 50, 52, 54. Pedagogický personál tvořil nadučitel (1900–1921 Josef Richter, po něm Emil Ullrich),[9] učitel (Franz Seidl), učitelka pro ruční práce (Amalie Laufke, † 21. listopadu 1930)[10], náboženství vyučoval duchovní Maltézského řádu. V meziválečné době fungovala škola už jen jako jednotřídní.

Sonneberg, farní ves v hejtm. Čes. Lípa, okr. Hajda (Bor), pš. Skalice u Hajdy; 104 d., 494 obyv. n. (1900); kostel Nanebevzetí P. Marie, 2tř. šk., broušení skla a dřevařství.

—Ottův slovník naučný, 1905, s. 679

Starobinec

Původní školní budova čp. 94 sloužila nadále jako útočiště nemocným a potřebným (Siechenhaus), v nové republice pak jako chudobinec (Armenhaus).[4] O špitální dům (starobinec) se staral podpůrný spolek „St. Josef” (Svatého Josefa). Spolek nechal také na místním hřbitově umístit pamětní desku Josefu Jirschikovi a u jeho rodného domu čp. 22 vztyčit žulový obelisk s nápisem:[4]

Zu Ehren des unvergeßlichen Wohltäters der Gemeinde Sonneberg und Protektors des St. Josefs Krankenunterstützunngs- und Beerdigungsvereines Herrn Josef Jirschik, Handelsmannes in Bilbao in Spanien. Geboren am 3. Dezember 1815 in Sonneberg, gestorben am 16. Dezember 1884 in Bilbao. Aus Liebe und Dankbarkeit errichtet von St. Josefs- Krankenunterstützunngs- und Beerdigungsvereine in Sonneberg am 24. Septbr. 1893.

Sklářské dílny

Na začátku 20. století se sklářský průmysl v Kamenickém Šenově a v Boru nacházel v těžké krizi. To byl jeden z hlavních důvodů, proč Rudolf Hohlbaum, profesor na c. k. Odborné sklářské škole v Boru, Obchodní a živnostenská komora v Liberci (Reichenberger Handels- und Gewerbekammer) ve spolupráci s živnostenským oddělením c. k. ministerstva obchodu ve Vídni navrhli pro kuliče skla v domácích dílnách na Slunečné a okolí zřízení družstevních dílen.

Dne 28. dubna 1908 se konala schůze ke schválení stavebních plánů, které se účastnili: předseda Franz John, členové představenstva a dozorčí rady sklářského družstva „Werkgenossenschaft der Glaskugker in Sonneberg”, zástupci c. k. ministerstva obchodu - profesor Robert Apitsch a vrchní inspektor Ing. Heinrich Pösendeiner, zástupci Obchodní a živnostenské komory v Liberci - zástupce tajemníka (Sekretär-Stellvertreter) Karl Kostka a za Ústav na podporu živností při Obchodní a živnostenské komoře v Liberci Ing. Ludwig Loos, a nakonec za Svaz sklářů v Boru (Fachverband der Glasarbeiter) profesor Rudolf Hohlbaum.

Pozemek pro výstavbu sklářských dílen naproti nové školní budově poskytla obec zdarma. Stavební plány vypracoval Ing. Ludwig Loos a stavba byla svěřena staviteli Richterovi z Kamenického Šenova, který měl za sebou v Kamenickém Šenově úspěšnou stavbu sklářské továrny pro firmu Palme v roce 1905. Stavbu sklářské družstvo financovalo z poskytnuté půjčky od Zemského jubilejního fondu císaře a krále Františka Josefa I. na podporu malých živnostníků v Praze a z půjčky poskytnuté Jubilejním kreditním fondem Obchodní a živnostenské komory v Liberci. Na zařízení přispěla po intervenci Obchodní a živnostenské komory v Liberci Zemská politická správa v Praze částkou 2000 korun.

V budově sklářského družstva čp. 105,[pozn. 3] jejíž provoz byl zahájen v roce 1909, se nacházely dílny pro 28-30 kuličů, speciální prostory pro leštění skla, pro výbušné materiály a sklad pro hotové výrobky. Stavební plány počítaly také s případným rozšířením formou přístavby. Za využívání dílen platili skláři menší nájem, ale jinak zůstávali nadále samostatnými obchodními partnery zdejších sklářských rafinerií. Stroje poháněl benzínový motor, zapůjčený za poplatek c. k. obchodním ministerstvem, což provoz prodražovalo a družstvo počítalo s vlastním motorem na naftu.[12]

Poštovní úřad

C. k. poštovní úřad s telegrafem byl na Slunečné otevřen 16. září 1909 a obsluhoval Slunečnou a Emanuelsberg. Poštovní expedientkou byla jmenována Luise Peisler, dcera zemřelého poštmistra ve Skalici, která zajišťovala spojení s poštovním úřadem ve Skalici pěší pochůzkou (Fussbotendienst) dvakrát denně: ze Skalice do Slunečné (dopoledne v 8.15 hod. a odpoledne v 15.00 hod.), ze Slunečné do Skalice (dopoledne v 11.00 hod. a odpoledne v 15.40 hod.)[13] V roce 1910 si obec obdržela od okresního výboru v Boru subvenci 400 korun na zřízení telefonní hovorny.[14] V roce 1914 vedla poštovní úřad Luise Rzehak a poštu roznášel Pietsche Wilhelm.[7]

Turistika

Prvními vlastivědnými a turistickými průkopníky, kteří objevovali krásy českolipského okolí, se stali členové a podporovatelé spolku Nordböhmischer Exkursions-Club (Severočeského exkurzního klubu). Spolek vydal vlastním nákladem spoustu turistických průvodců jako například: r. 1889 Wanderungen im nordlichen Böhmen (Turistika v severních Čechách), r. 1891 Nordbböhmischer Touristenführer (Severočeský turistický průvodce), r. 1896 Nordbömisches Sommerfrischenbuch (Kniha severočeských letovisek) a v roce 1900 Leipaer Touristen-Führer (Lipský turistický průvodce). Jeho zásluhou byla oblast Slunečné (tzv. „Sonneberg Partie”) napojena značenou 12 km trasou na českolipský turistický okruh (Žlutá tečka: Česká Lípa - Sonneberg - Kam. Šenov).[4]

První turistická trasa

Pomník obětem 1.světové války vybudovaný místním spolkem c. k. vojenských vysloužilců
Slunečná (Sonneberg) čp. 88 - bývalá hájovna revíru Slunečná na panství Horní Libchava[15]
Slunečná, vodní nádrž z roku 1909, využívaná jako přírodní koupaliště napájené horským potokem

Turistická trasa začínala u Městského parku (Stadtpark) a Židovského hřbitova (Judenfriedhof), vedla kolem hostince na Střelnici (Gasthaus Schützenhaus), železničních zastávek „Česká Lípa městský sad” a „Střelnice” (lokálky do Kamenického Šenova), dále pak po Hornolibchavské silnici. Po levé straně bylo možno spatřit pískovcový obelisk z roku 1756 (vztyčený na památku nalezené monstrance).[16] Vpravo směrem k železničnímu náspu odbočovala polní cesta, která se stáčela doleva k loukám nazývaným zur alten Schleifmühle, míjela po levé straně sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1712 (nyní v zahradě Vlastivědného muzea v České Lípě, 50.6855333N, 14.5342500E), před Manušicemi kapličku (50.7118667N, 14.5178833E) a kříž (50.7147333N, 14.5159333E). Nalevo se nacházely 4 rybníky. Po křižovatce s okresní silnicí do Skalice pokračovala trasa lesní cestou s výhledy na Skalický vrch (Langenauer Berg) s možností pozorovat manušické bouřkové kuličky. Ve Farním lese (Pfarrwald) se nacházel pramen zásobující českolipský vodovod. Asi po 40 minutách ostré chůze bylo možné dosáhnout Slunečné. Z dolní části obce pak vedla kolem vrchu Poustevny (Einsiedelberg) značená cesta do Volfartic (20 minut).[17] Zásluhou botaniků a spolupracujících přírodovědců exkurzního klubu mohl být objeven a ochráněn výskyt šafránu bělokvětého na louce u fary.

