Skokanské můstky v Harrachově

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Skokanské můstky Harrachov
Areál velkých skokanských můstků (vlevo HS142, vpravo HS205)
Areál velkých skokanských můstků (vlevo HS142, vpravo HS205)
Základní informace
Výstavba1979
Přestavba1992
Současný majitelLTBK Harrachov, z.s. (majoritní)
Svaz lyžařů ČR
Poloha
AdresaHarrachov 640, Liberecký kraj, Česko, ČeskoČesko Česko
Nadmořská výška862 m
Souřadnice
Další informace
WebAreál skokanských můstků Harrachov, o.p.s.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Skokanské můstky v Harrachově tvoří areál můstků určených pro skoky na lyžích, které se nacházejí na svazích Čertovy hory (1023[1] m n.m.) v Harrachově. Celý areál se skládá z pěti můstků, světovou raritu představuje zdejší mamutí můstek určený pro lety na lyžích, který je jedním z pěti funkčních můstků tohoto typu na celém světě. Lidově se tento můstek nazývá "Čerťák".[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Harrachov se řadí mezi několik středisek v Evropě, kde se pořádají světové poháry ve skocích a letech na lyžích. Je zde několik lyžařských můstků od K30 po K185. Nejstarší skokanský můstek v Harrachově pochází z roku 1920, v té době se ještě dnešní Harrachov jmenoval Harrachdorf a své panství tu měl hrabě Harrach.[3] Stál na Čerťáku a skákalo se zde okolo 30 metrů. Postupně se můstek zvětšoval, o dva roky později stál další můstek na Ptačinci. Postupně se stavěly další, až nakonec vyrostl i slavný mamutí můstek.[4]

Areál velkých skokanských můstků byl vybudován v letech 1978-1983 na severním svahu Čertovy hory. Zde se nachází velký můstek K120 a mamutí můstek pro lety na lyžích K180 dnes označovaný jako HS 210, který umožňuje lety dlouhé přes 210 metrů. V areálu středních můstků postavených v roce 1952 jsou skokanské můstky K40 (kritický bod 40 m), K70 a K90.[5]

Mimo to jsou v Harrachově na severním svaru Hřebínku (699 m n.m) ve skokanském areálu Kaml dva dětské skokanské můstky s kritickými body 16 m a 24 m (K16, K24).

Sportovní areál Harrachov a.s. vlastní Česká unie sportu (56,5 % akcií), Svaz lyžařů České republiky (37,6 %), Město Harrachov (4,0 %) a Investiční společnost Sportlease s.r.o. Praha (1,9 %).[6]

Skokanské můstky provozuje Areál skokanských můstků Harrachov, o.p.s. Jeden ze zakladatelů veřejné sbírky na záchranu skokanských můstků v Harrachově, projektant Josef Slavík, je od roku 2020 ředitelem ASMH, o.p.s. a též předsedou Lyžařského a turistického Bucharova klubu, který vlastní 75 % areálu skokanských můstků v Harrachově.[7]

Areály skokanských můstků z Harrachova (2021)

Mamutí můstek[editovat | editovat zdroj]

Mamutí můstek byl dokončen v roce 1979 (K165), v roce 1982 byl upraven na K185 a konečně v 1992 byl zrenovován na HS205. Jeho konstrukční bod činí K185 m. Nájezd je dlouhý 122,5 m, průměrná nájezdová rychlost se pohybuje okolo 101 km/h.[8] Vedle můstku vede jednosedačková lanovka, která vozila závodníky nahoru pod věž. Rekord můstku 214,5 m drží finský skokan Matti Hautamäki z 9. března 2002 a společně s ním rakouský skokan Thomas Morgenstern, který ho skočil 9. ledna 2011. Nejdelší skok 220 m skočil Jurij Tepeš ze Slovinska 2. března 2013 ale s pádem (neoficiální rekord).

Pravidelně se zde pořádalo mistrovství světa v letech na lyžích (1983, 1992, 2002, 2014) a závody světového poháru (1980, 1985, 1989, 1996, 1999, 2001, 2008, 2011, 2013). Poslední závod se měl uskutečnit 12. března 2016.

Skokanský areál je úzce spojen s Pavlem Plocem. Jeden z našich nejlepších skokanů v historii zde 18. února 1983 vytvořil světový rekord a také rekord tohoto můstku 181 m. O dva dny později obsadil druhé místo v závodech Mistrovství světa v letech na lyžích. V závodech světového poháru 3. místa obsadili Jiří Parma (1985), Jaroslav Sakala (1996), Roman Koudelka (2011) a Jan Matura (2013). Matura o dva roky později (2013) získal 2. místo.

