Skalka u Trenčína

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Skalka u Trenčína – Velká Skalka

Skalka u Trenčína je nejstarším poutním místem na Slovensku. Duchovní kořeny posvátného místa nutno hledat u dvojice mnichů poustevníkůsv. Svorada Ondřeje (asi 980 - asi 1030) a Benedikta (?? - asi 1034). Skalka je tvořena dvěma samostatnými areály, Velkou Skalkou a Malou Skalkou, vzdálenými od sebe několik stovek metrů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Velká Skalka[editovat | editovat zdroj]

Trvalá úcta k svatým mužům Svoradovi a Benediktovi přispěla k tomu, že nitranský biskup Jakub I. (1223-1240) roku 1224 založil opatství sv. Benedikta na Skalce u Trenčína. Biskup novému opatství daroval okolní vesnice, takže se klášter mohl nerušeně rozvíjet a stal se brzy významným duchovním centrem středního Pováží. První katastrofa postihla mnichy při vpádu Tatarů roku 1241. Hordy nájezdníků poražené českým králem Václavem I. se převalily přes Vlárský průsmyk do Pováží a zpustošily celý kraj. V letech 13001321 snášelo zase opatství četná příkoří od nekorunovaného krále západního a středního Slovenska pána Matúše Čáka Trenčanského. Od r. 1321 se klášter znovu nerušeně rozvíjel až do 20. let 15. století, kdy do Horních Uher vtrhla husitská vojska a poplenila i opatství na Skalce. V roce 1528 generál Katzianer dobyl trenčanský hrad a rozehnal i mnichy na Skalce. V následujícím období až do roku 1545 se ve správě majetků kláštera vystřídalo několik světských vlastníků.

Nové časy pro Skalku nastaly po příchodu jezuitů v roce 1665. Nejen duchovní působení, ale i významné hospodářské metody praktikované novými správci kláštera, prospívaly obyvatelstvu v okolí. Budovy opatství na Velké Skalce a také kostelík na Malé Skalce byly prakticky znovu vybudovány v barokním stylu. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 papežem Klementem XIV. jezuité Skalku opustili a od té doby klášter zpustl na úroveň ruin.

V roce 1852 byly péčí trenčanského opata-faráře Ľudovíta Stáreka započaty práce na restaurování a záchraně zbylých klášterních zřícenin. Poslední vážné poškození bylo způsobeno vandaly v 70. letech 20. století. Od roku 1990 se započalo se systematickou obnovou a zvelebením celého areálu Velké Skalky.

Malá Skalka[editovat | editovat zdroj]

Poprvé byl na místě Malé Skalky vzpomínán dvouvěžový románský kostelík už v roce 1208. Zasvěcený byl sv. Benediktovi. Jeho umístěním měla být připomínána mučednická smrt sv. Benedikta, poustevníka na Skalce.

Roku 1520 na místě zřejmě zaniklého kostela nechal Juraj Thurzo zbudovat kapli zasvěcecenou sv. Dorotě. Po příchodu jezuitů 1665 byl nejprve zbudován nový oltář zasvěcený Panně Marii Čenstochovské a později v r. 1745 rozšířili jezuité kapli do barokní podoby dvouvěžového kostelíka. Nové opravy poškozeného kostelíka byly provedeny v r. 1924 zásluhou nitranského biskupa Dr. Karola Kmeťky.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Kostelík na Malé Skalce je především místem každoroční poutě o neděli blízké 17. červenci. Bohoslužby se zde konají i v jiné významné svátky liturgického roku.

Od roku 2008 se Velká Skalka stala místem pozoruhodného kulturního projektu ORA ET ARS. Každým rokem se prostory opatství stávají místem setkání výtvarných umělců ze Slovenska i okolních zemí.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JUDÁK, Viliam. Z múdrosti našich otcov. Nitra: Biskupský úrad, 2007. ISBN 978-80-969711-9-0. (slovensky) 
  • In: BUČKOVÁ, Magdaléna. Skalka – milostivý kostol sv. Andreja-Svorada a Beňadika. Skalka nad Váhom: Rím. katol. farský úrad v Skalke nad Váhom, 2009. (slovensky)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Seznam sídel na řece Váh

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]