Letovisko Slunečná

V roce 1906 konstituovaný spolek „Anpflanzungs- und Verschönerungsverein” pro výsadbu stromů a okrašlování obce založil a označil mnohé turisticky zajímavé stezky k místním vrcholům: Einsiedelberg (Poustevna), Kitzberg (Kozlí vrch), Wolfsberg (Vlčí vrch, též Kameník), Tscheschkenstein (Česká skála). Obec Slunečnou propojil s osadou Emanuelsberg značenou lesní cestou. Z jeho popudu se stala Slunečná již na zač. 20. století vyhledávaným letoviskem (Sommerfrische). Snažil se vylepšovat ubytovací podmínky, udržoval pěšiny a stezky po obci a v jejím okolí. Na začátku dubna 1909 vyhlásil farskou louku za rezervaci (Alpenblumen-Reservation) a umístil u ní tabulku, která zakazovala vyrýpávání šafránových cibulek a vandalismus.[18] Ke konci roku 1909 otevřel na silnici mezi Slunečnou a Kamenickým Šenovem 3,5 km dlouhou sáňkařskou dráhu.

Spolupracoval s okolními turistickými spolky jako například s místním odborem turistického spolku Naturfreunde ve Skalici a sekcí Alpského spolku v Boru (Deutscher und Österreichischer Alpenverein Haida, DuÖAV), který vydal v roce 1904 průvodce „Stadt Haida in Deutschböhmen und Umgebung” (Město Haida v německých Čechách a okolí).[4] Rozvoji turismu napomohla obzvláště železniční dráha Česká Kamenice - Česká Lípa se stanicí v Horní Libchavě (1 km) a zastávka na České severní dráze (k. k. pr. böhmische Nordbahn) ve Skalici (3 km). Pro lepší komfort letních hostů se okrašlovací spolek zasadil o zřízení vlastního c. k. poštovního úřadu a telegrafu.[4]

Obyvatelstvo a sociální složení

Při sčítání lidu v roce 1900 měla Slunečná s 104 stavení s 509 obyvateli německé národnosti, Emanuelsberg 15 stavení s 91 obyvateli německé národnosti. V roce 1913 uvedlo 438 obyvatel německou obcovací řeč a 3 českou.[19] Hlavní obživu zdejším domkářům přinášelo sklářství. Kolem poloviny 19. století se okolní sklářské obchodní společnosti transformovaly na sklářské rafinerie, které zadávaly zakázky domácím dílnám (sklářů, malířů, kuličů, rytců či pasířů). Většina jich pracovala pro kompanie v Kamenickém Šenově a Boru (Haida). Po zřízení dílenské budovy kuličů skla sdružených v družstvu „Werkgenossenschaft der Glaskugler GmbH” stoupl počet stavení na 105. Skláři na Slunečné se specializovali na výrobu dutého skla (Hohlglas) a skleněných manžet k lustrům (Lichtmanschetten). Zemědělství a pastevectví se věnoval 1 sedlák a 13 chalupníků. Za zmínku stojí i ovocnářství, zejména pěstování třešní, jabloní a hrušní. Drobných řemeslníků a nádeníků (převážně dřevorubců) bylo pomálu.[4] [20]

  • Rytci skla (Glasgraveur): Löhnert Franz, Rösler Heinrich
  • Malíři skla (Glasmaler): Hackel Franz, Pittner Robert, Priske Franz
  • Kuliči (Glaskugler): Bartscht Eduard, Bienert Eduard, Böhm Franz, Göttlich Emil, John Franz, Klimt Raimund, Liebsch Franz, Marschner Franz, Mehr Franz, Pilz Eduard, Mehr Heinrich, Fiedler Karl, Lauerman Heinrich, Bienert Wilhelm, Watzke Franz - od roku 1908 v dílně na čp. 105
  • Pasíři (Gürtler): Klimt Franz, Pietsch Heinrich, Tschakert Josef
  • Obchod s ovocem (Obsthandel): Scholze Robert
  • Pekař (Bäcker): Müller Vinzenz
  • Obchod s máslem (Butterhandel): Klimt Antonie, Bienert Marie, Becker Augusta
  • Výroba ledu (Eiserzg.): Paul Franz
  • Hostince (Gasthäuser): Böhm Reinhold (čp. 54), Böhm Anna (čp. 97), Marschner Richard, Milde Franz (čp. 36), Müller Vinzenz (čp. 65), Rösler Heinrich (čp. 102)[21]
  • Obchodníci se smíšeným zbožím (Gemischtwarenhandel): Hirsch Ferdinand, Liebsch Franz, Reinisch Eduard
  • Kramáři (Krämer): Hirsch Ferdinand, Rösler Heinrich (s trafikou)
  • Krejčí (Schneider): Kunte Wenzel
  • Švec (Schumacher): Bienert Wilhelm
  • Truhlář (Tischler): Hölzel Franz[7]

Družstva

Spolky

  • k.u.k. Militär-Veteranen-Verein Langenau (Spolek c. k. vojenských vysloužilců Skalice), konstituovaný 1. října 1870 pod protektorem hrabětem Krakowským z Kolowrat, velkopřevorem Maltézského řádu pro obce: Langenau (Skalice), Sonneberg (Slunečná), Josefsdorf (Svobodná Ves), Schaiba (Okrouhlá) a Kottowitz (Chotovice).[23]
  • Freiwillige Feuerwehr (Dobrovolní hasiči)
  • Ortsgruppe des Fachverbandes der Arbeiter von der Glass- und Keramikbranche in Nordböhmen (místní skupina Profesního sdružení dělníků ze sklářského a keramického průmyslu v severních Čechách)
  • St. Josefs-Kranken-Unterschtüzungs- und Beerdigungsverein (Spolek svatého Josefa na podporu nemocných a pohřební) se starobincem (Siechenhaus)
  • Ortsgruppe des Bundes der Deutschen in Böhmen (Místní skupina Svazu Němců v Čechách)
  • Landwirtschaftliches Kasino (Zemědělské kasino)
  • Anpflanzungs- und Verschönerungsverein (Spolek pro výsadbu a okrašlování)
  • Deutsche Jungmannschaft „Markomannen” (Německá mládež „Markomani”)
  • Ortsgruppe des deutschvölkischen Arbeiterbundes für die Stadt und Gerichtsbezirk Haida (Místní skupina Svazu dělníků německého národa pro město a soudní okres Haida)[7]