Od roku 2014 je můstek pro špatný stav uzavřen, propadl se totiž rošt na bubnu a na dopadu. Problémem jsou i pozemky pod můstky, které patří státu a spravuje je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). V roce 2020 Svaz lyžařů České republiky a Liberecký kraj uspořádaly výběrové řízení na realizaci projektu rekonstrukce areálu. Výběrové řízení vyhrála polská společnost Archigeum ze Zielonky poblíž Bydhoště. Svaz lyžařů ČR již v říjnu roku 2019 stáhl kandidaturu na pořádání MS v letech kvůli nevyřešeným majetkoprávním vztahům v harrachovském areálu. Mistrovství světa v letech na lyžích v roce 2024 se místo Harrachova uskuteční na Kulmu v rakouském středisku Bad Mitterndorf/Tauplitz.[9]

Velké skokanské můstky (2011)
Roman Koudelka (2016)
Logo Harrachov 2014 FIS Mistrovství světa v letech na lyžích

Výsledky závodů na mamutím můstku[editovat | editovat zdroj]

Datum 1. místo 2. místo 3. místo Druh závodu
27.-30.3.1980 Kanada Steve Collins (CAN) volný závod K165
19.-20.3.1983 Východní Německo Klaus Ostwald (GDR) Československo Pavel Ploc (ČSSR) Finsko Matti Nykänen (FIN) Mistrovství světa v letech K185
23.2.1985 Norsko Ole Gunnar Fidjestøl (NOR) Jugoslávie Miran Tepeš (YUG) Československo Jiří Parma (ČSSR) Světový pohár K185
13.3.1989 Norsko Ole Gunnar Fidjestøl (NOR) USA Mike Holland (USA) Švédsko Jan Boklöv (SWE) Světový pohár K185
21.-22.3.1992 Japonsko Noriaki Kasai (JPN) Rakousko Andreas Goldberger (AUT) Itálie Roberto Cecon (ITA) Mistrovství světa v letech K185
9.3.1996 Rakousko Andreas Goldberger (AUT) Západní Německo Christof Duffner (GER) Česko Jaroslav Sakala (CZE) Světový pohár K185
13.1.2001 Polsko Adam Małysz (POL) Německo Martin Schmitt (GER) Finsko Risto Jussilainen (FIN) Světový pohár K185
14.1.2001 Polsko Adam Małysz (POL) Finsko Janne Ahonen (FIN) Německo Martin Schmitt (GER) Světový pohár K185
10.3.2002 Německo Sven Hannawald (GER) Německo Martin Schmitt (GER) Finsko Matti Hautamäki (FIN) Mistrovství světa v letech K185
20.1.2008 Finsko Janne Ahonen (FIN) Norsko Tom Hilde (NOR) Norsko Anders Jacobsen (NOR) Světový pohár HS205
8.1.2011 Rakousko Martin Koch (AUT) Rakousko Thomas Morgenstern (AUT) Polsko Adam Małysz (POL) Světový pohár HS205
9.1.2011 Rakousko Thomas Morgenstern (AUT) Švýcarsko Simon Ammann (SUI) Česko Roman Koudelka (CZE) Světový pohár HS205
3.2.2013 Rakousko Gregor Schlierenzauer (AUT) Česko Jan Matura (CZE) Slovinsko Jurij Tepeš (SLO) Světový pohár HS205
15.3.2014 Německo Severin Freund (GER) Norsko Anders Bardal (NOR) Slovinsko Peter Prevc (SLO) Mistrovství světa v letech HS205

Velký můstek[editovat | editovat zdroj]

Jakub Janda (2012)

Velký můstek byl dokončen v roce 1979, v letech 1992 a 2004 byl zrenovován. Na podzim 2004 prošel můstek menší rekonstrukcí, kdy byla dopadová plocha jinak zprofilována a přizpůsobena tak současným standardům FIS. Konstrukční bod byl posunut o 5 m na K125 m a HS na 142 m. Nájezd je dlouhý 107,8 m, průměrná nájezdová rychlost se pohybuje okolo 94 km/h.[10] Pořádaly se zde závody světového poháru. Rekord můstku 151,5 m drží rakouský skokan Martin Koch, který ho vytvořil při závodech Kontinentálního poháru 17. prosince 2004.

