Sklářské muzeum (Kamenický Šenov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sklářské muzeum (Kamenický Šenov)
Muzeum zvenčí
Muzeum zvenčí
Údaje o muzeu
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Webové stránky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sklářské muzeum (Kamenický Šenov) je muzeum věnované historii rytého a broušeného skla v Kamenickém Šenově a okolí. Je členem Asociace muzeí a galerií České republiky, sídlí na ulici Osvobození v Kamenickém Šenově v budově zapsané od roku 2000 jako kulturní památka České republiky.[1]

Historie muzea[editovat | editovat zdroj]

V roce 1923 bylo založeno městské muzeum spolu s vznikem muzejního spolku. Sbírky byly zprvu uloženy a vystavovány v zdejší sklářské škole, v roce 1927 pak v budově tehdejší radnice.

Roku 1949 byla existence odborného sklářského muzea schválena. Výstavní expozice získalo v budově zrušené rafinérie firmy Conrath & Liebsch proti sklářské škole. Budova pochází z roku 1770 a sloužila i jako přepřahací stanice se zájezdním hostincem. [2]

V letech 1966 až 1991 se stalo pobočkou jabloneckého muzea skla a bižutérie, poté roli zřizovatele převzalo město Kamenický Šenov. Roku 1968 se muzeum přestěhovalo do k tomuto účelu zrekonstruované budovy, kde sídlí dodnes. Budova klasicistního, patricijského slohu patřila dříve obchodním firmám se sklem a byla postavena roku 1789. Je kulturní památkou.[3]

Ukázka sbírky v stálé expozici

Zpráva o muzeu v roce 1988[editovat | editovat zdroj]

Muzeum navštívilo 29 793 platících osob, dalších 900 byli hosté. Vybráno na vstupném bylo 74 561 Kčs. Činnost muzea zajišťovala vedoucí a odborná pracovnice, o víkendech vypomáhal důchodce a jedna brigádnice. Přes zimu byly prováděny inventury muzejních předmětů, kterých zde bylo 2955 kusů. Muzeum spolupracuje s místní sklářskou školou (Střední umělecko-průmyslová škola sklářská v Kamenickém Šenově), se státním podnikem Crystalex v Novém Boru, s koncernovým podnikem Lustry, MěnV Kamenický Šenov, Umělecko-průmyslovým muzeem v Praze a dalšími institucemi. V roce 1988 zde byly uspořádány dvě výstavky, rytce Bohuslava Horáčka a sochaře Pavla Wernera. Ve sklepních prostorách byla instalována výstavka manželů Roubíčkových spolu s svítidly z podniku Lustry.[4]

Expozice[editovat | editovat zdroj]

Základem stálé expozice jsou sbírky Václava Jílka a pobočky vídeňské firmy Lobmeyer, které v letech 1918 – 1951 budova patřila. Mimo dokumentace zdejšího sklářství jsou zde exponáty rytého a broušeného skla, lustrů a svítidel firmy Lobmeyer.

Sbírky byly postupně doplňovány. Jsou zde upravovány i expozice jednorázové, také s využitím prací sklářské školy a zdejších Mezinárodních sympozií rytého skla.

Sezonu 2014 muzeum zahájilo otevřením nové expozice výtvarníka Vladimíra Kleina.[5]

Cestovní ruch[editovat | editovat zdroj]

Budova muzea je na nedaleko středu města na ulici Osvobození čp.69, na křižovatce s ulicí Kamenickou. Kolem muzea je vedena cyklotrasa 3056 a zeleně značená trasa pro pěší turisty z nedalekého námětí T. G. Masaryka, kde je i zastávka autobusů meziměstské dopravy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-12-08]. Identifikátor záznamu 163799 : Měšťanský dům Muzeum skla. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. RŮŽIČKA, Jiří; JORDÁKOVÁ, Jana; POZLOVSKÁ, Zuzana. Lužické hory do kapsy. Praha 1: KMa s. r. o.,, 2006. ISBN 80-7309-328-6. Kapitola Kamenický Šenov, s. 82. 
  3. HOLEČEK, Milan. Lužické hory. Praha 1: Olympia, 2004. ISBN 80-7033-832-6. Kapitola Místopisná část, s. 130. 
  4. BRAUNOVÁ, Helena. Činnosti sklářského muzea v Kamenickém Šenově v roce 1988. Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. 1990, s. 121. ISSN 80-7065-071-20. 
  5. Helena Braunová. Výstava výtvarníka Vladimíra Kleina v Kamenickém Šenově. i-noviny.cz [online]. 2015-04-08 [cit. 2015-04-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]