Sklípkánek hnědý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxSklípkánek hnědý
alternativní popis obrázku chybí
Sklípkánek hnědý (Atypus affinis)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Podkmen klepítkatci (Chelicerata)
Třída pavoukovci (Arachnida)
Řád pavouci (Araneida)
Podřád sklípkani (Mygalomorphae)
Čeleď sklípkánkovití (Atypidae)
Rod sklípkánek (Atypus)
Binomické jméno
Atypus affinis
Eichwald, 1830
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sklípkánek hnědý (Atypus affinis) je nejmenší a zároveň nejsvětlejší ze tří druhů pavoukůrodu Atypus, kteří žijí ve Střední Evropě. Patří k vývojově nejstarším a nejprimitivnějším pavoukům sklípkanům, kteří prožijí celý svůj poměrně dlouhý život přisedlým způsobem v podzemí. V české přírodě byl poprvé nalezen roku 1941 a v současnosti je považován za téměř ohrožený druh.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Tento pavouk, sklípkánek hnědý, žije především v jihozápadní Evropě na Pyrenejském poloostrově, odkud jeho areál zasahuje do Anglie a přes Střední Evropu až na východ do Běloruska, na Ukrajinu, do Malé Asie a až po Afghánistán. Vyskytuje se také v Dánsku a na jihu Švédska.

Obývá hlavně reliktní, dobře osvětlené, svažnaté borové a dubové lesy a lesostepi s nízkou trávou a vřesoviště. Vyhledává místa suchá a slunečná, obvykle ve svazích orientovaných k jihu nebo jihozápadu. Vyskytuje se též na skalnatých svazích v údolích řek i větších potoků. Na kamenitých lokalitách vyhledává místa s vrstvou půdy dostatečně hlubokou pro zhotovení nory. Na mikroklimaticky vhodných stanovištích je schopen přežívat i v chladnějších a vlhčích oblastech, horským místům se však vyhýbá.

Vyskytuje se pouze na stanovištích dlouhodobě nenarušovaných a se stabilním klimatem, příčinou je poměrně jeho dlouhý životní cyklus. Protože jeho migrační schopnost je velmi slabá, žijí sklípkánci hnědí obvykle v hustých koloniích na tradičních místech.

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Po opuštění mateřské nory si pod vegetací, starým polehlým bylinným porostem, opadem z větví nebo kameny vybuduje své nové trvalé bydliště. Je to svislá, hustou pavučinou vystlaná nora, kterou si průběžně silnými chelicerami zvětšuje do hloubky 10 až 30 cm. Nora je spojená s vodorovnou pavučinovou lapací trubici zbudovanou na povrchu terénu, která je maskována lístky, jehličím či zeminou. Trubice bývá 10 až 20 cm dlouhá a její průměr odpovídá velikosti sklípkánka, který ji podle svého růstu rozšiřuje. Hluboká nora slouží nejen jako ochrana před nepříznivým klimatem, ale i jako útočiště před nepřátelí, např. před hrabalkami Aporus pollux a Aporus unicolor, které sklípkánky po ochromení používají jako potravu pro své larvy.