Československá republika

V pohraničních oblastech nevyvolalo vyhlášení nového státu žádné nadšení. Dne 29. října 1918 vyhlásili v Liberci němečtí poslanci Prozatímního národního shromáždění Německého Rakouska, zastupující oblast severních Čech, samostatnou provincii Deutschböhmen (Německé Čechy) a její příslušnost k Německému Rakousku. Demokraticky zvolená prozatímní vláda této provincie následně prohlásila území za součást Německého Rakouska. Československá vláda trvala na jednotě českých historických zemí a v listopadu – prosinci 1918 její vojska postupně obsadila pohraničí.[24] Na základě smlouvy ze Saint-Germain, uzavřené dne 10. září 1919, se stal soudní okres Haida (Nový Bor) součástí nového Československa.[pozn. 4] V roce 1923 žilo v obci Slunečná a obci Emanuelsberg ve 110 staveních celkem 546 obyvatel.[26][pozn. 5]

Po odprodeji velkostatku Horní Libchava získal větší parcely na Slunečné Josef Vraný (též dvorce Ramš u Sosnové, Robeč a Nový dvůr o rozloze 626 hektarů, dvorec v Horní Libchavě a větší parcely ve Stružnici a Volfarticích, odkoupil dvory v Holanech a Nedamově).[28] Následkem vymření české linie šlechtického rodu Kouniců po meči a zrušení fideikomisů v Československu obdržel revíry Slunečnou a Okřešice (925 ha) Alexander princ Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst (1879–1933), syn Marie princezny Hohenlohe-Kaunitz-Waldenburg-Schillingsfürst.[29][30] Zároveň proběhla na obou velkostatcích pozemková reforma, v jejímž důsledku se část lesních parcel ocitla v držení státu. Obec Emanuelsberg připadla v roce 1925 k Práchni. V roce 1935 čítala Slunečná 95 stavení s 395 obyvateli, z toho 366 německé národnosti, 24 české a 5 příslušných k jinému státu. K římskokatolickému vyznání se při sčítání lidu přihlásilo 368 obyvatel, evangelíků bylo 7, 2 lidé se hlásili k jiné víře než římskokatolické, evangelické, československé-husitské či židovské, 18 obyvatel žilo bez víry.[31]

Sklářský průmysl

Na začátku 20. let pracovali ve sklářských dílnách „Werkgenossenschaft der Glaskugler GmbH” na čp. 105 kuliči: Böhm Franz, Hoffmann Ferdinand, Hauptmann Emil, Lauermann Heinrich, Liebisch Franz, Mehr Emil, Mehr Heinrich, Marschner Heinrich, Marschner Richard, Rösler Albin, Rösler Heinrich, Rösler Hugo, dva kuliči v domácí dílně: Marschner Franz (čp. 48) a Mehr Franz (čp. 97). Domácí rytí skla provozovali: Göttlich Sylvester (čp. 100), Lehnert Franz (čp. 95) a Werner Stefan (čp. 62). Pasířstvím se živili: Klimt Franz (čp. 91) a Pietsch Heinrich (čp. 17).[32] V důsledku neproporční účasti německých oblastí na státních zakázkách se sklářská oblast Haida (Bor) - Kamenický Šenov (závislá z 95% na exportu) začala ve 30. letech potýkat s velkou nezaměstnaností.[33]

Dne 24. září 1932 se shromáždilo v Kamenickém Šenově na 400 starostů německých obcí, kteří požadovali vládní kroky pro zlepšení životních podmínek nezaměstnaných sklářů, jejichž týdenní podpora činila 10 korun pro svobodné a 20 korun pro ženaté.[34] Od roku 1933 se již tato sklářská oblast nacházela ve stavu nouze (Notstandsgebiet).[pozn. 6] Vládní kroky k plnění závazků z 18. února 1937 byly velmi umírněné a svázány s mnoha byrokratickými postupy. V lednu 1938 nezaměstnanost sklářů opět stoupla. Německá strana proto požadovala: navýšení státních prostředků na vyživovací akci (Ernährungsaktion), na týden 2 potravinové lístky pro dospělé a 1 pro děti, zařazení dětí z nezaměstnaných rodin do mléčné akce (Milchaktion), státní zimní podporu (Winterhilfe) pro všechny nezaměstnané, urychlení uhelné akce (Kohlenaktion), nezaměstnané invalidy zahrnout do chlebové akce (Brottaktion) a především oživení a podporu exportu severočeského sklářského průmyslu.[36][37]

Cestovní ruch

Turistické trasy ve státních lesích převzal v nové republice českolipský odbor Lužickojizerské župy KČST, který je propojil s trasami ve vnitrozemí a opatřil jednotným značením s českoněmeckými tabulkami.[38] Celá řada místních obyvatel nabízela ve svých domech letní byty a v hájovně si mohli návštěvníci najmout průvodce k výšlapu na některý z vrcholů nad obcí.[39] Hostinský Heinrich Rösler přistavěl taneční sál, ve kterém pořádal každou neděli taneční zábavu a Hauptmann Johann provozoval kolotoč. Hostinský Milde Franz prodával med.[40][41] [42] Sáňkování a lyžování, jejímiž průkopníky se stali němečtí alpinisté Jizerskolužické sekce spolku „Deutscher und Österreichischer Alpenverein”, se po roce 1926 rozmohlo i u českých nadšenců „Lyžařského odboru Sokola v České Lípě”.[38][43]

Milovníci sportu sáňkařského vyhledávají v zimě s oblibou vrch Sonneberg na sev. záp. od města Čes. Lípy, kde sjíždí se po sáňkové dráze 1 hod. dlouhé. Sem putují celé výpravy mládeže a sníh tu leží, i když v údolí již bývá kopno.

—Bezděz, časopis 1930[38]

Německá turistická klientela nadále převažovala a díky vyhlášce ministra vnitra č. 66/1928 Sb. ze dne 27. dubna 1928 o úlevách v pohraničním styku s Německem napomohla rozvoji cestovního ruchu také na Slunečné.[44] Vzrůstající automobilová turistika si vyžádala nové příručky, které upozorňovaly na zajímavé silniční trasy, možnost tankování, autobusová spojení, služby a výlety pro letní hosty. V roce 1931 vyšly o Slunečné dva průvodci: od Emila Ullricha (ředitele školy na Slunečné) průvodce letovisky „Sommerfrische Sonneberg bei Haida-Nordböhmen”, nakladatelstvím Hohenstadt pod časopisem pro turistiku, sport a cestovní ruch „Deutsches Bergland”. Fritz Hohenstadt vydal v edici „Bergland-Verkehrsbücher” sešitové vydání o 4 stranách č. 126 „Sommerfrische Sonneberg bei Haida”.[45][46]

