Slíďák tatarský
 Slíďák tatarský | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Podkmen | klepítkatci (Chelicerata) |
| Třída | pavoukovci (Arachnida) |
| Řád | pavouci (Araneae) |
| Podřád | dvouplicní (Labidognatha) |
| Nadčeleď | Araneoidea |
| Čeleď | slíďákovití (Lycosidae) |
| Rod | slíďák (Lycosa) |
| Druh | slíďák tatarský (Lycosa singoriensis) |
| Binomické jméno | |
| Lycosa singoriensis | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Slíďák tatarský (Lycosa singoriensis) je největší evropský pavouk.[1] Společně se sklípkany druhu Macrothele calpeiana a Ischnocolus valentinus je považován za největšího pavouka Evropy, severní Afriky a střední Asie.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o největšího pavouka Evropy, samice dosahuje velikosti až 35 mm. Samec je menší a měří 14 až 27 mm. Základní zbarvení je šedohnědé, až skoro černé, na hlavohrudi je matně patrná kresba, zadeček nese tmavě zahnuté skvrny a párovité bílé tečky.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Vyskytuje se převážně ve východní části Evropy, především ve stepích Ruska a Maďarska. Nejzápadněji se vyskytuje na východním břehu Neziderského jezera. Kdysi se rovněž nacházel na více místech na střední a jižní Moravě, na písčitých březích řek. V polovině dvacátého století úplně vymizel a byl dokonce považován za regionálně vyhynulého, ale od roku 2007 se zde opět začal objevovat. Slíďák tatarský je díky zvýšení své početnosti v posledních desetiletích v České republice zařazen na červený seznam v nejnižší kategorii málo dotčený.[2]
Způsob života[editovat | editovat zdroj]
Slíďák tatarský se vyskytuje ve stepních oblastech, které jsou velmi chudé na vegetaci. Vyhrabává si až 50 cm hlubokou a víceméně svislou zemní noru, jejíž vnitřní stěnu vystýlá pavučinou. Ústí nory má průměr zhruba jako myší díra, pavučina přečnívá povrch půdy a je vyztužena spředenými stébly trávy a dalších rostlin. Přes den se pavouk zdržuje ve své noře, večer jí opouští a vydává se na lov. Živí se hmyzem a jinými pavoukovci, člověku je přes svou velikost naprosto neškodný.
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
K páření dochází časně z jara. V létě si samice zhotoví velký vaječný kokon s několika stovkami vajíček. Vystavuje je slunečním paprskům tak, že sedí v ústí nory hlavou dolů a zadeček s kokonem upevněným ke snovacích bradavkách má částečně vysunutý. Vylíhlá mláďata později pokrývají zadeček matky ve více vrstvách na sobě.
Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]
Tento druh nebyl až do května 2019 chován v žádné zoo. První zoo na světě, která jej vystavila, se v neděli 26. 5. 2019 stala Zoo Praha. V tzv. Geosvětě byla do konce června 2019 vystavena samice, která patří k největším známým exemplářům tohoto druhu.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Pavouky z domu nevypudíte. Nové druhy dovedou i bolestivě kousnout. iDNES.cz [online]. 2009-09-11 [cit. 2019-05-23]. Dostupné online.
- ↑ ŘEZÁČ, Milan; KŮRKA, Antonín; RŮŽIČKA, Vlastimil, HENEBERG Petr:. Red List of Czech spiders: 3rd edition, adjusted according to evidence-based national conservation priorities.. S. 645–666. Biologia [online]. 2015. Roč. 70, čís. 5, s. 645–666. Dostupné online. DOI 10.1515/biolog-2015-0079. (EN)
- ↑ Zoo Praha jako první na světě vystavila největšího pavouka Evropy – Slíďáka tatarského. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-05-27]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Zoologická encyklopedie – pavouci a jiní bezobratlí, Knižní klub, Praha 2003
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu slíďák tatarský na Wikimedia Commons - Slíďák Tatarský – video Lukáše Picha na YouTube