Pavouk průběžně pobývá v noře nebo číhá v trubici. Když zaregistruje v blízkosti vhodnou kořist, zasekne do ní přes pavučinovou stěnu drápky chelicer a vstříkne do ní jedovaté látky. Zemdlený úlovek si zatáhne do nory, počká až trávicí enzymy rozpustí jeho měkké části a ty vysaje. Loví mnohonožky, stínky, brouky, drobné plže, žížaly, cvrčky, škvory, šváby, včely, mravence a mouchy. Nerozpustitelné zbytky (kosti, krovky, křídla) vynáší ven, výkaly z nory vystřikuje.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Sklípkánek hnědý je nejmenším druhem rodu, v dospělosti je dlouhý 8 až 12 mm a jeho válcovité tělo bez kresby je zbarveno světle hnědě. Dlouhé, dopředu směřující chelicery jsou tmavé a na koncích mají dlouhé špičky, které vbodává do kořisti. Hlavohruď má širokou, zadeček oválný a porostlý drobnými sametovými chloupky. Na vrcholu hlavohrudi má na očním hrbolku osm dopředu namířených očí, dvě střední jsou velké a po jejich stranách je po třech malých očkách uspořádaných do trojúhelníků. Na spodní straně zadečku má snovací bradavky složené ze třech článků a dva páry plícních vaků, od nichž je kyslík rozváděn hemolymfou. Osm krátkých robustních nohou je uzpůsobeno k pohybu v noře a lapací trubici, na pevné zemi se pavouk pohybuje pomalu a nemotorně. Vytváří pouze vlákno jednoho typu a nedokáže spřádat sítě.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Pohlavní dospělosti dosahují po třech až čtyřech létech pobytu v noře a tehdy se potřetí, naposledy svléknou. Samcům se přitom prodlouží nohy, kdežto samicím zůstávají trvale krátké. Dospělí samci se v noci vydávají hledat nory samic. Námluvy začínají rytmickým ťukáním na trubici a po vpuštění dochází uvnitř nory k mnohahodinovému páření. Samci hynou krátce po spáření, samice se mohou dožít 8 až 10 let.

Na podzim se samci páří se samicemi čerstvě dospělými a na jaře se staršími, které minulý rok na podzim vychovávaly potomky z předešlého páření. Na jaře oplozené samice nakladou záhy po spáření 40 až 160 vajíček do kokonu, který střeží v noře. Samice oplozené na podzim nakladou vajíčka až další rok počátkem léta. Na podzim vylíhnutá mláďata přečkají se samicí zimu v noře a po druhém svlečení opustí v teplých jarních dnech hnízdo, jsou tehdy 2 až 3 mm velcí a velmi lehcí.

Mají krátké nohy neuzpůsobené k chůzi po terénu a rozlézají se nejdál do vzdálenosti několika metrů. Někteří jedinci vylezou na vrcholky okolní vegetace, tam si utkají plachetkovitou pavučinku a nechají větrem odnést. Na novém místě si vyhloubí trubici ve které stráví zbytek života. Kolonizovat takto nové území není snadné, neboť do něj musí vítr blízko sebe zanést samce i samici, ti musí najít vhodná místa pro nory, v nich se za tří až čtyři roky dožít dospělosti, pak se navzájem nalézt, spářit a úspěšně vyvést potomstvo.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • JAVŮREK, Pavel. Ekologické faktory ovlivňující výskyt a rozšíření sklípkánků Atypus v Evropě .... Olomouc, 2015 [cit. 08.03.2017]. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Milan Veselý. Dostupné online.
  • ŘEZÁČ, Milan. Sklípkánek hnědý – pavouk roku 2013. Živa [online]. Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2013, čís. 3 [cit. 08.03.2017], s. 122-124. Dostupné online. ISSN 0044-4812.  (česky) 
  • ŘEZÁČ, Milan. Naši sklípkánci. Vesmír [online]. Přírodovědecký časopis Vesmír, Vesmír, s. r. o., Praha 1, 04.2009, roč. 88, čís. 238 [cit. 08.03.2017]. Dostupné online. ISSN 1214-4029.  (česky) *
  • ŘEZÁČ, Milan. Rozšíření a ochrana pavouků sklípkánků v ČR. Příroda [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2009, čís. 28 [cit. 08.03.2017], s. 3-46. Dostupné online.  (česky) 
  • ŘEZÁČ, Milan; KŮRKA, Antonín; RŮŽIČKA, Vlastimil et al.. Red List of Czech spiders: 3rd edition [online]. Česká arachnologická společnost z. s., České Budějovice, rev. 05.2015, [cit. 2017-03-08]. Dostupné online. (česky)