  • Obchod se smíšeným zbožím: Liebsch Franz čp. 23, Reinisch Eduard čp. 18, Müller Marie čp. 65 (s pekárnou)
  • Obchod s máslem: Albert Antonie čp. 42, Klimt Emilie čp. 10
  • Obchod s ovocem: Böhm Reinhold čp. 54
  • Obchod s mlékem: Mai Marie čp. 3, Fuchs Emilie čp. 19, Müller Emilie čp. 86, Pietsch Heinrich čp. 34;
  • Řezník: Krause Ferdinand čp. 46
  • Hostince: Böhm Anna čp. 97, Böhm Reinhold čp. 54, Milde Anna čp. 36, Müller Emil čp. 65, Rösler Heinrich čp. 102
  • Trafiky: Müller Emil čp. 65, Rösler Heinrich čp. 102 (V roce 1937 přidělilo okresní finanční ředitelství v Litoměřicích trafiku po Heinrichu Röslerovi (čp. 102) legionáři z Československé obce legionářské.)[47], Liebsch Franz čp. 23
  • Krejčí: Fiedler Johann čp. 22, Kunte Wenzel čp. 94
  • Švec: Bienert Wilhelm čp. 17
  • Truhlář: Göttlich Franz čp. 31[48]

Vzhledem k tomu, že hlavní klientelu tvořili říšští Němci, začaly se po roce 1933 promítat do oblasti cestovního ruchu vznikající politické rozpory mezi Československem a Německem. Od dubna 1933 bylo znovu zavedeno výjezdní vízum, jehož udělení bylo spojeno se zdlouhavou procedurou a bez něhož nemohl německý občan vycestovat.[pozn. 7] Situace hostinských se rapidně zhoršovala. Dne 29. května 1934 se v Boru konala výroční a župní schůze Svazu německých hostinských družstev severních a severovýchodních Čech. Ze zasedání vzešla směrem k čsl. vládě rezoluce, která požadovala: reformu obchodního zákoníku, novelizaci zákona o živnostenském oprávnění, omezení vydávání nových koncesí, regulaci soukromých vyvařoven za úplatu, úpravu podmínek pro přechodné ubytování zahraničních turistů v soukromí, zavedení koncese pro maloobchodní prodej lahvového piva (na stejných principech jako u hostinské koncese) a přirozeně opětovné zavedení bezvízového malého pohraničního styku. Na výroční schůzi bylo také uděleno hostinským Heinrichovi Röslerovi a Heinrichovi Böhmovi ze Slunečné čestné uznání za ukázkové padesátileté vedení jejich podniků.[50]

Poslední předválečné volby vyhlásila okresní správa v České Lípě v obci Slunečná na neděli 6. prosince 1936.[51] Starostou obce byl znovu zvolen Emil Müller, kandidát společné kandidátky Sudetoněmecké strany (SdP) a Německého svazu zemědělců (BdL), místostarostou Stefan Werner, kandidát Německých sociálních demokratů (DSAP), obecními radními: Emil Rösler (SdP.-BdL.), Otto Klimt (DSAP).[52] Po Mnichovské dohodě se stala Slunečná součástí Německé říše v okresu Česká Lípa (Landkreis Böhmisch-Leipa) s úředním soudem v Boru (Amtsgericht Haida).

Třetí republika a Československá socialistická republika

Po odsunu německého obyvatelstva byl v obci založen MNV, který koordinoval osídlování a národní správu konfiskovaného německého majetku, probíhající v první fázi výhradně z Mladoboleslavska.[53] MNV na Slunečné působil až do roku 1981, kdy začalo probíhat slučování pod MěstNV v Novém Boru.[54] Na Slunečné pak působil aktiv občanů pod názvem Občanský výbor, pomocný orgán MěstNV v Novém Boru a jeho rady.[55] Po únorovém komunistickém puči bylo v obci v roce 1949 založeno Jednotné zemědělské družstvo Slunečná, které fungovalo samostatně až do roku 1961, kdy bylo sloučené s JZD Skalice, následně pak se všemi okolními JZD pod Státním statkem Cvikov.[56] JZD postavilo kravín (nyní budova Severočeské vodárenské společnosti a.s., provozovatele vodovodu) a drůbežárnu.[pozn. 8][58] V roce 1957 probíhala celostátní akce „Dosídlujeme okresy”, kdy byla jmenována i obec Slunečná.[59] Základní devítiletá škola byla zrušena v roce 1959.[60] V roce 1960 se opravovala silnice Slunečná - Skalice, Skalice - Nový Bor a Slunečná - Kamenický Šenov.[61] V roce 1982 zde žilo méně než 70 obyvatel. Většina stavení sloužila k rekreačním účelům.[62]

Likvidace hostinských a ubytovacích živností

Znárodňovací zákon č. 124/1948 Sb., o znárodnění některých hostinských a výčepnických podniků a ubytovacích zařízení, se sice dotýkal podniků s více jak 49 zaměstnanci, ale komunisté si našli cestu k likvidaci i malých a středních provozoven.[63] Většina přešla do socialistického sektoru tzv. dobrovolně a jejich podniky s aktivy přebral národní výbor. Časté byly praktiky, kdy byli živnostníci obviněni z hospodářských deliktů a jejich majetek pak konfiskován. Živnostenské kompetence komunisté přesunuli na Okresní národní výbory.[64] Ke konečné likvidaci živností došlo v roce 1966 Zákoníkem práce č. 65/1965 Sb. Socializací cestovního ruchu zanikl také Sokol, Autoklub RČS, Klub českých turistů.

Chalupaření

Počátek chalupaření má své kořeny v nabývání majetku po odsunutých Němcích a později po násilně vystěhovávaných rodinách „kulaků“. Po německém obyvatelstvu zůstalo ve vsi značné množství prázdných objektů, které MNV nabízel za směšně nízké částky k rekreačním účelům. Vnitřní vybavení bylo většinou už vykradené. Vyložený chalupářský boom na Slunečné nastal až po uzákonění pětidenního pracovního týdnu v roce 1968. Další vlna chalupářů přišla se stěhováním mladé generace do měst, která uprázdněné chalupy po rodičích prodávala. Díky tomuto chalupářskému fenoménu, který nahrazoval zakázané nebo silně regulované cestování do zahraničí, se podařilo zachránit alespoň zlomek místní roubené architektury. Spousta chalup podlehla řízeným demolicím.[65]

Česká republika

Administrativně náleží Slunečná, jejíž katastrální území má rozlohu 613 ha, do Libereckého kraje, okresu Česká Lípa a pod správu obce s rozšířenou působností Nový Bor. Při sčítání lidu v roce 2013 obec evidovala 131 obyvatel, hustota osídlení však ležela mnohonásobně pod celorepublikovým průměrem a činila 133 obyv./km². Za zaměstnáním vyjíždí 26 obyvatel. Obec nemá základní školu ani mateřskou školu. Školní zařízení navštěvují žáci většinou v České Lípě. Obecní úřad sídlí v budově bývalé školy čp. 104, kde se nachází též obecní knihovna a tři byty.[66]