Závody světového poháru skokanů se zde uskutečnily v letech 1981, 1983-4, 1986, 1989-90, 1996, 1998-9, 2004-5 a 2011. Také tento můstek je po posledním závodě v roce 2011 uzavřen a bude opraven společně s mamutím můstkem.

Prvním československým vítězem závodu světového poháru v Harrachově byl Pavel Ploc, který zde vyhrál v roce 1983. O rok později zde zvítězil Jiří Parma. Mezi vítěze se zapsal v roce 2005 i Jakub Janda.

Areál středních můstků K90, K70 a K40 (2009)

Střední můstek[editovat | editovat zdroj]

Střední můstek se používá především pro skokanskou část závodů i světového poháru v severské kombinace. Konstrukční bod můstku činí K90 m, HS100 m. "Letní" rekord můstku 102,5 m drží český skokan Roman Koudelka, který jej skočil v létě na umělé hmotě.[2] Jako oficiální rekord se uvádí výkon norského skokana Wilhelma Brehma 101,5 m z roku 1997.[5] Poslední závod, který se na tomto můstku konal, byl závod Poháru FIS ve dnech 11. a 12. března 2016. V roce 2020 byl můstek díky úsilí mnoha dobrovolníků, veřejné sbírce, Svazu lyžařů ČR, Libereckému kraji, sponzorům a nadšeným fandům opraven (vč. sousedních K70 a K40) a opět jej využívají pro trénink reprezentanti ČR ve skocích i v severské kombinaci.[4] V únoru se zde měl na K90 uskutečnit závod MČR v severské kombinaci, ale vzhledem ke covidové situaci byl závod zrušen.[3]

Jan Matura (2014)

Další můstky[editovat | editovat zdroj]

Kromě již tří zmíněných můstků se zde nacházejí ještě další dva. Rekord můstku s konstrukčním bodem K70 m/HS 73 m drží Jan Matura, který zde v roce 1996 skočil 77 m. V lednu 2021 (16.-17.) se na tomto můstku uskutečnily dva závody FIS Youth Cup v severské kombinaci.[11][12]

Nejmenší můstek má konstrukční bod K40 m, rekord 43,5 m od roku 1999 drží František Vaculík.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Čerťák na polské Wikipedii.

  1. Prohlížecí služba WMS-ZABAGED® [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2022-02-06]. Dostupné online. 
  2. a b c Skokanské můstky Harrachov [online]. Harrachov: harrachov-info.cz [cit. 2021-07-08]. Dostupné online. 
  3. a b Skokanské můstky v Harrachově [online]. Praha: CzechTourism [cit. 2021-07-08]. Dostupné online. 
  4. a b V Harrachově se podařilo obnovit skokanské můstky [online]. Praha: CzechTourism, 2021-01-10 [cit. 2021-07-08]. Dostupné online. 
  5. a b Skokanské můstky v Harrachově [online]. Harrachov: Sportovní areál Harrachov a.s. [cit. 2021-07-08]. Dostupné online. 
  6. Sportovní areál Harrachov a.s. [online]. Harrachov: Sportovní areál Harrachov a.s. [cit. 2021-07-08]. Dostupné online. 
  7. Areál skokanských můstků Harrachov [online]. Harrachov: Areál skokanských můstků Harrachov, o.p.s. [cit. 2021-07-08]. Dostupné online. 
  8. Certificate of Jumping Hill (FLY6_CZE_Harrachov_HS210 [online]. FIS, 2014-01-19 [cit. 2021-07-08]. Dostupné online. 
  9. Harrachov nemůže, mistrovství světa v letech na lyžích po něm převzal Kulm. iDNES.cz/SPORT [online]. Mafra, 2021-04-01 [cit. 2021-07-08]. Dostupné online. 
  10. Certificate of Jumping Hill (213_CZE_Harrachov_HS142) [online]. FIS, 2015-03-15 [cit. 2021-07-08]. Dostupné online. 
  11. FIS NORDIC COMBINED YOUTH CUP [online]. FIS, 2021-01-16 [cit. 2021-07-08]. Dostupné online. 
  12. FIS NORDIC COMBINED YOUTH CUP [online]. FIS, 2021-01-17 [cit. 2021-07-08]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SLAVÍK, Josef; SLAVÍK, Stanislav. Naše skokanské můstky. 1. vyd. Jilemnice: Gentiana, 2003. 167 s. ISBN 80-86527-13-1. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]