Slíďák tatarský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxSlíďák tatarský
alternativní popis obrázku chybí
samice s mláďaty
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Podkmen klepítkatci (Chelicerata)
Třída pavoukovci (Arachnida)
Řád pavouci (Araneae)
Podřád dvouplicní (Labidognatha)
Nadčeleď Araneoidea
Čeleď slíďákovití (Lycosidae)
Rod slíďák (Lycosa)
Druh slíďák tatarský (Lycosa singoriensis)
Binomické jméno
Lycosa singoriensis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slíďák tatarský (Lycosa singoriensis) je největší evropský pavouk.[1] Společně se sklípkany druhu Macrothele calpeiana a Ischocolus algericus je považován za největšího pavouka Evropy, severní Afriky a střední Asie.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o největšího pavouka Evropy, samice dosahuje velikosti téměř 40 mm. Základní zbarvení je šedohnědé, až skoro černé, na hlavohrudi je matně patrná kresba, zadeček nese tmavě zahnuté skvrny a párovité bílé tečky.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se převážně ve východní části Evropy, především ve stepích Ruska a Maďarska. Nejzápadněji se vyskytuje na východním břehu Neziderského jezera. Kdysi se rovněž nacházel na více místech na střední a jižní Moravě, na písčitých březích řek. V polovině dvacátého století úplně vymizel a byl dokonce považován za regionálně vyhynulého, ale od roku 2007 se zde opět začal objevovat. Slíďák tatarský je díky zvýšení své početnosti v posledních desetiletích v České republice zařazen na červený seznam v nejnižší kategorii "málo dotčený".[2]

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Slíďák tatarský se vyskytuje ve stepních oblastech, které jsou velmi chudé na vegetaci. Vyhrabává si až 30 cm hlubokou a víceméně svislou zemní noru, jejíž vnitřní stěnu vystýlá pavučinou. Ústí nory má průměr zhruba jako myší díra, pavučina přečnívá povrch půdy a je vyztužena spředenými stébly trávy a dalších rostlin. Přes den se pavouk zdržuje ve své noře, večer jí opouští a vydává se na lov. Živí se hmyzem a jinými pavoukovci, člověku je přes svou velikost naprosto neškodný.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

K páření dochází časně z jara. V létě si samice zhotoví velký vaječný kokon s několika stovkami vajíček. Vystavuje je slunečním paprskům tak, že sedí v ústí nory hlavou dolů a zadeček s kokonem upevněným ke snovacích bradavkách má částečně vysunutý. Vylíhlá mláďata později pokrývají zadeček matky ve více vrstvách na sobě.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://hobby.idnes.cz/pavouky-z-domu-nevypudite-nove-druhy-dovedou-i-bolestive-kousnout-1p1-/hobby-domov.asp?c=A090907_211056_hobby-domov_mot
  2. ŘEZÁČ, Milan; KŮRKA, Antonín; RŮŽIČKA, Vlastimil, HENEBERG Petr: Red List of Czech spiders: 3rd edition, adjusted according to evidence-based national conservation priorities.. Biologia [online]. 2015, roč. 70, čís. 5, s. 645-666. Dostupné online. DOI:10.1515/biolog-2015-0079.  (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Zoologická encyklopedie – pavouci a jiní bezobratlí, Knižní klub, Praha 2003

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]