Technická infrastruktura

Současným majitelem a provozovatelem vodovodu jsou „Severočeské vodovody a kanalizace, a.s.”, které plánují v roce 2018 rekonstrukci jeho nevyhovujícího stavu. V obci není vybudována kanalizace ani čistírna odpadních vod (ČOV). Zásobování elektrickou energií je prováděno napojením na kmenovou linku vyvedenou z transformátoru Česká Lípy – Dubice. Provozovatelem elektrické sítě je ČEZ Distribuce a.s. Obec není plynofikována. Území je napojeno na telefonní obvod Liberec (TO 48) a provozovatelem telefonní sítě je Telefonica O2 Czech Republic, a.s. Odstraňování odpadů zajišťuje firma „AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o.”[66]

Zemědělství a lesy

Zemědělská půda bez provedených meliorací sestává hlavně z travnatých porostů a tvoří 12,2 % z rozlohy obce (75 ha), přičemž orná půda zabírá jen 1 ha. Většinu nezemědělské půdy představují lesy, rozprostírající se na 87,8 % rozlohy obce, kde převažuje lesní hospodářství. Komplexní pozemkové úpravy nebyly v obci dosud zahájeny.[66]

  • Farma Slunečná, v.o.s., chov masného skotu plemene Limousine, ovcí a koní, agroturistika, FVE elektrárna (0.006 MW)[67][68]
  • Honitba Slunečná (755 ha) je od roku 2013 Lesní správou Česká Lípa pronajata Mysliveckému spolku Okrouhlá se sídlem ve Skalici u České Lípy.[69] Za účelem lovu a odchytu divokých zvířat a souvisejících činností bylo v roce 1993 založeno Honební společenstvo Skalice.[70]
  • Myslivecké sdružení Avia Slunečná má od roku 2013 v pronájmu Honitbu Nový Oldřichov (1 294 ha).[71]

Firmy a živnosti

  • Petr Vidimský (Slunečná čp. 52)[72]
  • KS - Konstrukce strojů s.r.o. (Věra Timová, Slunečná čp. 36)[73]
  • Consultix s.r.o. (Louis Martin Meilenbrock, Slunečná čp. 71)[74]
  • Rieger Coaching + Consulting GmbH, odštěpný závod (Zuzana Rieger, Slunečná čp. 71)[75]
  • steep GmbH, organizační složka zahraničního závodu (vedoucí Hans Dieter Körner, Slunečná čp. 71)[76]
  • Alice Peterková (Slunečná čp. 111)[77]
  • High Stepper Club, jezdecký klub (MgA. Jiří Suchý, Slunečná čp. 72)[78]

Spolky

  • SH ČMS - Sbor dobrovolných hasičů Slunečná, čp. 104 (od r. 1991)[79]
  • Myslivecký spolek Avia Slunečná, čp. 104 (od r. 1992, v roce 2016 změna sídla ze Zahrádky 163, 471 01 Zahrádky)[80]
  • Okrašlovací spolek Slunečná čp. 101 (od r. 2013)[81]

Cestovní ruch a turistika

Slunečná leží v turistické oblasti Českolipska a Jizerských hor. Atraktivita obce souvisí s jejím geografickým umístěním v II. a IV. zóně CHKO České středohoří. Návštěvníci mohou využít modrou turistickou trasu a 2 cyklotrasy (č. 211 RájKytliceRožany, hraniční přechod a č. 3062 Svitava – Slunečná). Turistům však obec nabízí jen základní občanskou vybavenost (ubytování a stravování). Kapacita hromadných ubytovacích zařízení se v obci pohybuje okolo 30 lůžek. Obcí prochází silnice III. třídy č. 26211 Kamenický Šenov – Slunečná – Horní Libchava a silnice III. třídy č. 26212 Skalice u České Lípy – Slunečná. Navrhované jsou přeložky silnic I/9 a I/13 a jejich křížení v prostoru Manušice, Skalice u České Lípy, Horní Libchava. Ve Skalici se nachází železniční zastávka na trati Bakov nad Jizerou – Jedlová (4 km). Autobusová doprava je provozována firmou ČSAD Česká Lípa, a.s. na lince č. 500457 Nový Bor – Slunečná (zastávky Slunečná, otočka; Slunečná, u školy; Slunečná, u křížku; Slunečná, koupaliště).[66]

  • Hostinec Slunečná s ubytováním (Dana Aksamitová)
  • Restaurace - penzion Georgia (Rostislav Bachman)

Památky

V obci se nachází celá řada objektů, které sice nepodléhají památkové ochraně, ale mají místní historickou a kulturní hodnotu. Okolí obce nabízí významné krajinné prvky a lokální biocentra („Pod Neradem”, „Poustevna”, pravostranný přítok Šporky, lesní komplex od Slunečného vršku na Kozlí a v jihozápadní části obce), které esteticky dotváří typický vzhled Slunečné. Ve středu obce se nalézá obora s lesní zvěří (mezi čp. 94 a čp. 47, 50.7437572N, 14.4891717E).[82]

  • Kostel Nanebevzetí Panny Marie
  • Nemovitá kulturní památka venkovský dům čp. 12, rodný dům Josefa Jirschika
  • Nemovitá kulturní památka venkovská usedlost čp. 51
  • Pomník Josefu Jirschikovi, u silnice nad kostelem, vedle jeho rodného domu
  • Pomník padlým v 1. světové válce, mezi domy čp. 110 a čp. 68
  • Budova bývalé školy z roku 1889, nyní obecní úřad
  • Kříž u odbočky do Svobodné Vsi, stával u bývalé polní cesty, vedoucí ze hřbitova do vsi, opraven červen-listopad 2003[83]
  • Památná lípa malolistá vedle polní cesty od hřbitova (chráněná od roku 1993), katastrální území Horní Libchava[84]
  • PP – přírodní památka Farská louka (0,2176 ha) s šafránem bělokvětým

