Slávy dcera

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Slávy dcera
Autor Ján Kollár
Jazyk čeština
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slávy dcera je rozsáhlá básnická skladba Jána Kollára. V prvním vydání (1824) obsahovala krom známého Předzpěvu, jenž je (jako jediná část básně) psán časomírou a jejž zhudebnili bratři Ebenové,[1] tři zpěvy se 150 (+1) sonety, ve 2. vydání (1832) šlo již o pět zpěvů s 615 sonety; počet se zastavil až na konečných 645 sonetech ve 4. vydání (1852).[2][3] Podle názoru dobové i současné kritiky bylo ale nejlepších prvních 150 sonetů.[4] Slávy dcera (Slávou je míněno slovanství) obsahuje obrovské množství kulturních a historických aluzí. Sám Kollár proto vydání z roku 1832 doplnil vysvětlivkami s názvem Výklad čili přímětky a vysvětlivky ku Slávy dceře (o cca 500 stranách). Skladba Slávy dcera je současnému čtenáři velmi těžko srozumitelná. Asi dvě třetiny sonetů z jejího prvního vydání (1824) jsou obsaženy již v Kollárově sbírce Básně z roku 1821.

Vydání[editovat | editovat zdroj]

Básně Jana Kollára[editovat | editovat zdroj]

Básně Jana Kollára (1821) se později staly jádrem rozsáhlejšího díla Slávy dcera. Původní soubor básní se skládal z 86 milostných znělek opěvujících Mínu (tj. Frederiku Wilheminu Schmidtovou), dále z elegií, ód a epigramů.

Vydání z roku 1824[editovat | editovat zdroj]

První vydání z roku 1824 obsahovalo 150 znělek, mezi nimi 86 znělek ze souboru Básně Jana Kollára (1821). K milostným veršům přibyla vlastenecká poezie. Mína splývá s vybájenou dcerou bohyně Slávy, a stává se tak symbolem budoucího Slovanstva.

Skladba je zde rozdělena na 3 zpěvy po 50 znělkách. Jednotlivé zpěvy jsou pojmenovány podle řek protékajících původně slovanským územím, Sála, Labe a Dunaj. Kromě zpěvů skladba obsahuje Předzpěv psaný časoměrným veršem.

Vydání z roku 1832 (Předzpěv)[editovat | editovat zdroj]

Druhé vydání bylo rozšířeno o velké množství znělek a celé dva zpěvy, Lethe (slovanské nebe) a Acheron (slovanské peklo).Toto vydání se dá nazvat i jako oslava slovanské minulosti a smutek nynější slovanské situace (tato věta se váže s druhou fází národního obrození). Pro osvětlení historických souvislostí a alegorických vyjádření Kollár připojil řadu komentářů.

Další vydání[editovat | editovat zdroj]

Poslední verze obsahuje 645 znělek. Jeho manželka s přezdívkou Mína a jménem F. W. Schmidtová má v tomto vydání významnou roli. Vzde opěvuje jako bohyně Slávy. Skladba je založena na Míně a Milekovi (slovanský bůh Lásky), kteří cestují po částech dříve obývajících Slovanů. Dělíme jej na 5 zpěvů: 1. Sála 2. Labe, Vltava 3. Dunaj 4. Léthé (= nebe slovanské) 5. Acheron (= peklo slovanské). Ve znělkách se píše o statečných Slovanech a jejich zrádcích.

Kollár se inspiroval Božskou komedií.

Slávy dcera byla tak významná, že byla jinými spisovateli z jiných zemí překládána např. do angličtiny, němčiny, polštiny a dalších jazyků.

Slovenský překlad pořídil Ľubomír Feldek pod názvem Dcéra Slávy (vydal Slovenský spisovateľ, Bratislava 1979). Feldek v doslovu ke svém překladu tvrdí, že je pro Slováky obtížné skutečně pochopit a do hloubky vnímat všechny nuance Kollárovy archaické češtiny, a že překládal především proto, „aby sa z nej teda stala prečítaná báseň... a aby teda prestala byť aj v origináli nečítanou“. Podobná modernizace klasických autorů je ve slovenské literatuře poměrně běžná (Ján Kostra podobným způsobem modernizoval Selanky Jána Hollého, Vojtech Mihálik některé Hviezdoslavovy básně, přeloženy byly také texty Jozefa Ignáce Bajzy).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bratři Ebenové: Slávy dcera. Dostupné online.
  2. Dějiny české literatury 2. Praha: Academia, 1960. S. 272. Dostupné online.
  3. Slovník básnických knih. Praha: ČS, 1990. S. 279. Dostupné online.
  4. Soukromě Čelakovský, veřejně Chmelenský. Slovník básnických knih. Praha: ČS, 1990. S. 281. Dostupné online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]