Sloveso

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Sloveso (lat. verbum) je ohebný slovní druh, který vyjadřuje činnost (jít), stav (ležet) nebo změnu stavu (zčervenat). Ve většině případů je sloveso ve větě přísudkem.

Mluvnické kategorie sloves

Slovesa lze časovat, ve většině jazyků svým tvarem vyjadřují:

Osoba

Související informace naleznete také v článku Osoba (mluvnice).

Typicky existují tři kategorie osoby, které rozlišují, kdo je podmětem věty, zda je to:

  • mluvčí (první osoba)
  • posluchač (druhá osoba)
  • někdo jiný (třetí osoba)

V některých jazycích se od tohoto systému objevují odchylky. Například v telugštině je první osoba množného čísla rozštěpena na tvar inkluzivní (já + ty + on) a exkluzivní (já + on, ale bez tebe).

Číslo

Související informace naleznete také v článku Číslo (mluvnice).

Číslo (numerus) je gramatická kategorie, která udává počet účastníků děje. U většiny jazyků (včetně češtiny) je kategorie čísla založena pouze na protikladu jednosti - mnohosti, nicméně v některých jazycích je struktura složitější. Některé jazyky naopak nerozlišují ani jednotné a množné číslo, nebo jen v omezené míře - například v angličtině je druhá osoba identická pro obě čísla.

Čas

Související informace naleznete také v článku Čas (mluvnice).

Čas (tempus) v lingvistice znamená určitý tvar slovesa vyjadřující časové období, ve kterém daný děj probíhal/probíhá/bude probíhat. V různých jazycích se mohou časy rozlišovat na aktuální (minulý, přítomný, budoucí) a relativní (např. předminulý, předpřítomný, předbudoucí), které slouží k vyjádření předčasnosti či následnosti dějů. Mohou se též rozlišovat časy z hlediska probíhání nebo opakování děje, stavu a podobně.

Způsob

Související informace naleznete také v článku Slovesný způsob.

Způsob (modus) je mluvnickou kategorií slovesa, která popisuje vztah slovesa a skutečnosti či záměru. Mnoho jazyků vyjadřuje odlišnost způsobů skrze morfologii slovesa.

Čeština rozlišuje pouze způsob oznamovací, rozkazovací a podmiňovací, některé jazyky mají systém slovesných způsobů složitější (např. nenetština - jazyk na území Ruska - má 16 způsobů).

Rod

Související informace naleznete také v článku Slovesný rod.

Slovesný rod (genus verbi) je mluvnická kategorie slovesa. Slovesný rod je v různých jazycích obvykle dvojí, a to činný (aktivum) a trpný (pasivum). Zatímco aktivum vyjadřuje děj, který podmět aktivně vykonává, pasivum vyjadřuje děj, který podmět trpí (tj. který je „vykonáván na podmětu“). V některých jazycích (např. v klasické řečtině) existuje ještě třetí rod, tzv. medium, tj. případ, kdy podmět koná děj na sobě nebo ve svůj prospěch. V češtině této kategorii přibližně odpovídá zvratné sloveso.

Vid

Související informace naleznete také v článku Slovesný vid.

Vid (aspekt) je mluvnickou kategorií slovesa, která postihuje vztah k plynutí času. Lze vymezit dvě základní skupiny:

Neurčité tvary sloves

Sloveso v neurčitém tvaru nevyjadřuje mluvnické kategorie nebo jen některé z nich (např. rod, vid). Rozlišujeme následující neurčité tvary:

Infinitiv

Související informace naleznete také v článku Infinitiv.

Infinitiv je neurčitý tvar slovesa, který se nečasuje, tj. nevyjadřuje osobu, číslo, způsob a čas. Pokládá se za základní tvar slovesa, který je uváděn ve slovnících.

Některé jazyky, jako např. arabština, bulharština, makedonština a moderní řečtina, infinitiv nemají a musejí ho tedy vyjadřovat opisně.

Infinitiv sice nevyjadřuje všechny mluvnické kategorie sloves, má schopnost však vyjadřovat slovesný rod a vid. V některých jazycích existují infinitivy pro různé časy, např. v angličtině infinitiv minulý, který se používá pro děj, který začal nebo proběhl před jiným dějem.

Příčestí

Související informace naleznete také v článku Příčestí.

Příčestí (participium) je neurčitý jmenný tvar slovesa, který má v jazyce různé funkce, např.:

  • účast na tvorbě složených slovesných časů;
  • účast na tvorbě trpného rodu;
  • funkce přívlastku.

Pro různé jazyky existuje různý inventář příčestí, např. příčestí minulé, příčestí trpné. Přechodník, gerundium, gerundivum a supinum se někdy rovněž řadí k příčestím.

Přechodník

Související informace naleznete také v článku Přechodník.

Přechodník (transgresiv) je v neurčitý tvar slovesa vyjadřující současně probíhající nebo navazující děje. V češtině se postupem času přechodníky přestaly běžně používat a nyní jsou považovány za tvary archaické či archaizující. Nejčastěji se objevují v historické a umělecké literatuře. Ve větě zastávají zpravidla funkci doplňku (vztahují se k přísudku i k podmětu).

Gerundium

Gerundium je neurčitý tvar slovesa, který se blíží podstatnému jménu. V češtině se nevyskytuje, ale víceméně mu odpovídají podstatná jména slovesná (vedení, krytí). Běžné je například v angličtině (cleaning - "uklízení") nebo v latině.

Gerundivum

Gerundivum je neurčitý tvar slovesa, který se blíží přídavnému jménu. V češtině se nevyskytuje, ale víceméně mu odpovídají přídavná jména, utvořená ze sloves (sedící, hladovějící). Běžné je například v latině, kde plní funkci příčestí.

Supinum

Související informace naleznete také v článku Supinum.

Supinum je neurčitý ustrnulý tvar slovesa. Využití se v různých jazycích liší. Vyskytovalo se ve staré češtině, v současnosti je jediným českým supinem knižní výraz jít spat (místo spát). Vyskytuje se například v latině nebo švédštině.

Související články

CHYBA: {{Wikislovník}} — Nespecifikovaný typ odkazu. Použijte některý z parametrů „heslo“, „kategorie“, „příloha“.