Významné osobnosti

  • Johann Georg Jirschik, obchodník, usadil se ve městě Bilbao, firma Jirschik u. Sohn byla nejen prvotřídním domem, ale provozovala též lodní dopravu,[85] donátor kostela na Slunečné.
  • Josef Jirschik (* 3. prosince 1815 Sonneberg / Slunečná, † 10. prosince 1884 Bilbao), synovec J. G. Jirschika, v roce 1829 ve 14. letech odcestoval do Bilbaa, převzal se 2 společníky firmu po strýci, v roce 1843 se oženil, v roce 1856 se stáhl z obchodního života a přenechal firmu společníkům, zemřel v 69 letech bez potomků, zanechal závěť z roku 1874, jejíž vykonavatelkou se stala ovdovělá choť, donátor školy a mecenáš obce Slunečné.[86]
  • Gustav Pollak (* 1870 Sonneberg), učitel v Žandově, venkovský básník a skladatel („Die Waisen aus dem Polzentale”)
  • Franz Wischohlid (* 31. října 1852 Sonneberg, † po 1901 Georgswalde), syn revírníka na panství Nový zámek, navštěvoval obecnou školu v Dřevčicích (Sebitsch), školu kreslení (Zeichenschule) v Kamenickém Šenově, 1865–1871 reálku v České Lípě, 1871–1874 německý Polytechnický ústav v Praze, získal učitelskou způsobilost (Lehrbefähigung) pro výuku matematiky, fyziky, geografie a geometrii na reálném gymnáziu, působil jako suplující profesor na reálce v České Lípě, odborný učitel na měšťance ve Vídni, 1883 učitel na c. k. Učitelském ústavu v Litoměřicích, od roku 1890 c. k. školní inspektor pro školní okres Rumburk a Šluknov, který byl z jeho popudu v roce 1895 rozdělen, ponechal si školní okres Rumburk, kde sloužil až do roku 1901.
  • Josef Richter (* 1860 Zubrnice, † 29. května 1931 Skalice u České Lípy), po vystudování vyššího gymnázia v Litoměřicích působil jako výpomocný učitel v Touchořinách (1877–1880), v Heřmanicích (1180–1882), po odmaturování jako učitel do roku 1885 v Olšině (Wolschen), v letech 1885–1889 v Židlově (Schiedel), 1889–1900 v Holičkách (Hultischken)[87] a v letech 1900–1921 jako nadučitel na Slunečné. V roce 1921 převzal vedení školy ve Skalici, kde vyučoval až do penze. Věnoval se oblastní historii, vedl obecní kroniku a přispíval do ročenek spolku Nordböhmischer Exkursions-Club.[88]
  • Amalie Laufke († v 77 letech 21. listopadu 1930, Slunečná), v mládí působila na školách ve Svébořicích (Schwabitz, zaniklá), Hvězdově (Höflitz, zaniklá) a Hradčanech (Kummer, zaniklá). Po 38 let pak jako učitelka ručních prací na Slunečné, vdova po nadučiteli ze Skalice (Rudolf Laufke padl v roce 1917), rozená Meisterschik.[89][90]
  • Heinrich Bienert (* Sonneberg, † 17.01.1938 Wien), pocházel ze Slunečné, dvorní rada a vysoký státní úředník (fakturační ředitel) při ministerstvu obchodu ve Vídni, naposledy zastával při Úřadu spolkového kancléře (Bundeskanzleramt) funkci místopředsedy Zkušební komise pro přezkoumání státního auditu (Vorsitzender-Stellvertreter der Prüfungskommission f.d. Prüfung aus d. Staatsrechnungswissenschaft), pochován v rodinné hrobce na Slunečné, za zásluhy jmenován čestným občanem obce.[91][92][93]
  • dr. Ota Netrval (* 1917, † 2000 Praha), bývalý československý diplomat, působil v kabinetu prezidenta T. G. Masaryka, roku 1953 se zúčastnil Československé vojenské mise v Koreji, před odchodem do důchodu působil též na velvyslanectví ve Švédsku, po roce 1960 působil v Praze jako publicista,[94] ve Slunečné si koupil na důchod chalupu čp. 62, vedl obecní kroniku a v letech 1980-89 publikoval v Českolipském nástupu, týdeníku OV KSČ a rady ONV v České Lípě.[95]
  • Miroslav Zapadlo (* 1924, † 1988), majitel hájovny čp. 86, působil ve válce v Koreji, poslanec Národního shromáždění ČSR za KSČ a ředitel AZNP Mladá Boleslav. Nyní majitelem jeho syn Miloslav Zapadlo, bývalý tovární jezdec AZNP Mladá Boleslav.[96][pozn. 9]
  • Vlastimil Brodský (* 1920, † 2002 Slunečná), herec, zakoupil na Slunečné chalupu, odpočívá na zdejším hřbitově
  • Jiří Balvín (* 14. srpen 1953, Praha), chalupaří na čp. 38[98][99]

Odkazy

Poznámky

  1. Živnosti v roce 1923: skláři: Bittner Robert čp. 14, Kreibich Heinrich čp. 12, Ringelhan Karl čp. 11, Tříska Franz čp. 2, podomní prodej: Glanz J., trafika: Bittner Marie čp. 14. In: Adressbuch des Glasindustriegebietes Haida-Steinschönau und Umgebung, Haida: Gustav Köhler, 1923, s. 142.
  2. Obecní výbor (z listopadu 1912) : starosta (Gemeindevorst.) John Franz, hospodář. Obecní radní (Gemeinderäte): Marschner Raimund, hospodář - Milde Franz, hospodář. Obecní výbor (Ausschussmitglieder): Reinert Eduard, hospodář - Rösler Emil, hospodář - Paul Franz, hospodář - Pietsch Heinrich, hospodář - John Eduard, sklář - Böhm Franz, hospodář - Bienert Wilhelm, sklář - Richter Josef, nadučitel - Hirsch Ferdinand, obchodník. Obecní slouha (Gemeindediener): Klimt Eduard.[7]
  3. Budova sklářských dílen se nyní nachází na katastrálním území: Skalice u České Lípy, čp. 555, parcela 464, LV 754 (Křídlová Tamara, Českých bratří 720, Valdické Předměstí, 50601 Jičín; Pachtová Růžena, č. p. 555, 47117 Skalice u České Lípy)[11]
  4. Soudní okres Haida: Altschiedel (Staré Šídlo), Arnsdorf (Arnultovice), Blottendorf (Polevsko), Bokwen (Bukovina), Bürgstein (Sloup), Falkenau (Falknov), Haida (Nový Bor), Kottowitz (Chotovice), Langenau (Skalice), Lindenau, Pihl (Pihel), Rodowitz (Radvanec), Schaiba (Okrouhlá), Schwoika (Svojkov), Sonneberg (Slunečná), Wellnitz (Velenice) und Zwitte (Svitava).[25]
  5. V roce 1923: starosta obce: Franz Böhm, obecní policejní strážník: Gustav Böhm, poštmistr: Anton Řehák, poštovní doručovatel: Gustav Böhm, železniční stanice: Skalice a Horní Libchava, škola jednotřídní: řídící Emil Ullrich. V kostele sloužil fa Karl Lucek.[27]
  6. Na začátku ledna 1934 nechala okresní správa v České Lípě na Slunečné prošetřit komisi pro výdej potravinových lístků, jelikož došla k závěru, že starosta obce August Haase, obecní radní Silvester Göttlich a jeho bratr Emil Göttlich převzali přidělování potravinových lístků pro nezaměstnané (Lebensmittel-Verteilungskommission für die Arbeitslose) namísto desetičlenné přídělové komise pouze na sebe a podle vyšetřovacích orgánů měli do seznamů nezaměstnaných zapisovat osoby, které v obci nežijí, a následně pak potravinové lístky využívat pro vlastní potřebu. Jmenované osoby pak vyšetřovací orgány nechaly převést do vazby u Krajského soudu v České Lípě. Nakonec byli všichni tři i s manželkou starosty Augusta Haaseho z vazby propuštěni.[35]
  7. Usnadnění příhraničního turistického styku s Německem znamenala až úmluva o úlevách v pohraničním styku s Německem přijatá v roce 1928. Osoby, které v pohraničních okresech pobývaly na rekreaci nebo na léčení, mohly využít průkazy s poznámkou „výletní doložka“ nebo zvláštní „výletní osvědčení“ (Ausflugschein) s maximální platností do tří dnů. Tyto průkazy umožňovaly překročení hranic nejen na celních hraničních přechodech, ale i celních cestách, vedlejších cestách a přirozených přechodech. Omezení malého pohraničního styku s Německem přineslo znovuzavedení v roce 1928 zrušeného výjezdního víza (Ausreisesichtvermerk) od 1. dubna 1933.[49]
  8. Nyní v katastru Skalice u České lípy, budova bez čísla popisného, p. č. st. 561, majitel: Severočeská vodárenská společnost a.s., Přítkovská 1689/14, Trnovany, 41501 Teplice, druhá část parcel JZD je v majetku: Farma Slunečná s.r.o., Lázeňská 822, Arnultovice, 47301 Nový Bor[57]
  9. Hájovna na Slunečné čp. 86 nabídnuta k prodeji za 4 990 000 CZK: dvě podlaží, užitná plocha 290 m² (tří ložnice, dvě koupelny, kuchyně, jídelna, obývací pokoj, herna s kulečníkem a sauna s malou koupelnou a ochlazovacím bazénkem, terasa, garáž), plocha parcel 4 063 m² (zahrada), elektřina 230 V, 400 V, vlastní septik, zastavěná plocha 179 m², vytápění lokální - elektrické, el. bojlerem a el. přímotopy, ústřední na eko-kotel na dřevo, vodovod. Majitel: Zapadlo Miloslav, Bubenská 421/3, Holešovice, 17000 Praha 7[97]

