Slepýš křehký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxSlepýš křehký
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
Řádšupinatí (Squamata)
Podřádještěři (Sauria)
Čeleďslepýšovití (Anguidae)
Rodslepýš (Anguis)
Binomické jméno
Anguis fragilis
Linné, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slepýš křehký (Anguis fragilis) je představitel beznohých ještěrek. V ČR je silně ohrožen a jeho stavy poslední dobou klesají.

Taxonomie

Rozeznávají se dva poddruhy slepýše křehkého:

  • Anguis fragilis fragilis, Linné 1758; je rozšířen po celé Evropě
  • Anguis fragilis colchicus, Nordmann 1840; vyskytuje se v Íránu a na Kavkaze a v jihovýchodní Evropě. K nalezení je i na východním Slovensku a velice vzácně se objevuje i na jihovýchodě Moravy.

Areál rozšíření

Je rozšířen prakticky po většině území Evropy, od Pyrenejského poloostrova až po Kavkaz a Ural. V Irsku, na Krymu, na jihu Španělska a některých středomořských ostrovech se nevyskytuje, chybí též v severní Skandinávii a Laponsku. Mimo Evropu se vyskytuje v severním Turecku, Íránu a severní Africe.

Slepýš křehký žije téměř na celém území ČR, od nížin až po víc jak 1000 m n. m., nejpočetnější populace však vytváří zhruba od 400 do 700 m n. m.

Vzhled

Dorůstá obvykle délky 30 cm, maximálně do 45 cm. Zbarven je nenápadně hnědě, s jedním, dvěma, nebo i třemi tmavými pruhy a modročerným břichem u samic, samci mívají břicho spíše břidlicově šedé, často se žlutavou kresbou. Slepýš však může být svým zbarvením i kresbou značně variabilní, někteří jedinci mají nádech spíše do žluta, jiní naopak přecházejí až do červenavého odstínu mědi. Někteří samci mají nádherné blankytně modré skvrny na bocích. Pohybuje se plazením jako hadi, ale není tak mrštný.

hlava slepýše

Stanoviště

V Česku se běžně vyskytují v lesích na pasekách, v křovinatých stráních i na loukách od nížin až do horských poloh. Slepýši žijí skrytě, přes den se ukrývají pod kameny, v pařezech, pod listím a teprve za soumraku vylézají ven. Objevují se zejména po dešti, kdy na zemi pátrají po dešťovkách a slimácích. Také březí samičky lze zastihnout při slunění.

Etologie

Slepýš přes zimu hibernuje a vylézá na jaře, koncem března až počátkem května (záleží na podnebí a počasí).

Rozmnožování

Páření probíhá krátce po probuzení ze zimního spánku, ke kladení vajec (rození mláďat) dochází na přelomu července a srpna, výjimečně k němu může u některých populací dojít až počátkem září. Samice mohou mít až 15 mláďat, výjimečně i více. Slepýš křehký je vejcoživorodý, vaječný vývoj probíhá v těle samice a mláďata se klubou při průchodu vejce kloakou.

Potrava

Potravou slepýšů jsou z větší části žížaly a slimáci, případně i různí členovci, larvy a červi přiměřené velikosti.

V případě nebezpečí slepýš může odlomit část ocasu, který s sebou ještě nějakou chvíli mrská. Slepýši ocas po čase částečně regeneruje.

Význam

Slepýš je zcela neškodná ještěrka, která však bývá neznalými zaměňována s hadem a preventivně likvidována. Je to nejen nesmyslné, ale také nezákonné, neboť je chráněn jako silně ohrožený druh.

Literatura

  • Světem zvířat. Ryby, obojživelníci a plazi.
Tento článek obsahuje text (GFDL licence) ze stránek Richarda Horčice o hadech.

Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons Galerie slepýš křehký na Wikimedia Commons

Šablona:Link FA Šablona:Link GA

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]