Reference

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. Vyhláška ministerstva vnitra č. 22/1949 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1948. Dostupné online.
  3. Prodej hájovny na Slunečné. fotografie hájovny [online]. Reality. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g h i j Franz Hantschel: Heimatkunde des politischen Bezirkes B.-Leipa, Böhmisch Leipa: Selbstverlage, 1911, s. 996 - Sonneberg und Emanuelsberg
  5. Seznam míst v království Českém. Sestaven na základě úředních dat k rozkazu c.k. místodržitelství, Praha: C.k. místodržitelství, 1913, s. 336
  6. Reichenberger Zeitung, 22.3.1925, s. 6
  7. a b c d Chytilův úplný adresár̆ Království českého, 2. díl, vlastním nákladem r. 1914, s. 852
  8. Leipaer politisches Wochenblatt, Do 27. Febr. 1873, s. 7
  9. Reichenberger Zeitung, 3.6.1931, s. 3 (Langenau)
  10. Reichenberger Zeitung, Sa 29. 11. 1930, s. 5
  11. Nahlížení do katastru nemovitostí, Skalice u České Lípy [747904]
  12. Reichenberger Zeitung, 1.5.1908, s. 6
  13. Reichenberger Zeitung, 26.9.1909, s. 5
  14. Reichenberger Zeitung, 9.11.1910, s. 5
  15. Státní oblastní archiv v Litoměřicích, mariky Horní Libchava, římskokat. f. ú., Horní Libchava, farní úřad Slunečná, sig. L43/D, N 1825–1876, bydliště hajného Josefa Raflera
  16. PILÍŘ S MONSTRANCÍ, kulturní památka. Památkový katalog [online]. Česká Lípa, Železničářská ul.: Dostupné online. 
  17. Franz Hantschel: Leipaer Touristen-Führer, Böhmisch Leipa: Johann Künstner, 1900, s. 21-22
  18. Reichenberger Zeitung, 11.4.1909, s. 6-7
  19. Seznam míst v království Českém. Sestaven na základě úředních dat k rozkazu c.k. místodržitelství, 1913, s. 336
  20. Kamenický Šenov. Lužické hory [online]. Jiří Kühn. Dostupné online. 
  21. Gasthaus Rösler čp. 102. fotogalerie [online]. Restaurace Georgia. Dostupné online. 
  22. Zprávy Zemského statistického úřadu Království českého, 1911, s. 34
  23. Rudolf Leutgeb: Oesterreichische Militär-Veteranen-Zeitung, Seidl-Mayer, 1875, díl I., strana 138
  24. Ivan Kazimour: Edvard Beneš bez adorace, nakladatel Martin Koláček, 2016
  25. Adressbuch des Glasindustriegebietes Haida-Steinschönau, Haida: Gustav Köhler, 1923, s. 140
  26. Adressbuch des Glasindustriegebietes Haida-Steinschönau, Haida: Gustav Köhler, 1923, s. 140
  27. Adressbuch des Glasindustriegebietes Haida-Steinschönau, Haida: Gustav Köhler, 1923, s. 140
  28. Českolipský deník, 10.5.2014
  29. Pavel Koblasa: Kounicové a Nový Zámek, Rodopisná revue, roč. 17, 2015, 2
  30. HOHENLOHE-WALDENBURG-SCHILLINGSFÜRST-KAUNITZ, Egon ALEXANDER Carl Laurentius Maria Albrecht Leopold. www.geni.com, 15. November 2017. Dostupné online. 
  31. Bezděz, přehled kulturních a přírodních poměrů severních Čech a Lužice, rok vydání: 1935, ročník: 6, číslo: 4, s. 122
  32. Adressbuch des Glasindustriegebietes Haida-Steinschönau, Haida: Gustav Köhler, 1923, s. 140
  33. Němeček, Jan, Kuklík, Jan: Od národního státu ke státu národností?: Národnostní statut a snahy o řešení menšinové otázky v Československu v roce 1938, s. 36-40
  34. Reichenberger Zeitung, 11.6.1930, s. 4; 27.9.1932, titulní strana
  35. Reichenberger Zeitung, 5.1.1934, s. 3; 1.3.1934, s. 3
  36. Reichenberger Zeitung,  21.2.1938, s. 5
  37. Němeček, Jan, Kuklík, Jan: Od národního státu ke státu národností?: Národnostní statut a snahy o řešení menšinové otázky v Československu v roce 1938, s. 36-40
  38. a b c Bezděz, přehled kulturních a přírodních poměrů severních Čech a Lužice, 1930, ročník: 1, č. 2, s. 50
  39. http://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=obslunc
  40. Röslers Gasthaus. fotogalerie [online]. Restaurace Georgia, Slunečná čp. 102. Dostupné online. 
  41. Der Deutsche Imker, Bände 36-37, s. 110: Milde Franz, Gastwirt Sonneberg
  42. Adressbuch des Glasindustriegebietes Haida-Steinschönau, Haida: Gustav Köhler, 1923, s. 142
  43. Röslers Gasthaus. fotogalerie [online]. Restaurace Georgia, Slunečná čp. 102. Dostupné online. 
  44. Vyhláška ministra vnitra ze dne 27. dubna 1928 o úlevách v pohraničním styku s Německem. www.epravo.cz. Dostupné online. 
  45. Bibliografický katalog Československé republiky, literární tvorba z roku 1931, s. 287
  46. Deutsche Bibliographie, Veröffentlichungen in den Sudetenländern, 1931, číslo 1, s. 55
  47. Československý legionář, 7.5.1937, s. 9
  48. Adressbuch des Glasindustriegebietes Haida-Steinschönau, Haida: Gustav Köhler, 1923, s. 140
  49. Jan Štemberk: Německo-československý cestovní ruch v meziválečném období, Acta Oeconomica Pragensia 2010/1
  50. Reichenberger Zeitung, 1.6.1934, s. 2-3
  51. Gablonzer Tagblatt, 10. November 1936, s. 4
  52. Gablonzer Tagblatt, 5. Jänner 1937, s. 5
  53. Radka Kornelaková: Politický a správní vývoj okresu Mladá Boleslav v letech 1945–1948, diplomová práce, Univerzita Hradec Králové, Filozofická fakulta, Historický ústav, 2015
  54. Státní okresní archiv Česká Lípa, Místní národní výbor Slunečná: Zápisy ze schůzí pléna, rady a komisí, složení MNV, poslanci evidence obyvatelstva, volby, konfiskace, převody nemovitostí, stavební spisy, evidence domů a rekreačních objektů, evidence půdy, koupaliště, zemědělská statistika, kronika, místní rozhlas, památky, seznam důchodců, sociální podpory, volební program, soutěž MNV, kroniky, 4 fotoalba.
  55. Českolipský nástup, týdeník OV KSČ a rady ONV v České Lípě, 8.7.1982, s. 3
  56. Státní okresní archiv Česká Lípa, Jednotné zemědělské družstvo Slunečná (1949 - 1961): Zápisy ze schůzí, finanční knihy, založení družstva, stavební spisy.
  57. Nahlížení do katastru nemovitostí. Katastrální území Skalice u České Lípy [747904]. LV (753, 647).
  58. Ústřední archiv zeměměřictví a katastru. Topografické mapy v systému S-1952(1951–1971): Slunečná (mapa: M_33_41_D_d_2)
  59. Cesta míru, týdeník Krajského výboru Komunistické strany Československa v Liberci, ročník 1957, číslo 35, s. 2
  60. Státní okresní archiv Česká Lípa, Základní devítiletá škola Slunečná (1946–1959): Obecná škola, Národní škola, Základní devítiletá škola - Třídní výkazy, korespondence.
  61. Nástup, orgán OV KSČ a rady ONV v České Lípě, 1.7.1960, s. 4
  62. Českolipský nástup, týdeník OV KSČ a rady ONV v České Lípě, 25.2.1982, s. 5
  63. Vyhláška ministra vnitřního obchodu č. 1838/1948 Ú.l., kterou byl zřízen národní podnik Československé hotely. Vyhláška ministra vnitřního obchodu č. 654/1949 Ú.l. o pověření Československých hotelů n.p. prováděním odborného dozoru nad komunálními podniky.
  64. Vládní nařízení č. 116/1949 Sb., o dalších přesunech působnosti ve veřejné správě. Vládní nařízení č. 120/1951 Sb., o změnách v organizaci okresních národních výborů (vznik referátu X pro vnitřní obchod). Vládní nařízení č. 122/1951 Sb., o dalších přesunech působnosti a o jiných zjednodušeních veřejné správy. Vyhláška ministerstva vnitřního obchodu č. 228/1950 Ú.l., o složení a úkolech komisí cestovního ruchu (zřízení komisí cestovního ruchu Krajskými národními výbory).
  65. Schindler, P.: Chatařství a chalupářství. In: Volný čas v komunistickém Československu. Pražská edice, komanditní společnost; Archiv hl. m. Prahy, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR. Praha 2010, s. 41
  66. a b c d Územní plán obce Slunečná, rok 2017
  67. Farma Slunečná, v.o.s. [online]. Firmy.cz. Dostupné online. 
  68. FVE Farma Slunečná Nový Bor [online]. Slunečná: www.elektrarny.pro. Dostupné online. 
  69. Honitba Slunečná [online]. Lesy ČR, 10.4.2013 9:30. Dostupné online. 
  70. Honební společenstvo Skalice [online]. Skalice 20, 392 01 Skalice: Obchodní rejstřík firem, 24. březen 1993. Dostupné online. 
  71. Honitba Nový Oldřichov [online]. Lesy ČR, 9.4.2013 10:30. Dostupné online. 
  72. VIDIMSKÝ, Petr. Živnostenský rejstřík [online]. 28.04.2018. Dostupné online. 
  73. TIMOVÁ, Věra. KS - Konstrukce strojů s.r.o. [online]. Slunečná 36, 473 01 Slunečná: Dostupné online. 
  74. MEILENBROCK, Louis Martin. Consultix s.r.o. [online]. Slunečná č.p. 71, 473 01 Slunečná: Dostupné online. 
  75. Rieger Coaching + Consulting GmbH, odštěpný závod [online]. Slunečná čp. 71: Obchodní rejstřík firem, 29. července 2017. Dostupné online. 
  76. steep GmbH, organizační složka, odšt.záv.zahr.práv.os [online]. Slunečná čp. 71: vedená u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Dostupné online. 
  77. Alice Peterková, Přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti [online]. Slunečná čp. 111: Živnostenský rejstřík. Dostupné online. 
  78. High Stepper [online]. webové stránky jezdeckého klubu High Stepper. Dostupné online. 
  79. SH ČMS - Sbor dobrovolných hasičů Slunečná [online]. Slunečná čp. 104: Obchodní rejstřík firem. Dostupné online. 
  80. Myslivecký spolek Avia Slunečná [online]. Slunečná čp. 104: Obchodní rejstřík firem. Dostupné online. 
  81. Okrašlovací spolek Slunečná [online]. Slunečná čp. 101: Obchodní rejstřík firem. Dostupné online. 
  82. Obora Slunečná (Mini-ZOO) [online]. de.mapy.cz. Dostupné online. 
  83. KŘÍŽ U ODBOČKY DO SVOBODNÉ VSI, Oprava kříže, červen-listopad 2003. Spolek Drobné památky severních Čech [online]. Dostupné online. 
  84. Památná lípa na Slunečné [online]. Katastrální území Horní Libchava: Památné stromy (§ 46). Dostupné online. 
  85. Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs, Kart Fechter: Geschichte des Böhmischen Glashandels
  86. (Neuigkeits) Welt Blatt: Di, 11. August 1885, s. 9
  87. Zaniklé Ralsko - obce [online]. Dostupné online. 
  88. Reichenberger Zeitung, 3.6.1931, s. 3
  89. Reichenberger Zeitung, 29.11.1930, s. 5
  90. Karl Seibt: Ehrentafel für die im Weltkriege gefallenen deutschen Lehrer, Selbstverl. d. Vereins, 1917, s. 245
  91. Reichenberger Zeitung, 23.1.1938, s. 4
  92. BIENERT, Heinrich. Partezettel [online]. AT-OeStA. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-11. 
  93. BIENERT, Heinrich. Findbuch. Bundesstaat Oesterreich. Roč. 1928, čís. 4. díl, s. 9 / 605 (Bundesministerien - Bundeskanzleramt). Dostupné online. 
  94. Novinářský sborník, Band 10, rok 1960, s. 131
  95. Smejkal, str. 19
  96. Prodej chalupy 290 m², Slunečná Liberecký kraj. Realitní služby RE/MAX [online]. Makléř Aleš Zemek [cit. 27.04.2018]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-28. 
  97. Nahlížení do katastru nemovitostí, katastrální území Slunečná u České Lípy [750760], LV 61
  98. Měsíc po volbách má Slunečná další volby.. Českolipský deník [online]. 23.11.2013. Dostupné online. 
  99. Nahlížení do registru nemovitostí, katastrální území Slunečná, LV 90: Balvínová Klára, Voskovcova 1075/47, Hlubočepy, Praha 5

Externí odkazy